Pavel z Tarsu

1. Pavel z Tarsu

2. Skutky apoštolů Listy sv. Pavla - autentické listy: 1 Soluňanům Filipanům Filemonovi Galaťanům 1 Korinťanům 2 Korinťanům Římanům Historicko – kritická metoda: nutnost rozlišování historických informací a teologických výpovědí Prameny

3. Základní životopisná data • Narození: r. 5 – 10 (2008 – vyhlášen jako 2000 let od Pavlova narození) • Činnost: 50. léta prvního století • Úmrtí: 60. léta popravou za císaře Nera

4. Pavlův původ a sociální status • Filipanům 3,4 - 5: „Zdáli se někomu jinému, že může spoléhat na vnější věci já tím víc: obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova; Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon – farizeus; jde-li o horlivost – pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony.“

5. Pavlův původ a sociální status • Jména: Saul (=vyvolený), Paulus • diasporní židovská rodina, patrně dobře situovaná • Saul – odpovídá původu z kmene Benjamínova z něhož pocházel i král Saul

6. Pavlův původ a sociální status • Sociální status v židovském prostředí: • farizejský způsob života byl vážený, Pavel mohl mít určité vyšší postavení a vliv • rukodělná práce byla vnímána s jistou úctou • v rámci synagógy měl určité pravomoci (pronásledování křesťanů) • měl dobré židovské vzdělání a díky němu stál na rozhraní vyšší a nižší společenské třídy

7. Pavlův původ a sociální status • Sociální status v řeckém prostředí: • práce městského řemeslníka ho zařazovala do nižší společenské třídy • měl základní řecké vzdělání • znalost řeckého prostředí se projevuje v jeho způsobu argumentace, literárních formách (dopisové formuláře) a dobovými tématy (např. mír, spravedlnost v listě Římanům)

8. Inspirace k misijní činnosti • ideál kynického putujícího kazatele – bez nároku na odměnu hlásá své učení (ti mu byli konkurenty) • východiskem byly helénisticko – židovské tradice a misijní postupy Židů v diaspoře

9. Kynická škola • Kynikové: řecký filosofický směr patřící k tzv. malým sokratovským školám (zal. koncem 5. st. př. Kr.) • Název: aténské gymnázium Kynosargés nebo podle slova „kyón“ (pes) • Představitelé: Diogenés ze Sinópy, Kratés z Théb • Učení: reakce na mravní a společenskou krizi Athénské demokracie • Ctnost považovali za jediné dobro a věřili v její naučitelnost (majetek, zdraví, svoboda – pokládali za lhostejné) • Ke ctnosti a štěstí vede soběstačnost, maximální omezení tělesných potřeb, tužeb a vztahů k ostatním lidem • Odmítali společenské instituce (stát), vybízeli k návratu k přirozenému životu • Později: důraz se přesouvá z požadavku omezování potřeb na přizpůsobivost všem okolnostem • zkreslením motivů jejich učení a jednání vznikl termín „cynismus“

10. Pavlovo obrácení • Od čeho k čemu? • Skutky: podrobné líčení třikrát s drobnými odlišnostmi (Sk 9,1-19; 22,3-16; 26,4-18) • Pavel: jen několik narážek (1 Kor 15,8nn; 9,1; Gal 1,11nn)

11. Pavlovo obrácení • Pavel charakterizuje své setkání s Kristem jako vidění (1 Kor 15,8nn) a povolání za apoštola pohanů (Gal 1,16), které srovnává se starozákonním povoláním (Jer 1,4n a Iz 49,16) • Pavel je povolán k hlásání evangelia od samého Krista

12. Pavlovo obrácení • Pavlova zkušenost setkání se Zmrtvýchvstalým Pánem ho vedla k radikálně novému pohledu na židovství a pomohla mu vyřešit konflikt Zákon x víra

13. Pavlovo řešení konfliktu mezi Zákonem a vírou • Společný autoritativní základ: Písmo je vyjádřením Boží vůle pro člověka • Odlišná interpretace: • rabínsko-farizejský výklad: Zákon jako soubor příkazů a zákazů (+ ústní podání pravidel pro každou životní situaci) brání interpretační libovůli a umožňují život ve svatosti pro každodenní situace • Pavel: základnu pro pochopení výpovědí Písma a etickým norem tvoří osobně charismatická vazba na Ježíše a Ducha Svatého

14. Pavlovo řešení konfliktu mezi Zákonem a vírou • Zákon je zásadní dar Boží vyvolené obci, který přislibuje jednotlivým členům obce skutečnost vyvolení a staví před ně jeden jediný požadavek, a to zůstat věrný tomu Bohu, který je vyvolil (tj. dodržovat Zákon, poslouchat ho, nikdy ho nezneuctít) • Dějinně spásná role Zákona skončila Kristovou obětí na kříži a zmrtvýchvstáním. Zůstat věrný Bohu tedy znamená přijmout Krista. Mimo tuto cestu není spásy (Gal 2,21)

15. Pavlovo obrácení • NENÍ obratem • od nevíry k víře • od model k Bohu • od hříchu ke ctnosti • od nicoty a neúčinnosti k plnosti • PAVEL: osoba Kristova uchopitelná vírou - milost Boží v Kristu - svoboda lásky

16. Pavlovo obrácení • JE: • přijetím naplnění Božích příslibů v šokujícím rouše – v ukřižovaném boho – člověku, v naprosté vyprázdněnosti bytí (Fil 2,6)

17. Pavlovo obrácení • Fil 2,6 – 11 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži...

18. Pavlovo obrácení • Fil 3, 7-11 Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám a ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. • Pro něho jsem všechno ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře. • Abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. • Beru na sebe podobu jeho smrti, abych tak dosáhl zmrtvýchvstání.

