VNÍMÁNÍ

2. VNÍMÁNÍ

3. Vnímání je psychický proces, kterým poznáváme to, co v přítomném okamžiku působí na naše smysly • Cvičení: podívej se kolem sebe nebo z okna a popiš co vše vnímáš (využij všechny smysly)

4. V každém okamžiku působí na člověka velké množství podnětů • Rozlišení podnětů: zrakové, sluchové, dotykové apod. (dle smyslových orgánů) • Smyslové orgány = receptory nebo analyzátory.

5. Dělení receptorů: • Exteroreceptory – zachycují zprávy z vnějšího prostředí • Interoreceptory – podávají zprávy z vnitřního prostředí organismu Čití = činnost analyzátorů, receptorů

6. Vjem • Je to výsledek procesu vnímání • Zachycuje více znaků, předmětů a jevů, které v tu chvíli působí na naše smysly • Př. pomeranč – vnímáme velikost, barvu, tvar, vůni a chuť • Př. člověk – vnímáme tvář, pohyby, oblečení, řeč, chování…

7. Počitek • Zachycení pouze některého znaku, vlastnosti předmětu nebo děje • Př. Zahlédneme v dálce ve tmě záblesk světla a nic víc. Nevíme zda je ze svítilny, od auta…Jde jen o počitek světla. • Př. Pocítíme chlad a nevíme co jej vyvolalo… Jde o počitek chladu.

8. Smyslové vnímání • Smysly dálkové = zrak, sluch a čich • Smysly dotykové = chuť, kožní receptory

9. Vnímání času • Při vnímání času se mnohdy skutečný čas liší od času vnímaného – při nemoci, při bolesti • Čas vnímáme zrakem (hodiny) a vnitřními pocity (určitá doba od jídla) • Čím je člověk starší, tím se zdají dny a týdny kratší

10. Vnímání prostoru • Jaký tvar, velikost mají jednotlivé věci, jak jsou od sebe vzdálené • Prostor vnímáme zrakem, sluchem, hmatem a pohybem (dosáhnu tam?)

11. Kvalita vjemu • Záleží na receptoru (poškození zraku, sluchu, mozku…) • Kompenzace nedostatků – naslouchadla, brýle… • Je-li nějaký smyslový orgán poškozen nebo nevyvinut, naučíme se okolní svět ostatními smysly • Odlišně můžeme vnímat ve stresu, strachu, bolesti, únavě…

12. Počitkové prahy • Nepociťujeme, nevnímáme všechny podněty, které působí na naše smysly / dotyk prachu, pylu na kůži / • Jestliže má vzniknou počitek, vjem něčeho, tak musí mít podnět určitou intenzitu

13. Dělení počitkových prahů • Dolní počitkový práh – je to už intenzita, která vyvolá počitek • Podprahové podměty – intenzita podnětu, která nevyvolá počitek • Horní počitkový práh – je to intenzita, která ještě vyvolá nebolestivý počitek / hluk / • Nadprahové podněty – počitky, které pociťujeme jako bolest

14. Sociální vnímání • Člověk vnímá lidi kolem sebe, rozlišuje je, vytváří si k nim vztah = sociální vnímání • Počátky sociálního vnímání již v kojeneckém věku

15. Rozdílový počitkový práh • Je mezi dvěma podměty, které se mezi sebou příliš neliší • Těžko rozeznáme rozdíl př. předmět 100 kg. a 101 kg.

16. Smyslová citlivost • Schopnost některých lidí rozlišit od sebe dva podobné podměty př. člověk rozliší 4 – 5 odstínů jedné barvy / nitě /. Lidé, kteří barví nitě nebo barvy míchají, rozliší odstínů od jedné barvy více

17. Adaptace smyslových orgánů • Smyslové orgány se přizpůsobují podnětům, které na ně určitou dobu působí = adaptují se • Značná adaptace k tepelným podnětům a k čichovým podnětům (studená voda, zápach) • Adaptace k dotykovým podnětům trvá déle (boty, brýle) • Zraková adaptace (přechod do tmy, do prudkého světla) závisí na intenzitě světla

18. Adaptace • Zvukové podněty – monotónní hudba, tichá hudba – tu po určité době nevnímáme X hlasité podněty, chrápání (poškození sluchového orgánu) • Bolestivé podněty – nepatrná adaptace, mírná bolest / časem si zvykneme, ale stále ji vnímáme/ X silná bolest / nelze se na ni adaptovat/

19. Kontrast • Při náhlé (i malé) změně podnětu se nám zpočátku zdá intenzita nového podnětu větší než ve skutečnosti je př. Vložíme-li ruku nejprve do ledové vody a pak do mírně teplé. Teplá voda se nám zdá teplejší než je ve skutečnosti.

20. Výběrovost vnímání • Na naše receptory působí velké množství podnětů. Vše nelze vnímat. • Pro vnímání vybíráme jen některé podněty • Výběrovost je podmíněna zájmy, potřebami

21. Do procesu vnímání člověka se zapojuje jeho minulá zkušenost • Čím větší zkušenosti má člověk o podnětech, které vnímá, tím přesnější je obsah jeho vjemů př. nemoc – v příznacích o nemoci se lépe orientuje lékař než zdravotní sestra a ta lépe než laik • Člověk na základě zkušeností vnímá podnět, i když není úplný

22. Smyslové klamy • Smysly nás mohou někdy klamat a dát o podmětu jinou informaci • Nejčastěji se můžeme setkat se sluchovými nebo zrakovými klamy

23. Rozdíly ve vnímání • Vyspělost, citlivou, celkový stav smyslových orgánů • Celkový stav nervového systému – únava, drogy • Předcházející zkušenosti o daném jevu

24. Syntézie – vjem z oblasti jednoho analyzátoru / sluchového je doprovázen představou z jiného analyzátoru / zrakového / • Iluze – mají reálný podmět, ale nemocný je vnímá neadekvátně. Nemocný spatřuje něco jiného než je skutečnost • Pseudoiluze = nepravé iluze – jsou vjemy vyvolané podnětem, kterému neodpovídají. Lidé připouštějí, že jde o zkreslené vnímání. př. vnímání za šera, mlhy

25. Halucinace – jsou vjemy, které nemají reálný podklad. Nemocný vnímá nšco co reálně neexistuje • halucinace sluchové – slyší hlasy, které mu něco říkají, k něčemu ho nabádají • halucinace zrakové – má vidiny • halucinace čichové – vnímá různé pachy • halucinace chuťové – vnímá nezvyklé chutě jídel a nápojů, strach z otrávení • halucinace tělové – má pocit, že mu po těle lezou mravenci, zmenšuje se mu srdce

26. Zdroj • PAULÍKOVÁ, Phdr. Lea. Psychologie pro tebe. Praha: Informatorium Praha, 1998, ISBN 80-85427-30-0. • ČECHOVÁ, Phdr.věra; ROZSYPALOVÁ, Phdr. Marie. Obecná psychologie pro střední zdravotnické školy. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví Brno, 1992, ISBN 80-862-92. • ROZSYPALOVÁ, Phdr. Marie; ČECHOVÁ, Phdr. Věra; MELLANOVÁ CSC., Phdr. Alena.Psychologie a pedagogika 1. Praha: Informatorium Praha, 2003, ISBN 80-7333-014-8.