Charita a sociální etika (KS) Vyučuje: PhDr. Roman Míčka, Th.D.

1. Charita a sociální etika (KS)Vyučuje: PhDr. Roman Míčka, Th.D. www.romanmicka.netroman.tf@seznam.cz

2. Zkouška

3. Obsah předmětu • Teorie spravedlnosti, John Rawls a Robert Nozick, současné pozice, současná debata a její důsledky • Teorie demokracie, demokracie v kontextu politické filosofie, teorie občanské společnosti, sociálně-etické aspekty demokracie • Lidská práva, jejich legitimita a zdůvodnění, humanrightismus, lidská práva a sociální politika, aktuální etické otázky sociální politiky (rodina, gender, diskriminace) • Ekonomika a etika, teorie ekonomického rozvoje, mezinárodní vztahy a globalizace, mezinárodní solidarita a spravedlnost, Global Governance

4. Otázky státnice 16. Charita, sociální etika a sociální učení církve Pojem charity, jeho kontext v biblickém a historickém diskursu, charita jako základní realizace církve. Definice a charakter sociální etiky, rozlišení sociální a individuální etiky, rozlišení sociální etiky a sociálního učení církve. Původ a dějinný vývoj sociálního učení církve, základní principy – personální, subsidiarita, solidarita, obecné dobro a jejich vztah k sociální práci. 17. Politické ideologie Charakter, typologie, klasifikace a škály politických ideologií. Dichotomie levice - pravice, Eysenckovo dvourozměrné spektrum. Antropologická, etická a sociálně-etická východiska politických ideologií – vztah ke svobodě, rovnosti a spravedlnosti. Vztah politologie, politické filosofie a sociální etiky. 18. Demokratická společnost Teorie demokracie, podstatné charakteristiky demokratické společnosti, dějinný vývoj v antice a moderní době, formy demokracie. Etický rozměr demokracie, procesuální a normativní rozměr demokracie, „demokratický fundamentalismus“, problémy demokracie (Gasset, Schumpeter, Arrow, Sartori), postoje jednotlivých politických ideologií k demokracii, současné trendy, postoje sociálního učení církve k demokracii. 19. Občanská společnost Pojem občanské společnosti, jeho chápání, různá pojetí občanské společnosti, struktura občanské společnosti, vztah státu a občanské společnosti. Druhy, působení a agenda INGO´s. Spor o charakter občanské společnosti, hrozba „postdemokracie“. Význam, šance a problémy zájmových skupin, spolků a hnutí, církví. Občanská společnost - totalita (soc. encyklika Qudragessimo anno). 20. Sociální stát Charakter sociálního státu, typologie sociálního státu. Politické a ekonomické aspekty sociálního státu, pojem „democratic overload“. Kritika a perspektiva konceptu sociálního státu, jednotlivé ideologické pozice vůči sociálnímu státu a jejich etický rozměr. Sociálně-etické aspekty sociální politiky a sociálního státu, pozice sociálního učení církve.

5. Otázky státnice 21. Sociální spravedlnost Pojem spravedlnosti, dějinný vývoj pojmu, význam pojmu pro sociální etiku. Typy spravedlnosti – procedurální a materiální, distributivní, komutativní, kontributivní. Pojem sociální spravedlnosti a jeho kritika, ospravedlnění přerozdělování. Teorie smlouvy, teorie diskursu a teorie spravedlnosti. Současné teorie spravedlnosti (Rawls, Nozick, Hayek) a jejich kritika. 22. Aktuální etické otázky sociální politiky Otázka role státu v sociální politice, sociální kontrola, sociální práva, blahobyt. Rodinná politika – sociální, demografické a etické aspekty. Agenda feminismu a genderové rovnosti, její vývoj, role v současném politickém diskursu, antropologický a etický rozměr. Etické otázky antidiskriminačního zákonodárství. 23. Hodnota lidské práce Pojetí lidské práce v dějinách (antika, současnost). Sociální encyklika Laborem exercens - spiritualita práce, subjektivní a objektivní hodnota lidské práce, přímý a nepřímý zaměstnavatel). Workholismus, práce a odpočinek. Důsledky společensko-hospodářských změn pro svět práce, problém nezaměstnanosti. 24. Etické aspekty globalizace a rozvoje Definice globalizace, pluralita pohledů na globalizační procesy, pozitivní a negativní stránky globalizace v etickém rámci. Formy reakce na globalizaci, antiglobalizační hnutí. Etické aspekty ekonomické, politické a kulturní globalizace, otázka globální spravedlnosti, pozice sociálního učení církve (encyklika Caritas in veritate). Situace rozvojového světa, otázky celosvětové solidarity, etické aspekty chudoby a rozvoje v rozvojovém světě.

