Pozorování

1. Pozorování • Pozorování patří mezi nereaktivní metody, to znamená, že zkoumaná osoba neví, že je předmětem nějakého zkoumání. Sběr informací by tedy neměl vyvolávat žádnou reakci u zkoumaných subjektů. Pozná-li zkoumaná osoba, že je pozorována, stává se technika nutně reaktivní (efekt morčete). • Charakteristika pozorování: • pozorováním jsou sledovány jevy, které jsou přímo dostupné smyslovému vnímání (ne např. zvýšení srdeční činnost) • většinou jsou pozorovány jevy, které nejsou způsobeny zásahem výzkumníka přímo v průběhu pozorování • pozorování se hodí tam, kde chceme postihnout dynamiku rychle se měnících jevů a u jevů, které jsou vázány na strukturu vztahů ve skupinách a hodí se také tam, kde jsou menší nároky na rozsah výběru a tím i na počet pozorovatelů. • Rozlišujeme několik druhů pozorování: • standardizované a nestandardizované pozorování • skryté a zjevné pozorování • zúčastněné a nezúčastněné pozorování

2. Standardizované a nestandardizované pozorování • Standardizované pozorování se používá tam, kde: • jsou přesně vypočítány a definovány pozorované elementární jevy • jsou určeny kategorie hodnot, kterých mohou jevy nabývat • výsledky standardizovaného pozorování různých jednotek různými pozorovateli jsou srovnatelné. • Nestandardizované pozorování se používá tam, kde: • je určen pouze cíl pozorování • nejsou formalizovány nástroje sběru dat • jsme v přípravné fázi výzkumu nebo o předmětu zkoumání mnoho nevíme • jsou kladeny vysoké požadavky na pozorovatele - je to jedna z nejtěžších technik sběru dat. • Např. pozorování dealerů drog - málo o nich víme.

3. Skryté a zjevné pozorování • Skryté pozorování (fyzické či sociální skrytí): • sociální = pozorovatel přijímá roli řadového člena skupiny nebo jinou roli, ale to, že je výzkumník, neví nikdo (může být náročné zapadnout do skupiny, má-li skupina specifické rysy chování - je třeba dobře znát zkoumanou skupinu) • nebo volí fyzické krytí (polopropustné zrcadlo, křoví, díra v závěsu) • pozoruje přirozené sociální prostředí a může sledovat i jevy okolí skryté • POZOR na etické otázky, je trapné, je-li skrytý pozorovatel odhalen. • Např. pozorování nákupních zvyklostí v obchodě za polopropustným zrcadlem, za závěsem. • Student sociologie se začlení do skupiny studentů žurnalistiky a vystupuje jako žurnalista. • Výzkumník se nechá zaměstnat např. na stavbě a zkoumá zedníky, ale vystupuje jako jeden z nich. • Zjevné pozorování: • Hodí se jen pro určité situace – např. jde-li o běžné situace, nemusí působnost pozorovatele působit rušivě • pozorovatel neskrývá svou roli sociologa výzkumníka a předpokládá, že si zkoumané prostředí na něj přivykne • sleduje-li jevy související s dodržováním či porušováním jistých pravidel, může přítomnost pozorovatele působit rušivě (ovlivňuje chování). • Např. Radek John byl mezi feťáky a oni o něm věděli, kdo je.

4. Nezúčastněné a zúčastněné pozorování • Nezúčastněné pozorování: • pozorovatel je oddělen od situace, neúčastní se jí • má stanovený soubor znaků a jejich kategorií a do nich zařazuje jednotlivé elementární jevy - výroky nebo chování. • Zúčastněné pozorování: • výzkumník participuje na každodenním životě lidí, které studuje, ALE vždy nemusí tajit to, kým skutečně je (přístup zjevný x skrytý), míra identifikace ale může ovlivnit objektivitu výzkumníka • pozorovatel je součástí sociálního organismu, prostředí, které sleduje • Např. Ve frontě v obchodě přijímám roli zákazníka, na přednášce se stanu posluchačem • je účastníkem společenských vazeb, je začleněn do situace a výsledky pozorování jsou podmíněny jeho začleněním do sledovaného sociálního prostředí - pouhá přítomnost může totiž chování pozorovaných ovlivnit !!! • může být obtížné zajistit si vstup do systému. • formy mohou být od pouhého prostorového spojení až po přijetí role člena skupiny

