D etektor y ionizuj ícího záření (IZ)

1. Detektory ionizujícího záření (IZ) Údaje získané měřením detektory IZ Dávka IZ, dávkový ekvivalent a příkon dávkového ekv. Aktivita zdroje (počítač) Druh a energie záření (spektrometr) Volba detektoru IZ Druh IZ Energie IZ Velikost měřené aktivity Mrtvá doba detekčního zařízení, účinnost detekce Forma, množství a skupenství vzorku Požadovaná přesnost měření Energetické rozlišení, prostorové rozlišení Pozadí, šum

2. Jednotky ionizujícího záření (IZ) Absorbovaná dávka, gray, Gy, 1 Gy = 1 J/kg Střední množství energie odevzdané prostředí, vztažené na jednotkovou hmotnost Starší jednotka rad (radiation absorbed dose), 1 Gy = 100 rad Kerma Obdoba absorbované dávky, ale uvažuje pouze energii předanou primárním zářením (zpravidla se používá pro fotony) Dávkový ekvivalent, sievert (J/kg), 1 Sv = 100 rem Stejná jednotka jako absorbovaná dávka, ale uvažuje rozdílný biologický účinek různých druhů záření o stejné energii Absorbovaná dávka se násobí následujícími bezrozměrnými koeficienty Gama záření, elektrony: 1 Neutrony, protony: 10 Částice alfa, částice s více než jedním nábojem: 20

3. Jednotky ionizujícího záření (IZ) Dávková (kermová) rychlost, Gy/s = J/kg/s Absorbovaná dávka (kerma) vztažená na jednotkový čas Dána intenzitou (počet částic za 1 s) a energií dopadajícího záření Expozice, C/kg Udává množství vzniklého náboje (stejně velkého kladného a záporného) vzniklé v 1 kg vzduchu vlivem rentgenového nebo  záření Starší jednotka 1 R = 2,58.10-4 C/kg Množství vzniklého náboje je úměrné absorbované energii (1 R ≈ 1 rad) Expoziční rychlost, C/kg/s Míra intenzity rentgenového nebo  záření

4. Detektory ionizujícího záření (IZ) Prostředky detekce Zviditelnění drah jednotlivých částic IZ Wilsonova mlžná komora, bublinová komora, fotografické emulze, jiskrová komora Přeměna energie IZ na světlo Scintilační detektory, Čerenkovovy detektory Tvorba elektrického proudu a jeho měření Plynové detektory – ionizační komory, proporcionální det., Geiger-Müller(G-M) det. Polovodičové detektory – germaniové, křemíkové Integrální Termoluminiscenční Filmové

5. Wilsonova mlžná komora Kondenzace nasycených par a vytváření malých viditelných kapiček na iontech vytvořených podél dráhy rychlé nabité částice) Konstrukce Uzavřená komora s okny pro pozorování drah resp. fotografování, zaplněná plynem s příměsí nasycených par kapaliny, např. metylakoholu  rychlá adiabatická expanze  ochlazení plynu  přesycená pára  kondenzace na iontech Pozorovat lze jen krátce po adiabatické expanzi Tento nedostatek odstraňují difuzní mlžné komory – mezi dnem a vrškem objemu se udržuje tepelný gradient Pomocí mlžné komory objevil r. 1932 Anderson první antičástici – pozitron (v kosmickém záření) Komory se umisťují např. do magnetického pole  náboj, hybnost částice

6. Bublinová komora Místo plynu kapalina – hustější látka, efektivnější detekce Konstrukce Uzavřená komora s kapalinou zahřátou těsně pod bod varu  rychlé snížení tlaku  přehřátý (metastabilní) stav kapaliny  průlet nabité částice  vznik iontů = nehomogenit  var kapaliny v okolí nehomogenit  tvorba bublinek páry Náplň Kapalný vodík (kapalné deuterium) pro interakci protonů Kapalný propan Kapalný Xe, freón pro interakci neutrin

