Katechetika I.

1. Katechetika I. Úvod: identita katechetiky a katecheze Dějiny katechetiky I. – od Ježíše Krista po středověk

2. Co očekáváme od katecheze? Jak přispět k tomu, aby poznání obsahu současné katechetiky povzbudilo zájem o obnovu katecheze, aby byla vnímána jako účinný nástroj evangelizace? Okruhy otázek: • Jak sladit katechezi v teorii a praxi? • Jak zohlednit otázky vyplývající přímo z aktuální praxe? • Jaké jsou specifické požadavky na katechezi v našem prostředí? Zohledňují požadavky Plenárního sněmu katolické církve v ČR?

3. Identita katechetiky a její základní východiska • Katechetika = vědecká reflexe katecheze v rámci pastorační činnosti církve. • Mladá disciplína, vznik koncem 18. století. • Rozvoj koncem 19. století • Souvislost s rozvojem tzv. katechetického hnutí • První diferenciace katechetiky a náboženské pedagogiky • Nový rozvoj katechetiky pod vlivem II. vatikánského koncilu.

4. Členění oboru katechetiky • Identita je dána především předmětem: tím je katecheze, a to nejen ve svých dílčích projevech. • Nejběžnější členění oboru katechetiky: • Základní: studium základních podmínek a předpokladů katecheze. • Materiální: obsah, který je katechezí sdělován. • Formální: problematika způsobů katechetického sdělování nebo zprostředkování. • Odlišné členění: • Katechetika základní • Katechetika speciální • Katechetiku je nutno vždy chápat jako interdisciplinární obor.

5. Dvojí ráz katechetiky • Katechetika jako obor má dvojí ráz: • Teologický (vlastní povaha katecheze, která patří do kontextu pastorace jako služba slova církve určená pro výchovu víry) • Pedagogický (katechetika se zajímá i o přístupy schopné osvětlit pastorační činnost: kulturní antropologii, sociologii, psychologii, teorii komunikace. Pedagogický ráz objasňuje i účel katechizace: výchova víry ve prospěch jejího zrání) • Teologie má nezastupitelnou úlohu: je však třeba rozlišovat mezi její úlohou a úlohou katecheze.

6. Identita katecheze dnes • Východisko = katecheze je součástí služby slova. • Identita a význam vyplývají z procesu evangelizace. • Katecheze tedy není „předávání víry“ a vyučování náboženským pravdám, ale formace, výchova víry ve službě evangelizace. • Nelze však zapomínat ani na fázi tzv. preevangelizace.

7. Co je tedy katecheze? • Definic je celá řada. Konsensu dosaženo na základě trojí skutečnosti: Božího slova, víry a církve. Katecheze je především služba slova, dále je výchovou víry, nakonec i činností církve, vlastním projevem její existence. • Katecheze = každá forma služby církve Božímu slovu, která je zaměřena na pomoc při zrání křesťanské víry jak u jednotlivců, tak u celých společenství. • Tři základní pojmy v terminologii: • Katecheze: tradiční výrazy katecheze, katechismus atd. jsou nejvhodnější k označení katechetické služby církve a mají také nejdelší tradici. • Víra: terminologie se rozvinula v rámci katechetického hnutí . Nejznámější termíny jsou výchova víry, předávání, víry, zprostředkování víry atd. • Náboženství: nejproblematičtější skupina výrazů, kam patří pojmy náboženská výchova, náboženská formace, výuka náboženství. Jejich obsah je natolik široký, že sounáležitost s katechezí je možný pouze na základě podrobného výkladu.

8. Biblické základy: Ježíš Kristus a katecheze • Ježíš Kristus = Slovo, které je završením Božího sebesdělení, prakticky Boží katecheze pro nás. • Na jeho působení můžeme již ukázat některé didaktické kontury: • Ježíš přesně adresoval své poselství konkrétním osobám. • Ježíšova řeč je konkrétní, názorná a otevřená perspektivě hlubší dimenze. • Ježíš obtížná a neprůhledná témata vykládal jednoznačně a lehko zapamatovatelně. • Ježíšova katecheze byla velmi variabilní a měla mnoho forem. • Ježíšův výchovný a vzdělávací cíl bylo přivést posluchače k novému přehodnocení a „zeskutečnění“ života. • Modelová Ježíšova katecheze – příběh emauzských učedníků.

