Riziko a jeho řízení v MSP

1. Riziko a jeho řízení v MSP Ing. Petra Rydvalová, Ph.D. petra.rydvalova@tul.cz KPE, (6. P.) HF TUL

2. Struktura Strategie Systémy řízení změn Sdílené hodnoty Schopnosti - zkušenosti Styl řízení Spolu- pracovníci Koncepce „7 S“ – systémové chápání faktorů úspěchu

3. Vnější pozitivní, neutrální a negativní kooperativní prostředí… Lídři Strategie Struktura Pracovníci Procesy Kulturní, znalostní a inovační zázemí IS/IT Jednoduchý model „Kritických faktorů úspěchu MSP“ - Vodáčkovi

5. Změny ve firmě a riziko • Jednou z nejdůležitějších podmínek úspěchu firmy je schopnost správné reakce na změnu. • Každá změna je iniciována určitými faktory. • S každou změnou ve firmě je spojeno riziko.

6. Základní pojmy • Nebezpečí je prvotní příčina, tedy to, co je příčinou vzniku škody. • Činitelům, které mohou ovlivnit výsledek našeho jednání, konání, naší aktivity, tedy i podnikání, často říkáme rizika • Hazard je výrazné podcenění rizika a záměrné nerespektování předpisů např. bezpečnostních často s vědomím „risk je zisk“ a v oblasti podnikání nemá co dělat.

7. Riziko • Základní členění rizik: • riziko fyzické. • Riziko morální. • Riziko finanční. • Další možná členění (všeobecná a osobní či subjektivní). • Definice?

8. Riziko • Definice; • Pravděpodobnost či možnost vzniku ztráty, obecně nezdaru. • Variabilita možných výsledků nebo nejistota jejich dosažení. • Odchýlení skutečných a očekávaných výsledků. • Pravděpodobnost jakéhokoliv výsledku, odlišného od výsledku očekávaného. • Nebezpečí chybného rozhodnutí. • Možnost vzniku ztráty nebo zisku, atd. • Analýza rizik; • Měření; • Klasifikace; • Řízení rizik.

9. Analýza rizik z pravidla zahrnuje: • Identifikace aktiv (aktivum je vše co má pro daný subjekt hodnotu, která může být zmenšena působením hrozby). • Stanovení hodnoty aktiv. • Identifikace hrozeb a slabin. • Stanovení závažnosti hrozeb a míra zranitelnosti (citlivost a kritičnost).

10. Metody analýzy rizik • Kvalitativní (metoda účelových interview – metoda Delphi). • Kvantitativní (zkoumání modelů určitého systému).

11. Řízení rizik – základní oblasti • Přírodní katastrofy a havárie (tzv. technologická rizika). • Rizika ochrany životního prostředí. • Finanční rizika (investiční, pojišťovací). • Projektová rizika. • Obchodní rizika (marketingové, strategické, managementu, rozpočtové…). • Technické riziko. • Organizační riziko. • Právní rizika.

12. Řízení rizik • Proces při němž se subjekt řízení snaží zamezit působení již existujících a budoucích rizik a navrhuje řešení, která pomáhají eliminovat účinek nežádoucích vlivů. • Jedná se tedy o rozhodovací proces vycházející z analýzy rizika s cílem minimalizace rizika. • Snahou je najít optimální řešení.

13. Metody snižování podnikatelského rizika • Ofenzivní řízení firmy. • Retence rizik. • Redukce rizika. • Přesun rizika na jiné podnikatelské subjekty (transfer rizika). • Diverzifikace. • Pojištění. • Vyhýbání se rizikům. • Získávání dodatečných informací. • Vytváření rezerv. • Metody sítové analýzy, operační analýzy. • Metody prognózování. • Expertní systémy.

14. Doporučené metody pro obecné řešení problému rizika ve firmě • Přesunout (transfer rizika), • zadržet (retence rizika), • vyhnout se, • redukovat.

15. Nejčastější právní rizika • Nevhodné interní právní normy. • Nevhodné smlouvy s dodavateli či odběrateli. • Neošetření ochrany autorských děl. • Neošetření ochrany osobních údajů. • Jiné porušování obecně závazných právních předpisů.

16. Právní ochrana subjektu Lze ji vymezit dvěma různými oblastmi: • Z hlediska veřejnoprávního (soubor platných obecně právních norem- zákony upravující podnikání, ochranu spotřebitele, trestní zákon, atd.) • Z hlediska soukromoprávního, tato oblast vychází ze smluv či normami soukromého práva (občanský, obchodní zákoník.) Kombinací obou oblastí je např. zákoník práce.

17. Ochrana duševního vlastnictví • Co to je duševní vlastnictví? Existují dvě základní kritéria duševního vlastnictví. Jedná se o NEHMOTNÉ STATKY, které jsou tvůrčí činností ČLOVĚKA jako jedince. • Kdy má smysl jej chránit? VÝZKUM VZNIK POZNATKU VÝVOJ POZNATKU PRŮMYSLOVÁ VÝROBA ZAVEDENÍ NA TRH.

