POJETÍ SPÁSY

1. POJETÍ SPÁSY ve světových náboženstvích a duchovních směrech Cesty katecheze č. 3/2009

2. POJEM „SPÁSA“ • praslovansky sъpasti (chránit stádo) • latinsky salus (salutare) • řecky sótéría (σωτηρία) • označuje obecně záchranu: • původně přirozenou (od nepřítele, z nesnází) • posléze nadpřirozenou (spása od Boha)

3. POJEM „SPÁSA“ • Obsah pojmu spása naznačují další podobné výrazy: • Záchrana • Vykoupení • Osvobození • Věčný život • Dar nového života, ve kterém člověk může uskutečnit plně své bytí • Uzdravení

4. teologická (křesťanská) nauka o spáse (vykoupení) se nazývá soteriologie (z řec. sótéría) Soteriologie řeší tři základní otázky: • od čeho chceme být osvobozeni, • k čemu chceme být osvobozeni • jak a čím toto osvobození dosáhnout Z tohoto pohledu budeme zkoumat přístup jednotlivých náboženství a duchovních směrů.

5. Světová náboženství: Křesťanství Židovství Islám Buddhismus Hinduismus Bahá´í Džinismus Konfucianismus Sikhismus Šintó Taoismus Zoroastrismus Přehled náboženských konceptů spásy

6. KŘESŤANSTVÍ V křesťanském učení je dárcem spásy Bůh, spásou je člověkem nezasloužený dar od Boha: • věčný život a společenství s Bohem

7. KŘESŤANSTVÍOd čeho chceme být osvobozeni? • Dar života byl člověku darován již na počátku – při stvoření • Člověk kvalitu svého života narušil a opakovaně narušuje hříchem – svojí nevírou v Boha a odmítáním jeho autority. Tak nechává do svého života vstupovat zlo.

8. KŘESŤANSTVÍK čemu chceme být osvobozeni? • Bůh člověka a celé lidstvo v dějinách neustále zachraňuje od zla, aby mu vrátil plnost života: zemi, vládu nad zvířaty, důvěru k sobě navzájem a tím schopnost žít ve společenství

9. KŘESŤANSTVÍJak jsme byli osvobozeni? • Definitivní záchranu (spásu) přinesl člověku Ježíš Kristus, Boží Syn, který se stal se člověkem, žil náš život, trpěl, zemřel a vstal z mrtvých. Jméno „Ježíš“ znamená „Bůh zachraňuje“. Křesťané věří, že Ježíš zničil moc Zlého, osvobodil člověka a tím plně uskutečnil spásu lidstva. Ježíšova oběť je stále znovu nekrvavým způsobem zpřítomňována při slavení mše svaté.

10. Do společenství s Bohem člověk vstupuje vírou, kterou potvrzuje přijetím křtu. Tím získává účast na Kristově smrti a vzkříšení a Bůh ho přijímá za svého adoptivního syna a dědice

11. ŽIDOVSTVÍ • Židé věří v jediného Boha, Stvořitele a Pána všeho, který si vyvolil jejich národ a uzavřel s ním smlouvu na Sinaji. Zaslíbení uskuteční skrze Mesiáše (tj. pomazaného), který přijde na svět na konci časů. • Židé dojdou spásy, když zachovají věrnost Bohu a jeho Zákonu(613 příkazů a zákazů).

12. ŽIDOVSTVÍ Spásou v judaismu je: • obrácení se člověka k Bohu, život s Ním. • pojem spása (hebr. ješua - יְשׁוּע) může znamenat: vytržení z nebezpečí smrti, naplněný život, osvobození, vykoupení, vyléčení, ochranu, vítězství, pokoj...

13. Znamením příslušnosti k vyvolenému národu Božímu je u mužů obřízka (odstranění předkožky), která se provádí rituálně osmého dne po narození chlapce. Může ji přijmout i v dospělosti každý muž, který se rozhodne přijmout židovské náboženství. • Opakem spásy je v židovství zatracení. Zatracením rozumíme odloučení se od Boha. Židovství však nezná pojem totálního zatracení. Každý jedinec nakonec dospěje ke konečné spáse.

