Dějiny evropské integrace

1. Dějiny evropské integrace • 1462-1464 Jiří z Poděbrad listina CONGREGATION CONCORDIE – myšlenka mezinárodního společenství evropských zemí • Dante Alighieri - unie států • 1713 plán Abbé de Saint Pierre – sjednocení Evropy • 1848 – spis Saint Simona a Thierry – sjednocení Evropy • Immanuel Kant – úvahy o evropské či světové federaci jako prostředku zachování míru • Viktor Hugo „Spojené státy evropské“ • Richard Coudenhove-Kalergi Panevropa (1923)

2. Dějiny evropské integrace Konrad Adenauer Charles de Gaulle Robert Schuman Alcide de Gasperi „Připomeňme jména Adenauer, Schumann, De Gasperi, De Gaulle. byli to lidé nestranní a inteligentní se zdravým politickým realismem. Ale tento realismus měl kořeny v pevné půdě křesťanského étosu a oni ho uznávali za étos rozumu, étos rozumu vytříbeného a poučeného. Dobře věděli, že politika nemůže být pouhým pragmatismem, ale musí být záležitostí mravní: cílem politiky je spravedlnost, a spolu se spravedlností mír.“ Ratzinger, Joseph, Evropa. Její základy dnes a zítra (2005) „otcové zakladatelé“

3. Dějiny evropské integrace 9. května 1950 předložila Francie tzv. Schumanův plán ESUO – Evropské společenství uhlí a oceli (Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko) 1957 Římské smlouvy Evropské hospodářské společenství (EHS)

4. Dějiny evropské integrace 1992 s platností od 1. 1. 2003 Maastrichtská smlouva EU – Evropská unie - smlouva z Nice, která vstoupila v platnost 1. února 2003 - 1. ledna 2002 obyvatelé 12 zemí eurozóny začali používat mince a bankovky eura - 1. 12. 2009 po ratifikačním procesu vstupuje v platnost Lisabonská smlouva

5. Rozšiřování EU 1973 – první rozšíření Dánsko, Irsko, Velká Británie 1981 – druhé rozšíření Řecko 1986 – třetí rozšíření Portugalsko, Španělsko 1995 – čtvrté rozšíření Finsko, Rakousko, Švédsko 2004 – páté rozšíření Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko 2007 – šesté rozšíření Bulharsko, Rumunsko 2013 – Chorvatsko Kandidátské země Turecko, Makedonie, Albánie, Bosna a Hercegovina, Srbsko a Černá Hora, Ukrajina?

6. Institucionální trojúhelník Evropská rada (The European Council) je nejvyšší orgán Evropské unie, jejími členy jsou nejvyšší političtí představitelé EU - hlavy států nebo vlád členských zemí Rada Evropské unie (The Council of the European Union), dříve Rada ministrů, zastupuje zájmy členských států na evropské úrovni. Evropská komise (European Commission), Komise je nezávislá na vnitrostátních vládách. Jejím úkolem je zastupovat a bránit zájmy EU jako celku Evropský parlament (European Parliament), Evropský parlament je volen občany Evropské unie, aby zastupoval jejich zájmy…

7. Evropská komise José Manuel Barroso předseda 28 komisařů Catherine Ashton, místopředsedkyně, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Štefan Füle, rozšíření a politika sousedství

8. Evropský parlament Evropský parlament má dnes 736 poslanců V současnosti (volební období 2009-2014) má ČR v Evropském parlamentu 22 poslanců (ODS 9, ČSSD 7, KSČM 4 a KDU-ČSL 2 mandáty). Evropská lidová strana a evropští demokraté (EPP-ED) Evropští socialisté (PES) Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) Evropská konzervativní a reformní skupina (ECR)

9. Teorie evropské integrace Teorie evropské integrace (2008) Petr Kratochvíl Federalismus Teorie komunikace Funkcionalismus Neofunkcionalismus Realismus Marxismus Nový institucionalismus Víceúrovňové vládnutí a politické sítě Liberální mezivládní přístup Sociální konstruktivismus Postmodernismus

