Pořadové číslo projektu:CZ.1.07/1.4.00/21.1781

1. Základní škola, Most, J. A. Komenského 474, p.o.434 01 MostDigitální učební materiálvytvořen v projektu Pořadové číslo projektu:CZ.1.07/1.4.00/21.1781 Šablona:VY_32_INOVACE_DUM51_04 Sada:VY_32_INOVACE_DUM51 Autor: Mgr. Jaroslav HASIL Ročník/předmět:6. – 9.ročník, Mediální výchova – časopis, volitelný předmět

2. Mediální výchova – školní časopis Předmět: Mediální výchova – časopis, volitelný předmětRočník: 6. – 9. ročníkKlíčová slova: Mediální výchova, školní časopisJméno autora: Mgr. Jaroslav HASILAdresa školy: Základní škola, Most, J. A. Komenského 474, 434 01 Most

3. ŽURNALISTIKA ŽÁNRY: 1. ZPRAVODAJSKÉ 2. ANALYTICKÉ 3. BELETRISTICKÉ • 1. ZPRAVODAJSKÝ ŽÁNR - ZPRÁVA • Vlastnosti:stručnost, aktuálnost, objektivnost, zajímavost • Jazyk: neutrální, objektivní, neosobní, srozumitelný • Otázky: zpráva postupně odpovídá na otázky I) základní: kdy, kde, kdo, co II) rozšíření: jak a proč • Postup (vertikální): od důležitých po méně důležité • titulek – zajímavý, buď obrazný – volně spojený s obsahem (frazeologismus, metafora, nápad – např. podle nějakého filmu, knížky) • čelo – lead – úvodní odstavec 5 až 7 řádků přinášející odpovědi na základní otázky, nejdůležitější a nejstručnější částí zůstává, když je třeba zbytek seškrtat, krácení od zadu • trup – zpřesňující, odpovídá na otázky jak a proč

4. II) ROZŠÍŘENÁ ZPRÁVA • kromě informací, uváděných informací, informace doplňující, postup vyprávěcí • náznak výkladového, hodnotící, blíží se referátu nebo komentáři • b) INTERVIEW: vedle funkce sdělné i přesvědčovací • pochází z francouzského slova entreveir - schůzka, rozhovor • Formy: • MONOLOG- jen odpovědi • b) ROZPRAVA- odpovědi i otázky • AUTOINTERVIEW- odpovědi vybrány z publikovaných materiálů

5. 2. ANALYTICKÉ ŽÁNRY • analýza: rozbor, rozklad, rozložení zkoumaného jevu a na jednodušší složky za účelem vytyčení podstatných znaků • Druhy: • A) ÚVODNÍK, KOMENTÁŘ A GLOSA - vedle zpráv pro publicistiku nejtypičtější, vychází z událostí, které aktuálně referuje zpravodajství, a přidávají k nim nové informace, hledají souvislosti a hlubší příčiny a ústí v zobecňující závěr • používá se úvahový styl, který by měl pracovat s vyšší úrovni jazyka a nápadem • ÚVODNÍK- jeho závažný text vyjadřující názor pisatele, redakce či vydavatele má místo na titulní straně, vysvětluje a doplňuje o stanovisko, mají ovlivnit čtenáře, oproti komentáři není tak odborně náročný, ale o to více si žádá nápad • KOMENTÁŘ- zasvěcenost- předpokládá specializaci v oboru, může užívat statistické údaje • originálnost- důležitý je nápad, zpracování za použití neotřelého jazyka a výrazná pointa • umístění- pravidelná rubrika, či celá strana oddělená od zpravodajství • zpracování- výrazně autorský • GLOSA- na jazyk a řeč je kladen nejvyšší důraz, uplatňuje se i ironie, sarkasmus, metafora, vtipná pointa • pokud jej tvoří externista a neslučuje se s názory redakce

6. B) ANOTACE, RECENZE A KRITIKA • - ANOTACE: velmi krátké pojednání o obsahu určitého díla (běžné v časopisech – představení filmu, alba apod.) • - RECENZE: cílem je informovat o hlavních rysech díla, nemá velký rozsah, proto uvádí jen výrazně klady či zápory • - KRITIKA: podobná recenzi, ale vetší rozsah, nahlíží z více úhlu, nedává jen informaci, ale napomáhá při interpretaci textu, zařazuje jej do určitého širšího literárního kontextu, srovnává jej s ostatními autory i autorovou předchozí tvorbou • uvádí názor na dílo, posuzuje kvalitu, ukazuje důvody vzniku, zasazuje nejen do uměleckých ale i životopisných a společenských souvislostí • kritici: ŠALDA F.X., VÁCLAV ČERNÝ, BEDŘICH FUČÍK, ANTONÍN KTATOCHViL

7. 3) BELETRICKÉ ŽÁNRY • funkcí se řadí do publicistiky, ale výrazy, stylizace, kompozice spadá už do umělecké literatury • A) REPORTÁŽ (lat. reporto – zprávu přinésti, hlásiti; angl. report – zpráva; fr. reportage – rozvinutí zprávy) • OBSAH: vychází z nezvyklé či jinak překvapivé situace, o které podává nejen informace, ale i osobní názory, příp. ty vyplývají z vybraných „očitých“ svědectví, stylistických figur, ironie apodreportér nejen popisuje děj (často na příkladu životních příběhů postav, tzv. infotaiment – zábavná žurnalistika), ale hledá i souvislosti, informace (dotazováním, rešerší, hledáním) a ověřuje je > investigativní žurnalistika (investigate – pátrat

8. B) FEJETON (franc. feuilleton – lístek) • pův. nazýván jako podčárník či podval (oddělen tlustou čarou v listu Journal des Débats) • klasický představitel subjektivní publicistiky • PSANÍ: dominuje názor tvůrce na jeden fakt, umocněný lehkou stylistickou formou; postupně graduje do pointy; využívá ironie i sarkasmu; problém se snaží vidět neotřele, nově, z nečekaného úhlu • GRAFIKA: výrazné odlišení např. typem písma (např. kurzíva), barvou, oddělením od zbytku textu či grafickým tvarem • AUTOŘI: • světoví: Heinrich Heine, I. S. Puškin, E. Girardino, V. Hugo • čeští: J. Neruda, S. Machar, R. Těsnohlídek, K. Čapek; M. Holub, K. Kyncl, R. Křesťan, L. Vaculík

9. Zdroj: www.bigy-cb.cz/scr/getfile.php?id=10