ARTETERAPIE

1. ARTETERAPIE Mezi terapií a výchovou

2. Rozvrh • Pojem • /arte/Terapie – diagnosis, prognosis • Výtvarný projev – kdy je, co je? • Význam a dělání významu • Denotace, exemplifikace, exprese • Přenos a lateralizovaný přenos • Exprese vs. evokace • Exprese vs. popis • Exprese → imaginace, fikce a fikční svět vs. svět reálných možností • Světa-tvorba

3. Arteterapie v kontextu • Arteterapie je obor, který používá umělecké aktivity (zejména výtvarné) jako hlavní prostředek léčby nebo pozitivní prevence psychických a sociálních poruch.

4. Arteterapie v kontextu • Arteterapie je součástí terapeutické a výtvarné kultury (v jejich historicky proměnlivém rozměru odborném a etickém). Spolupracuje nebo má průniky s psychoterapií, socioterapií, výchovou, sociální prací, psychiatrií i jinými obory. • "...nikdy nemůžeme úplně oddělit výtvarnou výchovu a terapii. Myslím, že to vyplývá ze samé podstaty výtvarné výchovy..." (Lowenfeld 1987, s.111). • LOWENFELD,V.: Therapeutic Aspects of Art Education. The American Journal of Art Therapy, 25, 1987, č.4, s.111 - 145

5. Východiska terapie • Účinek arteterapie vyplývá ze zážitků procesu tvorby anebo reflexe výtvarného artefaktu autorem-klientem v sociální situaci a v kulturním kontextu. • Max Simon (1876) – diagnostické teze: 1) Duševně nemocní výtvarně tvoří jinak než zdraví (produkt – diferenciální diagnóza). 2) Výtvarná podoba artefaktu se mění s průběhem choroby (proces – vývojová diagnóza). • Obecný diagnostický předpoklad: komplexní dynamický dispoziční P-faktor (psychosociální, patologický), který společně působí jak na proces tvorby, tak na chování a prožívání autora mezi lidmi mimo tento proces. • Obecný terapeutický předpoklad: P-faktor lze ovlivňovat v arteterapeutických situacích metodami, které dosahují očekávaných cílů.

6. Příklad z psychoanalýzy (ego-psychologie) BLANCK,G; BLANCK,R. Ego-psychologie: teorie a praxe. Praha : J. Kocourek, 1974. s. 191-192, upraveno)

7. Předpoklady • Výtvarný projev je tvůrčí výraz, který si lze fakticky představit v tvůrčí vizi, ve snu nebo ve vzpomínce. • Výtvarný projev nese významy, tzn. že se mu dá rozumět a dá se o něm mluvit. • „Význam výrazu spočíváv určení okolností, za kterých mají dva výrazy stejný význam.“ (Quine 2002, s. 108) QUINE, W. V. O. Od stimulu k vědě. Praha : Filosofia 2002. ISBN 80-7007-157-5. • Výtvarný projev má prožitkový účin – průvodní emoci, tzn. že výtvarný zážitek může být prožitkově působivý analogicky jako u zážitků z mimo-výtvarné skutečnosti.

8. Výtvarné dílo… problém vymezení Výtvarná tvorba → artefakt (dílo-věc) OBSAH → prožitkový účin. → Dělání významů v poli možností – možného světa. Např. možný svět výtvarného artefaktu, pronesené věty, reality, snu, vyprávění, vzpomínky… Talewords Mount and Blade – PC hra Kateřina Šedá Každej pes jiná ves Rafael Santini Sixtinská Madonna Marcel Duchamp Fontána

9. Umělecké aktivity – nástroj komunikace a vlivu klient-tvůrce • SLAVÍK, J.; WAWROSZ, P. Umění zážitku, zážitek umění (teorie a praxe artefiletiky). II. díl. Praha : Univerzita Karlova – Pedagogická fakulta 2004. 303 s. ISBN: 80-7290-130-3. s. 205 klient-partner AUTOR VNÍMATEL VÝRAZ – DÍLO-VĚC výrazová struktura VÝZNAM KULTURNÍ KONTEXT – SYMBOLICKÉ SYSTÉMY TYPY DISKURZU Komunikace + vliv TERAPEUT

