Josef Zelenka: Národní parky a systémové vymezení únosné kapacity pro cestovní ruch

1. Josef Zelenka: Národní parky a systémové vymezení únosné kapacity pro cestovní ruch

2. Východiska NP: • složitý systém s množstvím subsystémů a dynamikou vztahů • rovnováha dynamického zachování hodnot NP i vývoje v čase • mnoho aktérů, různé zájmy, různé pohledy na únosnost a způsob využití území • tento složitý systém je vhodné zkoumat kontextuálně z různých hledisek

3. geografický kontext • NP tvoří území, často obklopené zejména v Evropě a v ČR „nárazníkovou zónou“ území s nižším stupněm ochrany pro snížení vlivů z okolí na území národního parku • území NP je různě výrazně diferencováno podle geopodmínek (typy hornin a nerostů, jejich struktura, stáří, způsob vzniku a mikro a makrostruktura atd.), geomorfologie (absolutní nadmořská výška, výškové členění, orientace morfologických útvarů vůči geografickým světovým stranám, vytvořený odvodňovací systém a systém stojatých vod apod.), mikroklimatu, blízkosti dalších geografických útvarů (např. blízká pohoří ovlivňující podnební podmínky)

4. historický kontext • NP prošly v minulosti různým vývojem, jehož projevy může být morfologie terénu, míra projevů eroze, pozůstatky reliktních ekosystémů • zejména v EU je dalším faktorem způsob historického využití území národního parku, který se projevil dopady na ekosystémy a geosystémy parku v minulosti a spoluurčuje způsob využívání území (např. sídla na území NP či v jeho bezprostředním okolí)

5. Kontext časové dynamiky • NP se vyvíjejí v čase geologickém, v čase evolučního vývoje ekosystémů i jednotlivých druhů, v čase dynamiky populací i rychlosti a druhu změn, vyvolaných člověkem • odborník je schopen tyto změny popsat, modelovat, pochopit a částečně i předvídat • laickému návštěvníkovi změny vyvolané člověkem v delším časovém horizontu zůstávají částečně utajeny (eroze, změna druhového složení)

6. Kontext rozdílných lidských zájmů a vnímání NP z různých pohledů • ekonomický (v ČR vnímáno jako hrozba pro ekonomický rozvoj, minoritně jako příležitost pro místní komunitu a zachovalá a případně i rostoucí (nejen) ekonomická hodnota) • environmentální (zachovat či dokonce rozvíjet přírodní hodnoty) • socio-kulturní (hodnota pro místní komunitu a další aktéry, národní a globální dědictví, zdroj inspirace, zdroj hlubokých prožitků…).

7. Kontext externích vlivů • přirozené vlivy povrchové, podzemní a dešťové vody, eroze větrná, mrazem • vlivy antropogenní – eroze vyvolaná člověkem (odstranění půdního krytu, nevhodně založené komunikace), zavlečení nepůvodních druhů, imise z externích zdrojů, změna krajinného rázu • antropogenní vlivy jsou nejčastěji spojovány s toky návštěvníků a míra a intenzita vlivů návštěvníků je dána jejich množstvím, velikostí jejich skupin, jejich časovou distribucí během roku, jejich chováním i jejich distribucí v území • další vliv má způsob rozvoje dopravy a infrastruktury CR a nabízené produkty CR, do značné míry určující toky návštěvníků, jejich segmenty, dobu jejich pobytu, jejich chování, koncentraci množství apod.

8. Únosná kapacita jako základní paradigma rozvoje NP či neuchopitelný fantóm? • intuitivní vnímání, že systém NP má určité limity vnějšího působení, při jejichž překročení dochází k nežádoucím, resp. nevratným změnám ekosystémů a k narušení jejich přirozeného vývoje • aktéři se většinou domnívají, že únosnou kapacitu lze vyjádřit určitou přesně definovanou hodnotou pro rozsáhlé území NP, že ji lze jednoduše vypočítat a že se v čase nemění

9. Koncept únosné kapacity se komplikuje • únosná kapacita má mnoho dimenzí, které jsou vztaženy k různým charakteristikám systému NP • V CR přírodní a socio-kulturní vlastnosti území, místní komunita, infrastruktura pro CR i návštěvnická komunita • např. psychologicky/percepčně ÚK, fyzicky ÚK, ekologicky ÚK, socio-kulturně ÚK, ekonomicky ÚK, organizačně ÚK

