7.přednáška

1. 7.přednáška Excel – vzorce, funkce, odkazy

2. Vzorce • Vzorce jsou rovnice, které provádějí výpočty s hodnotami zadanými v listu. Vzorec začíná znaménkem rovná se (=). Následující vzorec například násobí 2 krát 3 a potom k výsledku přičte 5. • =5+2*3 • Vzorec může také obsahovat některou nebo všechny následující položky: funkce, odkazy, operátory a konstanty.

3. Části vzorce •  Funkce: Funkce PI() vrátí hodnotu čísla pí: 3,142... •  Odkazy (nebo názvy): A2 vrátí hodnotu v buňce A2. •  Konstanty: Čísla nebo textové hodnoty zadané přímo do vzorce, například 2. •  Operátory: Operátor ^ (stříška) umocní číslo na zadanou mocninu a operátor * (hvězdička) násobí.

4. Funkce ve vzorcích • Funkce jsou předdefinované vzorce provádějící výpočty pomocí určitých hodnot, nazývaných argumenty, v určitém pořadí nebo struktuře. Pomocí funkcí lze provádět jednoduché nebo složité výpočty. Funkce ZAOKROUHLIT může například zaokrouhlit číslo v buňce A10.

5. Struktura funkce • 1)  Struktura: Struktura funkce začíná znaménkem rovná se (=), za nímž následuje název funkce, otevírací závorka, argumenty funkce oddělené středníky a uzavírací závorka.

6. Struktura funkce • 2) Název funkce: Seznam funkcí, které jsou k dispozici, zobrazíte klepnutím na buňku a stisknutím kláves SHIFT+F3. • 3) Argumenty: Argumenty mohou být čísla, text, logické hodnoty (například PRAVDA nebo NEPRAVDA), matice, chybové hodnoty (například #N/A) nebo odkazy na buňky. Určený argument musí pro tento argument vytvořit platnou hodnotu. Argumenty mohou být také konstanty, vzorce nebo jiné funkce. • 4) Popis argumentu: Při zadání funkce se zobrazí popis obsahující syntaxi a argumenty. Zadáte-li například část funkce =ZAOKROUHLIT(, zobrazí se popis. Popisy jsou k dispozici pouze u integrovaných funkcí.

7. Zadání vzorců    • Vytváříte-li vzorec obsahující funkci, můžete pomocí dialogového okna Vložit funkci zadat funkce listu. Při zadávání funkce do vzorce se v dialogovém okně Vložit funkci zobrazí název funkce, jednotlivé argumenty této funkce, popis funkce a jednotlivých argumentů, aktuální výsledek funkce a aktuální výsledek celého vzorce.

8. Vnořené funkce • V určitých případech může být potřeba použít určitou funkci jako jeden z argumentů jiné funkce. Například následující vzorec používá vnořenou funkci PRŮMĚR a porovnává výsledky s hodnotou 50.

9. Vnořené funkce

10. Platné výsledky • Jestliže je vnořená funkce použita jako argument, musí jako výsledek vracet stejný typ hodnot, jaký je používán v argumentu. Pokud například argument vrací hodnoty PRAVDA nebo NEPRAVDA, musí je vracet také vnořená funkce. Pokud tomu tak není, zobrazí aplikace Microsoft Excel chybovou hodnotu #HODNOTA!.

11. Omezení úrovní vnoření • Vzorec může obsahovat až sedm úrovní vnořených funkcí. Je-li funkce B použita jako argument ve funkci A, je funkce B funkcí druhé úrovně. Například funkce PRŮMĚR a SUMA jsou obě funkcemi druhé úrovně, protože jsou argumenty funkce KDYŽ. Funkce vnořená uvnitř funkce PRŮMĚR by byla funkcí třetí úrovně a tak dál

12. Odkazy ve vzorcích • Odkaz označuje buňku nebo oblast buněk na listu a udává, kde má aplikace Microsoft Excel hledat hodnoty nebo data, která chcete použít ve vzorci. Pomocí odkazů můžete použít data obsažená v různých částech listu v jednom vzorci nebo hodnotu jedné buňky použít v několika vzorcích. Můžete také odkazovat na buňky v jiných listech stejného sešitu nebo na jiné sešity. Odkazy na buňky v jiných sešitech se nazývají propojení.

