260 likes | 370 Views
Dete k tor y pro LHC: ATLAS and C MS. Howard Gordon, Brookhaven National Laboratory, Jiří Dolejší, Charles University Prague. Fyzici prošli dlouhou cestu od urychlovačů poslepovaných pečetním voskem jako byl první cyklotron, který vynalezl a postavil za asi 25$ Ernest Lawrence
E N D
Detektory pro LHC: ATLAS and CMS Howard Gordon, Brookhaven National Laboratory, Jiří Dolejší, Charles University Prague Fyzici prošli dlouhou cestu od urychlovačů poslepovaných pečetním voskem jako byl první cyklotron, který vynalezl a postavil za asi 25$ Ernest Lawrence v roce 1930, k obrovským urychlovačům v ceně okolo 1 G$skrytých v podzemních tunelech jako je budovaný LHC v CERN ... Replika of Lawrenceova cyklotronu v CERNském Microcosmu
Proč vlastně fyzikové staví taková obrovská a drahá zařízení? ... Protože je před námi stále mnoho nezodpovězených otázek, jako například: Kde je očekávaný Higgsův boson? Existují předpovězené supersymetrickéčástice? Existují ony extra dimenze předpovídané některými teoretiky? Co dává částicím jejich hmotu? Docela jednoduchá otázka také může znít: Je příroda zcela popsána současným standardním modelem? Není potřeba nic dalšího? Těžko můžeme odpovědět, že ano! Nové urychlovače a experimenty jsou tak obrovské a drahé, aby umožnily průzkum nových oblastí energie a studium extrémně vzácných procesů ― jestliže se nám dodnes nezdařilo něco zpozorovat, měli bychom si vytvořit šanci to uvidět zítra. LHC se postará o urychlení částic, ale jejich interakce potřebujeme studovat ― potřebujeme vhodné detektory. Pojďme se na ně podívat.
Tady je jeden z nich: AToroidal LHC ApparatuS ATLAS 22 m 44 m
A tady druhý: Compact Muon Spectrometer CMS 15 m 22 m
Proč jsou detektory pro LHC tak veliké??? Musí se vypořádat se všemi částicemi vylétajícími ze srážky urychlených protonů. Protony ve skutečnosti nejsou jen dva jako na animaci, ale je jich spousta, uspořádaných do shluků: 2808 shluků v každém svazku, 1,15×1011 protonů v každém shluku, odstup shluků 25 ns což odpovídá vzdálenosti 7.5 m (místo některých shluků jsou jen mezery)
Na místo srážky „dohlíží“ • detektor. • Některé částice právě prchly • z oblasti srážky, další srážka • bezprostředně hrozí. • Detektor by měl: • zachytit co nejvíce částic • být přesný • být rychlý (a laciný a ...) Každý střet dvou shluků znamená průměrně 23 proton-protonových srážek. Střední počet částic, které se narodí ve všech těchto srážkách, je zhruba 1500. Detektor by měl zachytit co nejvíce z nich. Bohužel jsem líný kreslit 1011 protonů v každém shluku ... Každý proton nese energii 7 TeV, takže každý shluk s 1011 protonynese energii 1011×7×1012 eV = 7×1023 eV = 112 kJ. To je makroskopická energie !!! Takovou energii by mělo auto s hmotností 1200 kg při rychlosti 50 km/h!
Skutečný detektor by neměl mít žádné „díry“ a měl by letícím částicím vystavovat dostatečně tlustou vrstvu materiálu, aby je zachytil. (to chce rozumět procesům, které se dějí při průchodu částic látkou). Bod srážky je sledován detektorem, v této ilustraci spousta částic detekci uniká. Bod srážky obklopený vrstvami různých (sub)detektorů.
