1 / 24

MIKROBIOLOGIE PŮDY Úvod Hlavní skupiny mikroorganismů

MIKROBIOLOGIE PŮDY Úvod Hlavní skupiny mikroorganismů Vztahy mezi půdními mikroorganismy a rostlinami Funkce půdních mikroorganismů Vznik půdy Koloběh C-látek Koloběh N-látek Koloběh S-látek Koloběh P-látek Mineralizace Imobilizace Humifikace, humus Samočištění Detoxikace xenobiotik

nau
Download Presentation

MIKROBIOLOGIE PŮDY Úvod Hlavní skupiny mikroorganismů

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. MIKROBIOLOGIE PŮDY • Úvod • Hlavní skupiny mikroorganismů • Vztahy mezi půdními mikroorganismy a rostlinami • Funkce půdních mikroorganismů • Vznik půdy • Koloběh C-látek • Koloběh N-látek • Koloběh S-látek • Koloběh P-látek • Mineralizace • Imobilizace • Humifikace, humus • Samočištění • Detoxikace xenobiotik • Únava půdy • Produkce fytoalexinů • Možnosti ovlivnění

  2. Úvod • Půda: • hlavní rezervoár mikroorganismů • „živý organismus“ = hlavní místo biotransformace biogenních prvků • Složky půdy: • minerální podíl – cca 45% (skelet – písek . prach – jíl) • organické látky – obvykle 1-3%, občas 8%, výjimečně více (organogenní až 80%); z toho organismy <1%, častěji <0,3% • póry – 50% (voda 2/3, vzduch 1/3)

  3. Hlavní skupiny mikroorganismů • základní dělení • podle výživy • podle získávání energie • fyziologické skupiny • Systematicky • základní dělení • Bakterie (pravé, aktinomycety) • Houby

  4. podle výživy • autotrofní: zdrojem C je CO2 • heterotrofní: zdrojem C org. látka • saprofytické: využívají odumřelou organickou hmotu • zymogenní: využívají odumřelou rostlinnou hmotu • oligotrofní – žijí při nízkých koncentracích živin • eutrofní (kopiotrofní) vyžadují prostředí bohaté živinami • autochtonní: typické pro dané prostředí, vyskytují se pravidelně, • množí se(Caulobacter, Hyphomicrobium…) • alochtonní: mikroorganismy do prostředí zavlečené, kontaminující • podle získávání energie • fototrofní: zdr oj E světelné záření (fotolitotrofní, fotoorganotrofní) • chemotrofní: zdroj E energie chemických vazeb(chemolitotrofní, chemoorganotroní)

  5. fyziologické skupiny • koloběh C: celulolytické, amylolytické, máselné… • koloběh N: amonifikační, nitrifikační, denitrifikační, diazotrofní… • koloběh S: sulfurikační, desulfurikační, (sirné)… • koloběh P: fosfáty solubilizující… • systematicky (rody) • kokovité: Staphylococcus, Micrococcus... • tyčinky sporulující: Bacillus, Clostridium • tyčinky nesporulující (řada plejomorfních): Arthrobacter, Mycobacterium, Nitrosomonas, Nitrobacter, Pseudomonas, Rhizobium… • aktinomycety: Streptomyces, Nocardia… • houby: Mucor, Rhizopus; Aspergillus, Fusarium, Penicillium, Trichoderma…

  6. Vztahy mezi mikroorganismy a rostlinami • Všechny varianty: od mutualismu po parasitismus • Spermosféra • = mikroflora povrchu semen • Může být antagonistou patogenních mikroorganismů • Může ohrožovat klíční rostlinku (zvláště houby) • Využití chitinolytických mikroorganismů (Pseudomonas) pro regulaci = biologické moření • Epifytní mikroflora • = mikroflora nadzemních částí rostlin • U zdravé rostliny často antagonista nežádoucích mikroorganismů • U poškozené se může podílet na nežádoucích procesech • Z hlediska krmivářského složení nepříznivé • Hnilobné bakterie (až 90%) – dominantní rod Pseudomonas • Mikromycety – zastoupení do 10%, negativní – rozklad živin a produkce mykotoxinů (Mucor, Rhizopus; Aspergillus, Fusarium, Penicillium…) • Sporulující tyčinky – zastoupení až 10%, negativní - rozklad živin, produkce kyseliny máselné (Bacillus, Clostridium) • Bakterie mléčného kvašení – obvykle do 1(3)% - pozitivní, významné pro silážování (Lactobacillus, Lactococcus)

