Download
1 / 24
E N D
Kobylky Kobylky a sarančata byly dříve zařazeny do jednoho řádu - rovnokřídlého hmyzu (Orthoptera). Časem však došlo pro rozdílné znaky na rozdělení do dvou řádů. Kobylky (Ensifera) jsou středně velký až velký hmyz. U nás dosahují délky 45 mm. Obývají různé biotopy -, většina druhů jsou všežravci. Tyto znaky je odlišují od sarančat. Vyvíjí se nedokonalou proměnou. Sarančata (Caelifera) se na první pohled mohou podobat kobylkám. Jejich tykadla jsou nitkovitá, někdy na konci ztluštělá a délkou mýtiny, louky, pole, zahrady a okraje lesů. Mnohočlánková tykadla dosahují délky těla nepřesahují délku hlavy a předohrudi. To je důležitý znak na rychlou orientaci mezi oběma řády. Sarančata jsou býložravá, žijí nejčastěji na otevřených prostranstvích, jejich největší výskyt je koncem léta a v časném podzimu.
Kobylka zelená - Tettigonia viridissima Vzhled Jedná se o poměrně velký hmyz, délka těla až 46 mm. Barva těla je převážně zelená, na zádech má často podlouhlou světle hnědou kresbu a částečně hnědé nohy. Má 2 páry křídel a 3 páry nohou. Zadní nohy mají dlouhou a silnou hlezenní kost, která umožňuje kobylce dlouhé skoky. Křídla jsou dlouhá, plně vyvinutá, světle zeleno-průhledná, složená střechovitě nad tělem. Díky křídlům dobře létá, může uletět i stovky metrů. Má 30-40 mm dlouhá tykadla. Samička má dlouhé přímé kladélko. Sluchové orgány má na holenních předních nohou, a protože je jejich tělo poměrně malé, získává tímto nejlepší schopnost zjistit směr zvuku a dokážou vnímat otřesy i z několik metrů vzdálených míst. Tympanální orgán na každé noze leží pod dvěma štěrbinami a je spojen s dvojicí vzdušnic, která vede zpět do hrudi.
Způsob života a potrava Na okrajích lesů, na loukách, od země po koruny stromů. Aktivní jsou od června do října až listopadu. Samečkové od odpoledne do noci vytrvale cvrkají (stridulují). Na jednom ze žeber levého křídla má řadu drobných zoubků. Pohybem křídel tře tyto zoubky o hranu pravého křídla a tím vydává cvrkavý zvuk. Samička může cvrkat také, ale cvrká jen zřídka a mnohem slaběji. Cvrkání samečků má přivábit samičku. Zvuk je slyšet až stovky metrů daleko. Při chladných a deštivých dnech kobylky nekoncertují. Sameček má určité území, které si před ostatními samečky brání. Dospělé kobylky jsou dravci, živí se hlavně hmyzem, ale jsou i býložravci a saprofágové. Larvy se živí mšicemi.
Rozmnožování Samička je přivábena cvrkotem samečka. Páření trvá skoro hodinu, s dlouhou trvalou předehrou. Samička klade asi 150-300 vajíček do řádků na rostliny nebo hluboko do měkké půdy. Teprve druhým rokem se z nich líhnou larvy. Vývoj má 5-7 stádií nymf. Nymfa v posledním larválním stádiu se podobá dospělci. Nebezpečím pro svlékající se larvy jsou mravenci a pro dospělé kobylky masožravé druhy ptáků a netopýrů. Prostředí:Na okrajích lesů, na loukách, od země po koruny stromů
Luční Kobylka Jednoho teplého letního večera se moje máma a mým "polo-bratrem" vraceli z koncertu. Mám dojem, že to byl James Blunt nebo něco podobného. Můj "bratr" se zadíval na hlavní dveře a uviděl na nich obrovský hmyz. Nikdo z nás nevěděl, co je to za hmyz, ale byl obrovský a někdo dostal spásný nápad: uchovat tento exemplář na pozorování. Vzala se tedy malá plastová průhledná krabička od borůvek a objekt byl polapen. Bylo již pozdě večer, tak jsem mu tam udělali pár otvorů na dýchání a šli jsme spát. Druhý den ráno jsem se o "to" začala zajímat i já. Chtěla bych podotknout, že já jsem byla proti této celé akci. Nejsem žádný zastánci Greenpeace, ale tohle bylo moc i na mě. Bylo "to" opravdu obrovské, zelené a šíleně se to zmítalo. Rozhodla jsem se pomocí internetu zjistit, o jaké zvíře se jedná. Měla jsem několik tipů: Saranče, koník, cikáda nebo kobylka. Nejpravděpodobnější se ukázala kobylka. Projevily u mě pečovatelské city a natrhala jsem ji trochu travičky a spolu s pár kapkami vody jsem ji to dala do jejího plastového úkrytu. Bylo to celkem dobrodružné, neboť se neúnavně rychlými a prudkými pohyby snažila dostat ven, ale vše bylo marné.
