Cvičení z ÚNB 2

1. Cvičení z ÚNB 2 Lycopodiophyta + Equisetophyta Jitka Kocková, Pavel Kúr upraveno dle Libora Ekrta, perokresby Jan Košnar

2. (oddělení) Lycopodiophyta – plavuně • starobylá skupina, poč. spodní devon, hl. stromovité (končí v permu), • druhohory jen keřovité • recentní typy jen bylinné s těžištěm výskytu v tropech • stonek: plný, nečlánkovaný • dichotomicky větvený → pseudomonopodium • jediná skupina s pravými mikrofyly(uspořádány do šroubovice nebo 4 řad) • funkční rozlišení mikrofylůtrofofyly x sporofyly x trofosporofyly • lingula(pajazýček) – parenchymatický útvar v paždí listů

3. Lycopodiophyta – obecná charakteristika; důležité znaky • strobilus: výtrusná šištice – (rozdíl Huperzia × Lycopodium) • sporangium – ledvinité v paždí mikrofylů (eusporangiátní, • evolučně starší typ) • = stěna sporangia vícevrstevná, všechny buňky ve stěně stejného vzhledu, • vznik z více buněk • gametofyt(G): mnohobuněčný, bičíkaté spermatozoidy způsob otevírání zralého sporangia plavuní Podélný řez sporangiem plavuní sporangium spory sporofyl (nebo trofosporofyl) stonek

4. Lycopodiophyta – obecná charakteristika • důležité znaky skupiny Lycopodiophyta: (1) anatomie stonku (resp. vodivých pletiv) – příčný řez (šedě – lýko, černě – dřevo): protostélé (např. rod Selaginella - vraneček) aktinostélé (např. rod Huperzia - vranec) plektostélé (např. rod Lycopodium - plavuň)

5. Lycopodiophyta – systematické členění

6. Lycopodiophyta – Lycopodiopsida • (třída) Lycopodiopsida– plavuně (v užším smyslu) • byliny • listy ve spirále, vzácněji ve 4 řadách • izosporie • (čeleď) Lycopodiaceaes. l. • Lycopodium (plavuň) – listy ve šroubovici (trofofyly), výrazně odlišen strobilus (sporofyly) • Lycopodiumclavatum– p. vidlačka • L. annotinum– p. pučivá • Huperziaselago– vranec jedlový: trofofyly (zelené listy) a trofosporofyly (zelené listy se sporangii), strobilus není vylišen

7. Lycopodiophyta – Selaginellopsida • (třída) Selaginellopsida – vranečky • byliny • listy ve 4 řadách, nebo ve šroubovici; na bázi listu blanitý výrůstek = lingula (pajazýček) – sací funkce při příjmu dešťové vody angulární list mikrosporangium rhizofor megasporangium • mikrosporangia (♂) na horních trofosporofylech, s velkým množstvím mikrospor • megasporangia (♀) na spodních trofosporofylech, se 4 megasporami Selaginella selaginoides– vraneček brvitý(velmi vzácný, vysoké hory)

8. Lycopodiophyta – Isoëtopsida • (třída) Isoëtopsida– šídlatky • dnes jen byliny (v pravěku i stromy – karbonské močály – černé uhlí) • Lepidodendrales – Lepidodendron, Sigillaria • dlouhé listy (trofosporofyly) se 4 dutinami, s lingulou, uspořádané ve šroubovici na zkráceném ztlustlém stonku (trsnatý vzhled) • při bázi listů další dutina (= fovea) se sporangiem dutina lingula mikro-, nebo megasporangium fovea Podélný řez listem šídlatky. Příčný řez listem šídlatky. • vnější listy nesou megasporangia (s více megasporami), střední listy – mikrosporangia (s mnoha mikrosporami), vnitřní listy – sterilní (prázdná fovea) • Isoëtes echinospora – šídlatka ostnovýtrusá (v ČR jen Plešné jezero na Šumavě) • I. lacustris – š. jezerní (v ČR jen Černé jezero na Šumavě)

9. (oddělení) Polypodiophyta = kapradiny • skupina složená z několika izolovaných linií • 2 základní linie: • kapradiny leptosporangiátní • evolučně odvozenější • leptosporangiátní typ výtrusnic • izosporie nebo heterosporie • (třída) Polypodiopsida • kapradiny eusporangiátní • evolučně původnější • eusporangiátní typ výtrusnic • izosporie • (třídy) Psilotopsida, Ophioglossopsida, Equisetopsida

10. (třída) Equisetopsida = přesličky • morfologie stonku: • článkovaný – podélně se střídají články (internodia) a uzliny (nody) • podélně rýhovaný – po obvodu se střídají žebra a rýhy • přeslenitě větvený (nebo nevětvený) • větvení je monopodiální (nová větev zaujímá boční postavení a je kratší než hlavní stonek) boční větev stonku článek (internodium) uzlina (nodus) hlavní stonek (lodyha)

11. Equisetopsida – obecná charakteristika • listy (sfenofyly): • vznikly redukcí z megafylů • u dnes žijících přesliček velmi redukované,nezelené (ztratily fotosyntetickou funkci) – srostlé do tzv. lodyžních pochev se zuby (asimilační funkci má lodyha) lodyžní pochva (=srostlé listy)

12. Equisetopsida – obecná charakteristika • anatomie (vnitřní stavba) stonku – na příčném řezu internodiem: • arthrostélé (ojedinělý typ, jen u přesliček) rýha (valecula) žebro (carina) cévní svazek: šedě: lýko = floém, černě: dřevo = xylém, bíle: karinální dutina (pod žebrem) centrální dutina valekulární dutina (pod rýhou)

13. Equisetopsida – obecná charakteristika • sporofyl = sporangiofor = nezelené útvary nesoucí výtrusnice (sporangia) • štítkovité, šestiboké, stopkaté; na spodní straně každého štítku několik eusporangiátních sporangií • soustředěny v nápadném nezeleném strobilu (tzv. výtrusnicový klas) na vrcholu stonku • jarní x letní lodyha zavřené sporangium otevřené sporangium stopka Sporangiofor přesliček

14. Equisetopsida – obecná charakteristika • spory: • izosporie (ale funkční rozlišení: z některých spor klíčí ♀ gametofyty, z jiných ♂ gametofyty) • haptery = pentlovité útvary • za vlhka omotané kolem spory, za sucha rozvinuté (zaplétají se do sebe a drží několik spor pohromadě – usnadněno setkání ♂ a ♀ gametofytů) haptery

15. Equisetopsida – systematické členění • Equisetaceae (přesličkovité) • Equisetum (přeslička) - některé významné druhy v ČR: • druhy s dimorfismem lodyh (jarní nezelená fertilní, letní zelená sterilní) • Equisetum arvense (přeslička rolní) • E. telmateia (p. obrovská) – až 2 m vysoká! • druhy bez lodyžního dimorfismu (pouze zelená lodyha) • E. sylvaticum (p. lesní) • E. palustre (p. bahenní) • E. fluviatile(p. poříční)