10. Výraz – obsah – významutváření významu

11. STYL (?) Interpret Milan Knížák Procházka po Novém světě, 1964 Dílo-výklad Dílo-věc Autor Marcel Duchamp Fontána, 1917 PŘEDPOROZUMĚNÍ Sandro Boticelli Zrození Venuše, 1485 Kateřina Šedá Každej pes jiná ves, 2007 Allan Kaprow 18 Happenings in 6 parts, 1959

12. Obecný základExprese – B. Croce a B. Russel • Croce: • Exprese není evokace • Exprese… „…dává citům teoretickou formu a přetváří je do podoby řeči, písně, tvarů“ (1966, s. 219). • Exprese = zvláštní typ poznávání • Russel ↔ Croce (Kemp 2009): dvojí typ poznávání • Exprese kulturně reprodukuje bezprostřední poznání • Exprese není nahraditelná popisem.

13. věc ↔ inverzní jméno věc ↔ vžité jméno sklenička ↔“sklenička“ sklenička ↔ „konzerva“ Vymyslete nápis na libovolný předmět, který by samotný předmět konstatoval (na skleničku napíšu SKLENIČKA). Co to provede s předmětem? Jak byste mohli udělat, aby sám nápis na věci věc popíral?

14. Denotace – exemplifikace – exprese GOODMAN, N. Jazyky umění. Praha : Academia, 2008. denotace: věc ↔ vžité jméno denotace: věc ↔ inverzní jméno sklenička ↔“sklenička“ sklenička ↔ „konzerva“ • Princip úlohy: princip tropů (metafory, metonymie, synekdochy aj.) na přechodech mezi jazykem a smyslovou percepcí. • Denotace → prosté označení /A → B/ • Exemplifikace → předvedení /A ← B/ • Exprese → přenesení /A ← B ↔/C//

15. Exprese „…dává citům teoretickou formu a přetváří je do podoby řeči, písně, tvarů“ Benedetto Croce (1860–1952) Expression„…gives to the feeling a theoretical form and converts them into language, song, shape.“

16. Žáci (mimo jiné) vymysleli: • z dřevěných suků (reálné dřevo) složený nápis „nekupujte to“ na dřevotřískové lavici. • Konfrontace materiálů (pravé dřevo vs. jeho napodobenina) • exemplifikuje rozpor mezi kvalitami • ve spojení s nápisem nabízí expresi: pravé dřevo se stává „ctnostným“ žalobcem, který obrazně „obviňuje“ dřevotřísku z podvodu a „vynáší rozsudek“. denotace: věc A ↔ vžité jméno – pravé dřevo věc B ↔ vžité jméno – napodobené dřevo exprese: „rozsudek „ Nekupujte to! exemplifikace: konfrontace A/dřevo ↔ B/dřevotříska

17. (a) denotace – odkaz na firmu (b) exemplifikace – předvedení designu prestižní značky (c) exprese – „vlastním → jsem to, co vlastním“

18. exprese ↔ evokace bolestný výraz ↔ soucit Matthias Grünewald Ukřižování (detail); 1515 deska z isenheimského oltáře. The Crucifixion (detail); 1515panel from the Isenheim altarpiece.

20. TŘETÍ OSOBA PRVNÍ OSOBA evokace exprese

21. Lateralizovaný přenos • Podstatným rysem psychoanalyticky orientovaných přístupů je tzv. analýza přenosu. • Přenos – pacient promítá do osoby analytika své vzpomínky, a tak přenáší do vztahu k němu vzorce vnímání a chování navyklé z minulosti. • Úlohou analýzy přenosu je přivést pacienta k náhledu na přenos a na jeho základě i na strnulé a neúčelné vzorce chování. • Pacient se má naučit zpracovat a zvládnout záporné emoce, které se s přenosem pojí. V konečném důsledku má pacient získat novou (korektivní) zkušenost ze vztahu k důležité osobě a uvědomit si svoje možnosti alternativních způsobů chování. • V arteterapii se přenos uskutečňuje nejenom vůči osobě terapeuta, ale zobrazuje se i ve výtvarném projevu. • Lateralizovaný přenos (termín J. Pechara)umožňuje stejnou metodu analýzy jako klasický přenos. • Výhoda: nevztahuje se k osobě analytika bezprostředně, ale prostřednictvím výtvarného artefaktu. S ním se dá zacházet na širší škále možností symbolizace, a tedy i efektivněji, než by dovolovala klasická analýza.