10. Teorie evropské integrace Supranacionalisté x mezivládní přístup Argumenty supranacionalistů: • Zdůraznění úlohy evropských institucí (parlament v roce 1984 přijal federalistickou rezoluci vyzývající k vytvoření Evropské unie - Spinelli) • Úloha Evropské komise jako motoru integrace (Delorsova Bílá kniha jednotného trhu z roku 1985) • Úloha celoevropských svazů podnikatelů, tzn. podnikatelských elit (významnou úlohu v aktivizaci těchto svazů sehrál komisař Evropské komise Davignon) Argumenty stoupenců mezivládního přístupu: • Klíčová role členů ES – Francie, Německa a Velké Británie a jejich vnitropolitické situace • Klíčová úloha nejvyšších představitelů – F. Mitterand, H. Kohl a M. Thatcher. • JEA = nejnižší společný jmenovatel – britské stanovisko • Malé státy ES „prodali“ svůj souhlas za zvýšení strukturálních fondů • Role podnikatelských elit či institucí nepodstatná (či odpovídající národním zájmům Francie, Německa a Velké Británie)

11. Teorie evropské integrace Federalismus, neofereralismus Za hlavního představitele evropského federalismu je považován Altiero Spinelli a jeho manifest Ku svobodné a sjednocené Evropě z roku 1941, dnes spíše známý pod názvem Manifest z Ventotene. Jedinou cestou k trvalému míru je podle Spinelliho federální reorganizace Evropy Funkcionalismus, neofunkcionalismus Neofunkcionalismus se stal prakticky až do 70. let oficiální teorií evropské integrace. Teoretický model rozpracoval především Ernst Haas v práci „The Uniting of Europe. Political, social, and economic forces 1950-1957“ (Stanford 1958) Neofunkcionalismus je určitým hybridem mezi funkcionalismem a transakcionalismem, ale objevují se zde i federalistické prvky. 1. Hlavními aktéry integrace jsou elity (představitelé podnikatelských svazů, odborů, byrokracie, politiků aj., zkoumání postojů a názorů elit je jedním ze základních postupů neofunkcionalistů) 2. Sektorové pojetí integrace (integrace začíná v relativně omezeném počtu zvolených sektorů a postupně se rozšiřuje do dalších 3. Teorie přelévání (spill-over)= klíčový termín neofunkcionalismu 4. Vysoký úřad ESUO = nositel supranacionality a motor integrace

12. Teorie evropské integrace Realismus, neorealismus Teorie realismu (Hans Morgenthau), jediným aktérem mezinárodně politických vztahů je svrchovaný stát, který se neustále pokouší o zachování či posílení vlastní moci. Obchod, ideologie, mezinárodní právo či mezinárodní organizace jsou podřízeny národním zájmům velmocí. HEGEMONISTICKÁ TEORIE – v mezinárodně politických vztazích je rozhodující moc, Dominance Německa, Francie, případně tandemu obou Liberálně mezivládní přístup Hlavní liberální alternativou institucionalistickým směrům je liberálně mezivládní přístup (liberal intergovernmentalism) Andrew Moravcsika (The Choice for Europe, 1998). Podobně jako v realismu ani v této teorii nejsou hlavními aktéry evropské instituce, nýbrž členské státy prosazující své národní zájmy. Na rozdíl od realismu nevyplývají v liberálně mezivládní teorii tyto zájmy z rozložení moci v systému, nýbrž z požadavků vnitřní politiky států. 3 stupně integrace: • Utváření preferencí na domácí rovině • Vyjednávání na mezistátní rovině • Utvoření institucí kontrolujících dodržované dohody

13. Kritické pohledy na EU John Laughland Znečištěný pramen Nedemokratické počátky evropské ideje (1997, česky2001) • Eliminace suverenity národních států • Analogie s nacistickými ambicemi „...v době, kdy je osud světa určován velkými státy, státy o rozloze 11 až 17 milionů kilometrů čtverečních, kdy o osudu světa rozhodují státy se stamiliony obyvatel, nemůže již být řeči o suverenitě malých národních států“. ADOLF HITLER

14. Kritické pohledy na EU BOOKER, Ch, NORTH, R. Skryté dějiny evropské integrace Od roku 1918 do současnosti (The Great Deception, 2003, česky 2006) - Národní státy podřídit „nadnárodní“ moci • Vyprázdnění demokracie • organizující „superstát“

15. Kritické pohledy na EU Václav Klaus Evropa Václava Klause (2004) Evropská integrace bez iluzí (2011) • Postdemokracie x návrat politiky, demokracie • „Tandem Sarkozy-Merkelová je dnes nejvýznamnější institucí EU“ - Příliš optimistické chápání ekonomických přínosů teritoriální integrace - Fiskální, přerozdělovací či transferová unie je slepou uličkou

