Tajemství lidské viny a hříchu. M etanoia

1. Tajemství lidské viny a hříchu. Metanoia Metanoia=obrácení (změna smýšlení, jednání, smyslu a utváření života, radikální proměna lidského nitra...)

2. 1.Tajemství lidské viny a hříchu • antropologický předpoklad: • svoboda a možnost zklamat, provinit se či selhat • souvislost: • s událostmi a vztahy osobního životního příběhu jednotlivého člověka, se sociálním soužitím skupin, společností a jedinců a s protichůdnými nároky

3. Zkušenost, že • poznatky o tom, co je dobré a správné, nevedou rovnou k dobrému a správnému jednání a že se lidé dostávají do situací, v nichž neví či nemohou vědět, co je vůbec dobré a spravedlivé • člověk naráží na sebe sama, na podmínky konkrétních situací a na překážky od druhých lidí

4. Morální vina • uvedení: vina ve smyslu • debitum, tedy dlužného, ještě nezaplaceného, chybějícího plnění • culpa, tedy zavinění jako pochybení vůči normativně danému cíli jednání • způsobených škod prostřednictvím pochybení • existenciální viny, tedy zaostání za vlastními ideály či životními možnostmi

5. Etické hledisko • diskrepance mezi tím, co se má (požaduje), a tím, co se učinilo, • když se tedy nesplňují určité morální nároky nebo dochází k provinění proti přesvědčením, postojům, maximám a principům života a jednání • osobně význačná diskrepance mezi mravními nároky a jejich splněním, která vznikne v rozhodnutí, jednání či nekonání

6. Otázka objektivní povinnosti • tato povinnost • předchází osobní vině, • existuje nezávisle na subjektu jednání • a vystihuje fakt, že se subjektu jednání ze strany společnosti, přírody, ostatních lidí nebo Boha předkládají určité požadavky, jimž je zavázán určitým postojem či jednáním

7. Oprávněné povinnosti • na oprávněné povinnosti se přitom nahlíží z perspektivy • podpory života, • smyslu jednání, • osobního rozvoje • a teologického povolání ke svatosti • a jako na relační dění

8. Předpoklad a kritéria osobní viny mravního subjektu • nahlédnutí (úsudek), • svoboda - možnost jednat (svoboda jednání) • a možnost jednat jinak (svoboda rozhodnutí) • alespoň částečně vědomě a přinejmenším v zárodcích svobodné rozhodnutí proti sobě, svému svědomí a svému přesvědčení

9. Tedy osobní či subjektivní vina • jako čin (aktuální vina) je třeba přičítat jednajícímu subjektu jako původci • porušení vlastní identity, integrity, odcizení vlastnímu bytostnému já

10. Projevy • zanedbání (opomenutí) sebe sama či provinění vůči sobě (Selbstverfehlung) • ztráta vlastní integrity a identity (Selbstverrat) • odmítání druhých (sebestřednost, Selbstzentrierung) • odmítnutí sociální angažovanosti (závazku) • odmítnutí humánního utváření světa (Selbstisolierung)

11. Způsoby viny • uvedený čin (aktuální vina), • výsledek takového činu • i špatné postoje a základní opce (habituální vina), které mohou vyplývat ze skutečnosti, již vytváří způsobený čin a jež stále znovu lidi dostihuje

12. Tématem vyznání viny je tak • zodpovědnost vzhledem k tomu, co se požaduje, • vzhledem k provinění vůči sobě samému, • vzhledem k rozporu se sebou samým v tom, k čemu se cítí být někdo nezbytně vyzván

13. Vyznání komu • jimž (nebo sobě samému) někdo zůstal něco dlužen či se proti nim provinil: • bližní jako oběti dotyčného, • zástupce právního či správního řádu, • Bůh jako poslední instance vší zodpovědnosti, • vlastní já, jemuž člověk dluží zachování své identity a integrity a které o to usiluje či zápasí ve vyznání viny • své specifické místo má vyznání viny v kontextu víry

14. Sociální či strukturální vina • na straně společnosti, sociálních struktur, systémových podmínek a institucí, které vykonávají manipulující, politickou, ekonomickou a sociální moc s proviněním proti základním principům solidarity, svobody a lidské důstojnosti a jsou tak označeny za nespravedlivé • lidé by rádi jednali, ale za těchto okolností nemohou a cítí se být bezmocní vůči mocenským systémům a strukturám života