10. Koncept únosné kapacity se komplikuje Únosnou kapacitu lze vymezit dvěma základními způsoby, jejichž východiskem je: • míra flexibility systému na působící externí vliv a s tím související vratnost či nevratnost změny po ukončení či v rámci působení vnějšího vlivu • žádoucnost či nežádoucnost (ne/akceptovatelnost) výsledného stavu systému • Ve vztahu k zátěži NP návštěvníky podle výkladového slovníku CR: ÚK je maximální počet lidí, resp. jedinců specifických aktivit, kteří mohou danou oblast navštívit, aniž by způsobili environmentální, ekonomické či socio-kulturní poškození či stres • nejde pouze o počet lidí, ale také o jejich aktivity v území, další kontext únosné kapacity není však uveden • pro srovnání definice CBD : takový objem (množství) užití území ve vztahu k návštěvnosti území, který zaručuje udržitelnou kvalitu rekreace, založenou na ekologických, sociálních, fyzických a manažerských atributech a podmínkách

11. Koncept únosné kapacity se komplikuje • obě vymezení únosné kapacity vycházející z (ne)vratnosti či (ne)žádoucnosti výsledného stavu mají základní, principiální problém – jak určit, která změna je vratná, resp. který stav je ještě akceptovatelný (žádoucí, „přírodní“, „původní“) • ani přístupem LAC nelze tento principiální problém překonat • někteří autoři zpochybňují i samotný koncept ÚK: • koncept ÚK postrádá teorii • je nerealistický při implementaci • je nemožné ÚK měřit • nelze použít koncept ÚK pro přesnou analýzu a v praktickém managementu

12. Koncept únosné kapacity se komplikuje • určení ÚK by znamenalo určit vztah mezi působícím externím vlivem a jeho dopadem na systém NP a určit i mezní akceptovatelnou hodnotu stavu systému NP, a to se zvážením časového faktoru • ve vztahu k CR existují ještě další komplikace – na území NP působí nejen CR, ale i místní obyvatelé, tranzitní doprava a místní či dálkové imise, které je obtížné oddělit od působení CR

13. Jak rozmotat či rozetnout gordický uzel ÚK • Je ÚK konceptem, který přináší užitečné přístupy pro vyváženost vztahu mezi ochranou přírody a krajiny v NP a CR?

14. Vhodné přístupy/myšlenky/východiska • Únosnou kapacitu není vhodné zvažovat pouze jako objektivní vlastnost systému NP, musí být vnímána jako manažerský koncept vzhledem k účelu využití konceptu. Externí vlivy NP jako systém ÚK Manag./ aktéři

15. Vhodné přístupy/myšlenky/východiska • ÚK má mnoho dimenzí, mnoho způsobů popisu • podle účelu jejího využití v managementu zvolit její dimenze a způsob jejího vymezení ve vztahu k vhodně zvolenému území, typu jevu, možnosti monitorování vlivu, jeho dopadu.

16. Vhodné přístupy/myšlenky/východiska • Únosnost vůči působení vlivu vnímat jako časoprostorově proměnnou, např. pro environmentální ÚK zvažovat místní /geogr. proměnnost ekosystémů, časovou proměnnost (roční období, počasí, zpoždění účinku za působením) a vhodné velikosti území pro její určení a využívání („průměrování“ přes rozdílné ekosystémy) • Vnímat ÚK jako dynamickou veličinu, za jiných podmínek jsou vlivy CR na přírodu a krajinu jiné i při zcela stejně působící zátěži (např. pěší návštěvníci se stejným chováním za suchého počasí a po dešti,; ÚK jiná v různých obdobích roku) • př.: biofyzické dopady jsou výsledkem mnoha různých proměnných – míra užívání území, chování návštěvníků, typy aktivit návštěvníků, aktivity managementu NP a realizované investice do ochrany přírody a krajiny, typy zařízení CR a způsoby jejich využívání, počasí, sezóna užívání, lokalizace užívání, půda, geologické, vegetační a topografické charakteristiky

17. Podle COLE, D. C. (2004): Monitoring and Management of Recreation in Protected Areas: the Contributions and Limitations of Science