7. Jaderné emulze Emulze s vysokou koncentrací AgBr  po průletu nabité částice uvolňování Ag  latentní obraz  vyvolání Tloušťka až 1000 m

8. Plynové detektory katoda anoda Detekce prošlého náboje (proudu) kondenzátorem v důsledku ionizace plynné náplně Charakteristiky detektoru závisejí na režimu plynového det. podle voltampérové charakteristiky Oblasti: A) rekombinace iontových párů B) nasyceného proudu (ioniz. komory) C) proporcionality (proporc. det.) D) omezené proporcionality E) Geiger-Müllerova (G-M) detektory F) trvalý výboj (koronové detektory) katoda anoda

9. Plynové detektory

10. Plynové detektory Oblasti: A) rekombinace iontových párů Vzniklé iontové páry rekombinují, pouze části z vzniklých iontů dorazí na elektrody Vyšší napětí  větší intenzita a elst. síla  více iontů dorazí na elektrody před rekombinací  proud je úměrný napětí (Ohmův zákon) B) nasyceného proudu (ioniz. komory) Všechny vzniklé ionty stihnou dorazit na elektrody před rekombinací  proud nezávisí na napětí, ale pouze na intenzitě záření C) proporcionality (proporc. det.) Ionty vzniklé ionizací mají dostatečnou energii, aby samy ionizovaly další atomy  celkový počet iontů je úměrný (proporcionální) pohlcené energii částice v detektoru

11. Plynové detektory Oblasti: D) omezené proporcionality E) Geiger-Müllerova (G-M) detektory Lavinovitý vývoj počtu iontů, napětí je natolik vysoké, že jeho vlivem dostávají ionty další energii k ionizaci Proud již není úměrný pohlcené energii částice F) trvalý výboj (koronové detektory)

12. Ionizační komory (IK) Založeny na principu kondenzátoru, pracují v oblasti nasyceného proudu Plněné plynem (vzduch, H2, He, apod.) při tlaku vyšším i nižším než je atmosférický Proudové IK, statické IK A) Měření proudu (toku náboje, tj. částic) I=Q/ t I=e.N0.pave • e ... elementární náboj • N0 ... počet absorbovaných ioniz. částic za 1 s • pave ... průměrný počet iont. párů vytvoř. jednou ioniz. č.

13. U ... změna napětí při průletu jedné částice • C... elektrická kapacita IK Ionizační komory (IK) B) Měření poklesu napětí vlivem jednotlivých částic Impulzní IK U=Q/C=e.pave/C Aplikace IK Detekce silně ionizujících částic () Měření vysokých aktivit Detekce  (elektrony uvolněné v obalu IK dále ionizují) Detekce neutronů (nabité částice vznikají při interakci neutronů s vhodnou náplní IK nebo stěnami IK) Měření dávek IZ – osobní dozimetr (měří se úbytek napětí po určité době)

14. Proporcionální počítače Pracovní náplň: H2,He, Ar, Xe,CH4,směsi, příměs par alkoholu Rozlišovací doba = čas. interval od průletu částice do objevení výstupního impulzu~ (5-10). 10-8 s (kratší než u IK) Energetické rozlišení ~ 15 % Účinnost registrace ~100 % pro těžké nabité částice, nižší pro elektrony; 0,1-1 % pro n,  Použití - , , , n (BF3, 3He, H2) Detekce n je převedena na detekcinabitých produktů reakce ns prostředím

15. Geiger-Müllerovy počítače Lavinovitá ionizace Impulzy stejně velké, nezávislé na energii částice Nutnost rychlého zhášení výboje – souvisí s mrtvou dobou Nesamozhášecí – ionizace se přeruší po poklesu napětí pod určitou hodnotu (zhášecí elektronický obvod) Samozhášecí – přídavek mnohoatomového plynu, obv. organické páry (alkohol) – až 10 % Při každém impulzu se část par disociuje  doba života~ 108 – 1010 impulzů