15. Vina jako nástroj ovládání • člověk jako sociální bytost ve svém rozhodování a jednání zapojen do sociálních souvislostí, je propojen se svým okolím

16. Osobní i sociální vina • Tato pojetí však nemají zpochybňovat či zužovat svobodu, porozumění mravnímu subjektu a jeho odpovědnosti, ani zbavovat svéprávnosti. • Jde o snahu o objektivní, subjektivní, individuální, sociální a strukturální určení pojmu vina

17. Zkrácená pojetí pojmu vina • zdůrazní se jen jeden určitý moment:

18. Individualistické zkrácení či zúžení • nezohledňuje sociální kontext viny, nerespektuje vlivy nadindividuálních uspořádání života a souvislost osobní a strukturální, sociální viny

19. Kazuistická schematizace viny • spojování s konkrétními morálními prohřešky a tak váže jen na tyto platné normy. Člověk se setkává pouze s katalogem příkazů a zákazů a pomocí tohoto katalogu se lidé navzájem shledávají vinnými (tzv. morálka viny). • nedovoluje setkávat se s živým Bohem a s bližním • zapomíná na to, že se mravní vina nachází v kontextu osobního rozhodování a jednání, že se dotýká životní opce člověka v jeho přesvědčeních a maximách s ohledem na konkrétní orientaci vlastní praxe jednání

20. Ontologicko-existenciální zkrácení • vlastní zaostání za danými šancemi a možnostmi života • odporuje mravní zkušenosti, že každé lidské rozhodnutí a volba vylučuje jiné životní alternativy • sama svoboda rozhodování nemůže být dostatečným kritériem pro skutečnost viny, protože za subjektivní vinu nelze přece považovat již existující zodpovědná jednání člověka, která učinil ve svobodě, i když svou volbou zmenšuje alternativy svého jednání

21. Právnický pojem viny • zdůrazní hlavně prvek vnějších regulačních nároků • předpokládá se přitom jen význam stávajícího právního systému, ale již ne osobní znalost přečinu • společnost předkládá jednotlivci právně fixované požadavky a selhání vůči nim se označí za vinu ve smyslu sociálně škodlivého chování, které se takto projeví v provinění proti zákonům • měřítkem je jen právo a morálka zákonů a takové porušení pravidel je užšího rozsahu než morální vina

22. Pokračování • V morálním smyslu vinen může být pak ten, kdo využije mezery v zákonech a není v právnickém smyslu shledán vinným • právnická vina takto fixovaná na vnější platnost zákonů se primárně chápe jako vina určená jiným na rozdíl od • mravní viny, kterou se rozumí autonomní vina – nevázaná na faktické přestoupení společenských pravidel a norem - určená svobodou, nahlédnutím (úsudkem), vůlí a rozhodnutím

23. Rozlišování a humanita trestu • Z toho tedy, že někdo porušil lidskou důstojnost druhého, neplyne právo na to, aby se nerespektovala a popírala jeho lidská důstojnost. • Jde přitom o kategorické omezení používání principu viny v kontextu rozlišování mezi osobou a jejími činy. • Rozumí se tím rozdíl mezi vyneseným soudem nad trestnými činy a soudem nad osobou, jež je spáchala. • Míra viny, důstojnost a integrita osoby tak spolu představují nepřekročitelné hranice pro státní trestání. Zaručuje se tím i humanita výkonu trestu

24. Pro zajímavost • Actus intrinsece malus

25. Sociální vina a strukturální hřích • postihnout souvislost lidské viny a hříchů se sociálním systémem, v němž žijí lidé jako pachatelé a oběti • chce zároveň poskytnout kvalitativní kategorii pro zhodnocení, obžalobu a apel pro společenské mechanizmy, které zapříčiňují utrpení

26. Př. • oblast vykořisťování dětí v prostituci, kde v souhře příčin a faktorů hrají roli například chudoba, poměry v rodině, sociálně politická a ekonomická situace po změně politického režimu, nedostatečná trestněprávní úprava, nedostatečné vzdělávání v oblasti sexuality, práva, mravnosti a etiky, nesprávné zacházení s oběťmi či potenciálními rizikovými skupinami či dětmi ze strany státních orgánů nebo širší veřejnosti, nebo dokonce nezájem, lhostejnost vzhledem k tomuto sociálně nežádoucímu jevu zamlčování a jeho zamlčování, zamlčování již sy CAN jako vstupu do prostituce...

