1 / 37

Buňka

Buňka. Buňka. buňka ( celulla ) – základní organizační (stavební ( strukturní ) a funkční) jednotka živých soustav cytologie – věda zabývající se výzkumem buněk. b u n ě č n á teorie. 1634 - J . E. Purkyně – objev protoplazmy (živý obsah buněk) a buněčného jádra

alcina
Download Presentation

Buňka

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Buňka

  2. Buňka • buňka (celulla) – základní organizační (stavební (strukturní) a funkční) jednotka živých soustav • cytologie – věda zabývající se výzkumem buněk

  3. b u n ě č n á teorie • 1634 - J. E. Purkyně – objev protoplazmy (živý obsah buněk) a buněčného jádra • 1686 - R. Hooke – objevil buňky tvořící tělo rostliny (pozoroval korek) • 1686 - M. Malpigi – pozoroval buňky živočišných tkání • 1683 - A. van Leeuwenhoek – sestavil 1. mikroskop; objev bakterií, prvoků a spermií • 1839 - Schleiden a Schwann – položili základ buněčné teorie

  4. e v o l u c e buněk • koacerváty- podbuněčné organismy bílkovinného charakteru v nichž probíhá metabolismus => eobionti

  5. eobionti - první živé soustavy • vznikají o b l a n ě n í m koacervátů • stavba podobná prokaryotické buňce • anaerobní, heterotrofní (neměli plastidy – redukční atmosféra)

  6. Prokaryota X Eukaryota • prokaryotická buňka – byla 1., téměř žádné organely • eukaryotická buňka – vznikla vcestováním prokaryotické buňky do předchůdce eukaryotické buňky procesem endosymbiózy

  7. e n d o s y m b i ó z a • proces v z n i k u e u k a r y o t i c k é buňky • vcestováním bakterie => m i t o ch o n d r i e • vcestováním sinice => ch l o r o p l a s t

  8. společné vlastnosti buněk mnoho- a jednobuněčných organismů • stejné chemické složení • stejný způsob rozmnožování • stejný princip struktury • stejné základní biochamické procesy

  9. s t r u k t u r a buňky • Mikroskopická • možno sledovat světelným mikroskopem • pozorujeme: tvar, buněčnou stěnu, vakuoly, jádro • Submikroskopická • elektronovým mikroskopem • detaily všech buněčných organel

  10. t v a r buňky • prokaryotické - oválné, kulovité, rozvětvené • eukryotické (živočišné) – větší rozmanitost • eu.- červená krvinka (dvojvydutá okrouhlá), vajíčko (kulovité), neuron (nejdelší buňka – až 1 m, protažená, rozvětvená), lýková vlákna rostlin (až 30 cm), buňky vláknitých řas

  11. v e l i k o s t buňky • prokaryotické – nm - µm (nejmenší mykoplazma) • eukaryotické i 50 µm (vajíčko až 200 µm)

  12. t y p y buněk z hlediska kyslíku • anaerobní– pro svůj metabolismus nepotřebují O2 • striktně anaerobní – kyslík je pro ně jedovatý • fakultativně (příležitostně) anaerobní – v přítomnosti O2 jej využívají, jinak probíhá metabolismus anaerobně • aerobní – pro svůj metabolismus nutně potřebují O2

  13. Typy buněk z hlediska počtu chromozomu • haploidní – v jádře nesou jednu sadu chromozómů (1n); pohlavní buňky vznikající meiózou (23 chromozómů u člověka) • diploidní - v jádře nesou dvě sady chromozómů (2n); somatické buňky vznikající mitózou (23 párů chromozómů u člověka)

  14. rostlinná – obsahuje proti živočišné buněčnou stěnu (celulóza), chloroplast, centrální vakuolu, zásobní látku škrob • živočišná – bez BS, c. vakuoly, plastidů; zásobní látka glykogen • buňka hub – BS (chitin), vakuola, zásobní látka glykogen, tukové zrno,

  15. ch e m i c k é s l o ž e n í buňky • Prokaryota • anorganická složka (biogenní prvky) – C, O, H, N, P (97-98% sušiny) • organická skožka – proteiny (bílkoviny), polysacharidy, NK, lipidy, • Eukaryota • 60-90% voda • 10-40% sušina (zbyde po odpaření vody) - anorganické l. - organické l.

  16. anorganické látky ve složení buňky • biogenní prvky - C, O, H, N, P, S – 99% sušiny (makroelementy) • - Fe, Si, I, Al, Cu, B, Co, Cl, Na – 1% sušiny (mikroelementy) • H2O • - 60-90% hmotnosti organismu (obsahu buněk) • - mladší buňky jí obsahují více, starší méně (hlavně v rostlinné buňce) • - hlavní anorganické r o z p o u š t ě d l o • - prostředí pro biochemické reakce • - disociuje (rozkládá na ionty) některé látky • - akumuluje tepelnou energii • - tepelný izolátor, špatně vede teplo • - potrava přijímána ve formě roztoku (živiny)

  17. CO2 • - spolu s vodou základní sloučenina pro průběh fotosyntézy • - živina pro autotrofní organismy • - konečný produkt biologických oxidací organických látek • NH3 • - výchozí i konečný produkt metabolismu dusíkatých látek • - význam pro přeměnu vzdušného dusíku na jeho organickou formu • - autotrofní organismy ho ho vyzžívají k syntéze aminokyselin a tím i bílkovin a NK

