Státověda – pokračování Stát

1. Státověda – pokračováníStát Mgr. Daniella Sarah Chocholová

2. Politické systémy Podle způsobu výkonu státní moci, stupně účasti občanů na správě věcí veřejných: a)Demokratický režim b)Autoritativní režim c)Totalitní režim

3. Demokratický režim Polyvalentní pojem (chápán a zkoumán z mnoha hledisek) Formy demokracie: nepřímá (zastupitelská) přímá demokracie (celostátní, regionální, místní úroveň) polopřímá – modifikovaný způsob Demokracie je státní forma, která umožňuje všem plnoprávným občanům účast na správě a řízení státu

4. Postoj k přímé a zastupitelské demokracii – historický pohled Starověk: přímá forma demokracie Přímá forma demokracie byla ještě v 18. stol. pro Rousseaua výchozím řešením („O společenské smlouvě) Dnes: spíše nedůvěra k přímé demokracii Obě jsou chápány jako forma realizace suverenity či svrchovanosti

5. Ústřední bod demokracie • Suverenita jako svrchovaná, nikým neomezená moc určovat poměry ve státě, je jedním z ústředních bodů demokracie přímé a zastupitelské • Nositelem suverenity: • Lid • Národ (Francie 18. stol.) • Jedince nebo skupiny lidí (nejsilnější, nejmoudřejší, třída, parlament, monarcha, diktátor) • Bůh (teokracie) • Rozum (nejmoudřejší, „filozofové na trůně“ • Právo („teorie přirozeného práva“) - Ve 20. století je zdůrazňováno především suverenita lidu či určité třídy

6. Znaky demokracie Vláda lidu (suverenita lidu) Vláda pro lid Vláda lidem Pluralita (respektování plurality názorů, svoboda ve svobodné soutěži politických stran a jejich vytváření…) Rovnost členů společnosti Svoboda

7. a) Vláda lidu (suverenita lidu) • Třídní pojetí demokracie • „všelidová demokracie“ v případě, že ve společnosti měly existovat pouze spřátelené třídy nebo o proletářské či buržoazní demokracii v podmínkách třídního antagonismu • Obecné pojetí • Platí obecná pravidla konstitucionalismu, tedy vláda většiny, ochrana menšiny a vláda na čas..

8. b) Vláda pro lid „demokracie ano, ale pro koho“? Demokracie by měla v ideálním případě sloužit obecným potřebám a blahu celé společnosti Společnost by měla mít prostředky ke kontrole nositele moci a možnost jej vyměnit, v případě, že svému poslání nedostojí

9. c) Vláda lidem Způsob výkonu moci ve státě formami přímé a zastupitelské demokracie Zpravidla se jedná o kombinaci přímé a zastupitelské demokracie „vláda lidem“, výkon moci respektující toto hledisko je založen především na tzv. zastupitelské demokracii (princip voleb, volného mandátu)

10. d) Pluralita • Princip většiny • k dosažení rozhodnutí je určení stanoviska většiny • Princip ochrany menšiny - různé projevy (př. vláda na určité období), to zaručuje menšině možnost stát se většinou • výrazným projevem je formule poměrného zastoupení při volbách • formování orgánů parlamentu • Princip vlády na čas • dodržování lhůt nepřesahující pravidelná volební období (zajišťuje kontrolu nositele moci, vystřídání, možnost menšiny stát se většinou) • Princip vyloučení násilné vlády • zachována pluralita, principem jsou poskytovány legální prostředky ochrany • Princip konsensu • Politické soutěže se může účastnit ten, kdo uznává její základní pravidla • Po 2 sv. válce se většina ústav orientovala hodnotově a výslovně zakotvuje principy (demokracie, samospráva, právní stát, ochrana menšiny, právo na opozici…) • Princip práva na odpor

11. e) Rovnost členů společnosti Všichni mají možnost (někdy i povinnost) účasti na rozhodování o veřejných záležitostech Různý význam v různých demokratických teorií Abstraktní jedinec (liberalismus) Rovnost zájmů skupin soupeřících o moc  sociální, profesní, náboženské, národní (teorie pluralismu, elit…)

12. f) Svoboda Ničím neomezená účast na rozhodování celku Ne svoboda jedince (problém formy státního režimu), ale o svobodu občanské společnosti (=subjekt demokracie) Kant: „Zdůrazňuje svobodu každého hledat své štěstí způsobem, který považuje sám za nejvhodnější a ne nutit někoho, aby byl šťastný způsobem, který pro něj určil někdo jiný.“