16. SUC a evropská integrace Pius XII. „Rozhodující krok pro vytvoření evropského společenství bude vznik Evropské politické autority, která bude mít reálnou moc a bude schopna ji odpovědně využívat.“ „Bez náboženství je idea unie mrtvým projektem“ Jan Pavel II. „Jev sám o sobě více než kladný, avšak skrývající rizika“ „Odmítám dělat z Evropské unie nějaký druh idolu či falešného boha“ „Instituce Evropského společenství jsou vždy pouze nástroji“ Benedikt XVI. „společenství, budované bez respektu k lidské důstojnosti“ „apostaze vlastních dějin“, „hrozba technokracie“

17. „Euroskepticismus je největší hrozbu pro mír. Čas homogenních národních států je pryč. Národní státy jsou mrtvé a víra, že země mohou obstát samy o sobě, je nejen iluze, ale lež. Nebezpečí euroskepticismu se rozšířilo za hranice země, jako je například Velká Británie, a stalo se nápadnou silou napříč celým kontinentem. Musíme společně bojovat proti nebezpečí nového euroskepticismu“. HERMAN VAN ROMPUY „Na průčelí heslo Světového státu: KOMUNITA – IDENTITA – STABILITA.“ „Všem křížům se uřízly vršky a předělaly se na T. Bývalo zde také cosi, čemu se říkalo Bůh“. ALDOUS HUXLEY, Konec civilizace [Brave New World, 1932]

19. Dělení politických systémů • Podle státního zřízení • Podle formy vlády • Podle míry centralismu (unitární, federace, konfederace)

23. Demokratické země Democracy Index 2010

24. Politické režimy ve světě (2011)

25. Index demokracie http://cs.wikipedia.org/wiki/Index_demokracie • Vyhodnocuje míru demokracie 167 zemí. Je vypracováván na základě 60 ukazatelů, seskupených do pěti různých kategorií: • míra politické volby a pluralismu • občanská práva • funkčnost vlády • politická spoluúčast 17. Česká republika 8,19 plná demokracie • politická kultura • Podle posledního zveřejněného indexu z roku 2012 mělo nejlepší výsledek Norsko, když obdrželo 9,93 bodů na stupnici od nuly do deseti. Nejnižší hodnocení má dlouhodobě Severní Korea – s 1,08 body je na 167. místě

26. Index demokracie 2011 a 2012 • ČR zůstává stabilně na 8,19, což je obvykle 16-18. místo • 2011 – celkový pokles u Full D: Finsko, USA, Španělsko • 2012 – Democracy at a standstill

27. Lijphartova typologie demokratických politických systémů

28. Konkurenční x konsociační demokracie Westminsterská X Konsensuální demokracie Exekutivně stranická rovina Jednobarevné vlády Vícestranické koalice Převaha exekutivy Vyvážený vztah exekutivy a legislativy Bipartijní systém Multipartijní systém Většinový volební systém Proporční volební systém Pluralitní systémy Koordinované systémy zájmových skupin; soutěž zájmových skupin, kompromis a konkurence Federálně-unitární rovina Unitární a centralizovaná vláda Federální a decentralizovaná vláda Jednokomorový parlament Dvě rovnoprávné parlamentní komory Rigidní ústavy Flexibilní ústavy, lehce měnitelné Legislativa má konečné slovo Zákony lze prověřovat prostřednictvím o ústavnosti přijímaných zákonů ústavních soudů Na exekutivě závislá centr. banka Nezávislá centrální banka

29. Prezidentské systémy • Přímá volba prezidenta • Jmenování vlády je plně v kompetenci prezidenta • Faktická neodvolatelnost prezidenta • Klasickým příkladem je USA, je slučitelný pouze s republikou • V postkomunistických zemích se na základě analýz politologů ukazuje, že úspěšný přechod k demokracii a demokratická konsolidace jsou vázány spíše na parlamentní systémy (ČR, SR, Polsko, Maďarsko, Litva, Estonsko). Systémy, které přijaly prezidentskou formu vlády, dosud demokratické konsolidace nedosáhly (Rusko, Bělorusko, Chorvatsko).