V tom můj krutý "brat" vymyslel plán její smrti. Obvykle mě nijak neberou tyto záležitosti, ale v této chvíli jsem začala pochybovat a duševním zdraví svého "bratra" . U nás na zahradě se totiž nachází obrovský pavouk. Všichni o něm víme a necháváme ho tak. Je opravdu ohromný, ale více méně je to už člen naší rodiny. Já s tím samozřejmě nesouhlasím, ale byla jsem valnou většinou tří hlasů přehlasována. Tedy "bráška" usoudil, že je dobrý nápad tuto kobylku podstrčit našemu pavoukovi. Oba byli stejně obrovští, ale kobylka měla jednu značnou výhodu. Jak si leze i z obrázky všimnout, má na zadečku obrovský a pravděpodobně i jedovatý bodec. A tato skutečnost se nemohla nechat jen tak. Bodec musel jít pryč. V této chvíli jsem začala již výrazně protestovat, ale můj "bratr" mě vždy udolal svými argumenty, jako že pavouk by neměl šanci, kdyby do něj kobylka ten bodec zabodla, a že to takto bude mnohem bezpečnější pro všechny.
Nastala tedy operace. Když "bratr" rozložil po stole igelit a připravil dezinfekci, já jsem se odebrala do pokoje psát tento článek. Probíhalo to tak, že nejprve kobylku polil dezinfekčním prostředkem a po té ji uchopil za křidélka a nožky zároveň. Vzal nůžky a jedním brilantním střihem kobylky připravil a její zbraň. Ránu zase vydezinfikoval a vše bylo připraveno na střet kobylky s pavoukem. Vzal kobylku a nevybíravým způsobem ji zamotal pavoukovi do sítě. Kobylka byla již vysílená, ale stále se prudce zmítala. Pavouk se zachoval přesně podle mého očekávání. Okamžitě jak uviděl to monstrum v jeho síti, tak se schoval do ukrytu a již ten večer nevylezl. Kobylce tedy dalo značnou práci než se z pavučiny vyprostila a pak byla volná. Absolutně jsem nepochopila toho sadistické počínání mého "bratra", neboť výsledek byla pouze potrhaná pavučina a jedna vysílená kobylka bez bodce. Pojala jsem podezření, že mu to činilo nějaké zvláštní potěšení, ale tuto teorii raději nebudu rozvíjet, protože mě poněkud děsí. Já jsem se toho všeho, jako obvykle, s odmítavým postojem odmítla účastnit, neboť všechny mé protestní názory byly nevyslyšeny a přihlížet jsem tomu opravdu nehodlala. Tak tedy dopadla nebohá kobylka, která se bez jakéhokoliv úmyslu přiletěla podívat, možná nakrmit, na naší zahradu. Teď je mi už konečně jasné, proč naše rodina nemůže mít žádné normální domácí zvíře.
Charakteristika Velký hmyz, délka těla až 46 mm. Barva těla je převážně zelená, na zádech má často podlouhlou světle hnědou kresbu a částečně hnědé nohy. Má 2 páry křídel a 3 páry noh. Zadní nohy mají dlouhou a silnou hlezenní kost, která umožňuje kobylce dlouhé skoky. Křídla jsou dlouhá, plně vyvinutá, světle zeleno-průhledná, složená střechovitě nad tělem. Díky křídlům dobře létá, může uletět i stovky metrů. Má 30–40 mm dlouhá tykadla. Samička má dlouhé přímé kladélko. Sluchové orgány má na holenních předních nohou, a protože je jejich tělo poměrně malé, získává tímto nejlepší schopnost zjistit směr zvuku a dokážou vnímat otřesy i z metrů vzdálených míst. Tympanální orgán na každé noze leží pod dvěma štěrbinami a je spojen s dvojicí vzdušnic, která vede zpět do hrudi. Aktivní jsou od června do října až listopadu. Samečkové od odpoledne do noci vytrvale cvrkají (stridulují). Na jednom ze žeber levého křídla má řadu drobných zoubků. Pohybem křídel tře tyto zoubky o hranu pravého křídla a tím vydává cvrkavý zvuk. Samička může cvrkat také, ale cvrká jen zřídka a mnohem slaběji. Cvrkání samečků se má přivábit samičku. Zvuk je slyšet až stovky metrů daleko. Při chladných a deštivých dnech kobylky nekoncertují. Sameček má určité území, které si před ostatními samečky brání. Stav: Stavy se v minulosti snížily používáním pesticidů, ale v současnosti stavy opět rostou. Kobylka zelená není chráněná