13. Vládnutí v podmínkách právního státu • Formální právní stát • důraz kladen na procedury • Materiální právní stát • po 2 sv. válce a po roce 1989 • Důraz kladen na hodnoty, ideje, které se mají uplatňovat

14. Požadavky spojující právní stát a demokracii Oddělení politické strany od státu Hierarchie právních norem (v čele s ústavou a zákony jako základ uspořádaného právního systému) Uplatňování státní moci jen v případech, mezích a způsobem stanoveným zákonem Dělba moci Vázanost moci zákonod. ústavou, moci výkonné a soudní ústavou a zákony Kontrola ústavnosti (ÚS), kontrola zákonnosti (obecné soudy) Nezávislost soudů a soudců Jedinec může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co mu zákon neukládá Ochrana zákl. práv a svobod soudní mocí, právo na spravedlivý proces Rovnost před zákonem a před soudem, rovnost v řízení Jen zákon stanoví, co je TČ a jaký trest se za to ukládá, zákaz retroaktivity Princip proporcionality (=přiměřenost) zásahu veřejné moci do postavení jednotlivce

15. Princip většiny a ochrana menšiny Procedurální aspekt pluralitní demokracie Další možnosti rozhodování přicházející v úvahu: Monokratické Konkordační Jednomyslné rozhodování Menšinové Na základě proporcionality Náhoda (los)

16. Princip většiny a ochrany menšiny Nutnost ochrany menšiny Neexistuje žádný důkaz pro to, že by většina měla pravdu nebo zaručovala správnost rozhodnutí Proti omylům většiny musí být chráněna menšina nejen dnes, ale i do budoucnosti

17. Snahy o zdůvodnění většinového principu Většina správnost nebo rozumnost politického rozhodnutí neurčuje, nicméně je pravdou, že politická teorie spatřuje v parlamentní reprezentaci prostředek, jak spojit princip správnosti, pravdy a demokracie (většiny) Princip většiny je přímo ústavně zakotven jako součást principu demokracie Zdůvodnit většinový princi je velice obtížné  nejpřijatelnější je etické zdůvodnění (K. Ballestrem)

18. Etické zdůvodnění většinového principu (Ballestrem) Menšina má respektovat rozhodnutí většiny v případě, že se rozhodovalo v podmínkách svobody a rovnosti demokratickým způsobem, kdy svoboda a rovnost rozhodujících nejen zajišťují základní konsens, nýbrž také chrání základní hodnoty existence menšiny.

19. Rozbor etického zdůvodnění většinového principu Takové rozhodnutí je legitimní, tedy menšina je zavázána respektovat rozhodnutí většiny v případě, že rozhodnutí bylo přijato: většinou, která vznikla demokratickým způsobem (ve svobod. a demokrat. volbách) Podle pravidel demokracie a férovosti Lez se proti němu bránit právními prostředky (nové řízení, žaloba, ústavní stížnost x res iudicata, prekluze, promlčení, nabytá práva) Menšina se může stát většinou Existenciální práva

20. Základní procedurální prostředky ochrany menšiny Přesné vymezení okruhu těch, kteří jsou oprávněni rozhodovat Předem určená procedura rozhodování Pravidla pro určení většiny (relevantní, prostá, absolutní, kvalifikovaná, konkurenční, kombinace s požadavky dvora účasti na hlasování, většina negativní – extrémní, nekonstruktivní)

21. 1) Nepřímá(zastupitelská)demokracie Obyvatelstvo se účastní správy veřejných záležitosti nepřímo, prostřednictvím svých zástupců. Občan se účastní politického rozhodování zprostředkovaně, delegováním svého podílu na moci na své zvolené zástupce, kteří naplňují jeho vůli v orgánech státu, regionu či obce.

22. Nepřímá(zastupitelská)demokracie Zastupitelská demokracie je liberální – garantuje každému občanovi bez rozdílu dodržování nezadatelných lidských, občanských a politických práv a svobod. Základními otázkami zastupitelské demokracie jsou: Způsob nabývání pravomoci u členů zastupitelských sborů Vztah voličů a poslanců Vztah zastupitelských orgánů k stálému (profesionálnímu) aparátu

23. A) způsob nabývání pravomoci u členů zastupitelských sborů Členové zastupitelských orgánů dnes většinou nabývají pravomoci volbami (x jiné ustavující techniky) Rozsah volebního práva a rovnost volebního práva jsou dány ústavou Volič v současných podmínkách volí politickou stranu, kde kandidáti politických stran jsou určování vedením těchto stran.