14. Źidovství pamatuje i na ostatní národy: Dojdou spásy také, pokud uznají Boha Jahve a budou jej uctívat a dodržovat tzv. noachidská (noachická, Noeho) přikázání: - nebudeš se klanět jiným bohům než Jahvemu - nezabiješ - nepokradeš - nesesmilníš - nebudeš se rouhat Bohu - nebudeš jíst maso neusmrcených zvířat - vytvoř právní systém, který dohlédne na dodržování těchto přikázání

15. ISLÁM • Islám nezná pojem spása ani nic podobného. • Konečným stavem v islámu je posmrtný stav ráje (džannah - جنّة - tj. zahrada): - ráj znamená zahradu rozkoší, do které po smrti oddaný muslim přijde z vůle Alláha v „Den vzkříšení“ (Yawm al-Qiyāmah- يوم القيامة), který se nazývá také „Den soudu“ (Yawm ad-Din- يوم الدين) - nejvyšší úrovní ráje je firdaus (7. nebe), kde dlí proroci, mučedníci a většina spravedlivých a zbožných lidí

16. Špatní lidé v představě islámu odchází do pekla (džahannam, nár). • K tomu, aby muslim vstoupil do ráje, je podle Koránu nutné: - věřit v Boha, Poslední soud, všechny Alláhovy posly (Adam, Abrahám, Mojžíš, Ježíš, Muhammad aj.) stejně jako věřit, že Muhammad je posledním Božím prorokem - činit dobré skutky, dodržovat pět pilířů islámu

17. Pět pilířů islámu tvoří základ islámské praxe: - vyznání víry („Není boha kromě Alláha a Muhammad je Alláhův posel.“) - rituální modlitba (v poledne, odpoledne, za soumraku, v noci a za úsvitu) - almužna (1/10, 1/20 či 1/40 z majetku) - půst při ramadánu (postní měsíc) - pouť do Mekky (alespoň jednou za život)

18. BUDDHISMUS • Spásou je v buddhismu přerušení koloběhu životů (samsáry) a dosažení stavu nibbána (nirvána)- osvícení, a poté po smrti stavu parinirvána - konečná blaženost. • Buddhisté nepřijímají spásu přímo od Buddhy, ale praxí vznešené metody, kterou vyučoval. • Tou je osmidílná stezka. Gautama Buddha umírá a vchází do stavu parinirvány.

19. OSMIDÍLNÁ STEZKA • (1) Správné chápání je pochopení a vhled do Čtyř vznešených pravd. K tomu patří také vhled do pomíjivosti všech jevů • (2) Správné myšlení znamená přemýšlet, hovořit a jednat bez žádostivosti, nenávisti a krutosti. • (3) Správná mluva se vyhýbá lhaní, pomlouvání, drsným výrazům a zbytečnému tlachání. • (4) Správné konání znamená zdržet se zabíjení, braní toho, co nebylo darováno a nevhodných pohlavních styků. • (5) Správné živobytí znamená vykonávat taková povolání, která neškodí druhým bytostem. • (6) Správná snaha zahrnuje úsilí vyhnout se neprospěšným stavům mysli nebo je překonat, pokud už vznikly, a vyvolat a udržet prospěšné stavy mysli. • (7) Správná bdělost se týká uvědomování si pěti složek (tělesnosti, vědomí, vnímání, cítění a mentálních formací). Zahrnuje neustálé uvědomování si tělesných funkcí (dýchání, chůze, stání, atd.), všech obsahů vědomí, vjemů, pocitů ap. • (8) Správné soustředění zahrnuje meditační techniky sloužící k vyvinutí dostatečné koncentrace mysli, která je nezbytná pro dosažení vhledu do pravé skutečnosti.

20. ČTYŘI VZNEŠENÉ PRAVDY • Celý život je utrpení. • Utrpení vzniká z touhy po životě. • Utrpení je možné odstranit odstraněním touhy po životě. • Touhu po životě je možné odstranit praxí osmidílné stezky.