6. analýza morální řeči (např. co je dobro jako predikát? Jsou vůbec možné hodnotové soudy? kogn.x nonkogn.) Základní problémy etiky: svobodná vůle svědomí hodnota norma štěstí ctnost normy individuálního jednání v konkrétních oblastech života (bioetika, etika vědy, etika mezilidských vztahů) spravedlnost sociálních útvarů

7. Aplikovaná etikaindividuální etikaxsociální etika individuální etika- se zabývá praxí, pokud praxe může být přičítána jednotlivým osobám a vztahována k jejich osobní odpovědnosti. sociální etika- se věnuje morálnímu hodnocení sociální skutečnosti, tj. sociálních útvarů, do nichž se zpevnily interakce. Ústřední otázka zní: Jsou dané institucionální útvary spravedlivé? (např. daně, sociální stát, společenské rozdíly mezi lidmi, bohatství a chudoba, válečný konflikt). Na rozdíl od individuální etiky stav těchto útvarů nelze beze všeho vztahovat k osobní odpovědnosti určitých jednotlivců, a to ani jeho vznik, ani jeho změnu.

8. osobní odpovědnost sociální danosti, instituce, struktury,motivace, postoj poměry, regulační systémy, řádykategorie posouzenídobré – špatné spravedlivé - nespravedlivé individuální etikasociální etika

9. Instituce Instituce je sociální útvar, do nějž se zpevnila mezilidská interakce Instituce je sociálně předepsaná struktura různých způsobů chování, prostřednictvím kterých jsou řešeny opakující se a neodbytné problémy života lidí

10. Instituce • Zvyk, obyčej, rituál (pozdrav, fronta…) • Sociální normy (sociální odpovědnost, reciprocita, dodržení závazku…) • Instituce spontánně i uměle vzniklé (rodina, trh, stát…) • Kodifikované normy (zákony…) - Instituce jako „úřad“

11. Politická či ekonomická vědaempirickánormativníKterý politický systém lze považovat za nejlepší? Je to demokracie? Proč ano nebo proč ne? Která ideologie je dobrá a která špatná a proč? Mohou být některé války spravedlivé?Je trh spravedlivý? Má být svobodný nebo regulovaný zákony? Jak velký příjem je důstojný? Jak mají být vysoké daně? Má stát zabezpečovat blaho občanů?

12. Sociální etika- Křesťanská sociální etika- Sociální nauka církveempirie – rozum - tradiční hodnoty - autorita církve Politická filosofie, sociální filosofie Míčka, Ockenfels, Anzenbacher, Novak Zejména encykliky, další oficiální dokumenty

13. Charita a sociální etika Láska: Eros (majetnická láska, vášeň, která od druhého něco žádá) Philia (přáteství rovných) AGAPE – CARITAS Láska k Bohu a nezištná láska k bližnímu. Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. (1J 4,16 )

14. Deus caritas est (2006) 20. Láska k bližnímu zakořeněná v lásce k Bohu je především úlohou pro jednotlivého věřícího, ale je také úlohou pro celou církevní komunitu, a to na všech úrovních od místní komunity po partikulární církev až k univerzální církvi v její globalitě. Církev musí uplatňovat lásku také jako komunita. Důsledkem toho je, že láska potřebuje také organizaci jakožto předpoklad uspořádané komunitní služby. 31. … Křesťanská charitativní aktivita musí být nezávislá na politických stranách a ideologiích. Nejedná se o způsob, jak změnit svět ideologickým způsobem, a proto charitativní dílo není ve službách světských strategií, protože jde o uplatňování lásky tady a teď, lásky, kterou člověk potřebuje stále.

