100 likes | 216 Views
Název příjemce: Základní škola a Mateřská škola Řečice, příspěvková organizace Registrační číslo projektu: CZ.1.4.00/2.1621 Tematický celek: Vlastivěda Téma: Karel Havlíček Borovský Klíčová slova: národní obrození, život a dílo Ročník: 5 Vytvořiila: Mgr. Dagmar Šišková
E N D
Název příjemce: Základníškola a Mateřská škola Řečice, příspěvková organizace Registrační číslo projektu: CZ.1.4.00/2.1621 Tematický celek: Vlastivěda Téma: Karel Havlíček Borovský Klíčová slova: národní obrození, život a dílo Ročník: 5 Vytvořiila: Mgr. Dagmar Šišková ČÍSLO MATERIÁLU: VY_52_INOVACE_VL.32.5.Karel Havlíček Borovský ANOTACE: materiál slouží k rozšíření učiva METODIKA: prezentace slouží k předvedení na interaktivní tabuli
Život • žil ve vesnici Borová na Vysočině • od roku 1833 studoval v Havlíčkově Brodě na gymnáziu • vstoupil proto do kněžského semináře • na podzim 1841 odešel kvůli svým názorům • roku 1846 se stal na doporučení Františka Palackého redaktorem Pražských novin • roku 1848 odešel z Pražských novin • zemřel 29.července 1856
Revoluční rok 1848 • Roku 1848 po potlačení revoluce byl poprvé zatčen a několik dnů vězněn. • Havlíček vystupoval velmi ostře proti vládě, a tak v červnu 1849 byly Národní noviny zakázány. Ministerstvo mu za příslib mírnosti povolilo jejich další vydávání. Havlíček však pokračoval v kritice a v lednu 1850 byly tyto noviny spolu s přílohou Šotek (zde uveřejňoval své epigramy) zakázány. Havlíček byl vykázán z Prahy a po delším hledání se i s rodinou usadil v Kutné hoře. Havlíček v Kutné hoře založil časopis Slovan. Redaktor byl však neustále sledován několika osobami a podrobován domovním prohlídkám. Několik čísel Slovana bylo zkonfiskováno, Havlíček čelil mnoha obviněním a udáním. Nakonec soustavný tlak nevydržel. I přesto, že dostal několik finančních nabídek k loajalitě, se jej však státní moci koupit nepodařilo. V létě 1851 bylo vydáno opatření, na jehož základě bylo možné zakázat vydávání jakýchkoli tiskovin. Havlíček chtěl úředníky připravit o to, aby sami Slovana zlikvidovali a v srpnu jeho vydávání zastavil. Rozhodl se žurnalistickou práci přerušit a věnovat se rodině. Na radu Františka Palackého vydal knižně soubor svých článků Duch Národních novin a Kutnohorské epištoly. V listopadu 1851 byl Havlíček postaven před kutnohorský soud a obviněn z několika přečinů. Soud ho ale i na základě jeho brilantní obhajoby a znalosti zákonů osvobodil. Havlíček vydržel státní tlak nejdéle a zastavením Slovana přestaly existovat poslední české noviny.
exil • Z Kutné hory se Havlíčkovi vrátili do Německého Brodu. Havlíček se společensky neangažoval. O tom, že mu dá rakouská moc pokoj, však spíše pochyboval a byl prý dokonce varován. Tomu, že se úřady uchýlí k nezákonnému zásahu, ale zřejmě nevěřil. Na začátku prosince 1851 přinesl ministr Bach císaři Franzi Josefovi I. doporučení deportovat Havlíčka do Salzburgu. Císař však pobyt v tomto významném městě zřejmě nepovažoval za dostatečný trest a zvolil odlehlý alpský Brixen. O Havlíčkově deportaci bylo rozhodnuto bez jakéhokoli soudního řízení. Dne 16. prosince1851 kolem třetí hodiny ranní vstoupil do Havlíčkova bytu policejní komisař a strážníci a vyzvali jej, aby je následoval. Byl spěšným dostavníkem dopraven do tyrolského Brixenu. Cesta přes zasněžené Alpy byla velmi náročná. Jednou se dokonce splašili koně a Havlíček byl jediný, kdo se je odvážil zastavit. V Brixenu byl Havlíček zpočátku ubytován v hotelu Elephant, kde se rychle seznámil s dalšími vyhnanci – s Johannem Aloisem Schallhammerem, účastníkem revoluce roku 1848 a důstojníkem Rudolfem Hebrem, jenž se zde ocitl kvůli dluhům. V roce 1852 za Havlíčkem přijela jeho manželka Julie s dcerou Zdenkou. Cestovní náklady ve výši 150 zlatých zaplatilo policejní ředitelství. Hmotnou nouzí v té době Havlíček ani jeho rodina netrpěla, jelikož Havlíček dostával od rakouského ministerstva vnitra v pravidelných měsíčních splátkách 500 zlatých ročně (pro představu vyšší úředník tehdy dostával 500 – 700 zlatých, učitel 130 a dělník 100 – 200 zlatých). Na živobytí to však evidentně nedostačovalo, protože Havlíček musel citelně sáhnout do rodinných úspor. I přesto, že se dnes jeho pobyt vykládá všelijak, byl Havlíček 3,5 roku ve vyhnanství, odtržen od vlasti i od přátel.