18. Vhodné přístupy/myšlenky/východiska • důsledně popsat, jak byla příslušná hodnota (interval, vymezení) ÚK určena a pro jaké podmínky (např. pro jaký segment návštěvníků) • pak lze určit (odhadnout), jaká by měla/mohla být únosná kapacita za jiných podmínek • lze porozumět „věrohodnosti“ vymezení ÚK, míře její subjektivity apod. • odstrašující příklad – uvedení ÚK pro chráněná území ČR

19. Vhodné přístupy/myšlenky/východiska • Pokud by bylo možné při zanedbání vzájemných toků látek, energie a migrace živočichů rozdělit systém NP na jednotlivé ekosystémy rozdílných vlastností, i pro jednotlivé dílčí ekosystémy je nutné uvažovat několik různých environmentálně únosných kapacit, jednotlivé složky jsou různě citlivé na vnější působení • pro každý ekosystém je nutné zvolit vhodnou „reprezentativní“ část a vůči ní vztáhnout určení environmentálně únosné kapacity (např. vůči nejvíce ohroženému endemickému druhu ekosystému, resp. vůči kriticky ohroženému druhu, vyskytujícímu se v ekosystému) • území může mít mnoho env. ÚK a míra jejich závažnosti pro rozhodování managementu NP záleží na tom, co je podstatným zkoumaným parametrem, účelem využití území, jaká je připravenost návštěvníků na vstup do NP, kdy bylo zkoumání provedeno atd.

20. Podle COLE, D. C. (2004): Monitoring and Management of Recreation in Protected Areas: the Contributions and Limitations of Science

21. Vhodné přístupy/myšlenky/východiska • odolnost systému, jeho subsystému či jeho složky je možné cíleným působením managementu ovlivňovat, pozitivně i negativně • ovlivňování může mít formu přípravy na působení externího vlivu (vzdělávání místní komunity), plánování infrastruktury CR (její velikost, umístění, typ…), optimalizace toků a míst soustředění návštěvníků (optimalizace stezek a tras – jejich vedení, typ povrchu aj.) • Nástroje - návštěvnický (a přístupový) management a zonace pro CR • Únosnou kapacitu je třeba vnímat, vymezovat jako přibližnou hodnotu, interval hodnot, která je periodicky určována, zpřesňována, interpretována • přístupy: soustavnost monitoringu a výzkumu CR, nelineární modelování, modelování s využitím technik umělé inteligence a kognitivní vědy a využití Delfské metody za účasti odborníků několika profesí

22. Praktická aplikace únosné kapacity • vhodné jsou alternativní způsoby využití konceptu, resp. z něj vycházejících přístupů - prakticky mnohem užitečnější jsou za současného stavu poznání metody, blízké přístupům LAC • příklad: CLIVAZ – HAUSSER – MICHELET se v roce 2004 pokusili aplikovat koncept ÚK ve spojení s monitoringem ve švýcarských NP a konstatovali, že mnohem přínosnější než koncept ÚK je stanovit si pro každý NP sady různě zaměřených cílů (vitalita přírody a krajiny, socio-kulturní vitalita, informace a vzdělávání aj.) a monitorovat míru jejich dosažení

23. Praktická aplikace únosné kapacity • poměrně úspěšná jsou měření psychologicky ÚK návštěvníků, socio-kulturně ÚK rezidentů, vybraných případů env. ÚK • metody: rozhovory, škálování, fotografie/virtuální fotografie, pozorování a monitorování • Př.: STERL ET AL • měřili psychologicky ÚK v rakouském NP Danube Floodplains • využili metody rozhovorů v terénu s výběrem ze sad fotografií s různým zatížením řeky návštěvníky, pozorování a dlouhodobé monitorování návštěvníků s využitím videa • psychologicky ÚK byla stanovena na dvě kánoe/kilometr, resp. 6 za celou cestu, maximální pak na 12-15kánoí za celou cestu, což bylo překročeno v polovině letních dní • přítomnost větších skupin zvyšovala pocit přetíženosti, menší skupiny byly přijímány příznivěji