15. Sociální učení církve „Církev nemůže a nesmí vzít do svých rukou politický boj, aby tak budovala tu nejspravedlivější možnou lidskou společnost. Nemůže a nesmí se postavit na místo státu. Zároveň ale nemůže a nesmí zůstat pouze na okraji usilování o spravedlnost. Do tohoto usilování se musí zapojovat prostřednictvím racionální argumentace a musí probouzet duchovní síly, bez nichž by se spravedlnost, která vždy vyžaduje odříkání, nemohla prosadit ani se rozvíjet. Spravedlivá společnost nemůže být dílem církve, protože ji má uskutečňovat politika. Církev se nicméně hluboce zabývá nasazením pro spravedlnost tím, že pracuje na otevřenosti intelektu a vůle vůči požadavkům dobra.“ (Deus caritas est, 28) „Sociální nauka kromě toho obsahuje důležitou interdisciplinární dimenzi. S cílem lépe uplatnit v různých a stále se měnících sociálních, hospodářských a politických oblastech pravdu o člověku vstupuje tato nauka do dialogu s různými disciplínami, které se člověkem zabývají, sjednocuje jejich příspěvky a pomáhá jim otevřít se v širším horizontu službě člověku, poznanému a milovanému v plné šíři jeho poslání. Kromě interdisciplinární dimenze je pak nutno zmínit se o praktické a v určitém smyslu experimentální dimenzi této nauky. Ta je založena na střetávání křesťanského života a svědomí se situacemi tohoto světa a projevuje se úsilím, které vyvíjejí jednotlivci, rodiny, kulturní a veřejní činitelé, politici a státníci, aby dali křesťanskému životu podobu a uplatnění v dějinách“. (Centesimus Annus 59)

16. Caritas in veritate (2009) Encyklika o integrálním rozvoji člověka v lásce a v pravdě Úvod První kapitola Poselství encykliky Populorum progressio Druhá kapitola Lidský rozvoj v naší době Třetí kapitola Bratrství, ekonomický rozvoj a občanská společnost Čtvrtá kapitola Rozvoj národů, práva a povinnosti, životní prostředí Pátá kapitola Spolupráce lidské rodiny Šestá kapitola Rozvoj národů a technika Závěr

18. Spravedlnostpohledy politické filosofie, ekonomie,sociální etiky a sociálního učení církve

19. Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“... SVOBODA Pospolitost Demokracie Sociální stát Blahobyt ROVNOST SPRAVEDLNOST „sporné pojmy“ – nelze dospět k obecně akceptované definici

20. Co je nejdůležitější? Rawls: „Spravedlnost je základní ctností společenských institucí“ Hayek: „Připisovat etickou hodnotu něčemu jinému, než individuu je nemožné a nepřípustné“ Meyer: „Základní ctností společenských institucí je dát prostor lidskésvobodě“

21. Svoboda Pokud chápeme svobodu v její pozitivní podobě, mícháme jí s pojmy „rovnost“ nebo „spravedlnost“ Při takovém pojetí svobody vznikají konflikty mezi svobodou, rovností, spravedlností a demokracií …Dahrendorf hovoří dokonce o kvadratuře kruhu (jsou i další dělení – svoboda jako autonomie x dělám si co chci – vnitřní omezení svobody – dvě já, svoboda jako politická účast x tam kde končí politika - participativní)

