1 / 10

Moc jako etický aspekt odborné kompetence učitele

ČAPV 2013 UJEP Ústí nad Labem. Moc jako etický aspekt odborné kompetence učitele. Josef Lukas, Jarmila Bradová, Kateřina Lojdová. Vzniklo s podporou projektu GAČR GA13-24456S Moc ve školních třídách studentů učitelství. Koncepce moci v sociálních vědách 1.

Download Presentation

Moc jako etický aspekt odborné kompetence učitele

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. ČAPV 2013 UJEP Ústí nad Labem Moc jako etický aspekt odborné kompetence učitele Josef Lukas, Jarmila Bradová, Kateřina Lojdová Vzniklo s podporou projektu GAČR GA13-24456S Moc ve školních třídách studentů učitelství. Katedra psychologie a katedra pedagogiky, Pedagogická fakulta

  2. Koncepce moci v sociálních vědách 1 Coates (1991) – moc přirovnává ke konceptu gravitace z přírodních věd…je přítomna ve všech vztazích ve společnosti Moc – v sociálních vědách často definována jako schopnost vést jednání druhých směrem k dosažení jakýchkoliv cílů, které jsou významné pro nositele moci (power-holders) (např. Magee et al., 2005) French a Raven (1959) popisují moc prostřednictvím sociálního vlivu a vliv pak prostřednictvím psychologické změny – jedinec dokáže přinutit ostatní… X Friedrich (1961) – moc se projevuje i tím, že jedinec předkládá doporučení a dokáže ostatní přesvědčit moc donucovací (coercive) a konsensuální(consensual)

  3. Koncepce moci v sociálních vědách 2 Autorita může být chápána jako moc, relativně bez výhrad přijímaná jedinci, jichž se bezprostředně týká – autorita jako typ konsenzuální moci. Vymezení tří „čistých“ typů legitimní autority – Weber (1947) hovoří o legální, tradiční a charismatické autoritě. Autorita v pedagogickém kontextu… Základní dělení moci – „moc nad“ něčím a „moc k“ něčemu, významnější je koncept „moci nad“, ke kterému lze přiřadit především: moc nad přírodou, moc nad sebou, moc nad okolnostmi, moc nad bohatstvím a moc nad lidmi. French a Raven (1959) – dělení forem moci založené na povaze sociálních vztahů mezi těmi, kdo vedou a těmi, jež jsou vedeni 1) odměňovací moc: založena na vnímání držitelů moci, jakožto schopných ostatní odměňovat ať již v psychologickém či jiném slova smyslu;

  4. Koncepce moci v sociálních vědách 3 2) donucovací moc: podobná odměňovací moci, založena na vnímání držitelů moci, jakožto schopných ostatní trestat; 3) referenční moc: vnímání držitelů moci jakožto vzorů, umožňujících identifikaci s nimi; sociální atraktivita držitelů moci vyvolává u vedených touhu po „sjednocení“ s nimi; 4) expertní moc: držitelé moci akceptováni z důvodu jejich schopností a znalostí (všeobecné znalosti, znalosti z některé parciální oblasti lidské činnosti, sociální či specifické dovednosti); 5) legitimní moc: (formální moc) držitelům moci je ovládanými přiznáno především právo vynucovat dodržování určitého chování. Legitimita moci se odvozuje od některých internalizovaných základních norem a hodnot, sdílených určitou sociální skupinou (nebo přímo státem). Psychologický rozměr moci: potřeba moci (Davies, 1986), vůle k moci (Keitlen 2001)

  5. Koncepce moci v pedagogickém kontextu Malé ukotvení problematiky moci v našich podmínkách – spíše zkoumána kázeň či autorita (formální – komplementarita role učitele a žáka…; neformální – spíše osobnostně podmíněna). Moc determinantou vyučovacího procesu: Bernstein (1996) • regulativní diskurs (pravidla sociálního chování a vztahů ve škole) důležitější než • didaktický diskurs (jaké znalosti budou žákům předávány). Moc není jen dimenzí vztahu učitele a žáků – ovlivňuje i dosahování cílů ve třídě; moc učitele lze definovat jako ovlivňování studentů při dosahování učitelem zamýšlených cílů (Schrodt, Witt, 2007).

