Psychologie 1 KKI/PSFA1

1. Psychologie 1KKI/PSFA1 FTK UP Olomouc přednáška č. 5: Úvod do vývojové psychologie

2. Téma • Předmět vývojové psychologie, obecné zákonitosti psychického vývoje, vztah zrání a učení, mechanismy a faktory ovlivňující vývoj jedince • Základní teorie vývoje, periodizace vývoje – obecná, Piaget, Freud, Erickson. Vývojové úkoly v jednotlivých obdobích

3. Předmět vývojové psychologie =poznání souvislostí a pravidel vývojových proměn v psychice Duševní vývoj= proces vzniku a zákonitých změn psychických procesů a vlastností v rámci celé osobnosti

4. Cíle vývojové psychologie J. Langmaier (1991): • popis a charakteristika změn typických pro určité období • základ pro odvození obecných zákonitostí vývoje psychiky: zkušenost • různé vývojové teorie

5. 3 hlavní oblasti psychického vývoje (Seifert et al., 1997; Berger a Thomson, 1998) • Biosociální vývoj – tělesný vývoj, proměny s ním spojené; i např. kulturně podmíněné postoje k vlastnímu tělu • Kognitivní vývoj – psychické procesy podílející se na lidském poznávání (myšlení, rozhodování, učení) • Psychosociální vývoj – proměny způsobu prožívání, osobnostních charakteristik a mezilidských vztahů; sociální pozice

6. Činitelé psychického vývoje =dědičnost+vlivy prostředí DĚDIČNOST Genetický program: obsahuje informace potřebné pro vznik jedince • Vytvořil se během evoluce, rozvíjí se i nadále (vliv prostředí, mění se genom společnosti) • Základní jednotka genetické info=gen • Lokalizovány na chomozomech, možno vytvořit tzv. genetickou mapu jednotlivých vloh

7. Dědičnost • Genetický kód = deoxyribonukleová kyselina (DNA) a její kombinace • V průběhu vývoje: postupná aktivizace jednotlivých složek dědičného programu • Ovlivněn i rozvoj psychických funkcí (zrání mozku) • Člověk získává genetickou výbavu početím (1 zárodečná buňka – bilion informací)

8. Dědičnost • Genotyp=soubor všech genů, genetická výbava – v průběhu života se nemění, pouze negativně) • Všechny dědičné dispozice se neuplatní ve stejné míře (závisí na mnoha faktorech, prostředí atd.) • Na vzniku vlastnosti se podílí více genů • Způsob uplatnění genetické info závisí i na vnějším prostředí (prenatální:organismus matky; postnatální-společenské faktory)

9. Dědičnost d) Vliv prostředí – modifikován dědičnou informací (lidé s různými dědičnými předpoklady reagují na stejné prostředí jinak) Fenotyp= konkrétní podoba určitého znaku Geny – vytvářejí dispozici ke vzniku určité vlastnosti (konečný efekt závisí i na vlivu prostředí)

10. Faktory vnějšího prostředí jako činitelé psychického vývoje Prostředí: • kvalita • intenzita, • doba působení + dědičné předpoklady= PSYCHICKÝ VÝVOJ

11. Socializační činitelé 1. Obecné sociokulturní vlivy: normy, hodnoty, způsoby uvažování a chování, které jsou vyžadovány a pozitivně hodnoceny • Společnost posiluje rozvoj těch psychických vlastností, které považuje za důležité

12. Socializační činitelé 2. Větší sociální skupina či vrstva – interpretuje jedinci obecné sociokulturní vlivy (zaujímá k nim specifický postoj) • Etnikum, sociální vrstva apod. • Působení zprostředkováno rodinou, institucemi, působením medií apod.