Podívejme se na interakci různých částic se stejnou energií (zde 300 GeV) ve velkém bloku železa: 1m Elektron s vysokou energií vyzařuje fotony, které se konvertují na elektron-pozitronové páry, které zase vyzařují fotony, které ... To je elektromagnetická sprška. elektron Miony s vysokou energií převážně jen ionizují mion pion (nebo jiný hadron) Elektrony and piony se svými “potomky” jsou skoro úplně pohlceny v dosta- tečně velkém železném bloku.. Pion se sráží s jádrem železa, a v této silné interakci se rodí několik nových částic, které opět interagují s dalšími jádry železa, rodí další nové částice ... To je hadronová sprška. Z rozpadů hadronů také občas vylétají miony.
Stránky pro experty! Můžete je přeskočit, ale co to zkusit ? Pokuste se odpovědět na následující otázky: Jak asi interagují vysokoenergetické fotony? A jak asi neutrální piony, které se rozpadají velmi rychle na dva fotony (jejich střední doba života je jen 8×10-17 s, ct = 25 nm)? Možná byste mohli pomyslet na elektromagnetické spršky ... Abychom trochu hlouběji pochopili elektromagnetické a hadronové spršky, je užitečné si vzpomenout na exponenciálně klesající pravdě- podobnost, že částice přežije let do hloubky t terče bez interakce nebo bez absorpce (podívejte se do kapitoly „Experiment v částicové fyzice“): kde jsme zavedli interakční délkut. Tato veličina určuje střední vzdálenost mezi srážkami hadronů s jádry materiálu a tak určuje, kde hadronová sprška pravděpodobně začne a jak rychle se bude vyvíjet. Radiační délka X má podobný význam při rozvoji elektromagnetické spršky – určuje střední dráhu elektronu do vyzáření fotonu a také střední dráhu fotonu před konverzí na elektron-pozitronový pár. Podívejte se na konkrétní hodnoty pro několik materiálů:
Přehled konstrukce současných detektorů slibující zachycení téměř všech částic: Magneticképole zahýbá dráhy částic a pomáhá měřit jejich hybnosti. elektron Hadronovýkalorimetr: nabízí svůj materiál pro rozvoj hadronových spršek a měří energii, kterou v něm částice zanechají. mion Neutrina utíkají nezpozorována. hadrony Mionový detektor: nepokouší se miony zachytit, ale zazname- nává jejich dráhy. Vnitřní dráhový detektor: Minimum materiálu, jemná seg- mentace aby bylo možné měřit přesně body na drahách částic. Electromagnetickýkalorimetr: nabízí materiál pro rozvoj elektromagnetických spršek a měří absorbovanou energii.
Všechny detektory obalují trubku se svazky částic a místem srážky: Vlevo je hodně schematický a vpravo trochu méně schématický řez ATLASem. Elektromagnetický kalorimetr Vnitřní dráhový detektor Mionový detektor Hadronový kalorimetr
ATLAS a CMS užívají tytéž principy, ale liší se v realizaci.
Takže proč jsou detektory pro LHC tak obrovské??? Je tu mnoho naléhavých otázek Cesta do neznáma - k vyšším energiím LHC, 7+7 TeV Výzva teoretických předpovědí Zvědavost probádat neprobádané Je třeba zachytit a analyzovat mnoho velmi ener- getických částic ATLAS a CMS v jejich komplexnosti
Jka z detektoru získat data? Detektory budou zaznamenávat srážky protoných shluků každých 25 ns, tj.s frekvencí 40 MHz. Celkem 23 pp srážek při každém potkání shluků znamená frekvenci pp srážek skoro 1 GHz. Několik GHz je frekvence současných procesorů, takže jak bude možné sbírat a obrábět data z takového obrovského detektoru??? Je dobré si uvědomit, že nové shluky částic přilétají do oblasti srážky rychlostí světla, ale signály z detektoru se v kabelech pohybují vždycky pomaleji. Takže můžeme očekávat, že data z detektoru se budou uvnitř hromadit a že detektor dříve či později exploduje. Skoro každý student zná ze seminářů či přednášek pocit, že jeho hlava hrozí explozí. Chmurný osud ATLASupo získání prvních dat? Řešení je docela lidské – soustředit se na nejzajímavější události a zapomenout na všechny ostatní. Tento postup zajišťuje tzv. trigrovací systém. Trigger plánovaný pro ATLAS má tři úrovně a v těchto třech krocích redukuje původní frekvenci pp srážek na konečných zhruba 100 – 200 „událostí“ (pp srážek) každou sekundu, které jsou uschovávány. Z jedné události je asi 1 MB dat.