5. Zúčastněné pozorování Funkce pozorovatele mohou být: 1/Úplný pozorovatel: spojí se s pozorovanou skupinou pouze prostorově, není ve vzájemné interakci. Jeho identita pozorovatele je členům skupiny známa (zjevný přístup). Stupeň ztotožnění je slabý. Výzkumník všechen svůj čas věnuje pozorování. Ale už toto může objekty pozorování ovlivnit. 2/ Pozorovatel jako participant: výzkumník je v sociální interakci se členy skupiny, ale nepředstírá, že je skutečným participantem, je jasné, že něco zkoumá (zjevný přístup). Př. kulturní antropolog v domorodé vesnici. Nebo W.F. Whyte ve studii pouličního gangu italských chlapců v Chicagu přijal roli historika studujícího historii italské menšiny v městském obvodu. Jeho pravá identita jako sociologa byla známá jen vůdci gangu. 3/ Participant jako pozorovatel: plně participuje na životě skupiny, ale nezatajuje, že také dělá výzkum (zjevný přístup). Např. novinář nebo fotograf na vysokohorské expedici. Míra identifikace i pravděpodobnost rozumět skupině je značná a hrozí ztráta odstupu objektivního vědeckého pozorovatele. 4/ Úplný participant: výzkumník přijímá plně roli člena skupiny (skrytý přístup), kterou hodlá studovat. Jeho role výzkumníka není ve skupině známá nikomu. Např. důstojník přijme úlohu vojína základní služby. Realizace může být někdy až nemožná. Proniknou do skupiny může být někdy nemožné kvůli věku nebo rase. S rolí úplného participanta jsou spjaty vážné etické problémy.

6. a) účastnické - pozorovatel je přímým účastníkem sledované situace - účastník může být skrytý nebo zjevný (vědomí pozorovaných subjektů, že jsou pozorovány může vést k jejich vyšší obezřetnosti) - Chyby po zorovatele: ztráta objektivity, nadhledu - Čím počet členů je nižší , tím jejich chování musí být stylizováno b) strukturované - přímá intervence výzkumníka do pozorované situace; zasahuje jako badatel, autorita, ne jako člen skupiny - více kontroly nad pozorov anou situací než u přirozeného pozorování - situace může být vytvořena předem, ale i variována v průběhu pozorování - množství intervencí závisí na výzkumníkovi c) field experiment - kontrolované a strukturované pozorování v p řirozeném prostředí - výzkumník manipuluje s nezávisle proměnnou a sleduje změny závisle proměnné vysoká úroveň vnější validity Zúčastněné pozorování bez intervence a s intervencí

7. Zúčastněné pozorování (výhody a nevýhody) Výhody zúčastněného pozorování: -koná se v přirozených podmínkách -je možné sledovat emocionální reakce sledovaných subjektů -je možné zaznamenat kontext, který dává význam respondentovu vyjádření názorů a hodnot -pozorovatel může navázat užší kontakty se zkoumaným prostředím a může klást důvěrné otázky, které by u tazatele zvnějšku nepřipadaly v úvahu. Nevýhody zúčastněného pozorování: -není pravděpodobné, že by dva výzkumníci zaznamenali stejné výsledky, protože se projevuje “výběrové vnímání“ -pozorovatel může ovlivňovat sledovaný subjekt svou přítomností, dochází ke změně chování -role omezuje pozorovatele - přijal-li roli úředníka, nepronikne k řediteli -pozorovatel ztrácí objektivitu.

