1 / 15

umělecký styl a jeho charakteristika

umělecký styl a jeho charakteristika. M gr. Kateřina Pelikánová. www.zlinskedumy.cz. umělecký styl. je styl slovesných uměleckých děl, prózy, poezie a dramatu. Funkce: estetická (vyvolat pocit), dále – vzdělávací, výchovný, společenská, zábavná

tyrone
Download Presentation

umělecký styl a jeho charakteristika

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. umělecký styl a jeho charakteristika Mgr. Kateřina Pelikánová www.zlinskedumy.cz

  2. umělecký styl je styl slovesných uměleckých děl, prózy, poezie a dramatu. Funkce: estetická (vyvolat pocit), dále – vzdělávací, výchovný, společenská, zábavná Znaky: - emocionálnost a subjektivita - významová mnohoznačnost - navozování atmosféry, povzbuzení fantazie - žánrová různorodost - nejčastější forma vnímání: vlastní četbou nebo poslechem, zrakem (divadlo, film) - výrazný je individuální styl autora

  3. Druhy uměleckých projevů • tři stylové oblasti • epika – vypráví příběh zasazený do určitého času a prostoru, dnes psána obvykle prózou (od nejkratších žánrů – anekdota – po rozsáhlý román), méně metaforičnosti, využívá všech útvarů národního jazyka • lyrika – nemá děj, vyjadřuje hlavně pocity, názory, dojmy • dramatika – je to děj, který se na jevišti předvádí prostřednictvím postav – jejich dialogů a akcí, monology mají formu úvah, pracuje i s nespisovnými formami jazyka

  4. Jazykové prostředky I • obvykle se používá spisovný jazyk • mohou se uplatnit i nespisovné útvary • podmínka aktualizovat = oživit, zpestřit, učinit originálním (př. nečekaná spojení, citově zabarvené prostředky, příležitostná slova aj.) • zvláštními prostředky jsou: • poetismy (slova knižní, zastaralá i nová, slouží k ozvláštnění – př. blankyt, odvětit) • obrazná vyjádření – tzv. tropy (metafory, metonymie, synekdochy, personifikace aj.) • tzv. figury (téměř bez gramatického významu) – např. anafora, epifora, apostrofa, inverze aj.

  5. Jazykové prostředky II • Pro poezii jsou dále typické: • rytmus, rým, verš • Pro prózu jsou dále typické: • řeč přímá a nepřímá (také polopřímá, nevlastní přímá) • tzv. vnitřní monolog postavy • Zamyslete se! • Jsou vám všechny dané pojmy známé? • Jestliže NE, je čas se vrátit k úvodu do literatury

  6. Literární žánry • Literární věda rozlišuje žánry = jednotlivé literární formy (podrobně viz úvod do studia literatury) • v poezii – např. báseň, epos, elegie, píseň, pásmo aj. • v próze – např. povídka, novela, román, pohádka aj. • v dramatu – např. tragédie, komedie, fraška, činohra aj.

  7. Vypravování • je základem všech epických děl • je i součástí stylu prostěsdělovacího i publicistického • podstatou je jedinečný, neopakovatelný děj (příběh), uspořádaný nejčastěji podle časové (někdy podle příčinné) souvislosti • děj se rozvíjí od zápletky, přes vyvrcholení, po rozuzlení (viz schéma tradované od antiky – expozice = uvedení do děje, kolize = zápletka, krize – děj vrcholí, peripetie – případné další zvraty, katastrofa = rozuzlení)

  8. Obvyklá kompozice vypravování • Úvod – vystižení prostředí, seznámení s postavami, naznačení základní situace (minulý čas, delší věty) • Vlastní vypravování – zápletka, stupňování a růst napětí, konflikt, vyvrcholení děje (přítomný čas, krátké věty, citoslovce, zvolání), rozuzlení • Závěr – zobecnění, případně vyvození poučení - běžně většinou vysužívámechronologickou kompozici, zdatnější vypravěč zvládne retrospektivní (vychází se z konce a vracíme se na začátek)

  9. Popis v uměleckém stylu vystihuje osobu, zvíře, věc nebo jiný jev subjektivním pohledem autora. • Na rozdíl od odborného popisu se soustřeďuje na zajímavé a jedinečné znaky. • Rozlišujeme popis dynamický (popis děje) a statický (popis předmětu) • pro živost a originálnost využívá přirovnání, obrazných vyjádření, rčení ap. • často je zpestřen dějovými slovesy (př. běhat, jíst, bušit, skákat aj.)

  10. Líčení je popis s vysokou mírou lyričnosti (také lyrický popis, subjektivně zabarvený popis). • Využívá citově zabarvených slov, hojně obrazných vyjádření – např. personifikace (shora se na nás dívá stoletý dub; řeka mluví a někdy i zpívá aj.), básnické přívlastky (epiteta) – např. zlatavé slunce, hrozivě černý mrak, blankytně modré nebe aj.; zdrobněliny – např. ukazuje své drobné zeleňoučké lístečky aj. • Autor se vyjadřuje velmi subjektivně a sugestivně (tj. podmanivě)

  11. Obvyklá kompozice popisu • Úvod – seznámení (s předmětem, dějem, osobou, prostředím) • Vlastní popis – dodržovat logický sled (od vzdáleného k blízkému, odshora dolů, zleva doprava ap.) • Závěr – souhrnný výčet předností, ale i nedostatků, případný výsledný efekt

  12. Charakteristika je popisný útvar, který podává duševní vlastnosti, povahové rysy, schopnosti a zájmy (většinou) člověka. Charakterizovat lze dvěma způsoby: • přímo – tzv. charakteristika přímá (čili doslovně – př. je milý, je upřímná, je lakomá aj.) • nepřímo – tzv. charakteristika nepřímá (opisem, příklady jednání, ze kterých vlastnosti nepřímo vyplývají – př. Vždycky otevřeně říká, co si myslí; Co na srdci – to na jazyku aj.) – typická pro umělecké ztvárnění!

  13. Obvyklá kompozice charakteristiky Úvod – seznámení s osobou (jméno), náš vztah k ní a vnější popis, povšechné údaje Stať - a) vnější projevy (pohyb, způsob řeči, chůze) b) vztah k lidem, jednání (př. je milá x je namyšlený) c) vztah k práci, přírodě, prostředí d) nadání, schopnosti, temperament (př. hraje na bicí, hodně čte, je výborný boxer) Závěr – zobecnění, shrnutí, klady i zápory

  14. Zdroje • MUŽÍKOVÁ, Olga. MARKVARTOVÁ, Barbora. KLUSÁČKOVÁ, Lenka. JEŘÁBKOVÁ, Eleonora. ADÁMKOVÁ, Petra: Odmaturuj z českého jazyka, třetí, doplněné vydání, Didaktis, 2007. ISBN 80-7358-082-9. • SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce pro střední školy, druhý dotisk 2. vydání, Fragment, 2011. ISBN 978-80-253-0950-6. • KOLEKTIV AUTORŮ. Akademický slovník cizích slov, vydání 1. (dotisk), Academia nakladatelství AV ČR, 2000. ISBN 80-200-0982-5

More Related