18. Poznatek, který výzkumem získáme, lze chránit následujícím způsobem: • dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku v novel. znění, lze provézt tzv. UTAJENÍ poznatku, • dle souboru zákonů „průmyslového práva“ lze provézt kvalifikované zveřejnění poznatku, tzv. ZPŘÍSTUPNĚNÍ, • dle zákona č. 12/2000 Sb., autorský zákon v novel. znění, lze zveřejnit poznatek jako tzv. PUBLIKACI (dílo).

19. Ochrana duševního vlastnictví formou ZPŘÍSTUPNĚNÍ • Původce předmětu duševního vlastnictví má přirozené vlastnické právo. Aby mohla „společnost“ poskytnout právní ochranu zpřístupnění tajemství, je nutné posoudit užitečnost předmětu duševního vlastnictví. • Nelze chránit myšlenku (objev, vědecké teorie, matematické a fyzikální metody, apod.) jestliže není možné specifikovat způsoby využití myšlenky. To znamená, aby mohlo dojít k ochraně objevu musí dojít k přeměně myšlenky do výtvoru (vzor, prototyp, výrobek, technologie, …).

20. Ochrana duševního vlastnictví formou ZPŘÍSTUPNĚNÍ • Jedná-li se o duševní vlastnictví charakterizované jako předmět lidského VYUŽÍVÁNÍ (technické řešení realizující myšlenku), stává se tato ochrana předmětem průmyslového práva. • V případě, že se jedná o předmět lidského VNÍMÁNÍ (vyjadřující myšlenku), stává se tato ochrana duševního vlastnictví předmětem autorského práva.

21. Předmětem průmyslového práva • je PRŮMYSLOVÝ VÝROBEK. • Průmyslový výrobek má původce právo chránit buď jako předmět tvůrčího práva, nebo netvůrčího práva.

22. Tvůrčí právo se vztahuje na: • Technické řešení, konstrukci – může mít ochranu: • formou patentu (Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění pozdějších předpisů), • užitného vzoru (Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech ve znění pozdějších předpisů), • biotechnologického vynálezu (Zákon č. 206/2000 Sb., o ochraně biotechnologických vynálezů ve znění pozdějších předpisů), • dodatkového ochranného osvědčení (Zákon č. 527/1990 Sb., o udělování dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva ve znění pozdějších předpisů), • topografií polovodičového[1] výrobku (Zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně polovodičových topografií ve znění pozdějších předpisů).

23. Tvůrčí právo se vztahuje na: • Výtvarné řešení, design – může mít ochranu: • průmyslovým vzorem (Zákon č. 207/2000 Sb., o průmyslových vzorech ve znění pozdějších předpisů). [1] Polovodičová topografie je série zobrazení znázorňující uspořádání vrstev polovodičového výrobku, přičemž každé zobrazení znázorňuje vzor jedné vrstvy polovodičového výrobku.

24. Netvůrčí právo se vztahuje na: • Název, obchodní označení – může mít ochranu: • pomocí tzv. ochranné známky (Zákon č. 441/2003 Sb. ČR, o ochranných známkách ve znění pozdějších předpisů), • označení původu (Zákon č. 452/2001 Sb., o označení původu ve znění pozdějších předpisů).

25. Průmyslové právo umožňuje podnikateli následující využití předmětu práva: • výlučné právo využití, tedy výroby a nabídky výrobku, • právo poskytnout souhlas s využíváním, tzv. licenci k využívání předmětu (výhradní či nevýhradní licenci), • právo předmět převést, tedy prodat, • právo bránit ve využívání třetím osobám.

26. Zajímavosti: • Zajímavým problémem pro podnikatele je otázka duševního vlastnictví, které vytvoří zaměstnanec v rámci pracovního procesu. • Kdo je autorem počítačového programu, který vytvořil zaměstnanec firmy?

27. Ochrana duševního vlastnictví formou Autorského práva – dílo • Autorem je FYZICKÁ OSOBA, která dílo vytvořila. Pozor nejedná se o osobu, která dala podnět k vytvoření díla nebo pomáhala při jeho vytvoření. Dílo je vnímatelný (v jakékoliv podobě) umělecký či vědecký výsledek tvůrčí činnosti autora. Dle vyjadřovacích možností díla hovoříme o dílu: • slovesném, • hudebním, • dramatickém, • výtvarném či o • počítačovém programu.

28. Zdroje: • TELEC, I. Autorské právo, průmyslová práva. 1. vyd. Ostrava: Motloch Sagit, 2004. ISBN 80-7208-398-8 • Bližší informace může podnikatel dále zjistit na internetové adrese http://www.upv.cz. (K. Čada) • SMEJKAL, V. RAIS, K. Řízení rizik. 1. vyd. Praha: Grada Pub., 2003. ISBN 80-247-0198-7 • JÁČ, I., RYDVALOVÁ, P., ŽIŽKA, M. Inovace v malém a středním podnikání. 1. vyd. monografie. Brno: Computer Press, 2005. ISBN 80-251-0853-8