22. PRVNÍ OSOBA TŘETÍ OSOBA MINULOST

23. EXPRESE ↔ POPIS

24. Andy Warhol Udělej si sám Do itYourself 1962. Acrylic, pencil and Letraset on linen. 177.2 x 137.5 cm)

25. Možné světy • Výtvarná tvorba vede k artefaktu, který má prožitkový účin a je oporou pro interpretaci významů v rámci určitého pole možností – možného světa. • Např. možný svět výtvarného artefaktu, pronesené věty, reality, snu, vyprávění, vzpomínky… • P-faktor způsobuje, že autor selhává v aktuálním světě, avšak přesto je (musí být) ve světě a může výtvarně tvořit možné světy, ve kterých je P-faktor obsažen (jinak by se arteterapie nemohla uskutečňovat). • Výtvarný projev nese významy vysvětlitelné z možného světa. • Možný svět je dějiště a krajní horizont smyslu pro výrazy s významemvjemů, představ, pojmů → příběhů, které mohou být spojeny s prožitky. Možný svět je autorská duševní konstrukce podmíněná sociálním a kulturním prostředím. • Možný svět je duševní konstrukce, ve které přirozeně splývá vnitřní reprezentace (projev, projekce) se stavem věcí v dosahu smyslů (jev, společná – objektivní – skutečnost).

26. Potenciální prostor • Možný svět je duševní konstrukce významů užívaná (1) k potenciálnímu uskutečnění přání (potřeb)nebo představ a (2) k testování skutečnosti. • Mezi možnými světy a (pro všechny společnou) skutečností vznikají rozpory nebo mezery. Jejich vinou se rozpadá přirozené splývání mezi vnitřní reprezentací (představou, vjemem, pojmem) a stavem věcí v dosahu smyslů (již kojenci ve věku několika měsíců). • Kupř. možný svět „je tu maminka“ je v rozporu s nepřítomností matky; možný svět „ta dívka mě miluje“ je v rozporu s duševním laděním dotyčné dívky anebo má mezeru – dívka existuje jen v představě. Parůžek: láhev s kakaem vs. pet-láhev. • => Možný svět je polem pro diagnostiku nebo ovlivňování P-faktoru. • Rozpor nebo mezera mezi možným světem a skutečností si přivolává přechodové objekty (transitional objects), propy (props) – náhražky za chybějící nebo neuspokojivé objekty (Winnicot 1953, 1971, Walton 1992). • Přechodové objekty usnadňují posun od všemocné iluze absolutního ovládání objektů ve světě ke střízlivému odlišení představy od skutečné věci. • WALTON, K. L. (1992)Mimesis as Make-Believe (on the foundations of the representational arts). London : Harvard University Press, 1992. ISBN 0-674-57619-5. • WINNICOTT, D. W. (1953) Transitional objects and transitional phenomena. International Journal of Psycho-Analysis, 1953, 24, s. 89 – 97. • WINNICOTT, D. W. (1971) Playing and Reality. New York : Basic Books, 1971.

27. Skupina Ztohoven vyděsila v ČT atomovým výbuchem DÍLO  • podmínka součinnosti, • záminka a opora dialogu, • (3) postup k cíli X (dílo & ???). 17. června 2007 11:20, aktualizováno 17:31 Umělecká skupina Ztohoven se nabourala do ranního vysílání České televize. V pořadu Panorama se mezi on-line záběry z českých hor a měst objevil atomový hřib. "Záležitost jsme předali právníkům," sdělil iDNES.cz mluvčí ČT…

