130 likes | 265 Views
6. OBČANSKÉ PRÁVO HMOTNÉ. Pojem Občanské právo zahrnuje právní normy upravující osobní a majetkové vztahy fyzických a právnických osob a vztahy, které vyplývají z práva fyzických osob na ochranu osobnosti. Je nejstarším a nejvýznamnějším odvětvím soukromého práva.
E N D
6. OBČANSKÉ PRÁVO HMOTNÉ Pojem Občanské právo zahrnuje právní normy upravující osobní a majetkové vztahy fyzických a právnických osob a vztahy, které vyplývají z práva fyzických osob na ochranu osobnosti. Je nejstarším a nejvýznamnějším odvětvím soukromého práva. Základním pramenem je občanský zákoník.
Části občanského práva hmotného • Práva majetková : • a) práva věcná (absolutní) • b) práva závazková (relativní) • Právo dědické • Práva osobnostní • Práva osobně majetková Od 1.1.2014 bude upravovat i právnické osoby a rodinné právo.
Práva majetková Práva věcná (absolutní) • Zajišťují moc osoby nad věcí. • Zahrnují právo vlastnické, podílové spoluvlastnictví, společné jmění manželů, právo držby a práva k věcem cizím (např.zástavní, zadržovací, věcná břemena). • Věci jsou samostatné předměty, které mají majetkovou hodnotu. Dělí se na hmotné a nehmotné.
Právo vlastnické • Obsahem jsou oprávnění vlastníka • věc držet (mít ji u sebe) • věc užívat (k uspokojení svých potřeb, ale i ji neužívat) • věc požívat (brát z ní plody a jiné užitky) • s věcí nakládat (rozhodovat o jejím osudu) • Může dojít k omezení vlastnického práva - ze zákona, z rozhodnutí státního orgánu nebo z úkonů samotného vlastníka. Závažným omezením vlastnického práva je vyvlastnění. • Vlastnické právo lze získat převodem (smlouvou např. kupní, darovací), přechodem (např. děděním), nalezením nebo výrobou. • Vlastnické právo nelze vykonávat bez ohledu na práva ostatních osob (např. sousedské vztahy)
Podílové spoluvlastnictví • Věc vlastní více lidí. • O hospodaření s věcí rozhoduje většina vlastníků podle velikosti svých podílů. • Spoluvlastník může svůj podíl převést na blízké osoby, pokud jej však chce převést někomu jinému, mají ostatní spoluvlastníci předkupní právo (od 1.1.2014 pouze v případě, že spoluvlastnictví vzniklo děděním, a to jen po dobu 6 měsíců, nebo že je věc převáděna bezúplatně, a to i blízkým osobám).
Společné jmění manželů • Může vzniknout jen mezi manžely a tvoří je majetek získaný za trvání manželství s výjimkou věcí, které jeden z manželů získal darem, dědictvím nebo které slouží k osobní potřebě a dále od 1.1.2014 obvyklého vybavení domácnosti (to bude mít vlastní pravidla). • Formou notářského zápisu nebo rozhodnutím soudu je možné vyloučení, rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění. • Obvyklou správu společného jmění může vykonávat každý z manželů, závažné úkony (např. prodej bytu) vyžadují souhlas obou manželů. • Společné jmění zaniká zánikem manželství a vypořádá se dohodou, rozhodnutím soudu (po rozvodu jsou podíly obou manželů v zásadě stejné!) nebo podle zákona (movité věci jsou toho, kdo je užívá; nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví).
Právo držby • Držba je faktické ovládání věci. Je buď řádná (držitel je vlastníkem), poctivá - oprávněná (držitel se domnívá, že je vlastníkem) nebo pravá (držitel věc nezískal lstí nebo násilím). • Po uplynutí zákonem stanovené doby vzniká z poctivé - oprávněné držby vlastnictví (tzv. vydržení).
Právo zástavní • Zástava je věc určená k zajištění pohledávky. • Umožňuje věřiteli domáhat se uspokojení své pohledávky prodejem zastavené věci, jestliže dlužník nesplní svůj dluh. • Vzniká nejčastěji smlouvou (např. hypotéka).
Věcná břemena • Znamenají omezení vlastnického práva vlastníka nemovité (od 1.1.2014 i movité) věci ve prospěch jiné osoby ( např. právo cesty přes sousední pozemek, právo používat studnu apod.). • Váží se k nemovitosti nebo patří určité osobě. • Vznikají smlouvou, vydržením, rozhodnutím soudu nebo ze zákona.
Právo zadržovací • Je jednostranný právní akt. • Věřitel může k zajištění své splatné pohledávky zadržet movitou věc dlužníka, kterou má již oprávněně u sebe, dokud mu dlužník nezaplatí.
Práva majetková Práva závazková (relativní) • Závazek vzniká z platného právního úkonu (od 1.1.2014 z právního jednání), zejména ze smlouvy. • Z platného závazku je dlužník povinen : něco dát (dare) něco vykonat (facere) něčeho se zdržet (non facere) něco strpět (pati) • Věřitel je pak oprávněn to od něj požadovat a poskytnout mu potřebnou součinnost. • Základními pravidly v závazkovém právu je odpovědnost za vady (věc musí mít v době plnění vlastnosti výslovně vymíněné nebo obvyklé) a včasné a řádné splnění závazku. • Závazkové vztahy vyplývají i ze způsobené škody nebo bezdůvodného obohacení (od 1.1.2014 i z újmy na přirozených právech člověka a nekalé soutěže).
Použitá literatura a zdroje EMMERT, František a kol. Odmaturuj ze společenských věd. Brno: Didaktis, 2003, ISBN 80-86285-68-5. ZUBÍKOVÁ, Zdeňka; DRÁBOVÁ, Renáta. Společenské vědy v kostce. Praha: Fragment, 2007, ISBN 978-80-253-0190-6. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.