Mgr. Pavel Frýbort UK FTVS

1. Mgr. Pavel FrýbortUK FTVS (UEFA A Licence)

2. Soustava dýchací • slouží k okysličení krve a uvolňování CO2 • uplatňuje se při tvorbě a modulaci hlásek • napojuje se na ni čichové ústrojí • Dýchací soustavu můžeme rozdělit na vlastní orgán (plíce) a na dýchací cesty

3. Nos (nasus) • zajišťuje ochranu před cizími částicemi (řasinkový epitel a hlen), oteplení chladného vzduchu, nasycení vzduchu vodními parami a percepci vůní a pachů. • hřbet nosu, zakončen hrotem • nosní křídla, která jsou po stranách • dvě nosní dírky, jsou na dolní ploše • dutina nosní má kostěné ohraničení a je rozdělena nosním septem na dvě poloviny. Skořepy nosní dělí dutinu nosní na tři nosní průchody • dolní průchod nosní – pod dolní skořepou • střední průchod – mezi dolní a střední skořepou • horní průchod – nad střední skořepou • sliznice dutiny se podle funkce dělí: - horní oblast čichová – obsahuje čichové buňky - dolní oblast respirační – obsahuje prokrvenou sliznici – vzduch ohřívá a dále žlázky – zvlhčují vdechovaný vzduch

4. Vedlejší dutiny nosní (Sinus paranasales) Jsou to dutiny v kosti • čelní • v horní čelisti • klínové • čichové Jsou vystlány sliznicí, obsahují vzduch a ústí do jednotlivých průchodů dutiny nosní.

5. Hrtan (Larynx) Je dlouhý asi 6 cm. Má tvar přesýpacích hodin. S důležitým útvarem záklopky hrtanové (epiglotis) zabraňuje vstupu potravy či jiných cizích těles do dýchacích cest. Nachází se zde hlasivky. • nepárové chrupavky štítné (cartilago thyroidea) • chrupavky prstencové (cartilago cricoidea) • příklopky hrtanové (epiglotis) • párových chrupavek hlasivkových (cartilaginesarytenoideae)

6. Průdušnice (Trachea) Je trubice dlouhá asi 12 cm. Ve výši Th4 se větví v pravý a levý bronchus. • chrupavek tvaru podkovy, doplněných vzadu • vazivově – svalovou zadní stěnou, to podmiňuje značnou elasticitu i schopnost prodlužování a zkracování průdušnice.

7. Průdušky(Bronchi principales) Odstupují z průdušnice do strany a dolů k hilu plíce • pravá průduška (bronchus dexter) – má strmý průběh, a proto je zde vdechováno 75% cizích těles • levá průduška (bronchus sinister) Stěna bronchů je vyztužená podkovitými chrupavkami a hladkým svalstvem

8. Prudůšinky(Bronchioly terminales) Mají průsvit 0,5 mm a několikrát rozvětví, až na respirační prudůšinky (bronchioly respiratorii). Tyto prudůšinky ústí a rozvádí vzduch až do plicních sklípků

9. Plicní sklípky (Alveoli pulmonalis) Jsou tenkostěnné váčky, ve kterých probíhá difúze dýchacích plynů mezi plícemi a krví. Alveoly jsou opředeny krevními kapilárami. Do alveol proudí vzduch (kyslík - O2) , který difunduje do krve v kapilárách, naopak, (oxid uhličitý - CO2) se dostává do alveol a při výdechu odchází z těla ven. • Difuse,výměna plynů na alveolokapilární membráně závisí na: - tlakovém spádu (rozdílu parciálních tlaků mezi přitékající a odtékající krví) - prokrvení (počet kapilár) - průtoku krve

12. Poplicnice a pohrudnice Na povrchu plic je tenká blána poplicnice(pleura pulmonalis), která přechází v pohrudnici(pleura parientalis).Mezi oběma listy je vazká tekutina, která zabraňuje tření obou listů při dýchání. V dutině pohrudniční je nižší tlak než tlak atmosferický, což umožňuje rozpínání plic při vdechu. Vnikne-li vzduch do pohrudniční dutiny, dojde ke kolapsu plíce – pneumotorax.

13. Dýchací pohyby vdech (inspirium) - aktivnísložka – bránice, mm.intercostales externi - při usilovnějším dýchání jsou zapojeny i pomocné dýchací svaly (hlavně břišní, ale i ostatní připojující se na hrudník) výdech (exspirium) - pasivní složka - retrakce (napětí žeberních chrupavek, plic, surfaktantu)- vytlačení bránice, tlakem nitrobřišních orgánů aktivní složka - mm.intercostales interni - zejména při zvýšené fyzické námaze nádech - výdech: exkurse bránice v klidu 1-2 cm, maximálně 5-10 cm

14. Způsoby dýchání • - horní kostální (spíše u žen) • - dolní kostální (spíše u mužů) nejčastější je ale typ smíšený • - abdominální (spíše u dětí)

15. Typy dýchání • Dýchací pohybyse dají hodnotit pohledem • Liší se liší frekvencí a hloubkou dechu (normální dýchání má lehce delší výdech). • Dýchání trénovaných jedinců při fyzické zátěži je zrychlené, ale i prohloubené

16. Adaptační změny na zatížení 1. Lepší ekonomika dechových funkcí - nižší frekvence dýchání: vyšší dechový objem - lepší mechanika dýchání - lepší distribuce vzduchu a difuse dýchacích plynů - lepší utilizace kyslíku (↑ a-v.diference, ↓ ventilační ekvivalent kyslíku) - rychlejší nástup setrvalého stavu 2. Vyšší výkonnost, tj. vyšší maximální (stropové) hodnoty - anaerobní práh (ANP) při vyšším zatížení - vyšší minutová ventilace - vyšší maximální spotřeba kyslíku (u vytrvalostně trénovaných) - větší kyslíkový dluh (vzrůstá zejména po anaerobním tréninku).

17. Plíce (Pulmo) Jsou párový orgán. Na každé plíci popisujeme - širokou bazi (basis pulmonis) - naléhající na bránici - vypouklou plochu žeberní - plochu mezihrudní – zde je plicní stopka pro cévy, nervy a průdušky. Nahoru směřuje hrot plicní(apex pulmonis) Hluboké štěrbiny dělí pravou plíci na tři a levou plíci na dva laloky (lobus pulmonalis dx. et sin.). Hlavní průdušky se v plicích postupně dělí na průdušky pro jednotlivé plicní laloky, segmenty, subsegmenty až na tenkostěnné průdušinky pro lalůčky plicní a alveolární chodbičky pro sklípky plicní, kde dochází k výměně dýchacích plynů. Dýchací plocha je 50-80 m2.