22. Svoboda Isaiah BERLIN: Čtyři eseje o svobodě. 1958 svoboda negativní–formální (svoboda „od“) V klasickém liberálním a neoliberálním pojetí je svoboda spíše prostou absencí nátlaku (obvykle se kryje se základními, všeobecnými lidskými právy) svoboda pozitivní– účinná (svoboda „k“) V sociálně liberálním a socialistickém pojetí je ambice svobodu jednotlivce naplnit nějakým konkrétním obsahem. (obvykle vyjádřena sociálními, nárokovými právy)

23. Rovnost formální • všichni lidé jsou si rovni s ohledem na všem společnou lidskou podstatu • tato rovnost není spojena nijak s představou rovných příležitostí, rovného bohatství či společenského postavení • jejím projevem je rovnost před zákonem (equality before the law) • odmítá pouze zvláštní výsady na základě privilegií, odlišného přístupu a posouzení ze strany zákona

24. Rovnost příležitostí Rovnost příležitostí (equality of opportunity) – i když by se opět možná všichni intuitivně shodli, je to jen iluzorní shoda Rovnost výchozích podmínek, startovní čára..., - neimplikuje automaticky rovnostářské důsledky, ale rozdílné výsledky v cíli (meritokracie – vláda zásluh) Jak jí docílit ? -přísná aplikace rovnosti příležitostí může omezovat princip formální rovnosti (affirmative action, kvóty) a může vyústit v rozsáhlé státní zásahy do společenského a osobního života, které mohou být ohrožením svobody a formální rovnosti Jak eliminovat rozdíly v původu, dědictví, inteligenci.

25. 3 pojetí rovnosti příležitostí minimální pojetí – barva pleti, pohlaví, národnost, vyznání by neměly mít vliv na možnost najít si zaměstnání, studovat, předsudky a formální diskriminace jsou vyloučeny, nejsou zohledňovány irelevantní věci (klasický, konzervativní liberalismus) konvenční pojetí – nejde jen o nezohledňování irelevantních nahodilostí, ale o to, aby všichni měli stejnou šanci relevantní schopnosti získat (aby nebyli diskriminováni sociálním původem, finančními možnostmi, schopnostmi) třeba při získávání zaměstnání, nebo úspěch v přijetí na VŠ, při stejné inteligenci a motivaci, životní perspektiva by tak neměla být ovlivněna sociálním postavením, ale nadáním (levicový, sociální liberalismus) radikální pojetí – nadaní a nenadaní nemusí mít rovné šance, pokud jde o možnost získat určitou práci (houslista, chirurg), ale musí mít rovné šance pokud jde o možnost získat stejnou odměnu. (socialismus)

26. Rovnost výsledků • Rovnost výsledků (equality of outcome) • – je rovnostářstvím v nejradikálnější podobě, vyrovnat výsledky je mnohem radikálnější, než vyrovnat příležitosti • pro socialisty je spění k rovnosti základním cílem, liberálové a konzervativci toto považují za nepřirozené a nemorální

27. Základní příjem pro všechny (Van Parijs) „Pokud vám jde doopravdy o svobodu, poskytněte lidem základní příjem.“ Van Parijs vidí jako silný nástroj sociální spravedlnosti v zavedení a uzákonění univerzálního základního příjmu (UZP). UZP se míní příjem vyplácený vládou ve stejné výši a v pravidelných intervalech každému dospělému členovi společnosti. Výše je stejná bez ohledu na to, zda osoba je chudá či bohatá, či je sama či s někým, je ochotna pracovat či nikoliv. Margaret Thatcherová (poll tax) Absolutně rovná a spravedlivá daň z hlavy, všichni kdo chtějí využívat služeb státu, platí stejnou částku…

28. „Poctivě žít, nikomu neškodit, každému dávat, co mu patří“ Ulpianus • Justitia suum cuique distribuit.Spravedlnost dává každému, co jeho jest. • Cicero,De Natura Deorum, III, 38

