Otázka č.17

1. Otázka č.17 b) Sekání a probíjení

2. Sekáním dochází buď k oddělování tlustých třísek nebo k oddělování materiálu. Do materiálu vniká činná část sekáče ( břit ) , který má tvar klínu. • Úhel břitu sekáče se pohybuje kolem 55 až 60°. Na měkký materiál se používá břit s úhlem 30° a na velmi tvrdý materiál je vhodný úhel břitu 80°. Části sekáče 1 – plochý 2 – křížový sekáč a) hlava sekáče s údernou plochou b) tělo sekáče c) břit

3. Existuje několik základních druhů sekáčů, a to podle jejich použití na: a) Sekáč pro sekání za tepla, jenž má štíhlé ostří a úhel břitu 20˚- 40˚; jejich ostří je kalené a popuštěné. b) Sekáč pro sekání za studena, který má mohutnější těleso a širší břit s úhlem 60˚- 80˚, neboť odpor materiálu při tváření za studena je větší a vyžaduje větší sílu, potřebnou k přeseknutí (oddělení materiálu). c) Sekáč s tvarovým ostřím, sloužící k vysekávání tvarových závad, k vysekávání žlábkových drážek, apod.Tvar ostří si pak můžeme vyrobit podle potřeby, v závislosti na charakteru příslušné operace.

4. Dělící působení sekáče je závislé na působící síle a na úhlu břitu. Čím větší je úhel, tím • - větší je vynaložení síla, sekáč vniká těžce do materiálu- tím více sekáč pěchuje materiál- tím menší je namáhání ostří sekáče (vyšší trvanlivost břitu)- tím méně se láme ostří sekáče

5. Základní druhy sekáčů Podle způsobu sekání, podle osekávaného předmětu, jeho tvaru a tvrdosti rozlišujeme různé druhy sekáčů. • Plochý- ostří sekáče je většinou stejně široké jako šířka sekáčové oceli. Sekáč může být naostřen ve svém středu, nebo může mít ostří umístěno pouze na jedné straně (pro vysekávání z plechu, abychom mohli sekat přesně po rysce).

6. Křížový - délka ostří sekáče se rovná tloušťce plocháče (pohlédneme-li shora na profil plocháče, ostří křižuje obdélník profilu v jeho polovině. Žlábkový - ostří je prohnuté do různých poloměrů; užívá se hlavně v uměleckém zámečnictví.

7. Čtyřhranný špičatý ve stavebnictví na sekání betonu,v kamenictví, sochařství…

8. Probíjení • Technologie probíjení připomíná stříhání. Pouze místo statické síly při stříhání se zde uplatňuje především dynamický působící síla, vyvozená většinou především údery kladiva. Vyděrovaný otvor má na spodní straně otřep, který musíme srazit. Děrujeme na dřevěné nebo ocelové podložce, tlustší materiál, zejména plechy, děrujeme na ocelové podložce. • Tenčí nebo měkké kovové materiály, kůži a plasty děrujeme průbojníkem, případně výsečníkem. Probíjení a děrování se uplatňuje především v kusové výrobě, tam, kde nevyžadujeme vysokou přesnost otvorů. Na zhotovování děr do tvrdých materiálů se používají pákové děrovačky různých konstrukcí.

10. Nástroje pro probíjení a vysekávání: • a) průbojníky • b) výsečníky • Průbojníky jsou podobné sekáčům, ale mají ostří ve tvaru vysekaného otvoru. Průbojníky stavíme vždy kolmo k materiálu, ve kterém vysekáváme díru. Větší otvory do kůže nebo plastů vysekáváme výsečníkem.

11. Odsekávání • Při odsekávání materiálu je důležité udržet stálý sklon sekáče vzhledem k povrchu obrobku. • Před dokončením průběžně ubírané třísky se má obrobek ve svěráku přepnout a doseknout z druhé strany, aby se nevyštípl. • Plech upínáme do svěráku tak , aby ryska dle niž sekáme byla v rovině horní hrany čelisti. • U širších plechů a pásu , které upínáme např. pomocí úhelníku by měla být ryska v rovině jejich horní strany.

12. Vysekávání • Je strojírenský termín pro beztřískové dělení deskových materiálů, například plechu, za účelem vyrobení výrobku o složitém tvaru, který není možno vyrobit pomocí stříhání. Dále se vysekávání uplatňuje i při výrobě jednodušších výrobků, jako jsou těsnění či podložky. • Druhy sekání : • Ruční - Materiál se odděluje pomocí jednobřitého nástroje nazývaného výsečník. • Strojní - Vysekávání na vysekávacím lisu je technologie určená k děrování a prorážení zadaných otvorů a tvarů, za pomoci speciálních nástrojů -raznic. Je možné vysekávat různé tvary, do plechu o tloušťce až 6 mm, výhodou strojního vysekávání je postupové ražení a strojní posuv.

13. Orýsování • Je rozměřování, jimž se v kusové výrobě řídí obrábění strojírenských součástí. V zásadě se dělí na rovinné a prostorové. Při rovinném orýsování se užívá měřítek, pravítek, úhelníků, úhloměrů, kružidel, šablon a spoustu dalších a využíváme taktéž rýsovacích jehel. Jehlami se na obrobku vyznačují rysky. Jehly jsou obvykle ocelové a mosazné. Při prostorovém orýsování je nutno zabezpečit výchozí rovinu. K prostorovému orýsování se užívají např. nádrhy a tzv. hledač středu. • Nestabilní obrobky různě opíráme, či podkládáme. Pokud jsou rysky někdy málo zřetelné, zvýrazňují se potěrem rozdrcené křídy, nebo na hladce obrobených obrobcích potěrem roztoku skalice modré. Kružnice, oblouky a rozteče rýsujeme pomocí kružidel, které jsou buď kloubové nebo pružinové konstrukce.

14. Důlčíkování se užívá k zřetelnému vyznačení rysek a k obtahování kružidel. K těmto účelům se užívá důlčík s úhlem 30-45°. K správnému zavedení vrtáku před vrtáním se provádí důlek důlčíkem s úhlem 40°.

15. Geometrie britu. • Geometrie řezného nástroje naprosto zásadně ovlivňuje způsob řezání a jakost obrobených ploch. Řezný klín se nazývá břit. • Podle počtu břitů se řezné nástroje rozdělují na: • jednobřité: soustružnické nože • dvoubřité: vrtáky či dvoubřité stopkové frézy • vícebřité: frézy, výhrubníky, výstružníky, závitníky

16. Geometrie břitu soustružnického nože: • α – úhel hřbetu:Snižuje tření mezi obrobkem a hřbetem nástroje • Rozmezí hodnot: Optimální 5° až 12° •  – úhel břitu: Čím menší úhel, tím lépe nástroj vniká do materiálu, ale u tvrdého materiálu dochází k lámavosti a vyštipování břitu • Rozmezí hodnot: 40° až 85° • Měkké kovy: 40° až 50° • Houževnaté kovy: 55° až 75° • Tvrdé, křehké kovy: 75° až 85° •  – úhel čela: Ovlivňuje tvorbu třísky a řeznou sílu • Rozmezí hodnot:-5° až +30° (záleží na materiálu obrobku a nástroje) • Velký úhel: dobrý odchod třísky, malá řezná síla • Malý až záporný úhel: velká řezná síla, velmi odolný břit •  – úhel řezu:Základním krité­riem pro volbu jeho velikosti je pevnost obráběného materiálu. • Rozmezí hodnot: 50° až 105°

17. KONEC.,