Právo a morálka

1. Právo a morálka

2. Morálka - definice • Morálka (mos, moris - mrav) znamená celkovou představu správného jednání ve společnosti. • Od pravidel zdvořilosti (způsob jednání a vystupování, který vyjadřuje respekt a úctu ke druhým) se liší tím, že se týká věcí závažných a podstatných

3. Zlaté pravidlo • Klasickou formou obecné morální zásady je tzv. Zlaté pravidlo: • „Nedělej druhým, co nechceš, aby dělali tobě.“ (Konfucius) • „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ (Bible) • „Co nechceš, aby ti jiní činili, nikomu nečiň. To je celá Tóra, všechno ostatní je jen komentář.“ (Talmud) • Vyjadřuje lidskou zkušenost, že základem dobrých vztahů je schopnost představit si sebe sama na místě druhého • Dítě se musí v rámci socializace zbavit přirozené soběstřednosti a svá jednání korigovat s ohledem na druhé

4. Morální hodnoty a morální jednání • Hodnoty lze definovat jako kvalitu lidského jednání, věcí obecně, nebo vztah člověka k životu, ke světu. • Hodnoty se mění v souvislosti s vývojem lidstva v tom nejširším slova smyslu, druhu lidského společenství, ale též vývojem konkrétního člověka. • Je možné tedy hodnotit věci, lidi, jednání, postoje člověka způsoby dobré – špatné (zlé), správné – nesprávné, spravedlivé – nespravedlivé atd., připustíme-li, že hodnocené „věci“ nemají neutrální význam, jsou hodnoceny v určitém kontextu a hodnotící zaujímá originální postoj.

5. Institucionální regulace jednání • Do této skupiny patří právní způsob regulace. • Společnost vytváří speciální instituce, organizace a státní orgány, jejichž prostřednictvím jsou poté vytvářeny další normy jednání. • Tyto další normy jsou jimi ovlivňovány, jejich plnění kontrolováno a případné jejich nedodržování sankcionováno. • Dochází k tzv. dualitě subjektu normy a objektu normy a to s přesně vymezenými pravidly.

6. Neinstitucionální regulace jednání • Morální normy jako normy neinstitucionální se vytváří nesystematicky, nebo se nekriticky předpokládá, že jednoduše „jsou“. • Dochází k jednotě subjektu a objektu normy, kdy společnost normy nejen tvoří (nebo uznává) a sankcionuje, ale také je i sama plní bez zprostředkovatelské role „instituce“ ve smyslu předchozího obrázku.

7. Právní a morální sankce • Morální normy obsahují sankce, ty ovšem postrádají charakter donucovacích aktů, tj. nejsou vykonatelné fyzickým donucením. • Sankce morálky mají povahu společenského odsouzení, zapuzení apod., tedy je to opět reakce společnosti na jednání opačné oproti morálnímu pravidlu, příkazu. • Tyto sankce mají hlavně nátlakový a snad při troše nadsázky lze říci i preventivní (ve vztahu k ostatním členům společnosti) charakter. • Na druhé straně pojem sankce v morálce je možné použít i pokud jednání není v rozporu s morální normou. V tomto smyslu bude mít sankce (v podobě např. pochvaly) satisfakční charakter.

8. Vnější a vnitřní regulace jednání • Morální normy determinují (regulují) jednání člověka bez ohledu na jiné společenské regulativy. Hlavní úlohu zde v tomto smyslu mají vnitřní motivy člověka jako např. individuální pocit zodpovědnosti, osobní svědomí apod. • Ve vnitřní regulaci jednání člověka lze vidět schopnost daného individua být sám sobě svým vlastním zákonodárcem, schopnost se sám podřídit normě, tedy povinnosti, ale též případné sankci. • Rozdíl mezi vnitřním a vnějším způsobem regulace je nutné chápat spíše jako rozdíl dvou různých přijetí povinnosti - tzn. kdy dochází ke „zvnitřnění“ povinnosti jako motivu morálního jednání a k jejímu vnějšímu vyjádření podřízením se právní normě

9. Vztah morálky a práva – 1. přístup • První přístup tvrdí, že právo a morálka musí být nezbytně ve shodě, musí koincidovat, a to proto, že morálka diktuje aktuální obsah práva.

10. Vztah morálky a práva – 2. přístup • Druhý přístup stojí na stanovisku, že právo a morálka mají vlastní sféry působnosti, avšak morálka je vyšší a proto je východiskem práva.

11. Vztah morálky a práva – 3. přístup • Třetí přístup vyjadřuje vztah práva a morálky jako dva protínající se kruhy. Část uvnitř protínání představuje společný základ morálky a práva, zatímco vnější části jsou výlučnou sférou práva nebo morálky.

12. Vztah morálky a práva – 4. přístup • Čtvrtý přístup spočívá v tvrzení, že morálka i právo mají své výlučné sféry, že každá z nich řeší otázku platnosti norem pouze ve své vlastní sféře.