29. Jak by se měly statky ve společnosti rozdělovat? • - každému podle jeho potřeb • preferuje rovnost, jde o „socialistickou“ teorii spravedlnosti (Marx, Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb) • každému podle jeho práv • preferuje nerovnost, podle práv a nároků, proti potřebám a rovnosti, zatímco u teorie „podle potřeb“ je primární výsledek (např. dostatečný blahobyt všech), tak u teorie „práv“ jde o to, jak se k materiálnímu bohatství dospívá a jestli na něj mám nárok nebo ne... • každému podle jeho zásluh • spravedlnost jako zásluha, preferuje nerovnost (meritokracie)

30. John Rawls (A Theory of Justice, 1971) (levicově liberální pozice) spravedlnost jako „férovost“, experiment „závoje nevědomosti“, sociální a ekonomické nerovnosti mají být uspořádány tak, aby sloužily maximálnímu prospěchu nejméně zvýhodněných občanů Robert Nozick (Anarchy, State and Utopia, 1974) (libertariánská pozice)spravedlnost jako „právo“, odmítá redistribuci majetku jakožto zásah do práv člověka, odmítá aby jedni byli prostředkem druhých F. A. Hayek (Osudná domýšlivost. Omyly socialismu, 1989) podle něj je idea sociální spravedlnosti druhem zmatení, „fata morgánou“, společnost nebo trh nemůže být „spravedlivý“ nebo „nespravedlivý“, tuto vlastnost nelze připisovat ničemu jinému než jedinci

31. John Rawls (A Theory of Justice, 1971) spravedlnost jako férovost Rawls navrhuje myšlenkový experiment – k tomu, abychom zjistili, které principy spravedlnosti jsou férové, představme si virtuální situaci, kdy by lidé byli překryti „závojem nevědomosti“ a měly vybrat principy uspořádání pro společnost, aniž by věděli, co pro ně konkrétně budou tyto principy znamenat. (nevěděli byl, zda jsou chytří nebo hloupí, šikovní nebo nešikovní, muslimové či ateisté, zdraví či nemocní, staří mladí, chudí bohatí, nevěděli by dokonce ani jaké je jejich pojetí dobra – co považují za hodnotné) Podle něj byl lidé zvolili principy, které by byly férové, nesměřující k vlastnímu prospěchu

32. John Rawls (A Theory of Justice, 1971) • Předpoklady: • - Rozdílná pojetí a koncepty dobra, světonázory • - Možnost nalezení univerzální procedury • Individua řídí své jednání na základě racionální volby, tzn. principy spravedlnosti jsou odvoditelné z racionálních individuálních zájmů • Kantovský předpoklad autonomie individua, reakce na utilitarismus a nemožnost měřit míru užitku, „past“ utilitarismu – jak naložit s objektivně handicapovanými

33. Rawlsovy principy Podle Rawlse jsou ony principy tyto: 1. Každý člověk má mít rovné právo na co nejrozsáhlejší systém základních svobod, který je slučitelný s podobným systémem svobody pro všechny 2. Sociální a ekonomické nerovnosti mají být uspořádány tak, aby: a) sloužily maximálnímu prospěchu nejméně zvýhodněných občanů b) byly spojeny s úřady a funkcemi, které jsou otevřeny všem v podmínkách férové rovnosti příležitosti

34. Rawls – kritické reakce • kritizován předpoklad, že by se lidé soustředili na to, aby pozice těch, kteří jsou na tom nejhůře, byla co nejlepší (maximin - ze strachu, že by se do ní mohli dostat), bylo by jim tak cizí veškeré riskování, byl by to pesimismus, logičtější by bylo, aby principy podporovaly spíše průměrnou pozici • dále je zochybňován princip „priority svobody“, tedy názor, že by se lidé nebyli ochotni vzdát základních svobod v zájmu ekonomického zisku, základní svobody mohou mít přednostní postavení až v situaci určitého standardu • - proč by měly nerovnosti sloužit k tomu, aby se postavení znevýhodněných zlepšilo maximálně, proč by nestačilo důstojné zabezpečující minimum?

