VEŘEJNÁ SPRÁVA

1. VEŘEJNÁSPRÁVA - co je veřejná správa - základní pojmy

2. Pojem „veřejná správa“ • rozmanitost definic • nejpraktičtější pojetí: veřejnou správu lze chápat jako záměrnou činnost vykonávanou ve veřejném zájmu, a dále jako souhrn institucí, které tuto činnost vykonávají • rozdíl oproti soukromé správě: motivace veřejným zájmem, veřejná správa je více spoutána právním řádem, její výkon je více regulován a dozorován, mohou se ale i prolínat(např. prodej obecní nemovitosti soukromé firmě - zvažování z hlediska ceny, ale i doplnění chybějících služeb v obci či pracovních příležitostí)

3. Definice – Richard Pomahač • veřejná správa v materiálním smyslu je označení pro souhrn všech správních činností předmětně souvisejících s vládnutím na ústřední i místní úrovni a s poskytováním veřejných služeb. • veřejná správa ve formálním smyslu je činností organizačních jednotek a osob, jimiž jsou buď správní úřady jakožto přímí nositelé veřejné správy nebo úřední osoby vykonávající úkony správní povahy anebo zařízení v postavení nepřímých subjektů veřejné správy (Pomahač, Vidláková 2002)

4. „Negativní“ definice veřejné správy (Pavel Mates) - důraz na instituce • souhrn činností, které nejsou zákonodárstvím, soudnictvím ani vládou • činnost státu nebo jiného subjektu veřejné moci, která není vykonávána orgány moci zákonodárné, soudní či vládní. • z toho vychází „obvyklé pojetí“: veřejná správa = státní správa + samospráva (Mates, Matula 1999)

5. Definice veřejné správy (Jan Vláčil): sociologický pohled • pojem „správa“ lze vykládat jako případ záměrné regulace celospolečensky významných aktivit • projevem administrativních opatření je jednak správní moc a hierarchie autority, dále sociální kontrola • správu lze chápat i jako projev moci sloužící k zajištění distribuce nedostatkových zdrojů (Vláčil 2002)

6. Definice Přenosil–Volek: důraz na veřejný sektor • veřejná správa je chápána jako souhrn procesů řízených, regulovaných a zabezpečovaných státem a jeho institucemi zaměřenými na správu a řízení veřejných záležitostí, tyto instituce jednají ve veřejném zájmu (souhrn všeho, co se týká občana) • veřejný sektor je část národní ekonomiky, ve které se ve veřejném zájmu realizují veřejné služby, je financován z veřejných rozpočtů, je řízen a spravován veřejnou správou, rozhoduje se v něm veřejnou volbou a podléhá veřejné kontrole (Přenosil, Volek 2005)

7. Shrnutí: pojem „veřejná správa“ • veřejná správa - různé definice (není žádná definice „ze zákona“) • označuje správní činnosti a úřady, které působí ve veřejném zájmu - spravují veřejné záležitosti • veřejná správa smí vykonávat pouze to, co jí je výslovně uloženo zákonem (soukromá správa – vše co není zákonem zakázáno)

8. Shrnutí: pojem „veřejná správa“ lze ji chápat jako: • činnost – vydávání správních aktů, spravování, službu, dozor, apod. – funkční (materiální) smysl veřejné správy (např. vydání občanského průkazu) • souhrn institucí, které činnost vykonávají – organizační (formální) smysl (např. kdo občanský průkaz vydal)

9. Pojetí veřejné správy • široké pojetí - organizace záležitostí celého státního společenství, je představována orgány, vztahy a činnostmi moci zákonodárné (parlament), soudní (soudy) a výkonné (prezident, vláda a správní úřady) • užší pojetí - správní činnost, vykonávaná zmocněnými subjekty na základě zákona v rozsahu přikázané pravomoci a působnosti. Může být realizována jen exekutivou vlády, státními a pověřenými nestátními orgány - v tomto případě se dělí na státní správu a samosprávu

10. Institucionální a organizační struktura veřejné správy • státní správa - především vláda(vrcholný ústavní orgán moci výkonné), ministerstva a ostatní ústřední správní úřady, odborné územní správní úřady (odvětvová působnost), veřejné ozbrojené sbory a jiné veřejné sbory • územní samospráva - územní samosprávu vykonávají obce a kraje, přenesenou působnost vykonávají obecní a krajské úřady, dále zvláštní orgány, výjimečně komise

11. Subjekty veřejné správy • stát (státní orgány a instituce) • územní samosprávné celky (orgány obcí a krajů) • jiné subjekty – zájmová samospráva (profesní komory, nadace, veřejné fondy, atd.)

12. ČR: instituce vykonávající VS • ministerstva • ostatní ústřední správní úřady (např. Ústřední pozemkový úřad, Státní veterinární správa..) • územní správní orgány (finanční úřady, okresní veterinární správy..) • veřejné ozbrojené a neozbrojené sbory (policie, hasičský záchranný sbor) • orgány obcí a krajů • další instituce (profesní komory, vysoké školy, nadace, fyzické osoby pověřené výkonem VS - např. pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadůpodle Zákona o odpadech, ….)