8. Plán pozorování • Při standardizovaném pozorování, kdy přesně víme, co chceme zkoumat, si musíme před samotným pozorováním sestavit tzv. PLÁN POZOROVÁNÍ. • Plán pozorování obsahuje: • předmět pozorování - co má být pozorováno • způsob pozorování - jakým způsobem budou jevy pozorovány • kódování pozorovaných jevů - do jakých kategorií budou pozorované jevy zařazovány • záznam pozorování - jak bude prováděn. • ad1) stanovení předmětu pozorování • *stanovíme elementární jevy pozorování - tj. dílčí úseky činnosti či výskyt pozorovatelných faktů • *stanovíme indikátory pozorovaných jevů - tj.skutečnosti, fakta, která vypovídají o sledovaném jevu, zda nastal či nenastal - musí to být definováno jasně, aby to každý pozorovatel poznal stejně • *určíme jednotky, které budeme pozorovat, máme-li více pozorovatelů, je třeba určit kterou část jednotek kdo sleduje (např. řadu 1 - 3). • *stanovíme čas, ve kterém se výzkumná akce bude konat - období a časové úseky pro záznam jevu (např. každých 5 minut) • *musíme zaznamenávat každou zkreslující či nečekanou událost!!!!

9. Plán pozorování (2) ad2) způsob pozorování *určíme zda budeme pozorovat skrytě či zjevně (popř. musíme stanovit roli pozorovateli), zúčastněně či nezúčastněně ad3) kódování pozorovaných jevů *kódy jsou kategorie vyjadřující stavy, kterých může jev nabýt *kategorie musí být definovány jednoznačně, ze stejného hlediska ad4) záznam pozorování *obsahuje zpřesňující informace (o předmětu pozorování) *místo a čas pozorování *kdo provedl pozorování a záznam *výskyt neočekávaných jevů *metodické připomínky - doporučení pro další pozorování tohoto typu apod. *vlastní informace o výsledcích pozorování - slovní popis jevů, audio či video kazetu, fotky

10. Záznam pozorování • Údaje: • Místo pozorování _______________ Čas ________________ Datum _____________________ • Jméno pozorovatele___________________ • Příklad – co sledovat na poradě • Prvky chování účastníků porady: • Pozitivní vztah ke sdělované informaci (pochvalné poznámky, zájem o problematiku atd.) • Negativní vztah ke sdělované informaci (opak) • Požadavek o doplňující informace • Debata na posuzované téma • Debata na téma netýkající se projednávaných otázek • Výzvy k dodržování jednacího řádu • Jiné vedlejší činnosti • Síla projevu - škála: • 1 až 5, přičemž 1= jen jeden účastník - = téměř všichni účastníci.

11. Záznam pozorování Balesův systém pozorovacích kategorií a jejich vzájemné vztahy Pozorování a registrace procesu interakce v malých sociálních skupinách při řešení nejrůznějších problémů • Projevuje solidaritu, zlepšuje postavení druhých, pomáhá, odměňuje – A, f • Projevuje uvolnění napětí, žertuje, směje se, projevuje uspokojení – A, e • Souhlasí , projevuje pasivní souhlas, podřizuje se – B, d • Dává návrh, směrnici, která druhým ponechává samostatnost – B, c, • Projevuje mínění, hodnotí, analyzuje, vyjadřuje svá cítění, přání – B, b • Poskytuje orientaci, informaci, objasňuje – B, a • Žádá o orientaci, informaci – C, a • Žádá o mínění, hodnocení,o analýzu – C, b • Žádá o návrh, směrnici, ptá se na možné způsoby jednání – C, c • Nesouhlasí, projevuje pasivní rezistenci – D, d • Projevuje napětí, žádá o pomoc – D , e • Projevuje antagonistický vztah, brání se. – D, f • A – poziviní reakce • B - pokusy o odpovědi • C- otázky • D - negativní reakce • a, sdělování informací • b, hodnocení • c, řízení • d, rozhodování • e, snižování napětí • f, integrace skupiny f a