35. Rawls – kritické reakce • Rawlse nezajímá způsob, jak došlo k případnému nedostatku u chudého, takže není zohledněna morálka (zdraví flákači, rozhazovačný život, gamblerství apod.) • koncept nepočítá z žádnou, leč minimální formou zásluhovosti, což jdem proti morálním intuicím, výhradní ohled na potřeby • abstraktní pojetí (neprostorového) člověka vytrženého z reality, bez vědomí dobra apod. • kritika teze, že talenty a vlohy člověka jsou společenským vlastnictvím, nikoli vlastnictvím osoby...

36. Rawls – kritické reakce Samuel Scheffler (The Appeal of Political Liberalism, 1994) "Rawlsova koncepce decimuje mravní zdroje liberalismu, aniž by místo toho zvládla šíření jeho ospravedlňujícího apelu." Tato (velmi systematicky propracovaná) teorie je prakticky materialistickou redukcí, jež převádí problémy spravedlnosti, lidských práva demokracie na instrumentální úroveň uceleného zajišťování blahobytu a stejných příležitostí pomocí institucionálního zřízení.

37. Robert Nozick(Anarchy, State and Utopia, 1974) • libertariánská pozice • Odmítá redistribuci jako zásah do práv, statky jsou pro něj nejsou jako pro Rawlse „darem z nebes“ • 3 druhy statků: • - osoba • - příroda (země, horniny) • - spojení osoby a přírody • Tři způsoby legitimního nabytí vlastnického práva: • prvotní nabytí • oprávněný převod z jedné osoby na druhou (darem, prodejem nebo jiným právním aktem) bohatství je třeba spravedlivě nabýt (ne ukrást, ne na úkor jiných) • bylo-li bohatství převedeno nespravedlivě, je třeba nespravedlnost napravit

38. Robert Nozick(Anarchy, State and Utopia, 1974) Nozick zcela odmítá redistributivní zdanění Má-li se převádět bohatství z bohatých na chudé, ať v rámci společnosti či mezinárodně, tak musí jít o akty dobročinnosti z vlastního rozhodnutí Představme si teoretickou situaci, „myšlenkový experiment“ kdyby na začátku byly statky rozděleny rovnoměrně mezi všechny lidi, toto uspořádání by bylo distributivně zcela spravedlivé... Ale jak by taková společnost vypadala s odstupem času? Nezačala by se diferencovat (podle priorit, možností a schopností jednotlivců opět k výrazné nerovnoměrnosti?

39. Robert Nozick(Anarchy, State and Utopia, 1974) • Kritizuje předpoklad přirozeného stavu (Je předpoklad o bezvládí jako hobbesovském „boji všech proti všem“správný?) • Ptá se, zda stát v aktuálních hypertrofovaných, špatně fungujících podobách je nezbytný, navrhuje ultraminimální stát • Redistributivní stát využívá některé občany jako prostředek pro účely jiných občanů (radikalizovaný kantovský imperativ) • Solidarita a charita je výhradně individuální ctnost (všechny ostatní způsoby jsou útokem na svobodu a integritu jedince) • Výchova občanů k nezodpovědnému a amorálnímu chování

40. Robert Nozick(Anarchy, State and Utopia, 1974) - Nozickova argumentace bývá zpochybňována, zejména teorie majetku, nabytí a jeho absolutizace (i když Nozick připouští, že dějiny jsou plné nespravedlivých transferů majetku a prvotních nabytí…) - Vlastnictví sebe sama bývá většinou intuitivně přijímáno všemi, vlastnictví majetku a plodů práce již tolik ne (absurdní příklady: povinný sex, povinné dárcovství orgánů ve prospěch rovnosti zdraví)