21. Pohled jednotlivých směrů buddhismu na nibbánu a buddhovství se liší: • V théravádském buddhismu byl ideálem arhant, jedinec, většinou mnich, který sledováním osmidílné stezky dospěl k procitnutí v soustředění sám na sebe. • V mahájánském buddhismu bódhisattva (jedinec který prozřel) odkládá osobní nirvánu, aby mohl pracovat pro spásu všech bytostí.

22. V théravádském buddhismu je cílem dospět do nirvány sledováním osmidílné stezky. • Théravádinové uznávají rozdíl mezi nibbánou Buddhovou, která je ta nejvyšší možná (parinirvána), a nibbánou, do níž může dospět arhant. • Cílem mahájánskéhobuddhisty je dosáhnout buddhovství, což může teoreticky každý.

23. Théravádinové soudí, že do nirvány lze dospět pouze úsilím sama jedince. • Mahájánští buddhisté dovolují užívat modliteb a víry, jakož i pomoci buddhů a bódhisattvů jako součásti procesu spásy.

24. HINDUISMUS • Takzvaný hinduismus je obecný pojem pro mnoho náboženských směrů Indie: - védismus (vaidika) - vaišnavismus (višnuismus) - šivaismus - šaktismus (tantra) aj. • Pro mnoho těchto směrů (ale ne všechny) je shodným pojmem sanátana dharma (odvěký řád), kterou chápou jako hlavní princip své životní praxe skrze různé metodiky(rituál, různé druhy jógy ap.). • Každý z těchto směrů se dívá na to, co lze označit jako spása, rozdílným způsobem.

25. Obecně je zde spásou vysvobození átmá (duše) ze samsáry - cyklu úmrtí a znovuzrození - a dosažení nejvyššího duchovního stavu. Ten je hlavním cílem „hinduismu“, kdy i „peklo“ (stav utrpení) a „nebe“ (stav blaženosti) jsou dočasné. Tento nejvyšší duchovní stav je zván mókša „osvobození“ nebo mukti „oproštění“. Mókša je konečné vysvobození z jedincovy představy o vlastním já, oproštění od pout zažívaného duálního světa a obnovení skutečné (vnitřní) přirozenosti.

26. Cesty k tomuto osvobození jsou různé, a závisí také na konkrétním „hinduistickém“ myšlenkovém směru (škole), v jaké formě toto osvobození vidí: • Vaišnavské školy dvaita (dualistický monismus) a višištadvaita (kvalifikovaný monismus) vidí mókšu jako blažené duchovní spojení s Bohem (Íšvarou) a nejvyšší stav existence. Věřící je ve spojení s Bohem, ale ponechává si svou osobní identitu. • Škola advaita (nedvojnost) vidí mókšu jako splynutí s Bohem, kdy vyhasíná pocit osobní identity.

27. Existují čtyři hlavní jógy či márgy (cesty) k dosažení mókši. Jsou to: • práce pro Nejvyššího (karma jóga) • poznávání Nejvyššího (džňána jóga) • meditace na Nejvyššího (rádža jóga) • láskyplná služba Nejvyššímu (bhakti jóga)

28. Karmajóga je tedy cestou činu. Jde převážně o denní rituály, ale i zaměstnání bez ohledu na výsledek. • Džňánajóga předpokládá studium písem, filosofický vhled a dotazování se učitele.

29. Rádžajóga (královská jóga) prohlubuje pouto s Bohem skrze dlouhé hluboké meditace. • Bhaktijóga (láskyplná služba) předpokládá, že každý čin jedince je prožíván jako radostné odevzdání Bohu.

30. Podle mudrce Pataňdžaliho (autora spisů o józe) je jóga: - zastavení proměn mysli - kdy se člověk odpoutává stále více od proměn tohoto světa (iluzí), do kterých je zapleten svojí individuální karmou [1]- svými činy, a odpoutáváním se se přibližuje stavu mókša a konečnému sjednocení s Bohem. [1] Karma je princip akce a reakce – to co jedinecučiní či učinil v jednom ze svých životů, se k němu dříve nebo později vrací (dobré i zlé činy).