  6. Adaptace dělení forem moci (French, Raven) pro školní prostředí • donucovací – moc učitele (respektování jeho požadavků) vychází z žákovy potřeby vyhnout se trestu (např. ve formě špatných známek či kritiky před třídou); • odměňovací – moc učitele určována snahou žáka získat odměnu ve formě hmotné (body, známky), psychologické (pochvala) či vztahové (pochvala před spolužáky); • referenční – vychází z identifikace žáka s učitelem na základě sympatií a náklonnosti („být jako učitel“); • legitimní – souvisí se sociální rolí učitele, která garantuje (formální) autoritu nad žáky. Tato role je spjata s normou dohlížet na druhé a ovlivňovat je. • expertní – vychází z učitelovy znalosti oboru nebo ze zvládnutí výukových metod. Vliv učitele na žáky vychází z jejich vnímání učitele jako experta, který má intelektuální znalosti obsahu (či určité dovednosti).

  7. Výzkumy moci ve školní třídě Moc ve školní třídě je spojena s oblastí kognitivní, afektivní, behaviorální (komunikační). Kognitivní a afektivní – Richmond, McCroskey (1984) zjistili souvislost mezi kognitivním a afektivním učením a určitými typy moci. Referenční, expertní a odměňovací moc – prosociální forma moci, pozitivně spojena s kognitivním a afektivním učením a motivací. Legitimní a donucovací moc vnímána jako antisociální forma moci. Behaviorální – další studie se zaměřily na chování učitele a žáků v kontextu moci, například na způsoby, kterými učitel udržuje moc ve třídě (Gore in Buzelli, 2001). Komunikační – fenomén moci spojen s tématem pedagogické komunikace (její vztahovou úrovní). Edwards and Mercer (1987) interpretují komunikaci jako médium moci, kterým učitel kontroluje, co bude vyřčeno. Mocenské konstelace ve školní třídě – zobání z ruky, přesilovka, cirkulace moci, tahanice (Šeďová, 2011)

  8. Etické otázky využívání moci učitelem 1 Prozatím spíše otázkou do diskuse: • neexistuje dostatek relevantního zkoumání v této oblasti + neexistuje sdílený „kodex“ (etika učitelské profese je v ČR součástí diskuse nad standardem kvality učitelské profese) Etický kodex sociálních pracovníků Paralela dilemat učitele: • zasahovat x nezasahovat (do životní situace žáka, míra výchovného působení – vychovává rodina nebo škola?) • zacílení výchovně vzdělávací činnosti (např. nadaní vs. znevýhodnění) • pomoc x autonomie Etický kodex školního psychologa, etický kodex výchovných poradců… Problém? Není příliš řešeno užívání moci (spíše legislativní otázky, důvěrnost informací apod.)

  9. Etické otázky využívání moci učitelem 2 Některé zahraniční standardy se používají i v ČR: Mezinarodní standard práce učitele a lektora RWCT.pdf - používá o.s. Kritické myšlení Mezinárodní pedagogické ISSA standardy.pdf - používá o.s. Step by Step Německo – The Self-Commitment of Educators: uplatňování moci v souladu s vůlí dítěte, požívání moci ve prospěch dítěte, nezneužívat moc v obsahu vyučování a v pojetí pravdy (obecněji viz Terhart, 1998) Švýcarsko – Theses of the Swiss Teacher Association (1994) spolupráce na vzdělávacím procesu – „dělení“ moci? Do vzdělávacího prostoru pustí další aktéry, moc učitele není výhradní expertní moc učitele svoboda učitele – jsou zaměstnanci ale především jsou zodpovědnými jedinci, moc vychází nejen z formální role učitele 9

  10. Děkujeme za pozornost Kontakty:Josef Lukaslukas.josef@gmail.com Jarmila Bradová bradova@ped.muni.cz Kateřina Lojdoválojdova@ped.muni.cz Příspěvek vznikl s podporou projektu GAČR GA13-24456S Moc ve školních třídách studentů učitelství. Autoři děkují za poskytnutou podporu. KATEDRA PEDAGOGIKY, PEDAGOGICKÁ FAKULTA

More Related