Svátost smíření

1. Svátost smíření Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. (Řím 3,10 – 11)

2. Svátosti – Ježíšova přítomnost v církvi • 7 • Viditelné znamení ustanovené Ježíšem Kristem působící neviditelnou milost.

3. Svátosti – Ježíšova přítomnost v církvi • Svátosti, které udělují Boží milost: • Křest • Svátost smíření • Svátosti, které rozmnožují Boží milost: NUTNO PŘIJMOUT V MILOSTI POSVĚCUJÍCÍ • Biřmování • Svátost Oltářní • Svátost nemocných • Svátost manželství • Svátost kněžství

4. kŘEST • První a největší svátost – dostáváme milost posvěcující – účast na Božím životě. • Ježíš používá obraz vinného kmene: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“(Jan 15,5) • Ve křtu začíná nová skutečnost – skrze spojení s Ježíšem Kristem, přijímáme život Božích dětí.

5. kŘEST • Ve křtu nám Bůh vrací svatost ztracenou prvotním hříchem. • Je to Boží rozhodnutí pro přijetí člověka – semeno (zárodek) svatosti, který je vložen do člověka. Avšak není odstraněna náklonnost ke hříchu. Proč? • Toto následně vyžaduje odpověď ze strany člověka, který se snaží žít podle povolání, kterého se mu ve křtu dostalo.

6. kŘEST • Jediný vzor Božího synovství je pro nás Ježíš Kristus. • Napodobovat Ježíše Krista je důležitý rozměr křesťana. • Bůh nemůže najít zalíbení v nás samotných, ale nachází v nás zalíbení, protože v nás vidí svého Syna. • Všechny ostatní svátosti a naslouchání Božího slova nám má pomoci v napodobování Ježíše Krista.

7. Svátost smíření • Pro život křesťana je postaven vysoký ideál = žít tak, jak Ježíš. • Prakticky se pro nás stává nesplnitelný bez pochybení. • Svátost smíření je „jakýmsi“ dorovnáním mezi tím čím bychom měli být a čím ve skutečnosti jsme. • Nikdo není bez hříchu, rozdíl je pouze v tom, zda si hřích přiznám nebo ne. Ten kdo si ho přizná je a tom lépe. 

8. Svátost smíření – nový křest • Z historie církve víme, že většina křesťanů prvních staletí tuto svátost neznala. • Církev udělovala rozhřešení za „velké hříchy“ (odpad, cizoložství, vražda …) po dlouhém pokání a ne zřídka až na konci života. Zpravidla však jen jednou. • Církevní otcové nazývali svátost smíření novým a těžkým křtem.

9. Svátost smíření – nový křest • Postupem času církev velice zmírnila ve svém přísném a náročném postoji a nabízí svátostné rozhřešení snadným způsobem. • Vnější okolnosti nejsou sice náročné, ale nutný vnitřní postoj – dispozice k přijetí svátosti smíření zůstává stále stejná. • Svátost smíření nevyžaduje stav milosti posvěcující, ale nutnou dispozici, bez které nemůže být účinná. Co je tou dispozicí?

10. Svátost smíření – nový křest LÍTOST

11. Svátost smíření – nový křest LÍTOST Bez lítosti není odpuštění.

12. Svátost smíření – nový křest • Co je tou dispozicí? LÍTOST Bez lítosti není odpuštění. • Co je to lítost?

13. Svátost smíření – nový křest • Co je tou dispozicí? LÍTOST Bez lítosti není odpuštění. • Co je to lítost? Rozumové odsouzení spáchaného špatného jednání.

14. Lítost • Lítost je především záležitostí rozumu a vůle. • Cit je druhořadý a může nebo nemusí lítost provázet. • Lítost = • snaha vzít své chování zpět • touha, aby se vůbec nestalo • odsoudit své jednání jako špatné • návrat na správnou cestu

15. Lítost musí být Jaká?

16. Lítost (předsevzetí) • Všeobecná = odsuzovat všechny těžké hříchy. • Nadpřirozená = pohnutka odsouzení spáchaného jednání se musí vztahovat k Bohu.

17. Lítost nadpřirozená Je: Jaká?

18. Lítost nadpřirozená Je: • Nedokonalá • Dokonalá

19. Lítost nadpřirozená Je: • Nedokonalá Zasloužím si od Boha potrestání za své hříchy. Za těžký hřích zavržení. Sobectví, odpouští hřích až ve svátosti smíření. • Dokonalá Urazil jsem Boha, jako mé největší dobro, jako milovanou osobu. Způsobil jsem mu zármutek. Čistý akt lásky, odpouští hříchy při vzbuzení.

20. Části Svátosti smíření • _________________ • _________________ • _________________ • _________________ • _________________

21. Části Svátosti smíření • Zpytování svědomí • Lítost • Opravdové předsevzetí • Zpověď / Vyznání • Pokání / Dostiučinění

22. Vyznání • Problematické • Kajícník se musí sám obžalovat • Na druhé straně je také pouze člověk (vybírat si zpovědníka, ke kterému má důvěru a mohu být upřímný) • Choulostivá oblast 6. přikázání

23. Zpytování svědomí • Čím delší prodleva v přijetí svátosti smíření, tím delší zpytování svědomí. • Je vhodné zpytovat svědomí podle desatera vzít si na pomoc zpovědní zrcadlo. • Při pravidelné a časté zpovědi se stačí zamyslet nad hříchy proti Bohu, sobě a bližním. • Lehkovážné zpytování svědomí, které zapříčiní neúplné vyznání způsobí svatokrádež a neplatnou zpověď.

24. Lítost a předsevzetí • Musí se vztahovat na všechny těžké hříchy. Nelze k přijetí svátosti některých těžkých hříchu litovat a mít předsevzetí a některých nelitovat a nemít předsevzetí. • Případy odepření rozhřešení – lidé, kteří spolu žijí a nemají církevní sňatek.

25. Vyznání • Nutno vyznat všechny těžké hříchy, jejich počet a okolnosti, které by měnily druh hříchu. • Nejmenují se další osoby účastné na hříchu. • Neuvádějí se detaily. Pro vyznání stačí uvést druh hříchu (počet a okolnosti). • Když neřeknu těžký hřích v opomenutí, roztržitosti, tak ho uvedu při příští svátosti smíření.

26. Vyznání • Problematické • Kajícník se musí sám obžalovat • Na druhé straně je také pouze člověk (vybírat si zpovědníka, ke kterému má důvěru a mohu být upřímný) • Choulostivá oblast 6. přikázání

27. Pokání / dostiučinění • Potvrdit přijetí pokání knězi ve zpovědi. Při neznalosti, nemožnosti splnit nebo když nerozumím, tak to knězi sdělím. • Nutno vykonat do příští svaté zpovědi. Doporučuje se co nejdříve. Pokud byly vyznány těžké hříchy tak pod těžkých hříchem.

28. Znesvěcení svátosti - svatokrádež • Odbytá a lehkovážná příprava, která způsobí neúplnost vyznání těžkého hříchu. • Nelitování nějakého těžkého hříchu. • Absence opravdového předsevzetí u těžkého hříchu. • Vědomé zapření těžkého hříchu. • Nevykonání dostiučinění po zpovědi s těžkým hříchem.

29. Jak často ke zpovědi? • Minimálně jednou do roka – církevní přikázání. • Po spáchání těžkého hříchu. • Ze zbožnosti, také kontrola k přijímání Eucharistie – pro mladé do 2 max. 3 měsíců. Doporučení faráře.