Bezpečnostní otázky

1. Bezpečnostní otázky Transatlantické vztahy

2. Studená válka • Po 2. sv. válce se USA stávají důležitým činitelem v zajištění bezpečnosti zemí ZE. • Bezpečnostní otázky se řešily na půdě NATO. • Jasné bezpečnostní hrozby, které mají vojenský charakter. • Jasný nepřítel – SSSR a východní blok.

3. Studená válka • Americké vojenské jednotky jsou rozmístěné v Evropě (hlavně v Německu), aby čelily případnému útoku vojsk Varšavského paktu. • Evropské země měly zájem na tom, aby USA zůstaly v Evropě a zajistily jejich obranu • Součástí evropské politiky USA byla stabilizace ZE a integrace ZE zemí. • Cílem bylo zabránit sovětskému ovládnutí ZE a také zabránit novému vzestupu Německa.

4. Studená válka • Důvody založení vojenské aliance: • zaangažovat USA v obraně zemí západní Evropy (V USA diskuze o stažení amerických vojsk ze ZE) • USA požadovaly, aby samy evropské státy vyvinuly spolupráci na poli obrany • Výsledek – založení Západní unie (1948 – Bruselský pakt) • Impuls – komunistický převrat v ČSR • Velká Británie, Francie a země Beneluxu podepisují multilaterální dohodu o okamžité vzájemné pomoci, vytváří se i systém pravidelných konzultací, mimo vojenskou oblast spolupráce i v oblasti hospodářské a kulturní • Předstupeň vzniku NATO – bylo to, co USA požadovaly – kooperaci mezi evropskými státy

5. Studená válka • 4. dubna 1949 je tzv. Washingtonskou dohodou založena Severoatlantická aliance. • Členy i země, které se neúčastnily evropského integračního projektu. • Členy byly i nedemokratické země, které byly strategicky důležité. • Jednalo se o vojenskou alianci založenou na systému kolektivní bezpečnosti • Uplatněn poprvé v souvislosti s 11/9 2001.

6. Studená válka • NATO je postavené na mezivládním principu → členové jsou si rovni a všechna rozhodnutí jsou přijímána na základě konsensu. • Akce NATO tudíž musí být schválena všemi členskými státy Aliance. • Hlavním orgánem je Severoatlantická rada (North Atlantic Council, NAC)

7. Studená válka • V průběhu SV se postupně rozvinula vzájemná bezpečnostní závislost mezi USA a ZE. • Rozložení odpovědnosti a kapacit nebylo rovnoměrné • Hlavní tíhu za bezpečnost euroatlantického prostoru nesly USA. • Země ZE příliš do rozvíjení vlastních kapacit neinvestovaly (s výjimkou Francie) a zvykly si na ochranu USA. • Evropské bezpečnostní projekty se buď nerealizovaly (Evropské obranné společenství z poč. 50. let), nebo jejich výsledky byly velmi slabé (Západoevropská unie)

8. 90. léta-současnost • Konec SV měl dopad na existenci hlavních bezpečnostních organizací – NATO a Varšavského paktu • Varšavský pakt se rozpadl • NATO ztratilo hlavní smysl své existence, mnozí odborníci proto očekávali, že se NATO stejně jako Varšavský pakt rozpadne. • Očekávalo se, že se sníží angažovanost USA v Evropě.

9. 90. léta-současnost • NATO se muselo: • přizpůsobit novému bezpečnostnímu prostředí • přehodnotit svoji bezpečnostní strategii • reformovat organizační strukturu a vojenské kapacity • Najít si vztah k zemím SVE a dalším sousedním zemím. • Začaly se objevovat neshody mezi členy NATO: • Nejednota ve vnímání hrozeb a jejich řešení • Rozdíly v náhledu na rozšíření o SVE a rozvoji vojenských kapacit

10. Reforma NATO • Reforma NATO měla dvě dimenze: vnější a vnitřní • Vnější dimenze • Hlavní otázkou je rozšíření → teprve v r. 1994 se rozšíření stalo oficiální politikou NATO • Podmínkou členství se stalo, že se musí jednat o evropskou demokratickou zemi, která je schopná přijmout závazky členství • Navázány nové vztahy • NATO-Rusko • NATO-Ukrajina • Středomořský dialog a další

11. Reforma NATO • Vnitřní dimenze: • Strategická koncepce bezpečnosti (1999, 2010) • Úkolem NATO není jen zajistit bezpečnost svých členů, ale zlepšit a rozšířit zónu bezpečnosti kolem Evropy • Přijetí rozšířeného konceptu bezpečnosti • Vojenské kapacity • Pražský summit v r. 2002 → Pražské závazky • zlepšení vojenských kapacit • vznik sil rychlé reakce (NATO Response Force)

12. Reforma NATO • Přijetí nové role – rozšířil se záběr vojenských operací, ale mezi členskými zeměmi se objevily rozpory v jejich realizaci. • Vysoká míra shody a podpory operacím NATO v Bosně a Kosovu. • Nižší pro Afghánistán. • Žádná pro Irák.