31. Je osm stavů jógy (jógánga ánušthánád), závislých na stavu vědomí (džňánah díptih), které vedou ke sjednocení (vivékah khjátéh): • Jáma - vývojem správného jednání – pravdivost (satjá), nenásilnost (ahimsá) nesobeckost (astéja), mravnost (brahmačárja) a bezmajetnost (aparigraha); • Nijáma - vývojem duchovních hodnot - čistota (šauča), soucit (santóša), askeze (tapas), studium Véd – svatých spisů (svadhája), oddanost Nejvyššímu pánu (íšvarapranidhána); • Ásana - vývojem držení těla – (klasická hatha jóga); • Pránajáma - vývojem vdechu, výdechu a zadržení dechu; • Pratjáhara - vývojem nelpění na objektech smyslů; • Dhárana - vývojem zaměření smyslů; • Dhjána - vývojem meditace na sama sebe; • Samádhi - vývojem blaženosti v sobě a splynutí s Bohem

32. BAHÁ´Í Lotosový chrám v Novém Dillí, Indie

33. Z pohledu bahá´í je cesta od špatného ke správnému možná díky úsilí o sebepoznání. - Toto nám umožňuje vědět, kdy činíme něco užitečného (správného) a kdy ne. - Tohoto stavu uvědomění může být dosaženo pouze skrze Zjevení (proroky velkých náboženství). • Bahá´í tedy uznává velká světová náboženství, resp. jejich proroky a zakladatele jako opravdové posly Boží.

34. Zakladatel bahá´í - Bahá'u'lláh - opakovaně zdůrazňoval, že pouze zjevené náboženství nás může uchránit od našich nedokonalostí. Je to proto, že Bůh seslal Zjevení, aby nám ukázala cestu k duchovnímu vývoji a k dotyku našich srdcí s duchem Boží lásky. Skrze ni jsme schopni realizovat náš pravý potenciál a vytvořit podmínky k spojení s Bohem. Toto je „spása“ kterou náboženství podle bahá´í přináší.

35. Baháí nezná spásu od stavu prvotního hříchu, ani v naší ochraně od nějaké vnější zlé síly či ďábla. Spíše posouvá lidi od spoutanosti tímto světem k jejich vlastní vnitřní přirozenosti. • Spása zde znamená posun blíže k Bohu a úspěch na cestě k hlubokému a naplňujícímu štěstí. Mírzá Ḥusajn-`Alí Nuri známý jako Bahá'u'lláh

36. DŽINISMUS

37. Džinismus je náboženství, které se velmi podobá buddhismu a částečně i hinduismu. • Učitelem byl indický asketa Vardhamana, zvaný po svém osvícení Mahávíra (velký hrdina). Džinistická filosofie je tvořena Třemi klenoty (hlavními principy): • Anekāntavāda - nahlížení jedné pravdy z mnoha úhlů. • Syādvāda - logická filosofická argumentace obhajující relativitu tohoto světa. • Karma -na rozdíl od hinduismu je zde karma považována za druh nečistoty duše, kterou je náboženskou praxí třeba odstranit. Za karmu se tu považují stopy jak dobrých, tak špatných činů.

38. V džinismu jsou pro spásu používany termíny mókša a nirvána podobně jako v dalších indických náboženství. Neznamenají však totéž. I zde však jde o opuštění samsáry - cyklu smrti a znovuzrození v jiném těle -. • Nirvána je stav v okamžiku, když duše putuje z jednoho těla do druhého. • Když však duše (átmá) dosáhne stavu mókša, je osvobozena z cyklu zrození a úmrtí a dosahuje svého vlastního já. Poté se stane siddhou (světcem). • V džinismu dosažení mókši vyžaduje odstranění důsledků všech činů - dobrých i špatných – z duše jedince pomocí různých praktik.