9. Další katechetické struktury v NZ • Dva novozákonní způsoby vyznání Krista: hymnické a evangelní. • Hymnické: zejména v Pavlových listech, původně liturgické aklamace. Otázka zní: proč časem tyto formulace nedostačovaly? • Evangelní: evangelia jsou texty pozdějšími, proč doplnily a v některých užitích nahradily hymnické aklamace? • Základní katechetické pojmy v Novém zákoně • Didaskein = vyučovat • Kéryssein = ohlašovat velkou událost • Euangelidzesthai = zvěstovat dobrou zprávu • Katéchein = poučovat • Martyresthai = dosvědčovat, potvrzovat

10. Katecheze v období starověku • Orientace křesťanské misie na území římské říše postavilo katechezi do prostředí četných duchovních a náboženských proudů; s tímto prostředím se muselo křesťanství vyrovnat. • První zvěstování => obrácení, následovala teprve katecheze prohlubující víru nových křesťanů. • Hlavní zástupci „akademické“ katecheze raného křesťanství • Řečtí apologeté 2. století: Sv. Justin Mučedník (Apologie křesťanství), Tacián (Diatessaron), Irenej z Lyonu (Adversushaereses). • Křesťanští autoři 3. století: Klement Alexandrijský (Stromata), Origenes (Hexapla, biblické komentáře a homilie), Řehoř Divotvůrce (Výklad víry). • Latinští autoři: Minucius Felix (Dialog Octavius), Tertulián (Apologeticus, De praescriptionehaereticorum). • Afričtí spisovatelé: Cyprián z Kartága (De ecclesiaeunitate, sbírka dopisů), Lactantius (Divinaeinstitutiones).

11. Starokřesťanský katechumenát • Základní fakt: hlásání křesťanství se dělo zpravidla mimo vzdělané vrstvy => nutná forma ústního předávání. • Katechumenát: přípravné období před přijetím křtu, který byl autentickým a odstupňovaným uvedením do „Pánovy cesty“. • Tři etapy: tříletá zkušební lhůta, roční „výukový“ kurz, bezprostřední příprava. • Týkal se pouze dospělých,. Katechumenátní katecheze vzhledem k dlouhé době přípravy vedly skutečně k živě prožívanému křesťanství. • Postupný zánik po Konstantinově ediktu 313, definitivní vymizení během 5. a 6. století.

12. Katechetická centra a školy • Zájem vzdělaných kruhů o křesťanství a vědecké diskuse o teologických tématech souvisí se zřízením vzdělávacích center pro teology a katechety. • Nacházely se v prostoru východního Středomoří, vznikly na přelomu 3. a 4. století a celkem byly tři: • Alexandrijská škola: Intenzivní kontakt s různými filosofickými směry, vyznačovala se zájmem o základy filosoficko-metafyzického obsahu hlásané víry, závislostí na platónské filosofii a alegorickým výkladem Písma. Hlavní zástupci: Klement Alexandrijský, Origenes, z druhé generace Atanáš, Basil Veliký, Řehoř Naziánský, Cyril Alexandrijský a Řehoř z Nyssy. • Cesarejská škola: Typická provázanost teologie s ostatními vědami, zejména logikou, dialektikou, fyzikou, matematikou a astronomií, což založilo pověst tohoto centra jako vědecké instituce. Preferovalo se propojení s postupem, který se podobal moderní textově kritické metodě. Hlavní zástupci: Origenesa Eusebius. • Antiochijská škola: Teologická a metodická střízlivost ve výkladu Písma, metoda založená na gramatice a logice. Hlavní reprezentanti: Lukiánze Samosaty, Jan Zlatoústý, Theodor z Mopsuestie a Theodoret.