13. Studium dokumentů • A, Studium dokumentů • osobní dokumenty • úřední dokumenty • mediální materiály • B, Obsahová analýza (Content Analysis) • Kvantitativní analýza obsahu sdělení jakéhokoli druhu • C, Sekundární analýza dat • Analýza informací z výzkumů, které byly již realizovány • D, Analýza zdrojů dat z internetu

14. Studium dokumentů • Použití této techniky: • přímé informace jsou nedostupné - fyzicky, politicky, finančně • umožňuje zkoumat delší časové období • je méně finančně a organizačně náročné. • Při využívání dokumentů pro sociologický výzkum rozeznáváme 3 postupné etapy prací: • 1, výběr dokumentů a získání přístupu k nim • 2, kritické zhodnocení dokumentů z hlediska řešení sociologického problému • 3, vlastní analýza z hlediska potřeb výzkumu • Za dokument považujeme jakýkoli hmotný záznam lidské činnosti, který nevznikl za účelemnašeho výzkumu. • Typy dokumentů: • 1, úřední statistiky • 2, daňové záznamy • 3, nápisy na stěnách veřejných záchodků • 4, míra opotřebování koberců v muzeích, galeriích • 5, záznamy snů • 6, osobní deníky, dopisy, dopisy před sebevraždou • 7, obsah nádob nebo smetí • 8, romány • 9, telefonní účty • 10, plakáty, letáky • 11, novinové články • 12, dopisy • 13, fotografie, filmy, videozáznamy atd.

15. Studium dokumentů • Pokud jde o základní třídění těchto dokumentů, rozeznáváme: • osobní dokumenty • úřední dokumenty • mediální materiály • 1.  Osobní dokumenty jsou monografie, paměti, vzpomínky, dopisy, deníky, různé osobní záznamy vzniklé buď spontánně, z vlastní iniciativy autora nebo nějak jinak navozené. • Úřední dokumenty spojujeme se sociálními institucemi, jsou to soupisy osob, statistické údaje a dokumenty, různé úřední výkazy, zápisy z jednání, soudní akta. • Mediální informace, novinové a časopisecké články, záznamy rozhlasových a televizních vysílání. kroniky, paměti ročenky, aj. • Pokud jde o kritické zhodnocení dokumentů, je třeba provést: • zjištění, zda jsou originální, zda nejsou zkresleny, padělány či jinak znehodnoceny • zjištění doby a místa vzniku • určení autora, jeho společenských kontextů • ověření spolehlivosti informací, které podávají

16. Studium dokumentů • Dokumenty je též možno rozdělit podle toho, kdo je zaznamenal: • původní (zaznamenat očitý svědek) • druhotné (zaznamenal někdo, kdo mluvil se svědkem, četl původní záznam). • Nejčastěji se setkáváme s analýzou psaných záznamů. • Výhody studia dokumentů: • možno studovat výpovědi jinak nedostupných svědků (např. mrtvých) • výpověď je spontánní, není reakcí na dotaz výzkumníka • umožňuje dlouhodobá srovnání • relativně malé náklady výzkumu. • Nevýhody studia dokumentů: • účel, za jakým byl záznam pořízen, jej modifikuje - vzniká vychýlení • dokumenty nemají stejnou životnost - často dochází ke ztrátám • nedostupnost - příliš osobní, důvěrné a soukromé • některé dokumenty mohou být pro výzkumníka nesrozumitelné, protože autor nepředpokládal, že budou využit pro výzkum, jsou v různém formátu, nejsou zaznamenávány stejným způsobem • údaje jsou neúplné • vychýlení, protože méně vzdělaní lidé méně tvoří psané dokumenty • nelze sledovat neverbální chování • problém s časovou srovnatelností dat (100 Kč dnes a před 100 lety) • etická otázka - opatrně, aby nebyla narušena anonymita a soukromí, abychom nepoškodili autora či osobu, která dokument poskytla.