Havlíček - žurnalista • Karel Havlíček se podílel na vzniku české žurnalistiky a někdy je považován i za jejího zakladatele. Dnes bychom jej označili za investigativního reportéra, jelikož byl ve svých článcích nejvíce kritický k tehdejší absolutistické vládě, hledal její slabiny a ty pak zprostředkovával lidem. Havlíček jako statečný a čestný člověk byl několika politickými režimy nenáviděn (rakouskouherský císař z něj měl takový strach, že jej nechal deportovat z Čech), obyčejnými lidmi uznáván a respektován. Působil v Pražských novinách a v příloze Česká včela (viz. výše), v Národních novinách, kterou sám založil a konečně také ve vlastním časopise Slovan. Kvůli svým článkům měl velmi často problémy, ale vždy sebe a své články dokázal obhájit. • Pražské noviny - V tehdejší době to byl jediný česky psaný list. Právě v příloze Česká včela vyšel i článek, v němž Havlíček kritizoval Josefa Kajetána Tyla. Na Tylovi mu vadilo také to, že vlastenectví uznával jako prakticky jediné téma tehdejší literatury. Do těchto novin Havlíček psal také politické články. • Národní noviny - Po práci v Pražských novinách, z nichž se následně stal provládní list, se Havlíček rozhodl založit list nový a rovnou deník. Měl zde i satirickou rubriku Šotek. Snažil se noviny co nejvíce politizovat a vést čtenáře k národnímu uvědomění a češtině → vysvětloval zde například rozdíly mezi politickými systémy, v čem spočívají jednotlivé politické funkce a také zde kritizoval absolutismus, což nakonec vedlo k zákazu.
Pamětní deska na rodném domě v Borové Dům v Brixenu, kde žil Havlíček v emigraci
Dílo • Epištoly kutnohorské (1850) – kritika církevní hierarchie sloužící nastupujícímu neoabsolutismu • Obrazy z Rus (1843-46) – Cestopis, který je též první českou objektivní studií o tom, jak se v té době žilo v Rusku. • Tyrolské elegie (1851) – Název elegie (tj. nářek, žalozpěv) je ironickou nadsázkou; dílo je humorným a satirickým popisem Havlíčkova zatčení a internace v Brixenu v Tyrolsku. • Král Lávra (1854) – Alegorická satirická skladba, jejíž námětem je stará irská pověst o králi s oslíma ušima, ale přizpůsobená českému prostředí. • Křest svatého Vladimíra (1855, torzo) – Příběh boha Peruna (slovanský bůh hromu). • Epigramy (1845) – krátké pointované veršované skladby.
Zdroje: • http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Havl%C3%AD%C4%8Dek_Borovsk%C3%BD • http://www.google.cz/search?hl=cs&gs_rn=4&gs_ri=psy-ab&pq=khbox&cp=8&gs_id=1r&xhr=t&q=karel+havl%C3%AD%C4%8Dek+borovsk%C3%BD&safe=off&bav=on.2,or.r_gc.r_pw.r_qf.&bvm=bv.42768644,d.Yms&biw=1015&bih=639&um=1&ie=UTF-8&tbm=isch&source=og&sa=N&tab=wi&ei=9lkqUYizE8qS4AStmoGYDg#imgrc=_http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Havl%C3%AD%C4%8Dek_Borovsk%C3%BD