Ludmila Tomášová III. ročník, kombinace Pd-Vv

1. Expresionismus Ludmila Tomášová III. ročník, kombinace Pd-Vv www.upol.cz

2. Expresionismus Expresionismus je umělecká tendence, usilující uměleckým dílem vyjádřit vnitřní psychycké stavy a stupňovat jejich výraz barevnou a tvarovou nadsázkou nebo deformací Název pochází z latinského expressio = výraz.

3. Expresionismus v moderním malířství lze rozčlenit do několika skupin: • Zakladatelé: Vincent van Gogh, James Ensor a Eduard Munch • Drážďanská skupina: Die Brücke – Ernst Ludwig Kirchner,Karl Schmidt-Rottluff, Erich Heckel, Max Pechstein, Emil Nolde, Otto Müller • Mnichovská skupina:Der Blaue Reiter – Vasilij Kandinskij, Franc Marc, Alfréd Kubin, August Macke,Paul Klee • Sociálně kritický expresionismus: Otto Dix,Max Beckmann • Vídenští expresionisté:Oskar Kokoschka, Egon Schiele

4. Die Brücke • Ernst Ludwig Kirchner • Karl Schmidt-Rottluff • Erich Heckel • Max Pechstein • Emil Nolde V roce 1905 byla založena v Drážďanech expresionistická skupina Die Brücke (Most; ve smyslu spojení s budoucností) německými malíři, tehdy ještě posluchači architektury:

5. E. L. Kirchner Nejsilnější tvůrčí osobnost skupiny, vyznačující se expresivní tvarovou i barevnou stylizací, lapidární kresbou a výrazovými deformacemi.

6. Karl Schmidt-Rottluff Byl v raném období silně ovlivněn Vincentem van Goghem, v berlínském období maloval figury a krajiny ovlivněné kubismem.

7. Erich Heckel Maloval s oblibou kompozice z cirkusového a artistického prostředí a vynikl i jako grafik.

8. Max Pechstein Před vstupem do skupiny maloval na drážďanské Akademii a nejdříve ze svých druhů získal zájem veřejnosti; po první světové válce, za níž se seznámil s J. Encorem a M. Beckmannem se vrátil k akademické malbě.

9. Emil Nolde Nejstarší z německých expresionistů. Stupňoval výrazovou sílu barev, protože se chtěl „jinak a intenzivněji než dosud zmocnit toho, co leží hluboko v duši“

10. Vasilij Kandinskij Gabriela Münter Franc Marc Alfred Kubin August Macke Paul Klee Der Blaue Reiter Druhou expresionistickou skupinou v Německu byla mnichovská skupina Der Blaue Reiter (Modrý jezdec). Založena v roce 1911:

11. Wasilij Kandinskij Měl vrozenou eidetickou vlohu a syntetické nadání: Barvy se mu měnily v hudbu a naopak. Otec již v dětství podporoval jeho umělecké sklony. V jeho barvě expresionistických krajinách byly předmětem redukovány na minimální tvarové prvky, které v první abstraktním akvarelu zmizely vůbec a byly nahrazeny barevnými skvrnami a lineárními prvky bez jakéhokoli vztahu k nějakému předmětu.

12. Franc Marc Chtěl podle vlastního vyjádření „vystupňovat svou citlivost pro organický rytmus všech jevů, vcítit se do pulzující a tekoucí krve, do přírody, do stromů…

13. August Macke Nejslibnější malířský talent, generace německých expresionistů, vytvořil osobitý koloristický styl, v němž však zůstal vázán na předmět.

14. Alexej Jawlenskij Původem Rus odjel do Mnichova s malířkou Marií Verefkinovou. Členem skupiny Der Blaue Reiter, ale s Marií Verefkinovou jí byl blízko. V roce 1911 se v Pařízi seznámil s H. Matissem, jehož dílo na něho silně zapůsobilo, tkaže dostal přezdívku „ruský fauvista“.

15. Marianne von Werefkin

16. Gabriela Münter

17. Otto Dix Uplatnil staromistrovskou techniku a veristiký realismus, který se později vyznačoval jeho sociálně kritická malba a grafika po první světové válce.

18. Mack Beckmann Stál mimo uměleckých skupin jako vyhraněný individualista, jako jeden z nejvýznamnějších německých moderních malířů.

19. Oskar Kokoschka K předním rakouským expresionistům patřili oba secesní malíři O. Kokoschka a E. Schiele. O. K. se kromě malířství zabýval literaturou. Namaloval řadu expresionistický podobizen, v nichž se snažil vyjádřit duši svých modelů.

20. Egon Schiele Ve svých krajinách, podobiznách, symbolických autoportrétech a zvláště v aktech převedl tvar do plochy, zdůraznil obrysovou kresbu, prodlužoval proporce a při stylizaci obličejových částí se nevyhýbá tvarové deformaci.

21. Použitá literatura: • ELGER, D. Expresionismus. Köln: Benedikt Taschen Verlag, 1991, 255 s. ISBN 3-8228-0274-3. • MRÁZ, B. Dějiny výtvarné kultury III. Praha: Idea Servis, 2000. 220 s. ISBN 80-86970-31-7. • PIJOAN, J. Dějiny umění 9. 2. vyd. Praha: Odeon, 1986. 334 s. ISBN 80-242-0217-4.