41. F. A. von Hayek • Podle něj je idea sociální spravedlnosti druhem zmatení, „fata morgánou“ • Podle něj společnost nebo trh nemůže být „spravedlivý“ nebo „nespravedlivý“, tuto vlastnost nelze připisovat ničemu jinému než jedinci • Hayek je přesvědčen, že jakékoli nedobrovolné přerozdělování, kterým stát překračuje rámec daný uspokojením základních potřeb, je neospravedlnitelným zásahem do individuální svobody • Jakékoli zásahy do svobodného trhu (pokusy o regulace, plánování, přerozdělování) považuje kromě zásahu do svobody také za neefektivní deformaci tržních procesů, které by bez zásahů státu přinesly v určitém horizontu užitek všem...

42. F. A. von Hayek Klasický liberalismus vyžadoval, aby spravedlivě jednali jednotlivci, zatímco nová společnost stále více umisťuje závazek spravedlnosti na instituce vybavené mocí přikazovat lidem, co mají dělat…(s. 197) A převládající víra v „sociální spravedlnost“ je v současné době pravděpodobně tou nejvážnější hrozbou pro většinu ostatních hodnot civilizace svobody (s. 198) Právo, zákonodárství a svoboda

43. Komunitaristé Liberalismus formální kritéria, jež se vztahují k procedurálnímu jednání. Cílem je stanovit taková kritéria spravedlnosti, která umožní zachovávat nestrannost mezi aktéry společenského děje, již zastávají odlišná hodnotová stanoviska Komunitarismus teorie spravedlnosti musí být budovány na substanciálních normativních kritériích, jež jsou závislé na konkrétních morálních konceptech. Charakteristickými normativními kategoriemi, které jsou obsahově závislé na jednotlivých sociokulturních kontextech, jsou např. „uznání“ či „ solidarita“. teorie spravedlnosti jsou závislé na specifických představách dober, jež produkují konkrétní kultury, a z toho odvozují odlišná kritéria, normy a důsledky pro teorii spravedlnosti.

44. Komunitaristé • Teorie spravedlnosti musí být budovány na substanciálních normativních kritériích, jež jsou závislé na konkrétních morálních konceptech • X liberálnímu pojetí osoby jakožto individua, které podle nich je pojato jako izolovaný, principiálně nezávislý, nesituovaný, respektive neukotveným subjekt • „obrat“ k identitě individua • Joseph Schumpeter – příklad klasicky liberálního pohledu: • Neexistuje jednoznačně definované obecné dobro, na kterém by se všichni lidé shodli, nebo které by přijali pod tíhou racionálního argumentu (naše chápání žádoucí podoby života a společnosti stojí mimo čistě logické uvažování)

45. Je McIntyre komunitarista? Je proti individualismu a pro ideu vznik nezávislých komun X Odmítá kulturní a hodnotový relativismus (je aristotelský univerzalista, realista a racionalista) Rawls – princip rovnosti s ohledem na potřeby Nozick – princip rovnosti s ohledem na nárok Oba výklady postrádají jakýkoli odkaz na zásluhu

46. McIntyre a spravedlnost …představa zásluhy má své místo jen v kontextu společenství, jehož primárním poutem je sdílené chápání jak dobra člověka, tak dobra společenství a v němž jednotlivci indentifikují své primární zájmy na základě těchto dober. Rawls výslovně předpokládá, že se s ostatními neshodneme na tom, v čem spočívá dobrá lidský život… V Nozickově argumentaci rovněž zcela chybí pojem společenství, který je nutným předpokladem aplikace představy zásluh… Ztráta ctnosti, kap. XVII. Spravedlnost jako ctnost: změna koncepcí