13. Socializační činitelé 3. Malá sociální skupina = vymezena přímým kontaktem a osobním významem všech svých členů a přesným vymezením rolí Výběrově – parta, sportovní klub Nevýběrově – rodina Soc. skupina – primární socializační činitel = rodina

14. Rodina • Zprostředkovává individualizovaně sociokulturní zkušenost • Vychovává, rozvíjí psychické funkce i celou osobnost (sociální komunikace, způsob uvažování, hodnocení, normy, žádoucí způsoby chování, role)

15. Socializační funkce rodiny a) Rodina jako zdroj variability – stimuluje členy urč. způsobem ( úroveň jazykových dovedností, způsob komunikace, obsah rolí, hierarchie hodnot; kognitivní stimulace – způsob řešení problémů; dítě postupně vnímá a posuzuje okolí podobným způsobem jako ostatní členové rodiny).

16. Socializační funkce rodiny b) Rodina působí na dítě individuálně specificky: • Mírou pozitivního citového vztahu – akceptace – podpora jistoty, vyrovnanosti, význam i pro učení, posílí jeho efekt a další rozvoj dítěte • Úrovní kontroly dítěte a zpětnou vazbou při plnění rodičovských požadavků – pozitivní posilování x sankcionování

17. Způsob realizace psychického vývoje • Zrání+učení • Zrání=zákonitá posloupnost vývojových změn • Je podmínkou dosažení stavu vnitřní připravenosti k učení a tím rozvoji různých psychických vlastností • Ovlivňuje předpoklady k rozvoji psychických procesů

18. Zrání • Zrání do určité míry limituje učení, vytváří hranici, za kterou nemůže vývoj pokročit • Určuje posloupnost jednotlivých vývojových fází • Učení může procesy zrání stimulovat • Pro úspěšný vývoj jsou nezbytné dědičné předpoklady, tak určitá vnější stimulace

19. Učení • Proces, projevuje se změnou psychických procesů a vlastností, navozenou účinkem zkušeností • Důsledek působení sociálního prostředí, poskytuje jedinci podněty určitého typu

20. Učení • může být výsledkem: • Specifické zkušenosti (ke které jedinec nějakým způsobem došel sám, přináší nějakou odezvu) • Obecné zkušenosti ( zprostředkované, osvojují si je i jiní lidé (řeč, školní vzdělávání)

21. Učení/zrání • Výsledky učení nemají trvalý charakter. Mohou být v různém směru ovlivňovány novými zkušenostmi • Výsledky zrání mají trvalý charakter

22. Obecné znaky psychického vývoje • Psychický vývoj: zákonitý proces, na sebe navazující vývojové fáze; pořadí fází vývoje je neměnné • Celistvý proces, zahrnuje psychickou i somatickou složku • Proces typických proměn • Nebývá zcela plynulý a rovnoměrný (střídání období rychlejšího a pomalejšího tempa vývoje a fází stabilizace)

23. Obecné znaky psychického vývoje 4. Nebývá zcela plynulý a rovnoměrný (střídání období rychlejšího a pomalejšího tempa vývoje a fází stabilizace) 5. Proces vývoje: individuálně specifický

24. Vývojové teorie • Liší se mírou důrazu na zrání nebo učení • Považují vývoj za plynulý proces tvořený dílčími změnami nebo diferencují kvalitativně odlišné vývojové fáze

25. J. Piaget: fáze kognitivního vývoje v dětském věku • Fáze senzomotorické inteligence: narození do 2 let • Fáze symbolického a předpojmového myšlení: 2-4 roky • Fáze názorného myšlení: 4-7 let • Fáze konkrétních logických operací: 7-11 let • Fáze formálních logických operací: 11-12 let

26. Fáze psychického vývoje dle Ericksona • Vychází z psychoanalýzy, ale i sociálně kulturní vlivy • Každé vývojové stadium: konflikt dvou tendencí, + a – • Další vývoj závisí na vyřešení příslušného vývojové ho konfliktu • Pokud nedojde k vyřešení konfliktu: stagnace vývoje

27. Fáze psychického vývoje dle Ericksona • Fáze základní důvěry v život proti základní nedůvěře: 0-1 rok • Fáze autonomie proti studu a pochybám: 1-3 roky • Fáze iniciativy proti pocitům viny: 3-6 let • Fáze snaživosti proti pocitu méněcennosti: 6-12 let • Fáze iniciativy proti zmatení rolí: 12-19 let