24. Pravidla demokratického rozhodování Princip rovnosti Princip svobody výběru (rozhodováno nejméně o dvou variantách x jinak plebiscit) Princip svobody projevu Čas (střídání většin u moci) Konsensus většiny v základních otázkách společnosti

25. Ustavovací techniky Ustavení rodem (systém následnického práva – rakouský…) Ustavení losem (aténská demokracie) Ustavení z titulu zastávání jiné funkce – ex offo Ustavení jmenováním – pokud se tak děje rozhodnutím kolegiálního orgánu, pak se blíží volbě Ustavení aklamací – všichni hlasující „tlučením meči na štíty“ vyjadřují, zda jsou pro nebo proti návrhu a předsedající určí, která strana má převahu Ustanovení plebiscitem – hlasování pro nebo proti, nejvíce přiblíženo volbě (nejméně ze dvou pozitivních)

26. Demokracie z pohledu současnosti V současnosti jsou všechny demokracie nepřímé Nejčastěji využívanou formou nepřímé demokracie jsou volby O moderní demokracii se hovoří jako o pluralitně konsensuální Rozdílné společenské zájmy různých politických strana nátlakových skupin (pluralitní systém) ústí v konsenzus (shodu, soulad) v zásadních otázkách V konsensuální demokracii se většinový systém obohacuje o co nejširší účast dalších politických skupin

27. Volby vs. jiné ustavovací techniky Právní úprava přesně stanoveného postupu rozhodování a zjišťování výsledku (x aklamace) Nutnost osobního rozhodování účastníka volby hlasováním (x aklamace, losování) Výběr nejméně ze dvou pozitivních možností (x plebiscit) Postup zdola nahoru (x jmenování) Předem stanovené požadavky na kandidáty (x los) Možnost nabídky kandidatury po splnění předem stanovených a všem téměř dostupných podmínek (x dědičnost, ex-offo) Předpoklad rozhodnutí většiny (x jmenování) Předpoklad určitých schopností kandidátů pro výkon funkce (x los)

28. Definice voleb Časově a místně sladěný, v základních otázkách právně upravený proces ustavování zastupitelských sborů jako kolegiálních představitelů suverenity nebo samosprávy těch, kteří je ustavují. Toto ustavení probíhá na základě výběru z více pozitivních možností po splnění předem stanovených a dostupných požadavků na straně uchazečů o funkci osobním rozhodováním ustavujících, kteří z něj mohou být jen výjimečně vyloučeni.

29. Systém rozdělení mandátů Dvojí způsob: systém poměrného zastoupení (získává politická strana mandáty úměrně počtu obdržených hlasů) systém většinového zastoupení (vede zpravidla k rozdělení státu na menší volební obvody).

30. B) Vztah voličů a poslanců Pokud poslanec nebo senátor případně zastupitelský orgán nebude zastupovat zájmy voličů, měl by existovat institut jejich odvolání

31. C) Vztah zastupitelských orgánů k stálému (profesionálnímu) aparátu Zastupitelská demokracie předpokládá širokou působnost a pravomoc zastupitelských orgánů a průběžné podřízení (věcné, služební i osobní) profesionálního státního aparátu (vlády) zastupitelským sborům

32. 2) Přímá demokracie „Každý zákon, který lid osobně neschválí, je neplatný, není to zákon.“ V pravém slova smyslu existovala jen antickém Řecku (tzv. „čistá forma přímé demokracie“) Vzhledem k početnosti států je původní pojetí v dnešní době neuskutečnitelné Přímá demokracie v současnosti je organizace státní moci, která umožňuje všem, jimž je přiznáno rovné právo účasti na správě státu, bezprostředně rozhodovat o veřejných záležitostech (celospolečenského nebo místního významu) Soustava přímé demokracie je zpravidla doplněna vlastním státním aparátem (odděleným od společnosti)

33. Současná forma přímé demokracie Referendum Plebiscit Iniciativa odvolání

34. Ad A) Referendum • Referendum obligatorní • je přesně stanoven okruh záležitostí, které se musí rozhodovat lidovým hlasováním (např. ve Švýcarsku) • referendum musí proběhnout (jako podmínka platnosti aktu) • Referendum fakultativní • možnost určitého orgánu odvolat se k lidu • referendum lze vypsat pouze tehdy, jestliže jej předpokládají zákony státu • konají se na žádost určitého počtu občanů nebo rozhodne-li tak parlament • př. finanční referenda (některé švýcarské kantony x jinde vyloučeno z konání referenda)