47. Spravedlnost v SUC • Spravedlivá mzda (QA 63, 71) • Spravedlnost a slušnost jako měřítko (MeM 68-72) • Spravedlnost v obchodních vztazích (PiT 56-65) • Všeobecné volání po větší spravedlnosti (OA 1-2) Vztahy mezi státy musí být kromě toho uspořádány podle zásad spravedlnosti; to vyžaduje uznávat vzájemná práva a zároveň plnit vzájemné povinnosti. (PT 91) Zajisté musí být nastolena větší spravedlnost v rozdělování statků jak v jednotlivých státech, tak na úrovni mezinárodní. Ve světovém obchodu je nutné překročit vztahy založené na dominantním postavení a dospět ke společným dohodám se zřetelem na blaho všech. (OA 42)

48. Spravedlnost v SUC 58. Každému ať se tedy přidělí jeho podíl na statcích; a musí se usilovat o to, aby se rozdělení pozemských statků provedlo a upravilo podle zásad obecného blaha neboli sociální spravedlnosti. Dnes je však veliký protiklad mezi malým počtem velkých boháčů a nesmírným množstvím chudáků a v rozdělení majetku je tedy velmi velmi vážný nesoulad, jak vidí každý, kdo nepostrádá cit. Quadragesimo anno (1931) 26. Ze stále těsnější vzájemné závislosti, která postupně nabývá celosvětového rozsahu, plyne, že se obecné blaho – čili souhrn podmínek společenského života, které jak skupinám, tak jednotlivým členům dovolují úplnější a snazší dosažení vlastní dokonalosti - stává stále všeobecnějším; z toho vyplývají práva a povinnosti, které se týkají celého lidstva. Jakákoliv skupina musí mít na zřeteli potřeby a oprávněné nároky jiných skupin, ano, i obecné blaho celé lidské rodiny. Gaudium et Spes (1965) V dnešní době se soudí, že obecné blaho záleží především v tom, aby se zachovávala lidská práva a povinnosti. Proto je třeba, aby úloha veřejné moci spočívala především v tom, aby se na jedné straně tato práva uznávala, dbalo se jich, navzájem byla slaďována, chráněna a podporována, a na druhé straně aby mohl každý snáze plnit své povinnosti. "Chránit nedotknutelná lidská práva a starat se, aby každý mohl snáze plnit své povinnosti – to je hlavní úkol každé veřejné moci. Pacem in terris (1963)

49. Personální princip 219. Nejvyšší zásadou této nauky je tvrzení, že jednotliví lidé jsou základem, účinnou příčinou a cílem každého společenského zřízení; lidé od přírody obdaření společenskou povahou a zároveň povolaní k vyššímu řádu, který přirozenost přesahuje a pozvedá. 220. Tento nejvyšší princip je nosný a chrání nedotknutelnou důstojnost lidské osoby. Na jeho základě vybudovala církev, především v posledních sto letech, za spolupráce učenců z řad kněží i laiků, svou rozsáhlou sociální nauku. Podle ní mají být uspořádány lidské vztahy ve shodě s všeobecnými zásadami vyplývajícími z konkrétních okolností a zvláštní povahy každé doby. Tyto normy křesťanské sociální nauky mohou tudíž být přijaty všemi lidmi. Mater et magistra (1961)

50. Princip subsidiarity 79. Je sice pravda, a dějiny to jasně dokazují, že za změněných poměrů se nyní může provést mnoho věcí jen s pomocí velkých sdružení, i když v dřívějších dobách na tytéž věci stačily i společnosti malé. Přece však v sociální filozofii stále platí důležitá zásada, která se nedá vyvrátit ani změnit: To, co mohou jednotlivci provést z vlastní iniciativy a vlastním přičiněním, to se jim nemá brát z rukou a přenášet na společnost. Stejně tak je proti spravedlnosti, když se převádí na větší a vyšší společenství to, co mohou vykonat a dobře provést společenství menší a nižší. To má totiž pak za následek těžké poškození a rozvrat sociálního řádu. Neboť každý společenský zásah svým působením a svou přirozenou povahou má přinášet pomoc údům těla společnosti, nikdy je však nemá ničit a pohlcovat. Quadragesimo anno (1931)