Proces autonomizace umění podle Pierra Bourdieua

1. Proces autonomizace umění podle Pierra Bourdieua Bourdieu P.: Pravidla umění. Vznik a struktura literárního pole. Host 2010. část: Trojí stav pole, str. 69-231 (zpracovala Z. Zahradníčková, FHS HiSo, dle uvedené knihy)

2. Výchozí podmínky, morfologické změny • proces vytváření samostatného literárního pole = cesta ze strukturní podřízenosti (ekonomickému a politickému poli) k autonomii (relativní nezávislosti) • výchozí situace (Francie v pol. 19. století), technický, hospodářský rozvoj, úzké vazby mezi politiky a podnikateli, roste popularita tisku i využívání jeho vlivu (konformita s hodnotami „měšťáckého“ publika) • strukturní podřízenost udržována prostřednictvím trhu + vazbami na základě blízkosti životního stylu a hodnot (salony jako „kříženecké instituce“), absence vlastních posvěcujících instancí • proces autonomizace startují významné morfologické změny: a) rozvíjí se trh kulturních statků, b) roste počet středoškolských absolventů, c) hledání uplatnění v kariéře spisovatele či umělce • do Paříže přichází migrační vlna - vzniká „společnost ve společnosti“, vymezující se vůči životní rutině měšťanského života

3. Kulturní revoluce, institucionalizace anomie • spisovatelé přispívají k veřejnému uznání nové společenské entity • důraz na „umění žít“ -> literární postava bohéma • dvojznačná pozice bohéma: životními podmínkami má blízko k „lidu“ X životním postojem blíže k aristokracii a velkoburžoazii • s početním nárůstem roste vnitřní diferenciace – společenství se stává trhem samo sobě: uděluje sankce, posvěcení (konkurenční mechanismy) • kulturní revoluce: akceptování projevů a hodnot, které by byly jinými skupinami neakceptovatelné • zdrojem svébytnosti literárního pole: a) negativní vymezování vůči měšťáckému světu, b) pozitivní určení: zákon paradoxního světa (v uměleckém světě je možné vše, jen ne kompromisy) • institucionalizace anomie – každý tvůrce stanovuje svůj vlastní „nomos“ v díle, které v sobě nese svébytný princip vnímání

4. Popření trhu, symbolická revoluce • „neekonomická“ logika trhu symbolických statků • umělecké dílo je „bez ceny“ a neocenitelné zároveň • umělec může zvítězit pokud prohraje ekonomicky • časový skluz mezi nabídkou a poptávkou – umělecká díla časem u veřejnosti prosadí normy své vlastní percepce (odložená odměna) • kritérium hodnoty umělecké produkce: investice do díla (vynaložené úsilí + přinesené oběti + vynaložený čas), nezávislost na tlacích zvnějšku i zevnitř pole • hodnota kulturní činnosti se snižuje, zvyšuje-li se objem a společenský rozptyl spotřebitelské veřejnosti

5. Vnitřní diferenciace a unifikace pole • diferenciace: uvnitř každého žánru vzniká samostatný sektor – avantgarda (posvěcená X nová avantgarda, držitelé X uchazeči) • unifikace: seskupování kolem společných pozic - zásadní protiklad mezi krajními póly každého podpole: masová produkce X „čistá“ tvorba • mechanický zákon akce a reakce = hybná síla nestálého obměňování nabídky symbolických produktů • opora ve vnějších podmínkách (hospodářský rozkvět, demografický růst, růst všeobecné vzdělanosti, více tvůrců, větší poptávka)

6. Nabytí a stvrzení autonomie, zrod intelektuála • vývoj k autonomii je završen ve chvíli, kdy jsou vlastní zákony a hodnoty pole prosazovány v celospolečenském kontextu • intelektuál se ustavuje aktem zásahu do politického pole, „zůstává za hradbou svého vlastního řádu“, opírá se o vlastní hodnoty (svoboda, nezištnost, spravedlnost) • intelektuál je obráncem univerzálních principů (ty jsou ovšem jen výsledkem univerzalizace specifických principů jeho vlastního světa) • jde o završení dlouhodobého kolektivního emancipačního procesu

7. Trh uměleckých statků – 2 póly produkce • umělecké a literární pole je místem střetu dvou antagonistických výrobních způsobů a směny: • a) antiekonomická ekonomika čistého umění – směřuje k dlouhodobé akumulaci symbolického kapitálu, výroba uznává jen tu poptávku, která vychází z výroby samé • b) ekonomické zákonitosti literárního a uměleckého průmyslu – orientace na bezprostřední, časově omezený úspěch, výroba vychází vstříc poptávce zákazníků • heteronomní X autonomní pól literární produkce • akt popírání – stálé kolektivní popírání ekonomického zisku

8. Časový pohyb výrobního pole • dialektika procesu odlišování – prosazování odlišnosti generuje čas • respektované školy, díla a umělci se stávají minulostí, jsou buď deklasováni, nebo se stávají součástí dějin (uznávané kultury) • vládnoucí - kontinuita, identita, reprodukce X ovládaní - diskontinuita, odlišnost, revoluce • prosazení nové pozice, kterou je nutno situovat mimo již etablované pozice, jako předvoj, avantgardu • činitelé a instituce jednají v každém okamžiku vývoje zároveň časově souběžně i různoběžně • rozměr přítomnosti je totožný s časovým polem boje (autor je přítomný tehdy, pokud je součástí hry) • vždy posun celé struktury přítomnosti (negace něčeho, co samo bylo negací něčeho jiného) – jakýkoli počin není ztotožnitelný s jiným • orientace v poli = spiklenectví, z něhož jsou vyloučeni nezasvěcení

9. Časový pohyb vkusu/ strukturní shoda • časový posun je možný díky unifikaci uměleckého pole • struktura pole je cele zahrnuta a zpřítomněna v každém uměleckém počinu • strategie namířené proti již etablovaným autorům míří zároveň proti určitým spotřebitelům (jejich preferencím, volbám) • veškerá změna ve struktuře pole vyvolává posun struktury vkusů a zálib, na nichž se zakládá symbolické rozlišování mezi skupinami • vztah obdobnosti mezi kulturním polem a mocenským polem umožňuje, aby díla vytvořená s odkazem na cíle zcela vnitřní mohla navíc plnit cíle vnější, a to tím účinněji, čím více vyplývá shoda nabídky a poptávky ze strukturní shody

10. Udržování autonomie pole • oba protiklady - „čisté“ a „komerční“ umění - jsou vzájemně provázány • objektivní rozložení pozic X subjektivní poznávací a hodnotící schémata • víra = základní podmínka existence pole i důsledek probíhajících procesů • nikdo v kterékoli pozici nemůže popírat základní zákon uměleckého světa – popírání „ekonomie“ • soupeření maskuje tajnou shodu o pravidlech hry • neustálé utváření a udržování kolektivního zájmu o hru (illusio) • princip účinnosti úkonů a jednání vedoucích k uznání a posvěcení tkví v samotném poli (nezávisí na charismatickém tvůrci) • hra – střety – víra • dnes: umělci silně závislí na průvodních aktivitách, umění samo do sebe včleňuje úvahu o umění - diskurs o díle již není jen pouhý pomocník mající podpořit pochopení a ocenění díla, nýbrž součást produkce díla, jeho smyslu a hodnoty