28. Fáze psychického vývoje dle Ericksona 6. Fáze intimity proti izolaci: 19-25 let 7. Fáze generativy proti stagnaci: 25- 50 let (G.= přesunutí těžiště zájmu jedince mimo svou osobu) 8. Fáze integrity (celistvost) proti zoufalství • Teoretický výklad – zjednodušující, je vždy určitou abstrakcí • Jednotlivé vývojové fáze charakteristické změnami – mezníky (např. vstup do školy)

29. Vývojové mezníky: • Biologický: daný zráním (schopnost lokomoce) • Psychický: daný interakcí vnitřních dispozic a učením (např. nástup logických pravidel) • Sociální: daný společností, v níž dítě žije (doba nástupu do školy)

30. Senzitivní fáze: časový úsek, kdy je jedinec vnímavý vůči podnětům určitého druhu, které jsou potřebné k vývoji v určité oblasti

31. Ranná zkušenost/pozdější zkušenost • Problém vymezení míry, do jaké může raná zkušenost ovlivnit další vývoj osobnosti • Zkušenosti z raného dětství mohou významně ovlivnit další psychický vývoj, ale nemohou jej jednoznačně predeterminovat. I pozdější zkušenost má na člověka vliv (Vágnerová, 2000)

32. Vývojové potřeby • Potřeba jistoty a stability: obranný mechanismus, který jedince chrání před přijetím subjektivně nepřiměřené zátěže změny, kterou by aktuálně nebyl schopen zvládnout • Potřeba změny: otevřenost vůči novým zkušenostem, možnost dalšího vývoje

33. Psychický vývoj dětí „Děti nejsou malí dospělí.“ (Perič, 2004) Mladší školní věk (do 5.-6. ročníku ZŠ) • Rozvoj paměti a představivosti • Při poznávání se dítě soustřeďuje spíše na jednotlivosti, souvislosti mu unikají • Zvýšená vnímavost vůči okolí a faktorům odvádějící pozornost • Vlastnosti osobnosti nejsou ustáleny, děti jsou impulzivní (rychlé střídání emocí) • Vůle vyvinuta pouze slabě – nedokáží systematicky sledovat vytyčený cíl (těžko překonává okamžité nezdary) • Malá sebekritičnost • Koncentrace 4-5 min.

34. Motorický vývoj – mladší školní věk • Vysoká a spontánní pohybová aktivita • Zvládání nových pohybových dovedností (pokud nejsou opakovány, rychle zapomínají) • Důležitost rozvoje rytmu a rovnováhy, herní formou, učení nápodobou • Dynamika nervových procesů se rozvíjí, postrádá úspornost pohybu • „zlatý věk motoriky“ – děti se rychle učí novým pohybům • energie, živost, neposednost

35. Sociální vývoj – mladší školní věk • Proces socializace, začleňování do kolektivu, přizpůsobování se pravidlům a zákonitostem • Formální autority – učitelé, trenéři, snižování vlivu autorit • Vytváření interpersonálních vztahů k vrstevníkům, budování si vlastního postavení • Obliba soutěžení • Vytváření malých sociálních skupin • Hledání idolů • Přebírání větší zodpovědnosti za vlastní činnost

36. Přístup k vedení dětí • Herní princip • Radostný charakter činnosti, provázený příjemnými prožitky ze spontánního pohybu • Činnost pestrá, často obměňovaná • Porážky by neměly být podnětem k negativnímu hodnocení – stres • Trenér: přirozená autorita – příklad • Rozvíjet koncentraci,posilovat vůli,formovat morální a kolektivní cítění • Důraz na životosprávu, hygienu, denní režim