35. Druhy referenda Závazné – váže všechny subjekty (jako rozhodnutí státního orgánu, parlamentu) Konzultativní – výsledek nemá závazný charakter (slouží k vyjádření občanů) Předběžné (ante legem) – koná se před tím, než rozhodne příslušný orgán Následné (post legem, ratifikační) = „veto“ – může v něm být zamítnut návrh předtím schválený lidem zvoleným parlamentem

36. Problém referenda spočívá v předmětu referenda občané mohou v řadě případů hlasovat podle stranické linie nebo mohou podlehnout určité demagogii, když se sami nedokáží ve složitých otázkách orientovat velký problém představuje ústavodárné a zákonodárné referendum (odpověď ano x ne  neexistence více variant nemusí být vždy pro demokracii přínosem) př. pro připojení Rakouska k Říši se v plebiscitu 10. 4. 1938 vyslovilo 99,73% hlasujících x 11 929

37. Ad B) Plebiscit je jím lidové hlasování, avšak jeho použití je omezené Předmětem plebiscitu jsou otázky: změny či uchování formy státu, a tím i existujícího politického zřízení otázky územní (změna hranic, připojení se či odtržení se od státu atd. …)

38. Ad C) Iniciativa • poprvé švýcarský kanton Vaud (1845) • nenavazuje na rozhodnutí (veta), ale naopak je požaduje • k jejich závaznosti je třeba získat potřebný počet podpisů či určitého procenta obyvatel • Iniciativně jsou blízké instituty: • Pokyny voličů – předpoklad závaznosti návrhů voličů pro jejich zástupce v parlamentech nebo orgánech samosprávy (pouze revoluční období) • dnes spíše tzv. „teorie mandátu“ – poslanci se musí řídit programem na základě kterého byli zvoleni (závazný pro jejich postup během volebního období) • Petice – možnost jednotlivců i skupin obracet se na státní orgány, vždy musí jít o veřejný zájem (nemusí vyhovět, ale povinnost zabývat se) • Deputace – historická obdoba petice, možnost voličů navštívit osobně př. parlament a předat tam svou žádost (do minulého století) • Všelidová diskuse – možnost občanů vyjádřit se k návrhům významných zákonů nebo ústavy (bývalé socialistické státy ji institut ještě znaly)

39. Ad D) Odvolání spočívá v odvolání reprezentantů nebo jiných volených úředníků (poslanců, soudců) k odvolání člena parlamentu nebo vlády je v daném volebním obvodě nutná petice určitého počtu lidí jestliže by byla většina pro odvolání, pak v takovém obvodě nové volby v různém rozsahu dnes 13 států USA

40. 3) Polopřímá demokracie modifikovaný způsob demokracie přímé tzv. participativní demokracie rozhodování zvolených zastupitelů je doplněno metodami přímé účasti občanů o většině veřejných záležitostí rozhodují zvolení politici, avšak v okamžiku, kdy si veřejnost přeje vstoupit do rozhodování (z jakéhokoli důvodu, př. nespokojenost s rozhodnutím politiků), pak má k tomu nezadatelné právo občané mohou rozhodovat v lidovém hlasování o všem, o čem mohou rozhodovat zastupitelé, které si zvolili svým hlasováním mohou zrušit rozhodnutí zastupitelského orgánu, nebo přímo schvalovat, nebo zamítat zákony

41. Některé prostředky účasti občanů na rozhodování v ČR Petice – v zásadě se lze domáhat čehokoliv, nesmí se jí však zasahovat do nezávislosti soudu a nesmí se jí vyzývat k porušování ústavy a zákonů(z.č. 85/1990 Sb. o právu petičním) Místní referendum (z.č. 22/2004 Sb., o místním referendu) Účast ve správním řízení – územní řízení, stavební řízení (z.č. 500/2004 Sb., správní řád, z.č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu)

42. Vznik psané ústavy vnější znak moderního státu (samotná existence ještě neznamená, že stát je možné bez dalšího považovat za ústavní, právní, demokratický, sociální…) není shoda, který z dokumentů byl skutečně první ústavou v pravém slova smyslu (1579 – Utrechtská unie x 1624 – Regeringsformen) Nepřímá definice za francouzské revoluce v Deklaraci práv člověka a občana “Společnost, kde není zajištěna záruka práv ani vytyčena dělba moci,nemá ústavu.“

