E N D
Popis • Krejčovství je řemeslo, které se zabývá výrobou, opravami a úpravami šatstva, oblečení a oděvů. Muž, který vykonává toto povolání se nazývá krejčí. Žena, která se zabývá křejčovstvím, se nazývá buďto švadlena nebo také dámská krejčová (pokud pracuje pouze pro dámy). Krejčí, dámské krejčové a švadleny se zabývají zejména stříháním látek a šitím. Šití se dříve provádělo pouze ručně pomocí nůžek, jehly a nití, dnes obvykle pomocí šicích strojů. • S nástupem průmyslové výroby v 19. a 20. století toto řemeslo postupně upadalo s tím jak oděvní průmysl začal hromadně vyrábět konfekční zboží, nicméně nikdy zcela nezaniklo a přežilo do dnešních dob.
Nůžky • 1) Nůžky jsou nástroj nebo i stroj určený pro oddělování (povětšinou plochých či tenkých) materiálů, jako je papír, látka (textil), plastická hmota, vlasy, nehty, kůže ale i plechy či maso apod. Z fyzikálního hlediska vlastně pracují na principu oboustranné páky, rozdělování materiálu se děje střihem, činnost se pak nazývá stříhání.
Jehla • Šicí jehla je nástroj, který se využívá k činnosti zvané šití či sešívání. Obecně se jedná o spojování dvou kusů materiálu pomocí nitě, či jiného vhodného pojiva, za vzniků švů. Jedná se o základní nástroj, který se využívá na výrobu oděvů a pro spojování dalších částí, kromě vlastního krejčovství se jehel využívá též v obuvnictví, brašnářství a čalounictví apod. • Skládá se ze tří částí. Ucho jehly, do kterého se provlíká nit, těla jehly a špičky jehly, která je určena pro propichování materiálu. Jehly se vyrábějí z kovu, ale dříve byly vyráběny z kostí či dřeva. • Jehly se používá jak pro ruční šití tak v ve specializovaných šicích strojích. Příbuznými nástroji jehly je ševcovské respektive šídlo a špendlík.
Náprstek • Náprstek je nástroj využívaný pro usnadnění při šití fungující jako štít nasazený na prstu proti jehle. • Nejstarší náprstky pocházejí z období starověkého Říma při vykopávkách v Pompejích, který byl vyroben z bronzu a datován do prvního století. Římský náprstek byl objeven i na území St Albans v Anglii a je vystaven v tamějším muzeu. Náprstky jsou v dnešní době nejčastěji vyráběny z kovu, kůže, plastu, dřeva, skla a nebo porcelánu. V dřívějších dobách se vyskytovaly náprstky také z kostí a rohoviny. • Moderní náprstky jsou vyráběny od počátku 19. století.
Knoflík • Knoflík je důmyslné jednoduché zařízení sloužící ke spojení dvou částí oděvu pomocí provlíknutí tělesa knoflíku skrz knoflíkovou dírku. Knoflík je převážně malé deskovité tělísko, které se většinou využívá v textilním průmyslu jako součást oděvu pro otevírání a zavírání, či jako módní doplněk. • Knoflík může být vyroben z mnoha materiálů, od přírodních po uměle připravené (dřevo, kost, rohovina, mušle, kly, kamení, sklo, kov, plast atd.). V moderní době se k výrobě knoflíků nejčastěji používá tvrdý plast.
Zip • Zip či zdrhovadlo je zařízení sloužící ke spojování dvou částí dohromady. Je nejčastěji využíván na oděvech, ale má mnohé další využití (na batozích, kufrech, sportovním vybavení a u pomůcek pro kempování. • Zip se skládá ze třech částí - jezdce a dvou ozubených pásů, které do sebe zapadají. Každý z pásů je složen ze stovek speciálních zubů, které jsou na konci zahnuté, což umožňuje jejich větší soudržnost a tedy pevnost.
Šicí stroj • Šicí stroj je textilní stroj určený ke spojování látek nebo jiných materiálů pomocí nití. Šicí stroje byly vynalezeny za první průmyslové revoluce aby se snížil podíl ručního šití v textilních manufakturách. Od vynálezu prvního fungujícího šicího stroje, který je obvykle připisován angličanovi Thomasu Satintovi v r. 1790 zvýšil šicí stroj dramaticky efektivnost a produktivitu oděvního průmyslu. • Šicí stroje se rozlišují dle tvaru člunku: 1) dlouhočlunkové, t. zv. Singerovy, 2) kruhovky a 3) s ústřední cívkou, neboli central bobin. Člunek a jehla jsou stehovacími součástkami, na uspořádání a nastavení posuvu závisí tvar stehu, tj dvojitý steh štepovací, jednoduchý, steh řetězový a podobně. Z původních šicích strojů krejčovských se odvinuly šicí stroje ševcovské s trojhrannými jehlami na kůži. (Zdropj: Domácí Vševěd, Šolc a Šmáček, 1926)