17. Analýza osobních dokumentů • Tato technika podobná zúčastněnému pozorování, informace má charakter spontánního projevu, velmi často odráží hloubku vcítění tvůrce osobního dokumentu do situace. • Dokumenty pro tuto techniku mají osobní charakter, jsou velmi často přísně soukromé a důvěrné, což ztěžuje jejich dostupnost a je problém zajistit si jich dostatečné množství pro reprezentativitu výzkumu. S těmito dokumenty se musí zacházet velmi opatrně, aby nedošlo k jejich zneužití. • Příklad nejslavnější studie osobních dokumentů v sociologickém výzkumu: • Thomas a Znaniecki - Polský sedlák v Evropě a Americe • Tento výzkum je založen na velkém počtu osobních dopisů psaných polskými přistěhovalci v Americe a jejich příbuznými v Polsku. • Typologie dopisů: • ceremoniální - nahrazují neúčast na nějaké slavnosti • informativní - informující o životě • citové • literární - slouží k přednesu širšímu obecenstvu • obchodní.

18. Analýza úředních dokumentů • Tyto dokumenty se týkají větších společenských celků a organizací např. firem, obcí, státních organizací, společenských uskupení, atd. Jsou to různé soupisy osob, statistické údaje, výkazy, zápisy jednání, ročenky, kroniky, paměti atd. • V nepřehledném množství a rozmanitosti veřejných dokumentů je zapotřebí již v přípravné fázi výzkumu určit, co bude předmětem zájmu. Musíme se vyhnout zbytečnému zjišťování toho, co je všeobecně známo, rovněž extenzivní přístup není prakticky realizovatelný, tzn. všechny existující dokumenty ve výzkumu obsaženy být nemohou. Základními etapami práce s úředními dokumenty jsou: • jejich soupis a poté výběr • jejich kritické zhodnocení • analýzy z hlediska potřeb daného výzkumu. • V podstatě můžeme říci, že (při určitém zjednodušení) lze využít tyto druhy úředních dokumentů: • údaje o osobách (socio-demografické znaky) • zápisy z jednání, rozhodnutí, průběh jednání, atd. • číselné údaje – oficiální statistiky příslušného sociálního celku. • U všech úředních dokumentů je hlavním gnoseologickým problémem, že byly vytvořeny zcela k jinému účelu. Při využití pro daný sociologický výzkum je třeba: • vzít v úvahu definice jednotlivých používaných pojmů a ukazatelů, resp. je přizpůsobit projektu výzkumu • pokud dokumenty obsahují různé tabulky a přehledy je žádoucí je přetřídit, analyzovat či syntetizovat, apod. • ověřovat spolehlivost a platnost přebíraných údajů

19. Obsahová analýza Obsahová analýza (Content Analysis) je kvantitativní, objektivní analýza sdělení jakéhokoli druhu, může se zabývat autorem tohoto sdělení, obsahem sdělení či jeho adresátem. Obsahová analýza slouží ke standardizaci dokumentů pro využití analýzy. Je to technika pro analyzování obsahu sdělení. Srozumitelněji, u nějakého dokumentu (tisk, reklamní leták, jiný text), který je tvořen slovy, větami musíme nalézt tzv. obsahovou jednotku. Může jím být slovo, nebo určité druhy slov, celá věta či souvětí, při hrubší analýze jde o celé články nebo pořady. Obsahové jednotky řadíme podle určitého klíče do obsahových kategorií, které musejí být zpracovány podle určitého záměru. Kdy známe jednotky obsahu, můžeme provést kvantifikaci. Hledáme četnosti jednotlivých obsahových prvků. Výsledky dáváme do přehledných tabulek a tím vlastně získáme statistický popis daného textu. Postup obsahové analýzy: 1, výběr dokumentů 2, volba kategorií - co konkrétně budeme podrobovat analýze (kategorie se vzájemně vylučují, jsou vyčerpávající) - to je citlivá operace obsahové analýzy Nyní, v další etapě prací přichází to nejdůležitější, a to je definice kvantitativních jednotek, ve kterých bude měřen rozsah sdělení (patřících do určité kategorie). Tyto kvantitativní jednotky bývají vymezovány ve 2 úrovních: 3, volba záznamové jednotky: (nejmenší - slovo, téma, charakter, věta či paragraf, celá položka jako největší záznamová jednotka)