13. Genetický vztah práva a morálky • Oba normové systémy se určitým způsobem vyvíjely spolu a až se vznikem pozitivizmu je patrná snaha o jejich sebeurčení, nutno dodat, že morálka je považována z hlediska vývoje za starší. Právě přirozenoprávní škola vychází z úzkého sepětí tzv. „lidských a přírodních zákonů“. • Jako příklad společného vývoje lze uvést např. „Desatero“, kdy můžeme hovořit o tzv. kodexované morálce, či Chamurappiho zákoník, ve kterém se odráží hodnotový systém tehdejší společnosti.

14. Pragmatický vztah práva a morálky • Z hlediska stability obstojí nejvíce náboženské normy a morálka v nich obsažená. • Právní normy jsou pochopitelně pružnější, proměnlivější. Technické právní normy (např. silniční zákon či stavební předpisy) si s morálními normami nekonkurují, stojí vedle sebe. • Právní norma je ovšem závazná - ať již morálním představám společnosti vyhovuje nebo ne. • V demokratických státech je možné hovořit o vlivu veřejnosti na zákonodárce prostřednictvím voleb jako sociální kontrole a zároveň stabilizátoru morálních norem dané společnosti.

15. Obsahové zaměření práva a morálky • Zkoumáme-li obsah některých právní norem, nelze si nepovšimnout v nich obsažených pojmů, jako jsou dobrá víra, dobré mravy apod. • Faktem je, že tyto pojmy samy nejsou přímo v právních normách definované a při jejich výkladu je třeba vycházet z právní vědy a judikatury. • Neexistuje ovšem široká shoda ohledně povahy těchto pojmů

16. Právo jako minimum morálky • Právo jako podmnožinu morálky chápal Georg Jellinek. Tímto přístupem přisoudil veškerým právním normám charakter norem morálních. Tím měla být přiřknuta právním normám úloha prosazovat výhradně to, co je morální. • Tento názor je očividně mylný - stačí jeho neudržitelnost demonstrovat tím, že bez pochybnosti existují právní normy, které jsou obsahově indiferentní. • Lze také upozornit na fakt zúžení účelu práva jen na dosažení morálních cílů - takovéto pojetí vede k donucování k dobru, které oslabuje vlastní odpovědnost člověka.

17. Vztah morálky a práva – shrnutí • Antropologie práva ukázala, že právo kdysi vzniklo ze společného mravu a morálky, které složitější společnosti začaly kodifikovat a vymáhat prostředky státní moci. • Moderní právní teorie se sice snažila závislosti na mravech a morálce pokud možno vyhnout a založit platnost práva jen na procesní správnosti a ústavnosti. Právní teorie však ukazuje, že právo na morálce závisí v těchto ohledech: • zákonodárce se nemůže obejít bez pojmů jako „dobré mravy“, „v dobré víře“ nebo „dobrý hospodář“; • soudcův výklad práva se přirozeně opírá o morálku, kterou se svou společností sdílí a z níž se nemůže úplně vymanit; • soulad práva s obecně sdílenou morálkou silně podporuje jak účinnost tak důvěryhodnost práva ve společnosti a obecné přesvědčení, že právo je „spravedlivé“; • morální představa spravedlnosti a její vývoj jsou hlavním zdrojem kritiky i vývoje práva, do něhož se tak prosazují nové zásady a nová témata.

18. Právo v. morálka - homosexualita • Dekriminalizace homosexuality • Registrované partnerství, manželství • Adopce dětí

19. Právo v. morálka - interrupce • Odpůrci interrupce nejčastěji argumentují tím, že člověk je člověkem od početí a že již plod v těle matky je reálně existující lidský jedinec s právem na život a statusem člověka bez ohledu na to, že například nejsou diferencovány žádné orgány a jedinec není samostatný. • Svoboda rozhodování o tělesné integritě • Právo na život • Povolení v. žádost

20. Právo v. morálka - euthanázie • Usmrcení na žádost, příp. asistovaná sebevražda, je z hlediska českého trestního práva nedovolené a je posuzováno jako vražda • Častá námitka odpůrců euthanázie - nejistota diagnózy, protože se stav umírajícího může změnit, lékař se může mýlit v diagnóze a konečně princip, že lékař nesmí učinit zákrok vedoucí ke zhoršení stavu pacienta • Některé dnešní úpravy předpokládají, že půjde o trestný čin, ale privilegované povahy, s výrazně nižší trestní sazbou než u trestného činu vraždy • Zneužití euthanázie - osobní důvody, dědictví, vysoké náklady léčby

21. Právo v. morálka – náhradní mateřství • Princip náhradního mateřství spočívá ve vložení embrya neplodného páru, který nemá šanci z nějakého důvodu dítě donosit, do dělohy náhradní matky, která páru dítě odnosí a po porodu zpět odevzdá jeho biologickým rodičům • „Pronájem dělohy“ • Úplatnost v. bezplatnost • Kdo je matkou? • Výběr pohlaví

22. Právo v. morálka – bezprávný život • Náhrada škody v případě narození „poškozeného“ dítěte • Náhrada škody v případě narození nechtěného dítěte