  7. Rhizosféra • = mikroflora povrchu kořenů a přiléhající půdy (< 1mm) • Ovlivněna kořenovými exudáty • Ovlivňuje výživu rostlin • Může mít podíl na únavě půdy • Odlišné složení – dominantní nesporulující tyčinky • Odlišný počet (rhizosférní efekt = R/S), poměr výrazně > 1 • (obvykle 10-100 /1000/x) • Mykorhiza • = mutualistické (symbiotické) soužití mycelia hub a kořenů rostlin, pro některé rostliny až obligatorní • Různá úroveň vzájemného vztahu: peritrofní – ektotrofní – endotrofní • VAM = vesikulo-arbuskulární mykorhiza, průnik vláken • do buněk kořenu rostliny • Význam: • R - Zvětšení povrchu kořenů • R - Zlepšený příjem vody a živin • R – Zvýšení mineralizace v blízkosti kořenů (dostupnost živin) • R – Zlepšená dostupnost P • H – Zlepšené zásobování glycidy

  8. Funkce půdních mikroorganismů • Vznik půdy • Půda = přírodně historický útvar; vzniká působením • půdotvorných činitelů na mateční horninu • Půdotvorní činitelé: - fyzikální • - chemické • - biologické (hlavně mikroorganismy) • Organismy ovlivňují: • zvětrávání hornin – vnik kyselin (org. i anorg.) • syntéza organických látek zvláště humusu • rozklad org. látek • tvorba struktury (agregace) • míšení org. a min. látek (hlavně makroedafon)

  9. Koloběh C-látek Úplná aerobní respirace Máselné kvašení Koloběh S-látek Mineralizace Imobilizace Sulfurikace Desulfurikace Koloběh N-látek Amonifikace Nitrifikace Denitrifikace Fixace N2 Imobilizace Koloběh P-látek Mineralizace Imobilizace Solubilizace fosfátů

  10. Mineralizace úloha mikroorganismu nazastupitelná C Úplná aerobní respirace = org. C-látky CO2 + H2O = úplná mineralizace Máselné kvašení = org. C-látky CO2 + H2 + org. kyseliny (máselná..) + alkoholy = neúplná mineralizace typická pro anaerobní podmínky, vysoký podíl organických látek N Amonifikace = přeměna org. N látek NH4+ Aerobní i anaerobní proces P Org. P-látky minerální (H2PO42-, HPO4-, PO43-) Aerobní i anaerobní proces S Org. S-látky minerální (H2S, SO42-) Aerobní i anaerobní proces

  11. Priming efekt (objeven při studiu mineralizace) = urychlení mineralizace obtížně mineralizovatelné látky v přítomnosti snadno mineralizovatelné (po jejím přídavku)

  12. Imobilizace = příjem látek živými (mikro)organismy z půdního roztoku a jejich zabudování do buněk Výsledek = nárůst biomasy (počet buněk či jejich hmotnost) Při nadbytku živiny jednoznačně pozitivní Při nedostatku konkurence s rostlinami Výrazný vliv ve vazbě C Optimální poměry: C:N 25 (30) : 1 C:P 100 : 1 C:S 400 : 1 Širší poměr znamená výraznější imobilizaci

  13. Humifikace • = proces transformace primární organické hmoty na humus • Humus = stabilní organická hmota s užším poměrem C:N a s dlouhým poločasem mineralizace (proto nemůže sloužit jako aktuální významný zdroj živin) • Základní podmínky: • Přísun organické hmoty • Vnější podmínky • Přítomnost aktivních mikroorganismů

  14. Přísun organické hmoty (OH) • Organická hmota je zároveň zdrojem meziproduktů (M) pro synthesy • a zdrojem E • Hlavní zdroje OH (především rostliny): • kořenové exudáty (1300-1600 kg/ha), • poločas rozkladu 1-3 dny, zdroj E+ • odumřelé kořínky za vegetace (1000-1300 kg/ha), • poločas rozkladu 1-3 týdny, zdroj E+, M± • odumřelé rostliny /posklizňové zbytky/ (3500-4000 kg/ha), • poločas rozkladu 6-40 měsíců, zdroj E+, M+ • organická hnojiva (dávka variabilní), • poločas rozkladu: močůvka 3-5 dnů, • kejda 3-6 týdnů, • hnůj 3-6 měsíců, • kompost 10-40 měsíců; • zdroj E i M • odumřelý edafon – velmi variabilní • (např. při 5t bakterií + 5t hub/ha to může být cca 21t/ha), poločas rozkladu – dny

  15. Tři fáze přeměny organických látek: 1) transformace vodorozpustných látek (značná část mineralizována Energie) 2) transformace nerozpustných látek (vznik fenol - proteinových komplexů) 3) „zrání“ převážně fyzikálně-chemické reakce: kondenzace, polymerace, tím stabilizace