37. Starší školní věk (6,7-9 třída) Motorický vývoj • Rychlý růst, nárůst hmotnosti – může působit negativně na kvalitu pohybu • Dozrávání vnitřních orgánů • Náchylnost k poruchám hybného ústrojí, důležitost správného držení těla • Dozrávání vestibulárního aparátu (kinestetický smysl) • Plasticita NS: předpoklady k rozvoji rychlostních schopností • Vývoj a růst stále pokračuje, především osifikace • Vysoká schopnost anticipace (předvídání) vlastních pohybů i pohybů okolí • Rychlé chápání a schopnost učit se novým pohybovým dovednostem • Pohyby naučené v tomto věku jsou pevnější než ty naučené v dospělosti • Může docházet k narušení koordinace v důsledku růstových změn, zhoršuje se schopnost plynulosti a přesnosti pohybů

38. Psychický vývoj - starší školní věk • Hormonální aktivita ovlivňuje emoce, vztah k sobě samým i okolí; může působit na chování ve sportovní činnosti • Rozšiřují se obzory, objevují se znaky logického a abstraktního chápání • Rozvoj paměti • Předpoklady vyvíjet duševní aktivitu, soustředění vydrží déle • Zvyšuje se rychlost učení, snižuje se počet potřebných opakování • Prohloubení citového života, typická náladovost, nejistota, zastíraná siláctvím, kritičností • Vznikají hluboké zájmy, hlubší vztah ke sportu

39. Sociální vývoj starší školní věk • Může být všímání si více sama sebe, uzavírání se do sebe • Introvertní projevy, citlivost, vnímavost, urážlivost • Nové společenské vztahy • Pevnější struktura skupiny (vůdci, role) • Napodobování a obdiv vzorů

40. Přístup k vedení mládeže • Vyžaduje vědomosti, zkušenosti • Taktnost, diskrétnost, citlivý přístup • Dobré je zasahovat tam, kde chování přeroste únosnou mez, přestupky řešit po opadnutí vášní • Chybou je nevšímavost, přehlížení, nebo naopak vytýkání nedostatků na veřejnosti • Nevhodná je ironie, přílišná autoritativnost, mentorování • Upevňovat zájem o sport, výchova k odpovědnosti • Důležitost odp. přístupu k tréninku z hlediska dosažení úspěchu v budoucnosti • Podporovat režim, jiné činnosti – škola, zájmy apod.

41. Motorické učení Problémově orientovaný trénink • Motorické učení je podněcováno, pokud se děti aktivně zapojí do řešení pohybového problému • Příklad: dovednost se nedá nalít do hlavy - autonomie • Bernstein: koncepce opakování bez opakování Dobrý trénink je nezapojovat stále stejné prostředky řešení motorického problému, důležitý je proces řešení stále stejného problému znova a znova.

42. Problémově orientovaný trénink • Podmínka 1: Zaměření na cíl pohybové akce, kterého chceme dosáhnout (dávat instrukce tak, aby bylo jasné, co je cílem akce, zaměření pozornosti na proces učení) příklad: komix • Podmínka 2: Učení objevováním • Dítě zná cíl akce • Má pouze základní informace,jak pohyb provést • Musí samo najít způsob, jak pohybový úkol řešit

43. Problémově orientovaný trénink • Podmínka 3:Variabilita tréninku Co se může měnit: • Dovednost, která bude používána v podmínkách zápasu • Fyzické podmínky • Situace, ve kterých bude dovednost prováděna Pozn. Větší variabilita tréninku může přinášet více chyb při tréninku, ale následně méně chyb v situaci zápasu

44. Feed back - zpětná vazba = Informace o provedeném výkonu, kterou sportovec obdrží z okolních zdrojů Principy: • Lidé, děti zvláště, si mohou najednou zapamatovat jen velmi malé množství informací • Lidé zaměří pozornost na ty pohyby, které mají podle zpětné vazby změnit • Zaměřte zpětnou vazbu jen na jednu věc (na tu nejdůležitější) • Zpětná vazba po každém pokusu není optimální pro učení – vede k závislosti na zpětné vazbě Důležitá je podpora samostatnosti – autonomie (situace zápasu)