43. Fáze vývoje psaných ústav Fáze – důraz na dělbu moci mezi státními orgány a vymezení práv občanů jako lidí (USA 1787 – 1791, Francie 1791) Fáze – prosazování politických práv všech občanů, všeobecné volební právo, práva podílet se na správě veřejných věcí (ČSFR 1919, před 2 sv. válkou se objevují totalitní, nedemokratické ústavy – Stalinská roku 1936) Fáze – zohlednění cíle činnosti státu a zkušenosti s totalitou ve 20. stol. (postsocialistické země, Německo roku 1949)

44. Druhy ústav z hlediska jejich typologie právní x faktické ve formálním x materiálním x ideálním smyslu – hodna označení ústava rigidní x flexibilní psané x nepsané reálné x fiktivní původní x přenesené dohodnuté x oktrojované x revoluční z hlediska státního zřízení a formy vlády

45. Ad 1) Právní vs. faktické Právní Faktické Každý stát má ústavu, nejen stát moderní, i kdyby byl založen jen na obyčejovém právu Vždy ve státě existuje nějaké mocenské uspořádání, vzorec výkonu moci, i kdyby bylo koncentrováno v samovládci V praxi jde o reálně se uplatňující ústavní zřízení v určitém státě • Formálně upravené ústavní zřízení • Zachycení žádoucího modelu společenských mocenských vztahů v různých pramenech práva, ústava: • Právně logickém smyslu – základní norma není stanovena právem, ale je předpokládána jako jeho východisko • Pozitivněprávním smyslu – na jejím základě působí normotvůrce, který stanoví pravidla pro tvorbu právních předpisů

46. Ad 2) formální vs. materiální Formální Materiální Právní pravidla, která upravují (základní mocenské poměry, organizaci, fungování, vztahy vůči jednotlivci) bez ohledu na to, zda se nachází v právním aktu nazvaném ústava nebo obyčejném zákoně, smlouvě, nálezu ÚS Optimum  vtělení materiální ústavu do ústavy ve formálním smyslu • Ústava jako základní zákon, odlišný od zákonů obyčejných • 17. a hlavně 18. stol. • Liší se formou (psaná forma, procedura změny, název, systematika) • Rozhoduje forma, daná řadou pozitivně zakotvených znaků (nevznikají zde spory o to, co ústavu tvoří)

47. 3) Rigidní vs. flexibilní Rigidní Flexibilní Lze je měnit stejným způsobem jako obyčejné zákony př. Nový Zéland • Lze je měnit jen složitým postupem • Ústava ČR • Nezávisí jen na typu ústavodárné procedury, ale i na poměru sil ve společnosti a parlamentu • Kvalifikovaná většina • př. ČR,

48. Psané vs. nepsané Psané Nepsané tvořena i jinými formami práva (precedenty, historické dokumenty, ústavní konvence a obyčeje) blíží se pojmu ústavy v materiálním smyslu př. VB • obsažena v jednom nebo i více psaných zákonech • Monolegální – tvořeny jedním dokumentem • Polylegální - ústava + ústavní zákony (ČR, Rakousko, Španělsko) • Několik ústavních zákonů a žádný není označen jako ústava – Francie v roce 1875

49. Reálné vs. fiktivní Klíčová shoda litery se skutečností Klasifikace dle Loewensteina: Normativní – politický proces probíhá podle jejích norem, odpovídá skutečnému stavu věci (oblek padne a skutečně se nosí) Nominalistická – sice platí, ale nepoužívá se, plní jen výchovnou roli (oblek visí, až dorostu) Sémantická – realizuje se, ale je upravena pouze v zájmu držitele moci a vylučuje jeho demokratickou záměnu (oblek není vůbec skutečným druhem ošacení, jen maškarádou)

50. Původní vs. přenesené Původní Přenesené Vznik okamžikem přenesení ústavy na nové území Př. v roce 1990 Základní zákon SRN začal platit na území bývalé NDR Zvl. variantou je obnovení platnosti dříve platných ústav v témže státě, př. po 2 sv. válce v Polsku místo ústavy 1935 obnovena platnost ústavy 1921 • Hovoří se o nich ve smyslu ústav, od kterých se opisuje • Vzory byly př. ústavy USA (1787), Francie (1875), Indie (1949), SRN (1949)