Počátky slovesného umění

1. Počátky slovesného umění 6. ročník

2. Počátky slovesného umění Vypracovala: Mgr. V. Sýkorová Použitá literatura: A. Bauer: Čeština na dlani – přehled světové a české literatury/ český jazyk, nakladatelství Rubico, 2005. J. Soukal: Literární výchova pro II. stupeň základní školy a odpovídající ročníky víceletých gymnázií, SPN Praha, 1998. J. Košťák: Literatura 1. díl, Fortuna Praha, 1994. R. Bláhová a kol.: LITERATURA pro 1. ROČNÍK STŘEDNÍCH škol, Didaktis, 2008. M. Sochrová: KOMPLETNÍ PŘEHLED české a světové LITERATURY, Fragment, 2007.

3. Naše motto: "Raději budu žít na půdě plné knih, než-li jako král, kterému se nechce číst." Počátky slovesného umění

4. Nejstarší slovesné projevy - před vynalezením písma (od pravěku) • závislost pravěkého člověka na přírodě • bezmocnost, strach z nevysvětlitelných jevů, tajemna a smrti • snaha naklonit si démony a nadpřirozené • síly • prosba o ochranu, o úspěšný lov a úrodu, • o uzdravení z nemoci

5. Magické (kouzelné) obřady Znaky: opakování slov, veršované pokřiky pravidelný rytmus zpěvavý způsob projevu + spojeny s výtvarnou činností (scény z lovu, kresby zvěře se zásahy šípů, pak drobné sošky zvěře z kamene, kostí, dřeva) a jednotvárným pohybem (tanec) Kreslič lovec chtěl zvíře očarovat, zbavit síly, získat nad ním převahu

6. Tanec patří mezi nejstarší projevy člověka. Důkazem toho jsou archeologické objevy, malby a rytiny na stěnách jeskyní, ve kterých pravěký člověk žil a primitivními nástroji ryl či maloval na stěny události ze svého života - lov, boj, kmenové obřady. Pravěcí lidé nepoznali podstatu přírodních jevů, proto je považovali za projev moci nadpřirozených sil, které začali uctívat, přinášet jim oběti, aby si získali jejich přízeň. Nevysvětlitelné a nepoznané přírodní jevy byly pramenem k tancům s maskami, zaklínacím tancům démonů a tanců plodnosti, které se tančily ve významných momentech člověka. Tanec

7. Tance bývaly často vystupňovány až do ztráty vědomí vlastního těla. K jednoduchým formám tance náležel tanec v kruhu anebo v řadě, přičemž se tančící buď otáčí na místě kolem vlastní osy, nebo mění místo, anebo se pohybuje více osob v kruhu kolem jedince stojícího uprostřed, což je již vyšší forma tance s vystoupením předtanečníka. Později připojil člověk k těmto tancům, které zaměstnávají hlavně nohy, pohyby - otáčení a švihy-horní částí těla a paží.

8. Mezi důležité události v životě pravěkých lidí patřil lov, boj a pohřeb. A tak začaly vznikat lovecké, bojové a pohřební tance. Při tancích většinou tančily ženy samostatně a muži též. Často se používaly taneční masky, pomalování těla, prostá ozdoba z peří, nebo i naprostá nahost. Nejstarší tanec doprovázel lidský hlas, křik, pískot, mručení nebo zvuk zvířat napodobovaných tancem.

9. Formy Magické průpovědi (pro úspěšný lov, bohatou úrodu, šťastnou lásku apod.) Zaklínadla, zaříkadla(proti nemoci, nebezpečí, nepříteli) Pranostiky(zkušenosti o počasí ---- zemědělské práce) Přísloví (obecné mravní zásady, návod k jednání) Pořekadla(poznatky o životě, o člověku) Lyrické písně(ukolébavky, svatební písně) Obřadní cykly – výroční (rovnodennost, slunovrat), rodinné (narození, smrt) Mýty (báje) – příběhy z dávné, nedoložené minulosti, odrážejí představy lidí o světě (fantastický výklad jevů), příběhy o bozích

10. Ústní lidová slovesnost K umělecké literatuře patří nejen texty psané, ale také díla šířená ústním podáním – ústní slovesnost (nebo také folklorní literatura) Vznikla v dávných dobách, kdy lidé ještě neznali písmo a svá vyprávění si předávali z generaci na generaci ústním podáním. Autoři jsou neznámí. Slovesné útvary:pohádky, pověsti, písně, přísloví, pořekadla, hádanky, anekdoty, říkadla, rozpočítadla, loutkové hry, kramářské (jarmareční) písně, mýty (báje)

11. Sběratelé naší lidové slovesnosti • Božena Němcová • (1820 ?-1862) • spekulace o jejím původu • dětství v ratibořickém údolí u České Skalice • v 17 letech provdána za mnohem staršího muže (vlastence), který neměl pochopení pro umělecké sklony své ženy • často se s mužem stěhovali (Praha, Chodsko, Slovensko, Uhry) • pod dozorem tajné policie • zemřela v bídě, zcela vyčerpaná

12. DÍLO: • inspirace lidovou slovesností Národní báchorky a pověsti • povídky Divá Bára Pohorská vesnice V zámku a podzámčí Babička – napsala po smrti syny Hynka - vzpomíná na dětství strávené na Starém Bělidle, na babičku - popisuje život venkovských lidí a panstva z nedalekého zámku - přeložena do řady jazyků

13. Pomník babičky s dětmi v Babiččině údolíod Otto Gutfreunda Staré Bělidlo -známé místo dětství Barunky bylo jen fikcí B. Němcové

