Radioreleové spoje

1. Radioreleové spoje

2. Radioreleové spoje • Je soustava sdělovacích zařízení, které přenášejí signálu nikoliv najednou ale v několika na sebe nezávislých skocích • použití oblast decimetrových a centimetrových vln ( okolo 4 GHz) • zákl. předpoklad: přímá viditelnost ve vzdálenosti 40 – 50 km • směrovost antény umožňuje výkon okolo jednotek W • možnost použití troposférického spojení • do oblasti přenosu signálu nesmí zasahovat žádná překážka • z bezpečnostních důvodů se budují záložní trasy, které nahrazují buď trasu mezi dvěma vysílači nebo může být trasa vybudována úplně jinou cestou • nejčastěji pracují na měnícím se kmitočtu

3. Radioreleové spoje • vícekanálový přenos lze realizovat: • - frekvenčním dělením kmitočtů • - časové dělení • frekvenční dělení • každému kanálu odpovídá určitá frekvence • z frekvenčního pásma AM se vybere pouze jedno postranní pásmo a potlačí se nosná frekvence, na modulátor se přivádí skupina signálu, na příjímací straně se filtrem vybere 1 postranní pásmo příslušného kanálu • časové dělení • signály jednotlivých kanálů jsou vzorkovány • každý signál je přenášen v podobě impulsů nebo vzorků přenášeného analogového signálu. • nejčastěji se používá modulace PCM z důvodů vysoké odolnosti proti rušení a nízké chybovosti

4. Radioreleové spoje • projektování trasy • nutná orientace na mapě ( vyhledání výškových bodů, určení vzdáleností, popř. přístupnost určených míst) • plánuje se trasa: -stálá • - mobilní • nebo hlavní a záložní • navržení hlavních a záložních kmitočtů ( volit dostatečný odstup záložního sig od hl.)

5. Radiolokace

6. Radiolokace Radiolokace je obor, který se zabývá detekcí a určováním polohy zájmových objektů prostřednictvím zákonitostí šíření a odrazů elektromagnetických vln. Počátky radiolokace sahají do třicátých let 20. století, kdy byla poprvé sestrojena radiotechnická zařízení schopná zjistit objekty na dálku. Pro zařízení i pro metodu určování polohy pomocí radiotechnických (nekomunikačních) signálů se vžil stejný výraz – RADAR (z anglického RAdio Detection and Ranging). V češtině se zařízení používané pro účely radiolokace nazývá radiolokátor. Používají se v mnoha oblastech lidské činnosti. Nejznámější využití je samozřejmě v dopravě - ať už v letecké, pozemní nebo námořní. Radiolokátory se ale používají i v meteorologii, geodézii, ve strojírenství a dalších oborech. Největší a nejrůznorodější využití radiolokátorů je však ve vojenství. Zde se používají od detekce jednotlivců na bojišti, přes řízení palby dělostřelectva a vyhledávání balistických střel, až po sledování satelitů na oběžných drahách kolem země. .

7. Radiolokace Základní princip radiolokace je jednoduchý – radiolokátor vyšle do prostoru elektromagnetickou vlnu, která se pohybuje rychlostí světla. Když se v cestě šíření elektromagnetické energie vyskytne překážka, tak se část energie odrazí zpět k radiolokátoru, který změří zpoždění mezi vysláním a přijetím odražené energie. Ze změřeného zpoždění a z rychlosti šíření elektromagnetické energie v prostoru se vypočítá vzdálenost překážky.

8. Navigace

9. Navigace je souhrnný název pro postupy, jimiž lze kdekoliv na zeměkouli, moři či obecně v nějakém prostoru (ještě obecněji v nějaké situaci) stanovit svou polohu (nebo polohu jiného přemisťovaného objektu) a nalézt cestu, která je podle zvolených kritérií nejvhodnější (například nejrychlejší, nejkratší atd.). Termín je odvozen z latinského slova navis znamenajícího loď, původně slovo znamenalo plavbu po moři, význam se přenesl na zjišťování polohy a směru a volbu trasy a metaforicky rozšířil na další druhy dopravy a další činnosti.