28. Fikční svět • Přechodové objekty vznikají v poli hry – v potenciálním prostoru (Winnicot). Potenciální prostor – pole hry – je rámec pro konstruování možného světa. • Pole hry – místo manipulace s přechodovými objekty, v němž dochází k utváření schopnosti symbolizace. Výraz zde kolísá mezi splýváním projev-jev (modus psychické ekvivalence) a štěpením projev-jev (pretend modus, make believe – „jako“). • Kupř. Mikuláš a čert – „čert mě skutečně ohrožuje, bojím se“. • Záměrné utváření herního pole je součástí světatvorby možných světů. Pracuje však s vědomím fikce – fikční svět je možný svět přesahující hranice nezbytnosti být testován realitou. • Fikční svět je podmínkou pro reflektivitu (modus reflexe) a pro bezpečné testování reality (pokusný či modelový prostor jako záminka pro dialog). • „…Zakládá se zde vznik oblasti prožívání stojící mimo ‘testování realitou’, mimo svět, kde se ptáme, zda něco je či není pravda, oblasti, jež není zkoumána z hlediska příslušnosti k vnitřnímu či vnějšímu světu. Jestliže jedinec nemá možnost si tento prostor, respektive jeho zárodek, vytvořit, žije výhradně ve světle tvrdých faktů, kde neexistuje nic, co nemá oporu ve vnější realitě, kde není místa pro hru či fantazii…“ (Vavrda 2005, s. 97) „Hra na bubáka“. • VAVRDA, V. (2005) Otázky soudobé psychoanalýzy. Praha : Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-672-9.

29. „…hodnou Ježibabou, nebo zlou?“ • Učitelka: „…chceš být hodnou Ježibabou, nebo zlou?“: • Monika: „…Zlou. Chci začarovat Matěje, protože mě zlobí. Nechce mi pomáhat uklízet hračky, když přijde ke mně na návštěvu, a taky mi z ledničky snědl pacholíka.“ • SLAVÍKOVÁ, V.; SLAVÍK, J.; ELIÁŠOVÁ, S. Dívej se, tvoř a povídej. Artefiletika pro předškoláky a mladší školáky. Praha : Portál, 2007.

30. Dialog mezi realitou a fikcí • Pohyb na hraně reality a fikce vede člověka ke konfrontaci „s procesem utváření smyslu svého vlastního života, a to prostřednictví souběžného (a podobného) procesu, totiž procesu utváření smyslu díla“ N. Bourriaud • Bourriaud, N. (2004) Postprodukce.Praha : Tranzit, s. 42

31. Mentalizace I. • Prop se postupně stává prostředkem pro schopnostreflektovat (kolem 4 let věku)vlastní duševní stavy jako ověřitelnou možnost stavu okolí, nikoliv jako splývající integrální součást světa. • Uvedenou schopnost nazývají Fonagy – Targetová mentalizace. • Aby dítě nabývalo schopnost mentalizace, je nutné, aby již od počátku mohlo dobře rozlišovat svůj vlastní afekt od afektu Druhého. K tomu je zapotřebí, aby Druhý nejdříve zrcadlil duševní stavy dítěte, ale v druhé fázi aby byl schopen zřetelně je odlišit od vlastních duševních stavů. • Zrcadlení vlastního duševního stavu může být zastoupeno výtvarným artefaktem (lateralizovaný přenos). Např. „ušpinění“ barvou  „ušpinění“ nedovolenou emocí. • FONAGY, P.; TARGET, M. (1996 a) Playing with reality: I. Theory of the mind and the normal development of psychic reality. International Journal of Psycho-Analysis, 1996, 77, s. 217 – 233. ISSN 1745-8315 (online), 0020-7578 (print). • FONAGY, P.; TARGET, M. (1996 b) Playing with reality: II. The development of psychic reality from a theoretical perspective. International Journal of Psycho-Analysis, 1996, 77, s. 459 – 479. ISSN 1745-8315 (online), 0020-7578 (print).

32. Mentalizace II. • Rozhodující je dovednost „hrát si“, nikoliv jen „fyzicky existovat“ v určité oblasti světa. Je to objev zásadního rozdílu mezi „světem reálných možností“ a „fikčním světem“. • Např. agrese obrácená proti otci, která ale nevede k jeho záhubě (útok na „Černého rytíře“) může probíhat jako hra uvnitř fikčního světa. Z něj se dá vystoupit, protože existuje varianta – svět reálných možností. • Ve chvíli, kdy neexistuje varianta, je „stav světa“ prožíván jako reálný, bez ohledu na to, že takový nemusí být (např. vnitřní agrese promítnutá do druhé osoby nemusí být její agresí). Fikční svět se rozpadá a klient se pohybuje ve světě svých reálných možností, ačkoliv jeho okolí tento svět vyhodnocuje jako svět fikce (stvořený svět). • FONAGY, P.; TARGET, M. (1996 a) Playing with reality: I. Theory of the mind and the normal development of psychic reality. International Journal of Psycho-Analysis, 1996, 77, s. 217 – 233. ISSN 1745-8315 (online), 0020-7578 (print). • FONAGY, P.; TARGET, M. (1996 b) Playing with reality: II. The development of psychic reality from a theoretical perspective. International Journal of Psycho-Analysis, 1996, 77, s. 459 – 479. ISSN 1745-8315 (online), 0020-7578 (print).