20. Obsahová analýza (2) 4, volba kontextuální jednotky (jednotka, která zahrnuje záznamovou jednotku a pomáhá určit význam, v němž je užita) Kontextuální jednotka (není nezbytná) se používá v těch případech, kdy záznamové jednotky jsou poměrně malé (slovo, věta) a tato záznamová jednotka by mohla být zařazena do nesprávné kategorie (např.ironická věta, apod.) 5, systém kvantifikace výskyt (ano – ne) frekvence (četnost výskytu) rozsah - plocha např. v novinách síla, intenzita. Postup obsahové analýzy musí být takový, aby dva či více výzkumníků analyzující stejný materiál došli ke shodným výsledkům. Příklad obsahové analýzy. Může jím být porovnání toho, zda se liší české a slovenské noviny v hodnocení rozpadu Československa (1989). Měly by se vybrat hlavní deníky, časové období pro sledování, co bude sledováno – důvody rozpadu, pozitivní a negativní stránky atd, jim odpovídající záznamové jednotky …….

21. Sekundární analýza dat • Je to nejlevnější způsob získávání dat, data jsou dostupná (někdy je nutné žádat svolení • autora). Sekundární analýza využívá informací, které byly ve starších výzkumech sebrány, ale • nebyly z určitého hlediska, v určitých souvislostech interpretovány (např. jen údaje pro určitý • kraj, jen pro lidi starší 60 let apod., každý výzkum testuje jen omezený soubor hypotéz, jen • omezenou množinu sociologicky relevantních kombinací proměnných). • Zdroje dat pro sekundární analýzu: • archivní data • oficiální statistická data • databanky statistických údajů • datové publikace výzkumů • datové soubory z výzkumů na počítači. • Výhody sekundární analýzy: • ušetří čas a peníze • nezasahuje do soukromí • umožňuje provádět srovnání (mezinárodní, analýzy trendů ve společnosti, časová srovnání • Nevýhody sekundární analýzy: • některá data jsou nedostupná a nelze je dostatečně doplnit • původní data mohou obsahovat chyby, které výzkumník při sekundární analýze nemůže odhalit nebo napravit. • požadovaná data nemusí zcela korespondovat s naším cílem (nemusí obsahovat informaci přesně v té podobě, v jaké ji potřebujeme).

22. Sekundární analýza dat Sekundární analýzy - v rámci tohoto typu služby připraví agentura studii na předem zadané téma. Základem takovéto studie je analytický rozbor dříve realizovaných výzkumů (možno využít více výzkumů najednou, též je možno zakoupit a využít informace konkurenčních agentur, pokud jim to smlouva s klientem dovoluje), doplněný informacemi z ČSÚ a z dalších veřejných zdrojů. Výsledkem projektu je závěrečná zpráva ve formě textu, grafů, tabulek a příloh. Sekundární analýzu lze provést do 2 týdnů, avšak doba zpracování závisí na typu projektu. Desk research - v rámci tohoto typu výzkumu agentura shromáždí dostupná statistická, obchodní a ekonomická data o daném segmentu trhu (z ČSÚ či jiných zdrojů) a provede několik expertních rozhovorů. Veškerá shromážděná data jsou pak analyzována a výsledky jsou připraveny ve formě závěrečné zprávy s grafy, tabulkami apod. Výsledky jsou klientovi předány za 4 týdny po podpisu kontraktu.