10. Navigace může být prováděna například těmito způsoby: • osobním dorozumíváním (osoba znalá místa, průvodce) • pomocí orientačního značení (dopravní značení, turistické značení, označování ulic, označování domů, vlastní značení atd. ) • srovnávací navigací – porovnávaní terénu a mapy • terrestricky pomocí kompasu (magnetický nebo gyroskopický), logu, hloubkoměru, námořní mapy • astronomicky pomocí polohy slunce, Měsíce a hvězd – pomocí sextantu, kompasu a hodin • radionavigačními přístroji – pomocí radiomajáků (NDB, VOR), měřiče vzdálenosti DME a radiokompasu • pozemním navigačním systémem – např. LORAN, OMEGA • družicovým navigačním systémem – např. GPS, GLONASS, Galileo

11. Princip navigace s využitím majáků NDB NDB je nesměrový radiomaják (zkratka je z anglického Non Direction Beacon) používaný v navigaci. • Radiomaják NDB využívá všesměrovou anténu (nevytváří žádné radiály). Vysílá na středních vlnových délkách. • Přístroj využívající majáky NDB se nazývá ARK (automatický radiokompas, anglicky ADF-automatic direction finder či RMI-Radio Magnetic Indicator). • Využívá kombinaci všesměrové a směrové antény. Složením jejich vyzařovacích charakteristik vznikne tzv. "srdcovka". Celou anténu natáčíme směrem nejslabšího příjmu což nám umožňuje získat dva navigační údaje: • Kurzový úhel radiostanice KUR - úhel mezi podélnou osou letadla a spojnicí letadlo-maják • Azimut radiostanice AR - pokud přičteme ke KURu kurz letadla, získáme azimut majáku

12. VOR (VHF Omnidirectional Radio Range) je VKV všesměrový radiomaják. Jeden ze základních přístrojů používaný v přístrojové navigaci, pro určení směru letu. Všesměrových majáků se v letectví používá již od začátku padesátých let. Systém VOR využívá kmitočtové pásmo od 108 až 118 MHz. Princip činnosti Princip spočívá ve vysílání dvou signálů. První je konstantně vysílán všemi směry a druhý „rotuje“ známou rychlostí kolem vysílače. Přijimač v letadle poté z fázového posuvu těchto signálů určí azimut letadla od vysílače. Výsledek se vyjadřuje v úhlových stupních a nazývá se radiál. Radiál je orientovaná přímka která prochází majákem. Součástí majáků VOR bývá často i systém DME (Distance Measuring Equipment) pro měření vzdálenosti od majáku, pak hovoříme o majáku VOR/DME. Vylepšením tohoto systému je dopplerovský VOR (D-VOR), který využívá Dopplerův princip a je zpětně kompatibilní s VOR.

13. Global Positioning System zkráceně GPS, je vojenský globální družicový polohový systém provozovaný Ministerstvem obrany Spojených států amerických, s jehož pomocí je možno určit polohu a přesný čas kdekoliv na Zemi nebo nad Zemí s přesností do deseti metrů. Přesnost GPS lze s použitím dalších metod ještě zvýšit až na jednotky centimetrů. Část služeb tohoto systému s omezenou přesností je volně k dispozici i civilním uživatelům. V současné době se systém využívá v mnoha oborech lidské činnosti.

14. GLONASS Globalnaja navigacionnaja sputnikovaja sistěma) je globální družicový polohový systém (GNSS) vyvinutý v SSSR a nyní provozovaný ruskou armádou. S jeho pomocí je možno určit polohu a přesný čas kdekoliv na Zemi nebo nad Zemí. Část služeb tohoto systému s omezenou přesností je volně k dispozici i civilním uživatelům. Je obdobou amerického vojenského GNSS GPS.

15. Navigační systém Galileo je plánovaný evropský autonomní globální družicový polohový systém (GNSS), který by měl být nezávislou obdobou amerického systému Navstar GPS a ruského systému GLONASS. Jeho výstavbu zajišťují státy Evropské unie prostřednictvím Evropské kosmické agentury (ESA) a dalších institucí. Projekt byl pojmenován podle toskánského vědce Galilea Galileiho, který se mimo jiné zajímal i o problémy námořní navigace.