19. Důsledky Pavlova obrácení • Pavlovo sebepochopení – sám sebe může akceptovat jako hříšníka: • Jako pronásledovatel církve se protivil Boží vůli a přesto se stal nástrojem této vůle. • Osobně je ospravedlněným hříšníkem.

20. Důsledky Pavlova obrácení • Křesťanství se stává: • univerzálním náboženstvím (není vázáno na žádnou kulturu ani sociální prostředí) • náboženstvím obrácení (přijetí vztahu ke Kristu vyžaduje konverzi, která není daná na příslušnost k nějakému národu) • náboženstvím vykoupení (osobní vazba na Krista zprostředkovává spásu, bez ní žije člověk v odloučenosti od Boha, víra působí vykoupení)

21. Důsledky pro vztah mezi Židy a křesťany • paralelnost židovství: židé a křesťané stojí vůči Bohu ve stejné pozici neposlušnosti a ztracenosti, obojí potřebují Boží slitování... (Ř 11, 7-26) • pohanokřesťané v roli židů: skrze víru v Ježíše Krista se pohanokřesťané stávají vyvoleným lidem (Gal 6,10) • křesťanství jako transformace židovství, židé v roli pohanů: všichni potřebují vykoupení

22. Chronologie Pavlova života • Událost L.P.Narození Pavla 5-10 • Ježíšova smrt (Mk 15,37 par.)30 • Obrácení Pavla (Sk 9,1-31)34 • Pavel v Arábii (Gal 1,17)34-36 • Pavlova první návštěva Jeruzaléma (Gal 1,18)36 • První misijní cesta (Sk 13-14)46-49  • Apoštolský sněm v Jeruzalémě (Gal 2,3-5) 49  • Druhá misijní cesta (Sk 15,36-18,22) 49-52  • Pavel v Korintu (Sk 18,1-17) 50-51  • Třetí misijní cesta (Sk 18, 23-21,14) 53-58  • Příchod do Jeruzaléma (Sk 20,16) 58  • Vystřídání prokurátorů: Felix/Festus (Sk 24,27) 59  • Cesta do Říma (Sk 27,1-28,16) 60-61  • Římská vazba (tzv. první) 61-63  • Pavlova smrt (1 Klem 5,5-7) 64-67

23. Pavlova misijní činnost • Tři etapy: • Misie v Arábii – málo informací, tamní obyvatelé byli obřezáni a platili za „příbuzné“ Židů, misie nebyla zvlášť úspěšná • Misie v Sýrii (Antiochii) a z Antiochie vycházející misie do Evropy (misijní cesty) – projevují se rozpory s judaizujícími misionáři, Pavel musí reflektovat ceou situaci a formulovat základní myšlenky o ospravedlnění a primátu Boží milosti. • Samostatná misie v Řecku a v Malé Asii - konflikt s judaisty vedl k osamostatnění Pavlovy misie a k vymanění křesťanství z vazby na židovství.

24. Pavlova teologie • Vztah lidí k Bohu a k Ježíši Kristu je primárním zájmem Pavlovým. • Pavel myslí jedná zásadně teocentricky a christocentricky. Duch sv. je zprostředkující silou ve vztahu Boha a člověka.

25. Pavlova teologie • Každý člověk potřebuje dar spásy od Boha. • Každý člověk je před Bohem zodpovědný za své skutky, proto je mu naléhavě třeba zvěstovat evangelium, pravdu o Bohu, světě a člověku.

26. Pavlova teologie • Evangelium pro Pavla nejsou jen slova, ale účinná síla, která je s to změnit život lidí. • Pavel má důvěru ke zvěsti, kterou hlásá, protože jejím garantem je Bůh jednající v Ježíši Kristu, s nímž má osobní zkušenost.

27. Pavlova teologie • Ukřižovaný Kristus, který byl Bohem vzkříšen z mrtvých, je centrálním bodem Pavlova hlásání. • Pavel má odvahu hlásat kříž jako (jediný) zdroj spásy.

28. Pavlova teologie • Vznik a existence obce jsou důvodem k díkůčinění před Bohem; • Pavel se za obec a její problémy i nedostatky intenzivně modlí.

29. Pavlova teologie • Nakolik je obec místem Boží přítomnosti, natolik je zdrojem víry pro okolní svět. • Obec evangelizuje už svým životem: pevnou vírou, vzájemnou láskou, statečností ve snášení útrap, činným nasloucháním hlásanému slovu. Jejím prvotním úkolem je žít v posvěcení.

30. Pavlova teologie • Jednajícím je Bůh, ne člověk; člověk dává pouze k dispozici svou osobu • – pozornost není tedy soustředěna na člověka-kazatele, nýbrž ten odkazuje za sebe.

31. Pavlova teologie • Povolání od Boha je vyvolením ke službě. • Tato služba je naléhavá, protože času je málo (Pavel má velmi živé eschatologické vědomí) a protože za ni člověk nese zodpovědnost před Bohem. Povolání je dar a zároveň úkol.

32. Pavlova teologie • Nová důstojnost křesťana, jeho synovství Boží, překonává sociálně znevýhodňující skutečnosti (původ, stav, pohlaví) a činí každého člena obce plnoprávným a platným, tedy i schopným podílet se na misijní práci.

33. Katechetické a pedagogické centrum Biskupství královéhradeckého listopad 2008