předškolák

1. předškolák vývoj poznávacích procesů

2. názorné, intuitivní, prelogické myšlení • málo flexibilní, nepřesné, nerespektující plně logiku, vázáno na činnost; • dítě uvažuje v celostních pojmech na základě vyzdvižení podstatných podobností; • v úsudcích dítě ještě vázáno na názor (viz. skleničky s vodou či korálky); • upravuje si realitu tak, aby byla pro něj srozumitelná a přijatelná – intuitivní přístup;

3. egocentrismus – tendence zkreslovat na základě subjektivního pohledu (když si zakryji oči rukama, schovám se); • fenomenismus – svět je takový , jak vypadá, velryba je ryba; • magičnost – není velký rozdíl mezi skutečností a světem fantazie; • absolutismus – každé poznání má definitivní a jednoznačnou platnost, potřeba jistoty; • příčinnost – otázky proč;

4. chápe trvalost objektů vnějšího světa, ale ne jejich podstatných znaků; trvalost předmětů určuje vizuální tvar; • zásadní změna vzhledu znamená ztrátu původní totožnosti; • nerozlišuje nadřazené třídy a dílčí složky (hnědých kuliček je víc než dřevěných); • rigidní uvažování – ulpívání na jednom pohledu (můj bratr nemá bratra) a na jednom stavu (ostříhané ovečky už nejsou ty ovečky); • chybí komplexní přístup, útržkovitost;

5. předpoklad správnosti a platnosti – hledání jednoznačné příčiny, odmítání náhod, vysvětlení nemusí být logické, ale musí být subjektivně uspokojující; • nezávislé události mohou být spojeny – transdukce (prší, když jedem k babičce, vždy bude pršet při návštěvě u babičky); • pokud je realita nesrozumitelná, vysvětlí si ji po svém, smyslem je dosáhnout jistoty;

6. globální vnímání • neschopnost systematického prohlížení jedné části po druhé; • postupem stále více vnímá z celku jednotlivé detaily; • velmi citlivé analyzátory, sluchové vnímání se zdokonaluje a zpřesňuje; • začíná přesněji vnímat prostor;

7. prostor, čas • egocentrická perspektiva vnímání prostoru, co je blízko je větší; • neodhaduje vzdálenosti; • chápe nahoře, dole, nechápe vlevo, vpravo; • rozšíření časové perspektivy (večer, zítra), vzdálenější budoucnost ztrácí význam; • čas měří událostmi a opakujícími se jevy;

8. počet, množství • rozliší nápadně odlišné množství (ne 3 od 4, ale od 7); • osvojuje si obecný pojem změny množství (spočítá 5 koláčů, ale v řadě s většími mezerami je jich víc); • porozumění pořadí a pochopení pojmů méně, více; • potřeba umět počítat a znát řadu čísel ke konci období;

9. živá fantazie • harmonizující význam, pro citovou a rozumovou rovnováhu; • záliba v pohádkách; • animismus – věci jsou živé (ostříhaný plyšák); • antropomorfismus – připisuje lidské vlastnosti (sluníčko se směje); • arteficialismus – někdo svět udělal (napustil vodu do rybníka);

10. konfabulace • mezery a nedostatky v paměti a rozumové nedostatky vyplňuje dítě svojí fantazií; nerozlišuje mezi snem a skutečností a o svých snech mluví jako o skutečných zážitcích (kolem 6.-7.roku zaniká);

11. řeč • důležitost verbálního vzoru; • zdokonalování, výslovnost 3. letého dítěte je hodně nedokonalá, mnohé hlásky nahrazuje jinými nebo je vyslovuje nepřesně, postupně vymizí dětská fyziologická patlavost, pokroky ve větné stavbě; • objevují se agramatismy; • egocentrická řeč i jako prostředek myšlení;

12. růst poznatků o sobě a okolním světě, dítě zná své jméno, umí udat i své pohlaví, označuje hlavní barvy; doznívá první období otázek charakteristické „co to je?“; dítě se začíná ptát na příčinu, původ, význam věcí „a proč?“; • počátek užívání řeči k regulaci svého chování; kolem 3 let hlasité slovní instrukce, od 4 – 5 let vnitřní řeč;

13. zájem o mluvenou řeč – povídky, říkanky, písničky; dítě rádo a hodně povídá – často je sám sobě jediným posluchačem; nedokonale zpívá písničky;