13. ČR: instituce, jejichž činnost VS ovlivňuje a vymezuje • parlament • vláda • Ústavní soud • Nejvyšší správní soud • obecné soudy • Nejvyšší kontrolní úřad • Veřejný ochránce práv • státní zastupitelství aj.

14. Právní akty veřejné správy • normativní právní akty – regulují záležitosti obecné povahy – obecně závazné právní akty (zákony) • individuální právní akty – vztahují se k rozhodování o konkrétních právech a povinnostech (aplikace práva – např. rozhodnutí soudu nebo správního úřadu, které je precedentem při budoucích rozhodnutích) • správní akty – nemají povahu právních aktů – vydávají je orgány veřejné správy (rozhodnutí správního úřadu v konkrétní věci – např. vydání stavebního povolení)

15. Působnost a pravomoc orgánů veřejné správy • orgány veřejné správy mohou vykonávat správní akty na základě zmocnění zákonem – činnost podzákonná • zákon vymezuje působnost - okruh úkolů orgánů VS (v jakých záležitostech mají konat) – činnost výkonná

16. Hlediska působnosti orgánů VS • věcná – určuje, v jakých věcných záležitostech daný orgán působí (školství, sociální sféra, …) • územní – určuje rozsah působnosti příslušného orgánu VS (celostátní, krajský, místní, …) • časová – působnost může být omezena časovým limitem • osobní – je spíše výjimečná, působnost může být přenesena na určitou osobu v souvislosti s výkonem její funkce

17. Vztah VS – politika: závisí na pojetí politiky • tradiční představa – rozdíl: politika se řídí mocenskou a zájmovou logikou, správa věcnou logikou – VB: ministři – politická zodpovědnost, Civil Service (státní správa) nikoli, Francie: vládní politické akty (actes de gouvernement) odlišuje od správních aktů (actes de administration) politický motiv („mobile politique“) • kritika: K.Marx – správa i politika se řídí logikou třídní nadvlády, tj. správa je převlečené mocenské ovládání – interpretace převratu v prosinci 1851 ve Francii: buržoazie už nebyla schopna a ochotna udržovat zástěrku parlamentní vlády, tak předala moc otevřenému diktátorovi Louisi Napoleonovi (svržení druhé francouzské republiky a vyhlášení druhého císařství - Napoleon III).

18. Vztah VS – politika : závisí na pojetí politiky • kritika: Michel Foucault (francouzský myslitel, filozof, psycholog): mocenské strategie prostupují každou společenskou strukturu, i zdánlivě nepolitickou (nemocnice, vězení, zpovědnice apod.) – tyto strategie formují „diskurz“ (prostředek k prosazení moci) a „subjekt“ (rozum transformující sám sebe na základě náhodných mutací Hannah Arendtová (politoložka): politika se stále více legitimizuje správou a její věcnou nutností (obstarat zdroje, zajistit blahobyt) – nebezpečí. • současná diskuse: pojem „governance“ – komplexita moderních společností, kdy se prolíná politické jednání, veřejná i soukromá správa (v soukromé správě „corporate governance“ – správa velkých akciových společností – vztah mezi korporacemi a osobami jež je tvoří – management, zaměstnanci, akcionáři)

19. Místní správa: základní rozlišení (vztah státní správy a samosprávy) • anglosaský systém – místní správa chápana jako samospráva, státní správa a samospráva na úrovni nižších správních jednotek se příliš nerozlišuje • francouzský (duální) systém – na místní úrovni existují vedle sebe oddělené orgány samosprávy a státní správy • Smíšený (spojený) systém – státní správa i samospráva se na místní úrovni vykonává stejnými orgány (samostatná a přenesená působnost - např. obce nebo kraje)

20. Principy evropské místní správy (jistá preference samosprávy) • Evropská charta místní samosprávy (15.10.1985, Rada Evropy, ČR podpis 1998): ochrana hranic místní samosprávy (nemožnost změny bez konzultace s obyvatelstvem), plnost a výlučnost pravomocí místní samosprávy v rámci zákona, vlastní finanční zdroje, právo místních společenství na sdružování, právní ochrana. • subsidiarita (doporučení Výboru ministrů Rady Evropy z r.1995): zastupovat veřejnou moc by měl stupeň nejblíže občanovi, je-li s to poskytovat veřejné služby alespoň přibližně ve stejné kvalitě. (Organizačně právní rozsah x podíl na veřejných příjmech)

21. Způsoby subsidiarity • přenesení mimo veřejnou správu: určitá činnost ztrácí veřejno-správní charakter, stává se soukromo-správní, státu zůstává kontrolní činnost • přenesení ze státní správy na samosprávu • přenesení z centrální orgánu na nižší orgán státní správy (dekoncentrace) • přenesení z vyššího samosprávného útvaru na nižší (decentralizace) • federalizace, autonomie v unitárních státech …