  16. Vnější podmínky • Teplota • Optimální mesofilní podmínky • Nižší teplota zpomaluje proces • Vyšší teplota urychluje humifikaci, ale vyšší mineralizace, • vzniká kvalitní humus v menším množství • Vyšší teplota přispívá k hygienizaci (likvidace patogenů) • snižuje klíčivost semen • pH • Optimální kolem 7,0 • Nižší zpomaluje humifikaci, zvýšený rozvoj mikromycet, méně kvalitní humus • Velmi vysoké pH přispívá k hygienizaci (vápnění např. kalů, ztráty NH3) • Aerace • Vysoká aerace podporuje mineralizaci, vzniká méně ale kvalitního humusu, proces rychlejší – dostatek energie • Nedostatečná aerace neposkytuje dostatek energie, více meziproduktů, • proces pomalejší, méně kvalitní humus ve větším množství • Doporučení – kombinace aerobních a anaerobních podmínek s dominancí aerobních (překopávání kompostu) • Vlhkost • Nutný faktor – příjem živin • V protikladu s aerací (zaplnění pórů) • Optimum – 60% max. vodní kapacity • V kompostu cca 65 rel. % • Další faktory • Klimat, erose, půdotvorný substrát…

  17. Přítomnost aktivních mikroorganismů • Nejsou specializované mikroorganismy • Nutná komplexní aktivní mikroflóra • Řada katabolických a anabolických procesů • Výsledek – humus, stabilní komplexní organická hmota • Stadia procesu: • bakterio-plísňové • aktinomycetové • HUMUS • Stabilní organická hmota s dlouhým poločasem rozpadu • Složení – pestrá chemická struktura, • popis založen na srážení a rozpouštění v alkaliích a kyselinách • Komponenty humusu: • Fulvokyseliny • Huminové kyseliny • Huminy • Hymatomelanové kyseliny

  18. Samočištění • = přirozená eliminace alochtonních • (kontaminujících, zavlečených) (mikro)organismů • Princip: - konkurence o živiny • - konkurence o prostor • Rozhodující faktor = komplexní aktivní půdní mikroflora • Stimulace: • Diversita rostlin (osevní postup) • Agrotechnika (regulace pH, vlhkosti, aerace, aj.) • Dostatek organických látek (organické hnojení) • Optimální poměr živin C : N : P

  19. Detoxikace xenobiotik • = Bioremediace • = mikrobiální odstranění kontaminujících chemických látek • V zemědělství hlavními kontaminanty pesticidy a ropné produkty • Možnosti detoxikace: • Hlavní metabolismus (kontaminant je zdrojem E či biogenních prvků) • Kometabolismus (kontaminant je přiřazován do metabolických drah bez významnějšího přínosu) • Rychlost detoxikace velmi variabilní; • poločasy rozkladu týdny až roky • (triaziny 6-18 měsíců, chlorované uhlovodíky i 17 let) • Obecná opatření: • Optimalizace volby (biodegradabilita) • Způsob použití • Agrotechnika (regulace pH, vlhkosti, aerace, aj.) • Dostatek organických látek (organické hnojení) • Optimální poměr živin C : N : P

  20. Řízená dekontaminace: • In situ • Kontaminace prostředí (půdy) není vysoká, řešení • = optimalizace faktorů a tím využití běžně přítomné mikroflory • Ex situ • Kontaminace překračuje únosnou míru pro biotu • Postup na modelu „půda“: • Zeminu vytěžit • Umístit na zabezpečené místo • Zeminu naředit (nekontaminovaná zemina; rostlinné odpady – sláma, kůra, piliny; hnůj; apod. • Upravit poměr živin – C : N : P • Upravit fyzikální charakteristiky (pH, vlhkost ….) • Doplnit vhodné mikroorganismy = inokulace; např. Pseudomonas • Většinou aerovat (podle použitého mikroorganismu • Technologické varianty: • Land farming • Kompostování • Bioventing • Bioreaktor

  21. Únava půdy • = fytotoxicita • zhoršený růst rostlin nejčastěji jako důsledek pěstování monokultur • Příčiny: • Jednostranné vyčerpání živin • Hromadění metabolitů (= poškozena samočistící schopnost půdy) • Posuny v mikroflóře • Hromadění fytopatogenů • Citlivost rostlin rozdílná: • Citlivé: jabloň, vojtěška, jetel • Málo citlivé: obilniny • Nejméně: citlivá kukuřice • Opatření: • Diversita rostlin (osevní postup) • Agrotechnika (regulace pH, vlhkosti, aerace, aj.) • Dostatek organických látek (organické hnojení) • Optimální poměr živin C : N : P • Sterilace

  22. Produkce fytoalexinů • = látky produkované mikroorganismy ovlivňující rostliny • Stimulátory růstu • Obdobné růstovým hormonům • (auxiny, gibereliny, indolyloctová kyselina, aj.) • Produkce hlavně v rhizosféře • Cca 20 % bakterií (např. Pseudomonas, Xantomonas, Bacillus…) • Inhibitory růstu • Největší frekvence pod monokulturami • Někdy až 50 % izolátů • Producenti: např. Pseudomonas, Bacillus, Penicillium, Aspergillus

More Related