13. Odkazy typu A1 • Ve výchozím nastavení používá aplikace Excel odkazy typu A1, které odkazují na sloupce pomocí písmen (A až IV, celkem 256 sloupců) a na řádky čísly (1 až 65536). Tato písmena a čísla se nazývají záhlaví řádků a sloupců. Odkaz na buňku vytvoříte zadáním písmene sloupce následovaného číslem řádku. Například údaj B2 odkazuje na buňku na průsečíku sloupce B a řádku 2.

14. Odkaz na jiný list • V následujícím příkladu vypočítává funkce listu PRŮMĚR průměrnou hodnotu oblasti B1:B10 v listu s názvem Marketing ve stejném sešitu

15. Propojení na jiný list ve stejném sešitu • Všimněte si, že odkazu na oblast předchází název listu a vykřičník (!).

16. Rozdíl mezi relativními a absolutními odkazy • Relativní odkaz na buňku ve vzorci, například A1, je založen na relativním umístění buňky obsahující vzorec a buňky, na kterou odkaz odkazuje. Jestliže se změní umístění buňky, která obsahuje vzorec, změní se i odkaz. Pokud vzorec zkopírujete do více řádků nebo sloupců, odkaz se automaticky upraví.

17. Relativní odkazy • Ve výchozím nastavení používají nové vzorce relativní odkazy. Pokud například zkopírujete relativní odkaz z buňky B2 do buňky B3, změní se vzorec automaticky z hodnoty =A1 na hodnotu =A2.

18. Absolutní odkazy • Absolutní odkaz na buňku ve vzorci, například $A$1, vždy odkazuje na buňku v určitém umístění. Jestliže se změní umístění buňky, která obsahuje vzorec, zůstane absolutní odkaz stejný. Pokud odkaz zkopírujete do více řádků nebo sloupců, absolutní odkaz se neupraví.

19. Absolutní odkazy • Ve výchozím nastavení používají nové vzorce relativní odkazy a je třeba je přepnout na absolutní odkazy. Jestliže například zkopírujete absolutní odkaz z buňky B2 do buňky B3, zůstane v obou buňkách stejná hodnota =$A$1.

20. Smíšené odkazy • Smíšený odkaz obsahuje absolutní hodnotu ve sloupci a relativní na řádku nebo absolutní hodnotu na řádku a relativní ve sloupci. Absolutní odkaz ve sloupci se zobrazí ve tvaru $A1, $B1 atd. Absolutní hodnota na řádku se zobrazí ve tvaru A$1, B$1 atd. Jestliže se buňka obsahující vzorec změní, změní se relativní odkaz a absolutní odkaz zůstane zachován. Pokud vzorec zkopírujete do více řádků a sloupců, upraví se automaticky relativní odkaz a absolutní odkaz zůstane beze změn.

21. Smíšené odkazy • Jestliže například zkopírujete smíšený odkaz z buňky A2 do buňky B3, bude upraven z hodnoty =A$1 na hodnotu =B$1.

22. Styl prostorového odkazu • Jestliže chcete analyzovat data ve stejné buňce nebo oblasti buněk na více listech sešitu, použijte prostorový odkaz. Ten obsahuje odkaz na buňku nebo oblast, kterému předchází rozsah názvů listů. Aplikace Excel použije všechny listy uložené mezi počátečním a koncovým názvem odkazu. Vzorec =SUMA(List2:List13!B5) například sečte všechny hodnoty obsažené v buňce B5 na všech listech mezi listem 2 a listem13 včetně.

23. Styl prostorového odkazu • Pomocí prostorových odkazů můžete odkázat na buňky v jiných listech, definovat názvy a vytvářet vzorce pomocí následujících funkcí: SUMA, PRŮMĚR, AVERAGEA, POČET, POČET2, MAX, MAXA, MIN, MINA, SOUČIN, SMODCH.VÝBĚR, STDEVA, SMODCH, STDEVPA, VAR.VÝBĚR, VARA, VAR a VARPA. • Prostorové odkazy nelze použít v maticových vzorcích. • Prostorové odkazy nemohou být použity s operátorem průniku (jednoduchá mezera) ani ve vzorcích s implicitním průnikem.

24. Styl prostorového odkazu • Změna prostorového odkazu při přesunu, kopírování, vkládání nebo odstraňování listů • Následující příklady vysvětlují, co se stane po přesunu, zkopírování, vložení nebo odstranění listů, které jsou zahrnuty v prostorovém odkazu. V příkladech se pomocí vzorce =SUMA(List2:List6!A2:A5) sčítají buňky A2 až A5 v listech 2 až 6.