16. scintilátor elektronika světlovod foto- násobič Scintilační detektory Již na začátku 20. století – vizuální pozorování záblesků, ZnS (Rutherford) Dnes – automatická registrace záblesků (scintilací) přes fotonásobič Scintilace = vznik fotonů v oblasti viditelného nebo UV světla při průchodu IZ scintilátorem (excitace a ionizace  návrat do zákl. ener. stavu  vyzáření fotonů) Scintilátor Organický, anorganický Plynový, kapalný, pevný

17. scintilátor elektronika světlovod foto- násobič Scintilační detektory Parametry scintilátorů Doba scintilačního záblesku Amplituda scintilačního záblesku (spektrometrie) Etapy funkce scintilátoru 1. Absorpce dopadajícího záření scintilátorem 2. Scintilační proces (přenos energie dopad. zář. na emisi scintilačních fotonů) 3. Přenos scintilačních fotonů na fotokatodu 4. Vznik fotoelektronů 5. Sběr fotoelektronů na 1. dynodě fotonásobiče 6. Násobící proces ve fotonásobiči 7. Elektronické zpracování proudového impulzu

18. - Scintilační detektory -900 V -700 V -500 V -100 V -300 V Fotonásobič Zesílení elektrického proudu uvolněním dalších elektronů opakovaným nárazem elektronu na dynody Napěťový dělič fotokatoda -800 V -600 V -200 V -400 V anoda

19. Organické scintilační detektory Využívají excitace -elektronů v aromatických molekulách Fluorescence ~10-9-10-8 s Zpožděná fluorescence ~10-6 s, přechod přes metastabilní stavy Fosforescence ~10-4 s, fotony s nižší energií Unitární Čisté krystaly (antracen, transstilben), méně kapaliny (xylen) Binární Dvousložkové roztoky v kapalné i pevné formě (p-terphenyl v toluenu, p-terphenyl v polystyrenu) Primární proces excitace nastává v primární složce, migrace excitační energie do sekundární složky, kde nastává scintilace  eliminace samoabsorpce Objemově převládá primární složka Terciální Terciální složka zajišťuje, aby se scintilační spektrum krylo se spektrální citlivostí fotokatod Použití Detekce či spektrometrie  (i nízkoenergetické) Detekce či spektrometrie rychlých n (En  0,1 MeV), reakce (n,p)

20. Anorganické scintilační detektory Aktivované malou koncentrací příměsi Tl (thalium), Al u alkalických kovů NaI(Tl), ZnS(Ag) Ag, Cu u sirníků Samoaktivované Nadbytek základních iontů – Zn, Cd ZnS, CdS Použití NaI(Tl) – hlavně detekce a spektrometrie RTG,  CsI(Tl) – hlavně detekce a spektrometrie těžkých nabitých částic 6LiI(Eu) – detekce pomalých n relativně nevhodné pro elektrony (zpětný rozptyl, brzdné záření)

21. Kapalná scintilační spektrometrie Autoradiografie • Objekt se přiloží na film, který se vyvolá • Mikroobjekty (buňky) – spec. fotoemulze, která se nanáší přímo na preparát • A) Vyhodnocení zčernání mikroskopem (AgBr) • Předexponování filmu, nízké teploty (-70 ºC) • B) Skenováním laserem • Emulze s BaFBr(Eu), vyzáření modrého světla vlivem červeného laserového světla Radioaktivní vzorek se přimíchá do vhodného rozpouštědla (toluen), v němž se nachází scintilační látka (fluor), která vlivem záření vysílá světelné fotony

22. Termoluminiscenční dozimetry Excitované krystaly (CaF), kdy je e- odtržen IZ od mateřského atomu a zapadne do energetické pasti Dodáním energie zahřátím se e- navrátí (rekombinace) → vyslání světla

