SLOVENŠTINA

1. SLOVENŠTINA Mgr. Michal Oblouk

2. SLOVENŠTINA • západoslovanský jazyk, nejbližší češtině z důvodu historické příbuznosti i vzájemného ovlivňování zejména v dobách společného Československa • rozšíření – Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Polsko, Česká republika, Ukrajina, Bulharsko, Kanada, Rakousko, Rumunsko – celkem 7 milionů mluvčích • je státním jazykem na Slovensku a jedním z úředních jazyků Evropské unie • kodifikovanou formu spisovné slovenštiny podle zákona o státním jazyce vytvářejí jazykoví odborníci - vědci z Jazykovědného ústavu Ľudovíta Štúra Slovenské akademie věd • závaznými kodifikačními normami jsou Pravidla slovenské výslovnosti, Pravidla slovenského pravopisu, Krátký slovník slovenského jazyka a Morfologie slovenského jazyka • má jednodušší (pravidelnější) pravopis i gramatiku než čeština • je nářečně více diferenciovaná než čeština

3. SLOVENŠTINA - HISTORIE • od 15. stol. do pol. 19. stol. používání češtiny jako spisovného jazyka (x latina, maďarština), ale pronikání slovenských prvků • první pokusy o spisovnou slovenštinu - Anton Bernolák koncem 18. stol. (na základě západoslovenského nářečí, jazyková nejednota – katolíci x evangelíci) • ustavení jednotného spisovného slovenského jazyka ve 40. letech 19. století na základě středoslovenského nářečí (L. Štúr, M. M. Hodža, J. M. Hurban)

4. ABECEDA • skládá se ze 46 písmen latinky – používá spřežky (dz, dž, ch) a diakritická znaménka: prodloužení (´), změkčení (ˇ), přehlásku resp. dvě tečky (¨), stříšku resp. vokáň (^) • samohlásky - A, Á, Ä, E, É, I, Í, O, Ó, U, Ú, Y, Ý • souhlásky – B, C, Č, D, Ď, DZ, DŽ, F, G, H, Ch, J, K, L, Ĺ, Ľ, M, N, Ň, P, Q, R, Ŕ, S, Š, T, Ť, V, W, X, Z, Ž • dvojhlásky - ia, ie, iu, ô • výslovnost - ä (v neutrálním stylu spisovné slovenštiny se vyslovuje jako e - päť, pamäť), ľ (měkké l – ľahký), ĺ (dlouhé slabikotvorné l - dĺžka), ŕ (dlouhé slabikotvorné r - vŕba), ô (uo- hôrka), ia (ja - priadza/příze), ie (je - miera/míra), iu (ju - vyššiu/vyšší)

5. ROZDÍLY MEZI SLOVENŠTINOU A ČEŠTINOU • slovenština má oproti češtině navíc - měkké ľ, dlouhé ŕ, ĺ, dz, dž, ä, dvojhlásky ia, ie, iu, ô, v češtině se na rozdíl od slovenštiny vyskytují – ř, ou, ů, ě • Vpo samohlásce nebo po r se vyslovuje jako neslabičné u – bratov, krv, spev, pravda • ve slovenštině platí tzv. rytmické pravidlo, podle kterého nemohou za sebou následovat dvě dlouhé slabiky (dvojhlásky) - krásneho, miestny • koncovky -áma -áchv 3. a 6. p. mn. č. ve středním rodě (mestám, mestách), jednotné zakončení -och v 6. p. mn. č. mužského rodu • společná koncovka -(a)mi v 7. p. mn. č. všech rodů (pánmi, ženami, mestami) • 4. pád osob = 2. pádu obou čísel(bez žiakov - vidím žiakov) • 3. os. mn. č. –ú, -ia, -a (nesú, robia, boja sa) • infinitiv vždy –ť (niesť)