Co dělat s takovou hromadou dat? Objem dat velmi rychle poroste – více než 100 MB za sekundu, okolo 10 TB za den, 1 PB (1015 B) za rok. To se dá přeložit na počet běžných médií – ATLAS by pro uschování získaných dat potřeboval vypálit CD každých 7 s, tedy tisíc CD za den, více než milion za rok... Jak by se hledala jedna konkrétní zajímavá událost v této hromadě? Počítačová kapacita potřebná k analýze této spousty dat přesahuje vše, co je dnes dostupné. Skupiny připravující experimenty na LHC aktivně spolupracují ve vývoji nových počítačových nástrojů pro budoucí potřeby. Řešením jsou distribuované počítačové kapacity a klíčové slovo je “grid” - síť. Toto slovo má analogický smysl jako např. rozvodná síť: distribuované požadavky na výpočetní kapacitu nebo data budou uspokojovány hierarchickou strukturou výpočetních center, viz obrázek na další stránce. Můžete namítat, že naše odhady jsou dosti hrubé. Počítali jsme s tím, že rok má 107sekund místo skoro správných p×107sekund. Očekává se ale, že experiment nepoběží a nebude nabírat data úplně celý rok.
Jak tyto velké kolektivy kolem experimentů pracují? Kdo to financuje? Kolaborace ATLAS čítá okolo 1850 fyziků a inženýrů ze 175 ústavů v 34 zemích. CMS má podobný seznam účastníků, často ze stejných zemí, který se nepřekrývá s ATLASem. Každý ústav má odpovědnost za specifikované části, formalizované v dokumentech Memorandum of Understanding. Finanční podporuposkytují grantové agentury jednotli-vých účastnických zemí.
Oby tyto experimenty mají dobře definovanou demokratickou struk-turu pro řízení všech záležitostí. Každý subdetektor prochází dobře dokumentovaným procesem: formulace požadavků Review příprava podrob-ných technických specifikací nalezení a na-smlouvání dodavatelů Review Review Review instalace výroba prototypů všech částí testování schválení Review Review výroba použití
Kolektivy fyziků a techniků se setkávají na poradách a řeší otáz-ky spojené s návrhem a stavbou detektoru. Porady se konají kde-koli po světě, často ale jen po telefonu nebo jako videokonfe-rence, nejčastěji však v CERNu.
Rozhodnutí a technické para-metry jsou dokumentovány v „Technical Design Reports“, všechny dokumenty a výkresy jsou dostupné na WWW, který byl vynalezen v CERNu. The NEXT cube, počítač, na kterém běžel první WWW server, v expozici Microcosm a Tim Berners-Lee, který společně s Ro- bertemCailliauvynalezli WWW.
Jak vypadala stavba ATLASu? Průmyslové společnosti z celého světa vyráběly součásti detektorů. Tyto součásti byly skládány a testovány v jednotlivých spolupracujících ústavech. Konečná instalace probíhala v CERNu za účasti spolupracujícíh týmů. Kryostat pro elektromagnetický kalorimetr používající tekutý argon. Hadronový kalorimetr sestavovaný v podzemní jeskyni experimentu ATLAS Toroidální magnety mionového systému
A co dnes? ATLAS je sestaven a jeho funkce se ladí pomocí částic kosmického záření pronikajících do jeho jeskyně, neboť spouštění urychlovače LHC je po závažné poruše přerušeno do dubna 2009. Pohled do skoro zcela zaplněné jeskyně ATLAS Pohled do kontrolní místnosti ATLAS
Pokračování příště … tohle jsou částice ze srážek prvního svazku v LHC zaznamenané ATLASem.