23. Čerenkovův detektory Obdoba scintilačního detektoru Emise světla způsobená průletem rychlé nabité částice průzračným prostředím (dielektrikem) Atomy prostředí se na chvíli polarizují a při návratu do normálního stavu dojde k vyzáření fotonu Podmínkou • c ... rychlost světla ve vakuu (3.108 m/s) • c´ ... rychlost světla v dielektriku • n ... index lomu dielektrika

24. Čerenkovův detektor  Směr vysílání Čerenkovova záření Umožňuje registrovat částice s určitou rychlostí s velkou přesností (0,01 %) fokusací světla z určitého směru na fotokatodu Detekce  - nejdříve konverze na elektrony (např. v olovu) Téměř 100% účinnost

25. Polovodičové detektory Výhody Detektorem pevná látka  velká detekční účinnost, pohlcení i částice s velkou energií Malé rozměry  výborné prostorové rozlišení Nízká energie na vytvoření páru nositelů náboje (~3 eV)  vysoké energetické rozlišení Vysoký měrný odpor látky  malý stálý proud (šum) Dostatečná pohyblivost nositelů nábojů Monokrystaly Si, Ge – příliš malý měrný odpor při pokojové teplotě Udržování detektoru při nízké teplotě (kapalný dusík) Přechod P-N v závěrném směru Oblast zbavená volných nositelů nábojů, zvětšena vnějším polem

26. Polovodičové detektory Polovodič typu N – příměs látky s nadbytečným valenčním elektronem Příměs arsenu v germániu (As v Ge) Polovodič typu P – příměs látky s chybějícím valenčním elektronem Příměs gália v germániu (Ga v Ge)

27. + + + + + - - - - - + - Polovodičové detektory P N Přechod P-N Ionizací vznikne v ochuzené vrstvě e- v P a díra v N, které procházejí přes P-N přechod  proud N→P Bariérový křemíkový polovodičový det. Citlivá vrstva 0,2~0,5 mm Pokojová teplota Detekce těžkých nabitých částic (p, , štěpné fragmenty)

28. Polovodičové driftované detektory Přechod P-I-N Příměs (lithium) vytvoří oblast volných nábojů ~ 1 cm Křemíkové detektory P-I-N (ZSi=14, Eion=3,6 eV) Těžké nabité částice Elektrony s dostatečnou energií Pracují i při pokojové teplotě, při nízké teplotě (~77 K) nižší šum Germaniové detektory GeLi (ZGe=32, Eion=2,8 eV) Spektroskopie  Výborné energetické rozlišení (~ 0,2 %) Krátká mrtvá doba Nutnost neustále udržovat za nízké teploty

29. Odlišení vysokoenergetických produktů od registrace pozadí  • Přírodní B: 19,8 %  přímé použití • Proporcionální detektor plněný BF3 Detekce neutronů Detekce založena ve většině případů na reakci za vzniku nabitých částic (přímo ionizujících) a jejich následné detekci Pomalé neutrony: do 0,3 eV

30. Detekce neutronů • Přírodní Li: 7 %  použit separovaný izotop • Lithium netvoří plynné směsi • Pevný scintilační detektor LiI (Eu) Pomalé neutrony: do 0,3 eV • Snadná dostupnost • Plynové detektory

31. Detekce pomalých neutronů • Uvolněná energie ~200 MeV • Jaderné indikátory • Záchyt neutronu atomovým jádrem • Vzniklé jádro se rozpadá rozpadem  s dlouhým poločasem rozpadu • Změření aktivity  vzorku ozářeného neutrony  absorbovaná dávka • Měření aktivity v laboratoři, expozice v terénu Štěpení jader neutrony

32. Detekce rychlých neutronů Stejné metody jako pro pomalé neutrony, ale složitá závislost účinných průřezů na energii Pružný rozptyl Vyražení protonu neutronem a následná detekce protonu (10 keV- 10 MeV) Plynové detektory plněné vodíkem Fólie z polyethylenu [-CH2-] Prahové detektory Sada jader reagujících s neutrony endoenergetickou reakcí