6. ROZDÍLY MEZI SLOVENŠTINOU A ČEŠTINOU • ve skloňování se uchovaly starobylejší tvary, ve slovenštině jsou menší rozdíly mezi měkkými a tvrdými vzory podstatných jmen • ve slovenštině zanikl5. pád - k oslovení používá 1. pád (pán profesor!) • slovenština má tendenci zachovávat při skloňování zakončení kmene(ruka – v ruke, kniha - v knihe) • v 2. p. mn. č. ve slovenštině obvykle dochází ke dloužení kmenové samohlásky (vrana – vrán, žena – žien, ruka – rúk, hora – hôr, kino – kín, jablko – jabĺk) • ve slovenštině má 1. os. j. č. všech slovesných tříd jednotné zakončení –m (chcem, píšem, viem) • příčestí minulé má ve slovenštině jednotné zakončení mn. č. -live všech rodech • při vykání se převádí do množného čísla celý přísudek(Bolisteprijatá? Boliste, otec, v sade?) • podst. jm. zakončená–a, příjmení zakončená –o mají 2. pád = 4. pádu • v rozkazovacím způsobu se zachovává délka samohlásek (písať – píš) • vkladné o v příčestí minulém (niesol) • trpné tvary příčestí vždy s dlouhou koncovkou (volaný)

7. ROZDÍLY MEZI SLOVENŠTINOU A ČEŠTINOU • v tvarech podmiňovacího způsobu vždy jen by (bol by som, bol by si, bol by) • de, te, ne se vyslovuje měkce (kromě přídavných jmen a zájmen, cizích slov a některých domácích slov – ten, teraz, jeden, krásneho) • di, ti, ni se vyslovuje měkce (kromě 1. pádu mn. č. příd. jmen, příčestí a zájmen – tí mladí ludiaboli unavení, po předponě – odísť, v cizích slovech – politika) • Rje v češtině pravopisně tvrdé, v domácích slovech může být následováno jedině tvrdým y/ý (ryba – č. i sl.), ve slovenštině může následovat i měkké i (tri) • psaní předpon s-/se- (sl. so-) a z-/ze- (sl. zo-) se v češtině řídí mluvnickými pravidly, kdežto ve slovenštině se řídí výslovností (spev, zbierať, zoznam) • slovenština je mnohdy pokrokovější při zdomácňování pravopisu přejatých slov

8. CO ZNAMENAJÍ TATO SLOVA? čučoriedka, raňajky, pretekár, prepáčiť, ťava, olovrant, žrebovať, pýtať, chrbát, karfiol, konár, zabudnúť, kŕdeľ, vyzerať, naozaj, topánky, čudovaťsa, okuliare, uškŕňaťsa, teraz, vrecko, cicavec, smädný, neskoro, šošovica, sprostý, horký, pečeň, kapusta, lúč, štrajk, palica, robota, marhuľa, paradajka, upratovačka, vodič, ujo, sobáš, pivnica, riad, vankúš, izba, hydina, mačka, somár, bocian, chrobák, korytnačka, vretenica, papagáj, kengura, kaštieľ, kúpele, cintorín, tlač, klinec, rezeň, žuvačka, zemiaky, rumanček, rezance, kaleráb, čerešňa, kel, ľúbiť, oblok, ohovárať, pozrieť, hojdať, nožnice, uhorka, bozkať, lopta, korčul‘ovať, vystrájať, ponúknuť, fajčiar, hmľa, rušňovodič, nohavice, šarkán, cencúl‘, múr, golier, pery, bosorka, tanier, rožok, žihľava, baňa, dážď, tieň, gombík, rúž, parochňa, čižma, ihla, lyžica, hladička, fľaša, tovar, pečiatka, rozprávka, ceruzka, kúriť, torta, klamať, správanie, bábka, hradská, električka, vidiek, gróf, organ, zákruta, štekliť, členok, chudý, plece, obličky, nádcha, chorý, nakrúcať, ospravedlniťsa

9. ZDROJE • http://cs.wikipedia.org/wiki/Sloven%C5%A1tina • http://cs.wikipedia.org/wiki/Slovensk%C3%A1_abeceda • http://cs.wikipedia.org/wiki/Rozd%C3%ADly_mezi_%C4%8De%C5%A1tinou_a_sloven%C5%A1tinou