33. Světy možností a světatvorba Uspokojení z re-konstrukce světa; reálná emoce ve fikci Fikční světy zážitky re-konstrukce prožitky EMOCE Mezisvětová totožnost představy Světy – zobrazení motivace čas SKUTEČNOST  HRA … ověřování, autentifikace CURRIE, G.; RAVENSCROFT, I. Recrative MInds. Imagination in Philosophy and Psychology. New York : Oxford University Press, 2003. ISBN 978-0198 238 096. ČERVENKA, M. Fikční světy lyriky. Praha – Litomyšl : Paseka 2003. ISBN 80-7185-592-8. DOLEŽEL, L. Heterocosmica. Fikce a možné světy. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0735-2.

34. Dvojí prostor arteterapie • Zážitek z výrazové hry – nahlédnutí do fikčního světa a prožitek z něj. • Reflektivní dialog – testování společné reality, korektivní zkušenost. • Poznávací přesah aktuálního prožitku re-konstrukce světa: rozvíjení pravého Self na základě výtvarné světatvorby (lateralizovaný přenos). • ČERVENKA, M. Fikční světy lyriky. Praha : Paseka, 2003. • JIRÁSEK, I. Realita a virtualita zážitkových kurzů. Gymnasion, 2007, č. 7, s. 56 – 62. ISSN 1214-603X. • FONAGY, P.; TARGET, M. (1996 a) Playing with reality: I. Theory of the mind and the normal development of psychic reality. International Journal of Psycho-Analysis, 1996, 77, s. 217 – 233. ISSN 1745-8315 (online), 0020-7578 (print). • FONAGY, P.; TARGET, M. (1996 b) Playing with reality: II. The development of psychic reality from a theoretical perspective. International Journal of Psycho-Analysis, 1996, 77, s. 459 – 479. ISSN 1745-8315 (online), 0020-7578 (print). • FONAGY, P.; TARGET, M. Psychoanalytické teorie. Praha : Portál, 2005. ISBN 80-7178-993-3. • VAVRDA, V. Otázky soudobé psychoanalýzy. Praha : Lidové noviny, 2005. • WALTON, K. L. Mimesis as Make-Believe (on the foundations of the representational arts). London : Harvard University Press, 1992. • WINNICOTT, D. W. Playing and Reality. New York : Basic Books, 1971. • WINNICOTT, D. W. Transitional objects and transitional phenomena. International Journal of Psycho-Analysis, 1953, 24, s. 89 – 97.

35. PATOLOGIZUJÍCÍ ŽIVOTNÍ SITUACE TERAPEUTICKÁ SITUACE Výrazový projev B B C C Reflexe A B BVP tvorba BVP výrazová struktura výrazová struktura Terapeutickýmotiv životní situace Zkušenost s různými typy situací = kulturní předporozumění Individuální historie & Kulturní historie MINULOST PŘÍTOMNOST Terapeutický motiv – situace – zážitek

36. Mimetická hra Význam vzniká napodobením Cassirerův názorný nebo analogický výraz Výraz-předvedení/exemplifikace A Výraz-vyjádření /exprese B Věc-materiál alterace A C Jazyková hra Akční hra Význam vzniká opakováním v sociální situaci R Referování – uvádění do různě komplexních významových relací Reflektující a reflektované Já C’ B Označení BA přímá manipulace s objektem doprovázená smyslově zachytitelnými změnami BAC „zakládání sbírky“ , opakování „téhož“, A C napodobení , BAC vyjádření BACC’ tvořivý pohyb k denotaci pole A-C třída extenzí spolu s exemplifikujícími výrazy pole C-C’ třída výrazů („horizontální“ reprodukce znaku)

37. Světatvorba