25. Vložení nebo kopírování • Jestliže vložíte nebo zkopírujete listy mezi List2 a List6 (koncové body v  tomto příkladu), budou do výpočtů zahrnuty všechny hodnoty v buňkách A2 až A5 z přidaných listů.

26. Odstranění:   Pokud odstraníte listy, které jsou mezi listy s označením mezi List2 a List6, budou jejich hodnoty z výpočtu odstraněny. Přesunutí:   Pokud listy, které jsou mezi listy s označením List2 a List6 přesunete mimo rozsah listů, na které odkazujete, budou jejich hodnoty z výpočtu odstraněny. Přesunutí koncového bodu:   Jestliže přesunete List2 nebo List6 na jiné místo ve stejném sešitu, výpočet se upraví a přizpůsobí novému rozsahu listů mezi nimi. Odstranění koncového bodu:   Jestliže odstraníte list List2 nebo List6, výpočet se upraví a přizpůsobí rozsahu listů mezi nimi. Odstranění a přesunutí

27. Odkazy typu R1C1 • Můžete také použít styl odkazu, ve kterém jsou očíslovány řádky i sloupce listu. Styl odkazu R1C1 slouží například pro výpočet pozic řádků a sloupců v makrech. U stylu odkazu R1C1 je umístění buňky označeno písmenem R, po kterém následuje číslo řádku, a písmenem C následovaným číslem sloupce. • Při záznamu makra se některé příkazy zaznamenávají s odkazy ve tvaru R1C1. Pokud zaznamenáte příkaz, jako například klepnutí na tlačítko AutoSum, kterým vložíte vzorec sčítající oblast buněk, zaznamená aplikace Excel vzorec pomocí odkazu stylu R1C1, nikoli A1.

28. Zapnutí nebo vypnutí stylu odkazu R1C1 • 1)V nabídce Nástroje klepněte na příkaz Možnosti a potom na kartu Obecné. • 2)Ve skupinovém rámečku Nastavení zaškrtněte nebo zrušte zaškrtnutí políčka Styl odkazu R1C1.

29. Názvy ve vzorcích • Popisky ve sloupcích a řádcích listu lze použít k odkazování na buňky v těchto sloupcích a řádcích. Případně můžete vytvořit popisné názvy, které představují buňky, oblasti buněk, vzorce nebo konstantní hodnoty. Popisky lze použít ve vzorcích, které odkazují na data v jednom listu. Chcete-li definovat oblast v jiném listu, použijte název.

30. Použití definovaných názvů, které mají představovat buňky, konstanty nebo vzorce • Definovaný název ve vzorci může ulehčit porozumění účelu vzorce. Například vzorec =SUMA(PrvníČtvrtletíProdej) lze pochopit snáze než =SUMA(C20:C30). • Názvy jsou k dispozici pro všechny listy. Jestliže například název PlánovanýProdej odkazuje na oblast A20:A30 v prvním listu sešitu, můžete pomocí názvu PlánovanýProdej v libovolném jiném listu stejného sešitu odkázat na oblast A20:A30 v prvním listu.

31. Použití definovaných názvů, které mají představovat buňky, konstanty nebo vzorce • Názvy mohou také představovat vzorce nebo hodnoty, které se nemění (konstanty). Například název DaňZPřidanéHodnoty může představovat výši daně z přidané hodnoty (například 22 procent), která se používá při prodeji.

32. Použití definovaných názvů, které mají představovat buňky, konstanty nebo vzorce • Můžete také vytvořit odkaz na název definovaný v jiném sešitu nebo definovat název, který odkazuje na buňky v jiném sešitu. Například vzorec SUMA(Prodej.xls!Plánovaný prodej) odkazuje na oblast nazvanou Plánovaný prodej v sešitu nazvaném Prodej.

33. Poznámka • V názvech se standardně používají absolutní odkazy na buňky.

34. Pokyny pro vytváření názvů • Přípustné znaky: První znak názvu musí být písmeno nebo znak podtržení. Zbývající znaky v názvu mohou být písmena, čísla, tečky a znaky podtržení. • Povinné odlišení názvu a odkazu na buňku: Názvy nemohou být stejné jako odkaz na buňku, například Z$100 nebo R1C1.

35. Pokyny pro vytváření názvů • Použití více slov: V názvu lze použít více slov, mezery jsou však nepřípustné. Slova mohou oddělovat znaky podtržení a tečky, například Daň_z_prodeje nebo První.čtvrtletí. • Přípustný počet znaků:  Název může obsahovat maximálně 255 znaků. •  POZNÁMKA:   Pokud název definovaný u oblasti obsahuje více než 253 znaků, nelze jej vybrat v seznamu Název.