30. Parlamentní systémy • svrchovanost parlamentu (má svrchované postavení mezi ostatními státními orgány, má zákonodárnou a kontrolní funkci vůči vládní a výkonné moci) • princip sdílení moci • Z principu sdílené moci vycházejí tři koncepty vztahu premiéra k vládě: • a) první nad nerovnými (Británie) • b) první mezi nerovnými • c) první mezi rovnými (ČR) • Hlava státu (prezident, případně král) má v tomto systému jen reprezentativní postavení a nemá mnoho pravomocí (reprezentuje stát v zahraničí, jmenuje vládu a sjednává a podepisuje mezinárodní dohody a může např. udělovat amnestie)

31. Ústavní systém České republiky Během roku 1992 se rozpadla Česká a slovenská federativní republika a od 1.1.1993 vznikly dva samostatné státy – Česká a republika a Slovenská republika, 16.12.1992 byla Českou národní radou schválena nová ústava s účinností od 1.1.1993 Ústava je normativní, rigidní (x flexibilní) Spor o materiální jádro či ohnisko ústavy… (částečná sakralizace systému x absolutní demokracie) http://www.revuepolitika.cz/clanky/1554/zlate-tele-v-pravu http://www.revuepolitika.cz/clanky/1567/nepratele-demokracie Od 1993 doby několik drobných změn, celkem 9 (Kraje, NATO, Euronovela, Samorozpuštění Sněmovny) Plány: obecné referendum, opravy chyb, lhůty

32. Německá „klausule věčnosti (Ewigkeitsklausul)“ na rozdíl od české blíže specifikuje materiální ohnisko (členění spolku do zemí, spolupůsobení zemí při zákonodárství, důstojnost člověka, principy demokratického a sociálního státu, suverenity lidu, dělbu moci, vázanost státní moci zákonem a právo na odpor). Článek 9 (1) Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony. (2) Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná. (3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.

33. http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html Preambule My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky (Rekapitulační část odkazuje na historické tradice a státoprávní vývoj na našem území, programově-manifestační část pak zahrnuje deklaraci základních státních cílů a hodnot, dominantní autor V. Havel )

34. Ústava ČR Preambule Hlava první - Základní ustanovení Hlava druhá - Moc zákonodárná Hlava třetí- Moc výkonná Prezident republiky Vláda Hlava čtvrtá- Moc soudní Ústavní soud Soudy Hlava pátá - Nejvyšší kontrolní úřad Hlava šestá - Česká národní banka Hlava sedmá- Územní samospráva Hlava osmá - Přechodná a závěrečná ustanovení

36. Otazníky Přímá volba prezidenta? Pro: větší demokratická legitimita Proti: nesystémová změna postrádající v parlamentních demokraciích smysl, jde o symbolické gesto Obecné referendum? „Bude stanoven výčet otázek, o kterých nelze referendum konat (např. o podstatných základech a náležitostech demokratického právního státu, o otázkách lidských práv a svobod, o otázkách národní bezpečnosti, o státním rozpočtu, finančních a daňových zákonech, nabývání a pozbývání státního občanství, o volbách, o personálních otázkách, v případech, kdy se o položené otázce rozhoduje ve zvláštním /správním, soudním/ řízení)“ koalicni_smlouva_ods_top09_vv.pdf Konstruktivní vyhlášení nedůvěry? Nelze nechat padnout vládu, pokud není alternativa Finanční ústava? rozpočtová odpovědnost vlád

37. Chybičky v ústavě? Článek 62 Prezident republiky h) má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, i) podepisuje zákony, (Jelikož oprávnění prezidenta republiky je nutné chápat jako jeho povinnost, je prezident republiky povinen podepsat zákon i v případě, že s ním nesouhlasí a Poslanecká sněmovna přehlasovala jeho suspensivní veto???) Článek 68 (2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.(Je nutná lhůta, aby prezident nemohl ovlivňovat formování vlády?) (http://jinepravo.blogspot.com/2009/03/chybi-v-ustave-lhuta.html) Článek 5 Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. X Článek 23 (3) Slib poslance a senátora zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.„ (spor o charakter mandátu, přeběhlictví)

38. Chybičky v ústavě? Problém poměrného volebního systému ve sněmovně x většinového v senátu „Hlavní příčina je dle mého soudu jiná - česká politika je obětí špatného volebního systému, jehož důsledky se postupně stále silněji projevují. Od roku 1996 u nás po volbách vznikla většinová vláda jen jednou, a to navíc disponující minimální většinou pouhého jednoho hlasu, v Evropě patříme spolu s Itálií do skupiny zemí s nejkratší průměrnou udržitelností vlády. Často je připomínáno, že tento nevyhovující volební systém vede k trvalému politickému patu, nemožnosti sestavit funkční vládu a cokoli prosadit, stejně jako k alibismu a rozředění následné odpovědnosti. Většinou ale zůstává stranou pozornosti, že tento stav je také prvotní příčinou morální devastace a úpadku politické kultury v naší zemi“. Krize české politiky a její skutečná příčina František Mikš (http://www.revuepolitika.cz/clanky/1291/krize-ceske-politiky-a-jeji-skutecna-pricina)