24. Shrnutí • ÚK je sice intuitivním, leč pro své přesné teoretické zdůvodnění i praktickou aplikaci poměrně obtížným konceptem • vždy je při úvaze o jejím využití nutné zvažovat významné komplikace, mj.: • je velice obtížné určit vztah mezi působícím dopadem CR a změnami přírody a krajiny, zejména pro omezenost současného poznání procesů v komplexních ekosystémech NP • projevuje se časové zpoždění dopadu a jeho následků v území, překrývání dopadů CR s dopady dalších lidských aktivit (např. aktivity rezidentů v území, přenos imisí ze vzdálenějších zdrojů), překrývání s vlivy kolísání přírodních podmínek (např. různý průběh počasí v různých sledovaných rocích) • ÚK jako charakteristika odezvy systému NP na působící vlivy je komplexní, v kontextu působícího vlivu/vlivů vymezovaná a dynamická veličina, kterou má hlubší smysl vymezovat pouze v přesném kontextu těchto působících vlivů • praktičtější je zatím využívat konceptu LAC či vhodně stanovených indikátorů udržitelnosti rozvoje CR

25. Zdroje • [1] BUCKLEY, R. (1999): An ecological perspective on carrying capacity. Annals of Tourism Research, Vol. 26, No. 3, pp. 705–708 • [2] CBD (2007): Managing Tourism & Biodiversity. User’s Manual on the CBD Guidelines on Biodiversity and Tourism Development. CBD a UNEP, ISBN 92-9225-069-8, 125 p., dostupné online na http://tourism.cbd.int/manual.shtml , staženo 26.6.2010 • [3] CLIVAZ, CH. – HAUSSER, Y. – MICHELET, J. (2004): Tourism monitoring system based on the concept of carrying capacity – The case of the regional natural park Pfyn-Finges (Switzerland). In: Proceedings of the Second International Conference on Monitoring and Management of Visitor Flows in Recreational and Protected Areas, June 16–20, Rovaniemi, Finland, pp. 230-235, ISBN 951-40-1930-X, online na http://www.metla.fi/julkaisut/workingpapers/2004/mwp002-33.pdf, staženo dne 15.6.2010 • [4] COLE, D. C. (2004): Monitoring and Management of Recreation in Protected Areas: the Contributions and Limitations of Science. In: Proceedings of the Second International Conference on Monitoring and Management of Visitor Flows in Recreational and Protected Areas, June 16–20, Rovaniemi, Finland, 417 p., ISBN 951-40-1930-X (PDF), online na http://www.metla.fi/julkaisut/workingpapers/2004/mwp002-02.pdf, staženo dne 20.6.2010 • [5] MANNING, R. E. (2002): How Much is Too Much? Carrying Capacity of National Parks and Protected Areas. In: Monitoring and Management of Visitor Flows in Recreational and Protected Areas. Conference Proceedings ed. by A. Arnberger, C. Brandenburg, A. Muhar, pp. 306-313, online na http://www.boku.ac.at/ifl/veranst/mmvconference/, staženo 26.6.2010 • [6] MCCOOL, S. F. – LIME, D. W. (2001): Tourism Carrying Capacity: Tempting Fantasy or Useful Reality? Journal of Sustainable Tourism, Vol. 9, No. 5, dostupné online na http://www.multilingual-matters.net/jost/009/0372/jost0090372.pdf, staženo 26.6.2007

26. Zdroje • [7] PAPAGEORGIOU, K. – BROTHERTON, I. (1999): A management planning framework based on ecological, perceptual and economic carrying capacity: The case study of Vikos-Aoos National Park, Greece. Journal of Environmental Management, Vol. 56, pp. 271–284 • [8] PÁSKOVÁ, M. (2008): Udržitelnost rozvoje cestovního ruchu. Gaudeamus Hradec Králové, ISBN 978-80-7041-658-7 • [9] PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. (2002): Cestovní ruch. Výkladový slovník. Brno, ÚUR 2002, 448 stran • [10] SAARINEN, J. (2006): Traditions of Sustainability in Tourism Studies. Annals of Tourism Research, Vol. 33, No. 4, pp. 1121–1140 • [11] SIMÓN, F. J. G. ET AL (2004): Carrying capacity in the tourism industry: a case study of Hengistbury Head. Tourism Management, Vol. 25, pp. 275–283 • [12] STERL, P. ET AL (2004): Social Carrying Capacity of Canoeists in Austria´s Danube Floodplains National Park. In: Proceedings of the Second International Conference on Monitoring and Management of Visitor Flows in Recreational and Protected Areas, June 16–20, Rovaniemi, Finland, pp.460-466, ISBN 951-40-1930-X, online na http://www.metla.fi/julkaisut/workingpapers/2004/mwp002-37.pdf, staženo 26.6.2010