14. Ratibořický zámek Barunčina škola v České Skalici

15. V červnu 1855 píše Božena Němcová MUDr. Janu Helceletovi o vzniku své nejvýznamnější knihy „Babičky“: „Po Hynkově smrti, když na mne všechny těžkosti, choroba, zármutek, bída, klam v lidech, jež jsem za přátele držela – vše to když na mne doráželo a mysl moji tížilo, našla jsem ve spisech svých lístek, na němž poznamenán byl plán k „babičce“ již od tří let. Čtu, s větším a větším zalíbením, a jako nějaká fata morgána začne tu přede mnou vystupovat luzný obraz malého údolíčka, do nejmenších podrobností, a v něm tichá domácnost Proškovic rodiny, v níž je babička hlavní osobou. Nemohu to ani povědít, jak mne tenkráte vzpomínka ta, unášejíc mne z trudu života do utěšených dob mládí, umírnila, potěšila.“

16. Karel Jaromír Erben (1811-1870) • zabýval se starší českou literaturou • sbíral a vydával lidovou slovesnost • (písně, říkadla, pověsti, pohádky – • zaznamenal např. vyprávění o Zlatovlásce) Byl přesvědčen, že lidová vyprávění odrážejí dávné lidské představy o světě (mýty). sbírka: KYTICE

17. Rodný dům K. J. Erbena Erbenův pomník na miletínském náměstí

18. František Ladislav Čelakovský (1799-1852) • obrozenec, který sbíral a • vydával lidovou slovesnost • uspořádal soubory slovanských • písní a přísloví • i jeho vlastní básnická tvorba se • lidové slovesnosti většinou podobá • Ohlas písní ruských • Ohlas písní českých

19. Pomník strakonického rodáka, Fr. L. Čelakovského, v malém strakonickém parčíku Místo zvané U Ládíčka, kde hledával svou inspiraci Fr. L. Čelakovský

20. Ústní lidová slovesnost • vznikla v dávných dobách, kdy lidé ještě neznali písmo • a svá vyprávění si předávali z generace na generaci ústním podáním • autoři neznámí • Sem: pohádky, pověsti, písně, přísloví, pořekadla, hádanky, anekdoty, říkadla, rozpočítadla, loutkové hry, kramářské (jarmareční) písně, mýty (báje) • Mýty – tj. smyšlené anonymní vyprávění o vzniku světa a života, vystupují výjimeční hrdinové = zej. bozi

21. POHÁDKA Vznikala původně tak, že kolem neskutečných postav rozvíjeli vypravěči neskutečné děje a přitom od svých posluchačů neočekávali, že uvěří všemu, co jim říkají.

22. POHÁDKA – je vymyšlené vypravování • Znaky: • pohádkový začátek (Bylo nebylo; za devaterými horami,…) • závěrečnou formuli (Zazvonil veliký zvonec…;jestli neumřeli, žijí tam dodnes; kdo nevěří, ať tam běží) • vystupují pohádkové postavy(Pan kál, hloupý Honza, čert, zlá baba jaga, čarodějnice apod.) • postavy se odlišují povahovými protiklady (dobro-zlo; moudrost – hloupost; statečnost – zbabělost) • vítězí krásné lidské vlastnosti • pohádkovým číslem je TROJKA nebo DEVÍTKA (Za třemi řekami, měl tři syny; dostal tři hádanky; za devaterými horami) • nadpřirozené bytosti (sudičky, víly, černokněžníci apod.) • věci mívají kouzelnou moc (hrneček, kolovrátek, stoleček) • mluvící zvířata (kůň, liška….) • mívají odporné tvory (sedmihlavé draky, saně….)

23. DRUHY POHÁDEK • démonické – vyprávění o strašidlech • kouzelné – vystupují nadpřirozené bytosti (čarodějnice, kouzelný dědeček, devítihlavý drak..) • legendární – postavy známé z bible (Pán Bůh, Ježíš Kristus, svatý Petr), do pohádky přešly z legend

24. zvířecí – zvířata mluví, vystupují jako rovnocenní partneři lidí • novelistické – od výrazu novela – vtipné vyprávění ze života - původně vznikaly v lidovém prostředí, vytvářeli a šířili je lidoví vypravěči = takové texty jsou tedy součástí tzv. lidové slovesnosti (= folkloru) - tvůrce je anonymní – šířily se jenom vyprávěním – jako mluvené texty - nejstarší pohádky vznikaly na území staré Indie, Persie a Arábie - o mnoho století později se o pohádky začali zajímat i autoři psané literatury = sběratelé lidové slovesnosti (zaznamenávali je písemně, upravovali do knižní podoby)

25. moderní – také vymyšlené, také s fantazií, ale není to fantazie lidových vypravěčů, ale skutečných spisovatelů Karel Čapek (1890 – 1938) Devatero pohádek Jan Werich (1905 – 1980) Fimfárum

26. Jiří Wolker (1900 – 1924) O milionáři, který ukradl slunce Jan Drda (1915 – 1970) Dalskabáty

27. Božena Němcová (1820-1862) Karel Jaromír Erben (1811-1870)

28. Sběratelé klasických německých pohádek a mytologických příběhů Jacob Grimm (1785 - 1863) Wilhelm Grimm (1786 - 1859)

29. Dánský pohádkář Hans Christian Andersen (1805 – 1875)

30. Ir Oscar Wilde (1854 – 1900)

31. Téma: Počátky slovesného umění – 6.ročník Použitý software: držitel licence - ZŠ J. J. Ryby v Rožmitále p.Tř. Windows XP Professional SMART Notebook Zoner - České kliparty 1, 2, 3 Autor: Mgr. Věra Sýkorová ZŠ J. J. Ryby v Rožmitále p.Tř. (www.zsrozmital.cz)