13. Problémy a výzvy NATO • I přes reformy se hovoří o krizi identity NATO • není ani organizací zajišťující jen kolektivní bezpečnost svých členů, ani se nestala efektivní organizací řešící konflikty ve světě • Vliv na to má i snížení významu Evropy v bezpečnostní strategii USA • Nedostatky v řešení aktuálních hrozeb → boj proti terorismu a šíření zbraní hromadného ničení • Nedostatek personálu a materiálního zajištění pro vedení vojenských operací, rozpočtová krize členů • Neshody ve vnímání hrozeb, podílení se na vojenských operacích

14. NATO a EBOP • 1992 – Maastrichtská smlouva zakládá SZBP. • Spolupráce v oblasti obrany skromná, dochází ale k oživení ZEU. • Společná evropská obranná politika naráží na odmítání některých členských států, které preferují NATO a vnímají EBOP jako konkurenci k NATO • Dělení členských států na evropeisty a atlanticisty

15. NATO a EBOP • USA na jedné straně podporovaly větší míru autonomie a odpovědnosti EU, ale jen do té míry, dokud by nebyly ohroženy americké strategické cíle a vedení NATO. • V r. 1994 USA neformálně souhlasily s vytvořením ESDI (Evropské bezpečnostní a obranné identity) v rámci NATO • EU mohla vést autonomní vojenské operace v rámci NATO. • ZEU měla hrát roli „mostu“ mezi NATO a EU → získala přístup k vojenským kapacitám NATO

16. NATO a EBOP • SZBP se ale v prvních letech existence ukázala jako naprosto bezzubá (války na Balkáně). • Christopher Hill již v r. 1993 hovořil o rozdílu mezi očekávání a reálnými schopnostmi členských zemí EU (tzv. capability-expectation gap) • EU buduje SZBP, ale bez toho, aniž by ji skutečně realizovala. • Slibuje společnou obranu, aniž by státy poskytly potřebné prostředky • Hlavní rozdíly existovaly dle něj ve schopnosti se dohodnout, poskytnout prostředky a v možných nástrojích

17. NATO a EBOP • V souvislosti s neschopností EU na Balkáně se mění postoj Velké Británie k projektu Evropské bezpečnostní a obranné politiky → od odmítání k podpoře. • Zájmem VB je především posílit evropské vojenské kapacity + další faktory: • Po skončení SV Evropa ztratila na významu pro USA • Evropa nemá dostatečné vojenské kapacity • Snaha o potvrzení důvěryhodnosti VB v evropském integračním projektu.

18. NATO a EBOP • 12/1998 → setkání Chiraca a Blaira v Saint-Malo → deklarace ze Saint-Malo • Výzva k vytvoření společné evropské obrany a vytvoření operačního a vojenského zázemí • Shromáždění dostatečných kapacit pro případy, kde se nemůže účastnit NATO • 6/1999 → summit ER v Kolíně nad Rýnem ustavuje EBOP

19. NATO a EBOP • Americký postoje k EBOP: Madeleine Albright hovoří o tzv. 3D: • Decoupling = evropské rozhodování v bezpečnostních a obranných otázkách nesmí se odehrávat mimo širší rámec Aliance • Duplication = obavy, aby Evropané nevybudovali konkurenční vojenský průmysl a technologii • Discrimination = aby EBOP nediskriminovala členy mimo EU, ale které jsou členy NATO (Turecko, Norsko)

20. NATO a EBOP • Další výhrady: • Evropané by se měli soustředit na modernizaci svých armád než na budování nových institucí. • Evropa by měla uznat NATO jako primární platformu, kde se budou řešit bezpečnostní otázky.

21. NATO a EBOP • Bushova administrativa měla značné výhrady k EBOP, jasná preference ESDI. • EBOP byla akceptovatelná jedině tehdy, pokud nebudou ohroženy americké zájmy, vedení v NATO a pokud dojde ke zlepšení vojenské schopnosti Evropanů, která by byla využitelná i v rámci Aliance.

22. NATO a EBOP • Postoje členských států k EBOP • Posuny zejména u tzv. atlanticistů – pragmatické přijetí EBOP • Velká Británie, Polsko, Nizozemí či Portugalsko: • EBOP je možností jak rozvíjet evropské vojenské kapacity, jak převzít díl odpovědnosti a de facto ulehčit USA. • Skrze EBOP je také možné jednodušeji realizovat některé cíle ZP zejména k východním a jižním sousedů. • Dělba práce mezi EBOP a NATO • Jediné Dánsko odmítá EBOP a má z ní výjimku.

23. NATO a EBOP • K EBOP se připojily i „neutrální“ státy jako Finsko, Švédsko, Rakousko a Irsko, které nejsou členy NATO. • Německo: preference NATO, ale odmítání intervenční politiky USA (Bush) → posun k EBOP (vliv irácké krize). • Podobné u Belgie a Lucemburska • Španělsko: postoj závisí na tom, kdo je ve vládě. • PP – velká míra zapojení do NATO • PSOE – nízká míra zapojení v NATO, podpora EBOP • NATO má navíc velmi malou podporu mezi veřejností.

24. NATO a EBOP • Francie: specifický vztah k USA a NATO • Sice se v r. 1966 stáhla z vojenského velení (návrat 2009), ale poskytovala jednotky na akce NATO. • Liší se od USA v názoru na strategie (Kosovo, Afghánistán). • Podpora ESDI a EBOP, které vnímá jako doplněk k NATO.

25. NATO a EBOP • Vztah mezi EBOP a NATO • 2002 ustaven mechanismus Berlín Plus → dohoda o principech spolupráce mezi NATO a EU, 4 body: • zajištění přístupu k operačnímu plánování NATO pro EU • poskytnutí schopností a společných prostředků NATO pro EU • zajištění alternativy evropského velení NATO pro operace vedené EU včetně nominace evropského zástupce do funkce zástupce vrchního velitele spojeneckých sil NATO v Evropě • přizpůsobit systém plánování obrany NATO na vyčlenění ozbrojených sil Aliance pro operace EU.

26. Hodnocení • I když se rozvíjí EBOP, EU zůstává závislá na NATO co se týče vojenského plánování, velení nebo logistiky. • Nadále se řeší otázka vztahu mezi EBOP a NATO. • NATO je v některých členských zemích EU vnímáno jako primární nástroj realizace amerických strategických cílů. • NATO již není primárním zdrojem koordinace mezi spojenci a platformou, kde se řeší transatlantické problémy.