36. Pokyny pro vytváření názvů • Velká a malá písmena v názvech: Názvy mohou obsahovat velká a malá písmena. V aplikaci Microsoft Excel se velká a malá písmena v názvech nerozlišují. Pokud jste například vytvořili název Prodej a potom vytvoříte další název PRODEJ ve stejném sešitu, nahradí druhý název první.

37. Použití existujících popisků řádků a sloupců jako názvů • Pokud vytvoříte vzorec, který odkazuje na data v listu, můžete na data odkazovat pomocí popisků sloupců a řádků v listu. Chcete-li například vypočítat celkovou hodnotu sloupce Produkt, použijte vzorec =SUMA(Produkt).

38. Použití popisku • Pokud potřebujete odkázat na množství Produktu 3 u pobočky Východ (tj. hodnotu 110,00), můžete použít vzorec =Produkt 3 Východ. Mezera ve vzorci mezi položkami Produkt 3 a Východ je operátor průniku. Tento operátor znamená, že by aplikace Excel měla najít a vrátit hodnotu v buňce průniku řádku s popiskem Východ a sloupce s popiskem Produkt 3.

39. Poznámka • Při výchozím nastavení nerozeznává aplikace Microsoft Excel popisky ve vzorcích. Chcete-li popisky ve vzorcích používat, klepněte na příkaz Možnosti v nabídce Nástroje a potom klepněte na kartu Výpočty. Ve skupinovém rámečku Možnosti sešitu zaškrtněte políčko Povolit popisky ve vzorcích

40. Skládané popisky • Jestliže jsou sloupce a řádky listu opatřeny popisky, můžete pomocí nich vytvořit vzorce, které budou odkazovat na data tohoto listu. Pokud list obsahuje skládané popisky sloupců, ve kterých následuje pod popiskem v jedné buňce jeden nebo více dalších popisků, můžete ve vzorcích použít skládané popisky jako odkazy na data tohoto listu. Pokud je například v buňce E5 popisek Morava a v buňce E6 popisek Plán, vrátí vzorec =SUMA(Morava Plán) hodnotu součtu sloupce Morava Plán

41. Pořadí skládaných popisků • Jestliže odkazujete na informace pomocí skládaných popisků, odkazujete na ně v pořadí, ve kterém jsou popisky zobrazeny (shora dolů). Pokud je v buňce F5 popisek Morava a v buňce F6 popisek Skutečné, můžete ve vzorci odkázat na skutečné hodnoty pro oblast Morava pomocí položky Morava Skutečné. Chcete-li například vypočítat průměr skutečných hodnot pro oblast Morava, použijte vzorec =PRŮMĚR(Morava Skutečné).

42. Použití kalendářních dat jako popisků • Jestliže vytvoříte popisek oblasti pomocí dialogového okna Oblasti popisků a tato oblast bude obsahovat jako popisek rok nebo datum, bude datum v aplikaci Excel definováno jako popisek tím, že bude při zadání popisku do vzorce vloženo do jednoduchých uvozovek. Předpokládejme například, že list obsahuje popisky 2007 a 2008 určené pomocí dialogového okna Oblasti popisků. Pokud zadáte vzorec =SUMA(2008), bude automaticky aktualizován na =SUMA('2008').

43. Výpočtové operátory ve vzorcích • Operátory určují typ výpočtu, který chcete s prvky vzorce provést. V aplikaci Microsoft Excel jsou zahrnuty čtyři typy matematických operátorů: aritmetický, relační, textový a odkazovací operátor.

44. Typy operátorů • Aritmetické operátory:   K provádění základních matematických operací, jako je sčítání, odčítání nebo násobení, ke kombinování čísel a vytváření číselných výsledků slouží následující aritmetické operátory.

45. Aritmetické operátory

46. Relační operátory • :   Pomocí následujících operátorů můžete porovnat dvě hodnoty. Při porovnání dvou hodnot pomocí těchto operátorů je výsledkem logická hodnota PRAVDA nebo NEPRAVDA.

47. Relační operátory

48. Operátor zřetězení textu • Chcete-li spojit neboli zřetězit jeden nebo více textových řetězců tak, aby byl vytvořen jediný textový řetězec, použijte operátor „&“.

49. Operátor zřetězení textu

50. Odkazovací operátory Chcete-li kombinovat oblasti buněk pro výpočty, použijte následující operátory.