70 likes | 527 Views
PŘÍDAVNÁ JMÉNA. Mgr. Michal Oblouk. PŘÍDAVNÁ JMÉNA – DRUHY. vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatných jménem, anebo jejich význam jinak blíže určují mluvnické kategorie : PÁD, ČÍSLO, ROD (shoda s podstatným jménem), DRUH, VZOR, STUPEŇ druhy :
E N D
PŘÍDAVNÁ JMÉNA Mgr. Michal Oblouk
PŘÍDAVNÁ JMÉNA – DRUHY • vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatných jménem, anebo jejich význam jinak blíže určují • mluvnické kategorie: PÁD, ČÍSLO, ROD (shoda s podstatným jménem), DRUH, VZOR, STUPEŇ • druhy: • TVRDÁ – v 1. p. j. č. mají trojí zakončení: -Ý/-Á/-É (mladý chlapec, mladá dívka, mladé děvče), vzor MLADÝ • MĚKKÁ – v 1. p. j. č. mají ve všech rodech koncovku –Í (jarní vánek, jarní květina, jarní počasí), vzor JARNÍ • PŘIVLASTŇOVACÍ – utvořena od podstatných jmen označujících osoby, popř. zvířata, tvoří se příponami –ŮV/-OVA/-OVO, -IN/-INA/-INO (otcův bratr, otcova sestra, otcovo dítě, matčin syn, matčina sestra, matčino dítě), vzory OTCŮV, MATČIN
JMENNÉ TVARY • naprostá většina přídavných jmen tvrdých má jen tvary s dlouhou samohláskou v koncovce, některá mají vedle těchto tvarů i tvary jmenné • bývají obvykle jen v 1. p. j. č. a mn. č., zřídka ve 4. p. – zdráv, zdráva, zdrávo, zdrávi, zdrávy • vyjadřují jmennou část přísudku nebo doplněk • v koncovkách píšeme –I jen v 1. p. mn. č. rodu mužského životného (Chlapci běhali bosi.), v ostatních případech píšeme –Y (Dívky tančily bosy.) bosý/bos, hladový/hladov, hotový/hotov, mrtvý/mrtev, laskavý/laskav, nemocný/nemocen, povinný/povinen, šťastný/šťasten, vděčný/vděčen, vědomý/vědom, známý/znám, zvědavý/zvědav, živý/živ • přídavné jméno RÁD, RÁDA, RÁDO má pouze jmenné tvary
SKLOŇOVÁNÍ A PRAVOPIS PŘÍDAVNÝCH JMEN TVRDÝCH • skloňují se podle vzoru MLADÝ (MLADÁ, MLADÉ) – stejně jako podstatná jména zakončená –Ý, -Á, -É (hajný, vrátný, pokojská, vstupné, nájemné,…) a některá zájmena a číslovky (který, jaký, druhý, paterý, dvojnásobný,…) • v 1. a 5. p. mn. č. rodu mužského životného se některé souhlásky před koncovkou –Í mění: R – Ř (bystrý – bystří), H – Z (drahý – drazí), CH – Š (plachý – plaší), K – C (divoký – divocí), -SKÝ/-ŠTÍ (dětský – dětští), -CKÝ/-ČTÍ (vědecký – vědečtí), -ČKÝ/-ČCÍ (droboučký – droboučcí) • v koncovkách píšeme –Ý (zdravý člověk, zdravých lidí), v 1. a 5. p. mn. č. píšeme –Í (zdraví lidé), v 7. p. mn. č. je koncovka –ÝMI (zdravými lidmi)
SKLOŇOVÁNÍ A PRAVOPIS PŘÍDAVNÝCH JMEN MĚKKÝCH • skloňují se podle vzoru JARNÍ • stejně se skloňují podstatná jména rodu mužského a ženské zakončená –Í (krejčí, kočí, průvodčí, vedoucí, rozhodčí, výpravčí, Jiří, pokladní,…), některá zájmena a číslovky (čí, její, první, třetí, dvojí,…) • v koncovkách píšeme –Í (sokolí hnízdo, sokolím mláďatům, sokolího peří, sokolími mláďaty)
SKLOŇOVÁNÍ A PRAVOPIS PŘÍDAVNÝCH JMEN PŘIVLASTŇOVACÍCH • skloňují se podle vzorů OTCŮV (OTCOVA, OTCOVO) a MATČIN (MATČINA, MATČINO) • tvary s koncovkou –Ě/-U: • 3. p. j. č. rod mužský a střední –U (otcovu bratru, slovu) • 3. a 6. p. j. č. rod ženský –Ě (otcově sestře) • 6. p. j. č. rod mužský a střední –Ě/-U (otcově bratru, otcovu slovu) • přídavná jména přivlastňovací utvořená od vlastních jmen píšeme s velkým začátečním písmenem (Alšovy kresby, Mozartovy opery, Renatina kniha, Alíkova bouda), ostatní přídavná jména utvořená od vlastních jmen píšeme s malým začátečním písmenem (česká země, moravská vína, pardubický perník) • v koncovkách píšeme –I jen v 1. a 5. p. mn. č. (otcovi bratři – TI, matčini bratři), všude jinde píšeme –Y/-Ý (otcovy sestry – TY, matčiny sestry, otcových bratrů – matčiných bratrů), v 7. p. mn. č. je koncovka –ÝMI (otcovými bratry – matčinými bratry)
STUPŇOVÁNÍ • mnohá přídavná jména mohou při srovnávání vyjadřovat trojí stupeň vlastnosti • 1. STUPEŇ – vyjadřuje základní míru vlastnosti • 2. STUPEŇ – tvoří se z prvního stupně příponami –EJŠÍ, -ĚJŠÍ, -ŠÍ nebo koncovkou –Í • 3. STUPEŇ – tvoří se z druhého stupně předponou NEJ- • hezký/hezčí, měkký/měkčí, tenký/tenčí, hebký/hebčí, hebčejší, vlhký/vlhčí, vlhčejší, sympatický/sympatičtější, snadný/snazší, snadnější, zadní/zazší, zadnější, blízký/bližší, prudký/prudší, sladký/sladší, tvrdý/tvrdší, vysoký/vyšší, hluboký/hlubší, jednoduchý/jednodušší, drahý/dražší, nízký/nižší, krátký/kratší • několik přídavných jmen má stupňování nepravidelné – zlý, špatný/horší, dobrý/lepší, velký/větší, malý/menší, dlouhý/delší • mnohá přídavná jména nelze stupňovat, např. dřevěný, zlatý, roční, sluneční, nakreslený, včerejší,… • přídavná jména, která před příponou –KÝ mají T nebo D, tvoří 2. stupeň příponou –ŠÍ (hladký/hladší, řídký/řidší, ale břitký/břitčí) • přídavná jména zakončená –MÝ mají v 2. a 3. stupni –MĚJŠÍ, přídavná jména zakončená –MNÝ mají v 2. a 3. stupni –MNĚJŠÍ (přímý – přímější/nejpřímější, významný – významnější/nejvýznamnější) • přídavná jména začínající J- mají v 3. stupni souhláskovou skupinu –JJ- (nejjasnější, nejjednodušší) • přídavné jméno RÁD se při stupňování mění v příslovce – raději, nejraději/radši, nejradši