Zimolez obecný

1. Čeleď: Zimozelovité – Caprifoliceae Juss. Menší až středně velký keř s hustým křivolakým větvením. V době plodu je nápadný červenými bobulkami, umístěnými po dvou na jedné stopce. Má dobrou výmladnost a šíří se výhradně hříženci. Zimolez obecný Je to euroasijská dřevina. V Evropě chybí jen v teplém středomoří a na chladném severovýchodě. Na východ zasahuje až za Sibiř. Snáší silné zastínění, je schopen se přizpůsobit dočasnému nedostatku vláhy. Oblibuje živné podklady, často roste i na vápencích. Je odolný vůči kouřovým plynům. Lonicera xylosteum

2. Čeleď: Zimozelovité – Caprifoliceae Juss. Habitus: Středně velký keř dorůstající do výšky až 5 m (zřídka nízký strom), tlustější kmeny mívají do 10 cm. Kůra: Žlutošedá až tmavošedá, později rozpukaná, pukliny světlohnědé. Na větvích jsou viditelné lenticely. Pupeny jsou protistojné (podobné bezu červenému), vejčité, zahrocené s více nazelenalými obalovými šupinami při okraji červenohnědými. Listy jsou vejčité, dlanitě laločnaté (3-5), na okraji pilovité až zubaté. Květy: Rozkvétá v květnu až červnu, květy jsou bílé, uspořádány do lat velikosti kolem 10 cm. Plody jsou kulaté peckovice, v čase zralosti červené barvy, dozrávají v září až říjnu. Kalina obecná Viburnum opulus Areál je velký, euroasijský, od středomoří (Maroko) mimo krajního severu zasahuje daleko na východní Sibiř, Altaj, ale i na Strední, Malou Asii a na Kavkaz. Areál v ČR: U nás je to dosti hojná dřevina, obyčejně při vodních tocích a na vlhkých místech lužních lesů, podél bystřin podhorských poloh. Ekologie: Dobře snáší zastínění, vyžaduje velmi vysokou vláhu, vyhovují jí hlubší humózní půdy, klimaticky je velmi odolná, i když dobře snáší výfukové plyny, do měst se nedoporučuje.

3. Využití: Nemá zvláštní hospodářské využití. V sadovnické tvorbě se někdy využívá. Její listy se na podzim přebarvují do červených barev, též je ozdobná svými květy a plody. Habitus: Středně velký keř (2-4 m) s nepravidelnou košatou korunou. Kůra je světle až tmavošedá, podélně rozpukaná, v puklinách světlešedá. Pupeny jsou holé, vstřícné, plstnaté se zřetelně viditelnými listy, terminální pupen vetší, nápadné jsou květní koncové pupeny, které jsou široké, miskovité. Tušalaj obecný (Kalina tušalaj) Listy jsou široce až podlouhle vejčité (50-100 x 30-90 mm) velké, na okraji hrubě pilovité. Horní strana tmavší s vtlačenou žilnatinou, chlupatá, spodní strana světlejší, hustě plstnatá se zřetelnou žilnatinou. Květy: Rozkvétá v květnu až červnu, květy jsou oboupohlavní, smetanově bílé, drobné, uspořádané do větších (cca 10 cm) koncových lat. Trochu zvláštně páchnou. Viburnum lantana

4. Plody dozrávají na podzim v září až říjnu, zpočátku jsou zelené, později červené a v plné zralosti černé, lesklé. Areál: Těžiště výskytu je ve Středomoří, zasahuje do střední a západní Evropy, severní Afriky a Malé Asie a až na Kavkaz. Areál v ČR Na území České republiky je zastoupena roztroušeně po celém území v teplých oblastech, nejčastěji jako součást křovinných formací v nižších polohách. Ekologie: Světlomilný druh, dobře snáší suchá a teplá léta. Roste zejména na vápencích a jiných živných horninách, dobře odolává i silnějším mrazům. V městském prostředí je odolná. Využití Nemá zvláštní využití. V sadovnictví se vysazuje jen občas v parcích a zahradách (častěji se využívají stále zelené druhy). Bez černý Čeleď: Zimozelovité – Caprifoliceae Juss. Sambucus nigra Habitus: Keř, občas nižší strom do 10 m. Kůra: Je žlutošedá až světle hnědá s výraznými lenticelami, na starších silnějších výhoncích rozpukaná do podélných pásu. Pupeny: Vstřícné, polonahé, na bázi pokryté nazelenalými nebo načervenalými pupenovými šupinami. Raší velmi brzy.

5. Listy jsou lichozpeřené, dorůstají do 20-25 cm, skládají se z 2-3 páru lístků. Květy: Kvete v létě v červnu a červenci, květy jsou smetanově bílé barvy, uspořádány do velkých koncových okolíků. Bez červený Plody: Peckovice, tmavofialové až černé, lesklé, dozrávají v září. Areál: Téměř v celé Evropě, ve Skandinávii, na východ jde k řece Don, do Malé Asie, na Kavkaz a do severní Afriky. Areál v ČR: U nás je běžnou dřevinou nižších poloh. Ekologie Vyžaduje půdy bohaté na živiny (zejména dusík), má střední nároky na světlo, ve vyšších polohách je nahrazena bezem červeným. Využití: Květy a plody se využívají na výrobu sirupu, z dřeva se vyrábějí píšťaly. V sadovnictví nemá velké uplatnění, známé jsou různé ozdobné formy. Sambucus racemosa Habitus: Středně velký keř dorůstající do výšky 2-4 m, výjimečně nízký stromek. Kůra je červenohnědá až šedohnědá s viditelnými lenticelami na povrchu. Pupeny jsou vstřícné, koncové, často párové, kulaté, s vícero obalovými šupinami, jsou dvoubarevné, na bázi zelené a na okrajích hnědofialové.

6. Listy jsou složené, lichozpeřené do 30 cm dlouhé, složené z 1-3 páru lístků. Květy: Rozkvétá na jaře před nebo současně s vývinem listů, květy jsou v kulovitých okolících bílé až žlutobílé barvy. Plody jsou červené peckovice, kulaté, velikosti do 5 mm, v nich jsou 2-3 pecky. Dozrávají v červenci až srpnu. Areál: Euroasijský areál zabírá podstatnou část Evropy od Skandinávie po Kavkaz a až na Sibiř. Ekologie: Toleruje zastínění, vyžaduje dostatek vláhy, upřednostňuje kyselé podklady, humózní a dostatečně vlhké půdy. Využití: Květy ani plody se nevyužívají, zejména ve vyšších polohách má význam jako přípravná dřevina. V sadovnické tvorbě se využívá velmi zřídka.