  18. Organické látky v buňce • bílkoviny (proteiny) • makromolekulární látky (biopolymery) • stavební funkce • syntetizují se v ribozomech (r-RNA; 2 podjednotky, 2 místa) spojováním proteinogenních aminokyselin (20; 8 esenciálních, 12 neesenciálních) do polypeptidového řetězce peptidovou vazbou (-CO-NH-) • vlastnosti závisí na počtu a pořadí aminokyselin • podíl na stavbě biomembrán (cytoplazmatická membrány; integrované a penetrující bílkoviny) • podílí se na aktivním transportu látek z buňky a do buňky – tzv. přenašeče • tvoří enzymy (biokatalyzátory), hormony, protilátky

  19. Nukleové kyseliny • charakteristika • biomakromolekulární látky • nejvýznamnější složky živých soustav – v molekule je uchováná genetická informace • výskyt • buněčná jádra (nukleus = jádro) • v mitochondriích • v centriolách • v chloroplastech

  20. Nukleové kyseliny • základní stavební jednotkou je n u k l e o t i d • odštěpením H3PO4 vzniká n u k l e o s i d • kyselina trihydrogenfosforečná • kyselá složky • ve formě jejího zbytku • purinová či pyrimidinová báze • zásaditá složka • purinové báze - adenin, guanin • pyrimidonové báze – cytosin, uracil, thymin

  21. sacharidy • mono: glukosa, fruktosa • di: maltosa, laktosa, sacharosa • poly: • škrob - vleukoplastech - zahuštěním vzniká škrobové zrno (jednoduché v mouce, složité vrýži) • glykogen- zásobní látky živočichů • celulosa– součást buněčné stěny u RB • chitin– buněčná stěna hub

  22. lipidy • estery vyšších mastných karboxylových kyselin a alkoholu glycerolu • zásoba energie (vysoké spalné teplo) • důležitá složka buněčných membrán (zajišťují heterogenitu prostředí v buňce) • molekuly mají polární (hydrofilní) i nepolární (hydrofobní) část

  23. fosfolipidy – stavební l., tvoří plazmatickou membránu (dvojitá vrstva); (obsahují esterově vázanou kyselinu fosforečnou) • glykolipidy – lipidy + sacharidy (glukosa či galaktosa) • karetonoidy

  24. PROKARYOTA • nemá organely, pouze buněčné elementy • značně menší a jednodušší než eukaryotická buňka • nemá mitochondrie ani plastidy

  25. Stavba prokaryotické buňky • jaderná hmota • nukleoid - nepravé jádro – bakteriální ch r o m o z ó m (haploidní, jeden chromozóm) - volně v cytolazmě - nemá jaderné obaly - kruhová dvojšroubovice DNA, netvoří komplex s histony (bílkoviny)

  26. Plazmidy plazmidy - kruhové přídatné molekuly DNA - menší než jaderný chromozóm - zdroj d o p l ň k o v é g e n e t i c k é informace (od 2 – několik 100 genů) - pokud se nezačlení do jaderného chromozómu (pří konjugaci nebo transformaci), replikují se nezávisle na jaderné DNA - význam pro sexuální rozmnožování – mají schopnost přecházet do jiné buňky => vzniká buňka, která má jiný genotyp - fertilitní plazmidy (ne všechny plazmidy) – plazmidy schopné přesunu do jiné buňky - zajišťují například rezistenci bakterií proti antibiotikům, schopnost vytvářet vlastní antibiotika, určují patogenitu bakterií

  27. cytoplazmatická membrána prokaryot • semipermeabilní= vliv na příjem a výdej látek buňkou • dvojitá vrstva fosfolipidů + bílkoviny (přenašeče + aktivní transpost) • u některých druhů vytváří klubíčkovitý útvar mezozóm

  28. buněčná stěna • permeabilní= nemá vliv na příjem a výdej látek z buňky do buňky grampozitivní bakterie - murein → – na lipoproteinovou membránu přisedá mohutná buněčná stěna, jejíž typickou složkou je p e p t i d o g l y k a n m u r e i n gramnegativní bakterie tato BS je tenká a na její vnější straně je ještě druhá lipoproteinová membrána

  29. BS u sinic • sinice – BS podobná jako u bakterií • bakterie a sinice – často mají na svém povrchu vytvářejí ještě slizové obaly (pouzdra)

  30. tylakoidy • volné v cytoplazmě, nikoli pravý plastid • u fotosyntetizujících bakterií a sinic vzniká systém tylakoidů vchlípením a odškrcením od povrchové (plazmatické) membrány • plní fotosyntetickou funkci • u eukar. buněk součástí chloroplastu

  31. Cytoplazma a ribozomy • až 30000 ribozomu volně v cytoplazmě • menší než u eukaryot • volné nebo přisedlé zevnitř k povrchové membráně • důležité pro s y n t é z u b í l k o v i n • 2 podjednotky

  32. granula – buněčné inkluze • z á s o b n í látka (glykogen, volutin) • pohybové organely • pohyblivé b i č í k y – podstatně se liší od bičíků eukaryot • f i m b r i e – nepohyblivé organely (sexfimbrie – ke konjugaci)

More Related