13. Symbióza katecheze a teologie • Tento soulad zajišťovali převážně biskupové: sami byli zároveň pastýři, teology a prvními katechety svěřených lidí. • Prvním velkým příkladem takovéhoto biskupa byl Cyril Jeruzalémský. • Osobně se věnoval katechumenům, které během jejich formace vzdělával svými cykly kázání, stal se tedy prvním učitelem náboženství své obce. • Pro neofyty sepsal známé Mystagogické katecheze. • Jako jeden z prvních striktně odlišoval pojmy homilie a katecheze včetně jejich funkce.

14. Sv. Augustin – katecheta i teoretik • Katechetický klasik starověké latinské církve – už jeho Vyznání lze číst jako svědectví dobové praxe. • Na základě svého vzdělání rétora postavil teorii křesťanské katecheze. Stěžejní díla: • „O vyučování začátečníků v křesťanství“, známé pod názvem De catechisandisrudibus. • De doctrinaChristiana = pedagogické konsekvence úspěšné katecheze. • Základní obrysy katecheze, které Augustin preferoval: • Preferoval tzv. narrativníteologii => témata na základech starozákonních i novozákonních příběhů. • Každá jednotlivá katecheze musela být integrální součástí většího celku. • Po uvedení tématu příběhem (narratio) následuje tzv. explicatio, tedy vysvětlení. • Následuje interrogatio, čili rozhovor žáka a učitele; zde je místo pro hlubší objasnění nauky. • Poslední částí je exhortatio = povzbuzení k začlenění právě slyšeného do vlastního života a k intenzivnímu dialogu s Bohem o slyšeném.

15. Katecheze ve středověku • V tomto okruhu středověk vymezíme konsolidací francké říše a reformací. • Období charakterizované velkými protiklady: spor mezi papežstvím a císařstvím, v teologické rovině později sporem františkánů, kteří preferovali augustiniánský základ, s dominikány zaměřenými na Aristotelovi založený tomismus, mezi univerzitní teologií a lidovou vírou a zbožností. • Josef Andreas Jungmann: Neexistovala pravidelná katecheze pro děti, ale nenacházíme ani katechezi pro dospělé po vzoru starokřesťanského katechumenátu – přesto však nacházíme křesťanství v rozkvětu, a to je opravdová hádanka…

16. Výchozí pozice středověké katecheze • Charakteristický nástup křtů dětí oproti staršímu katechumenátu, případně též hromadných křtů v raně středověkých misiích. • Problém komunikačního jazyka mezi misionáři a obyvatelstvem => nástup nedokonale chápaného učení. • Problém bariéry liturgického a komunikačního jazyka.

17. Nové formy katecheze • Domácí laická katecheze s převažující socializací do církve, role kmotrů a rodičů. • Karolinský příspěvek k základům školství – vzdělávání budoucích duchovních. • Zpovědní knížky a tabule – základy budoucích katechismů. • Role „médií“ ve středověké katechezi. • „Bibliapauperum“ • Kázání a pobožnosti • Vánoční, velikonoční a pašijové hry; případně parodie církevního života. Vše ovšem směřovalo více k praktickému jednání než k souvislému náboženskému vzdělání.

18. Přínos středověké teologie katechezi • Karolínské impulsy: Alcuinova škola, Weisenbugský katechismus, dílo Hrabana Maura. • Syntéza dialektiky a mystiky: Hugo od sv. Viktora a jeho vzdělávací koncept • V díle Didascalionsloučil úvod do studia svobodných umění a teologie metodou postupných kroků: Cogitatio(lectio) – nastolení tématu a výklad, Meditatio– prohloubení a promýšlení tématu, Contemplatio(operatio) – existenciální zasazení tématu do života. • Teologizace středověké katecheze • Teolog a duchovní pastýř nemusejí být tatáž osoba – metoda obsazování biskupských stolců. • Velký vliv scholastické teologie – vypracovávání subtilních argumentů, jež však nemusely být použitelné v praxi. • Typičtí zástupci metody: Petr Lombardský, Petr Abélard, Tomáš Akvinský.

19. Díky za pozornost! Příště: Od reformace a jejích katechismů až do dnešní doby.