39. Mezi tyto praktiky patří: • nenásilí (ahimsá)- nezabít žádnou živou bytost (z toho důvodu mají džinisté roušky proti vdechnutí hmyzu a vějíře na odmetání všeho co leze po zemi) • pravdivost (satja)- mluvit a žít pravdivě • nekradení (astéja) – nepřisvojit si nic, co mi nenáleží • pohlavní zdrženlivost (brahmačarja) • neulpívání (aparigraha) – na věcech, lidech, světě Jejich dodržováním spolu s praxí Tří klenotů dosahuje džinista spásy- stavu mókša.

40. KONFUCIANISMUS • Konfucianismus je spíše filosofie než náboženství. • Vyvinul se z učení čínského mudrce Konfucia.

41. Konfucianismus chápe „tao“ (cestu) jako cestu člověka a společnosti. • Důležité je v něm lidské jednání, které nesmí být v rozporu s vůlí nejvyššího božstva (Nebes). • Konfucius považoval za velmi důležité vztahy:- otcem a synem – nejsilnější, syn ctil otce i po smrti, otec musel zabezpečit rodinu- manželem a manželkou – manželka poslouchala- starším a mladším bratrem- přítelem a přítelem - jediný je rovnocenný, hrál roli i věk- panovníkem a poddaným

42. Ve skutečnosti stát a národ byl jen rozšířenou rodinou. • Císař byl „otcem i matkou“ prostých lidí. Přinášel oběti Nebesům, aby se zemi dobře dařilo. • Byl označován jako Syn Nebes.

43. Základem konfucianismu tedy je idea, že lidé mají žít v harmonii jeden s druhým a s přírodou. • K dosažení těchto cílů je doporučován právě systém mezilidských vztahů a dobré vlády. • Důraz je kladen i na rozum, odpovědnost a pozitivní postoj ke světu.

44. Naplňování těchto principů v životě znamená jít Cestou Nebes (T'ien nebo T'ien-li), jenž je nejzazším cílem konfuciánů. • Člověk se na této vnitřně zušlechťuje, to je jeho spásou, stát se úplným, skutečným člověkem. • Není zde vnější činitel, konfucián této spásy dosahuje vlastním úsilím.

45. SIKHISMUS

46. sikhismus je indické náboženství vzniklé kombinací principů islámu a hinduismu

47. Sikhismus nezná peklo ani nebe, spásou mu je duchovní jednota s Bohem. • Hlavní překážkou k této jednotě jsou společenské konflikty, a obecně lidské poklesky, které jsou vyjádřeny tzv. pěti zly. • Jedná se o ego, hněv, chamtivost, ulpívání a touhu. • Těchto pět zel nás drží v cyklu úmrtí a znovuzrození (reinkarnace). • Z tohoto cyklu se sikhové snaží osvobodit, za pomocí těchto metod: 1) Recitace a opakování Božího jména. (nām) 2) Vedení guruem – duchovním mistrem. 3) Bratrství se všemi lidmi. 4) Morálníchování- obrana slabých, nenásilí.

48. Sikhové ještě dodržují pět disciplín (5K) • nestříhané vlasy a vousy; vlasy přikryté turbanem (kéš) • dřevěný hřeben na česání (kanga) • železný náramek – připomínka vazby s guruem (kara) • krátké nohavice jako symbol cudnosti (kachera) • rituální dýka (kirpán) • a recitují různé verše

49. Spojení s Bohem (sféra Pravdy) nakonec sikhové dosahují hlavně skrze recitování Božího jména a milostí gurua (duchovního učitele), po dodržení výše zmíněných předpokladů chování. • Tento stav spásy se nazývá sač khanda.

50. ŠINTÓ • Šintó (神道) je japonské animistické a polyteistické náboženství. • Uctívá zejména duchy - božstva (神 kami). Mnoho těchto božstev přebývá dle šintoistů na různých místech v přírodě – v pramenech, stromech, skalách, v moři ap. (patří sem i silné tajfuny, které r. 1274 a 1281 smetly na pobřeží Japonska mongolské útočné flotily, a byly nazvány kami-kaze, božský vítr).