27. Vzájemné působení osobní a strukturální viny (hříchu) • a z toho tři druhy zapříčinění: • 1) generující (vytvářející) – hříšné konání jednotlivých osob se dále rozšiřuje v soužití lidí a usazuje tam; • 2) sedimentující (tvořící sediment) – myslí se vlivy, zvyklosti, očekávání a • 3) disponující – zvyklosti a přijatelnosti, jež naznačují, resp. zavírají určité možnosti jednání

28. Strukturálním hříchem se nemyslí kolektivní vina, protože kategorie strukturálního či sociálního hříchu trvá na odpovědnosti jedince za sociální bezpráví, ale současně ji vztahuje na rozmanité a složité sociální souvislosti viny, které neumožňují přesně vyložit osobní vinu. • Proto byly vypracovány základní postuláty sociální filozofie a etiky, aby bylo možno nespravedlivé struktury poznávat a měnit. • K takovým postulátům se řadí lidská práva, rozdělení a kontrola moci a pohled na sociální problémy z perspektivy nejzranitelnějších občanů – princip opce pro chudé

29. Př. Chudoba jako sociální vina a hřích • Podle uvedených zkušeností zejména sociální práce je jedním z hlavních faktorů, které podporují vykořisťování dětí v prostituci, chudoba, a to jak ekonomická, tak emocionální i sociální. Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o obchodu s dětmi, dětské prostituci a dětské pornografii ve své preambuli také zmiňuje mezi faktory - které je třeba holisticky řešit v rámci odstraňování tohoto fenoménu - zaostalost, chudobu, ekonomické rozdíly, nespravedlivou sociálně-ekonomická strukturu, nefunkční rodiny, nedostatečné vzdělání

30. Nutný trest, obrácení, smíření a odpuštění • účel trestu (viz trestní řád; Zákon o výkonu trestu)

31. Láska k nepřátelům • Proč máme milovat své nepřátele a lze to vůbec a je to spravedlivé vůči obětem, neznamená to bagatelizovat vinu a hřích a znovu traumatizovat oběť? • A možná někoho překvapí, že již v antice mimo židovsko-křesťanskou tradici vyzývá na základě filantropie, která zde představuje celek mravně požadovaného chování, Hierokles z Alexandrie k tomu, že musíme vykonávat spravedlnost nejen vůči těm, kteří se k nám zachovali spravedlivě, ale i vůči těm, kteří konali neprávo, a to z toho důvodu, abychom se nedostali nespravedlivou odplatou do stejně chybného postoje, protože všichni patříme do lidského rodu • že „se nesmí stát, abychom byli vůči dobrým lidem dobrými lidmi a vůči špatným špatnými lidmi.“

32. Role odpuštění a smíření • odpuštění chápe jako zřeknutí se zášti (resentment) vůči pachateli a • zdůrazňuje důležitost emocionální reakce na bezpráví a • sebeúctu oběti

33. Čtyři prvky aktu odpuštění: • poškozený jedinec, který je volán k odpuštění; • bezpráví ze strany pachatele; • oběť má být ochotna překonat negativní pocity vůči pachateli a • je nutno nadále respektovat pachatele jako osobu

34. 2 aspekty resentment • 1) aspekt prchlivé, okamžité zlosti či hněvu, který patří k výbavě člověka jako instinkt, je vyvolán nespravedlností, zraněním, aktuálně prožitým bezprávím a slouží ke zmírnění nebo zabránění bezpráví, k vlastní sebeobraně, ale ne k vykonání spravedlnosti • 2) promyšlený resentment, vyvolaný krutostí a nespravedlností, je spojen s přáním, aby došlo k potrestání činů, aspekt je zaměřen proti nepravosti a zločinu, tedy proti bezpráví obecně, není proto projevem zlomyslnosti

35. Legitimní resentment • Resentment je proto možné považovat za legitimní, může být totiž protiváhou falešného soucitu a benevolence, překážkou pro páchání bezpráví a má principiálně zmírňovat zlo a ne ho zvětšovat. Může totiž vyústit i do msty a odvety, a proto výzva k odpuštění zakazuje toto zneužití, při němž by mohlo docházet k tomu, že by se vyvolala stejná reakce v objektu odvety, při němž se zruší úcta k druhému jako k osobě a někdo ze sebe udělá soudce ve vlastní věci. To pak odporuje obecnému závazku lásky a blahovůle či přízně. Překonávat je třeba tento resentment, ale ne oprávněné rozhořčení a nevoli (indignation) proti zlu

36. Služba sebeúctě oběti • služba sebeúctě oběti • neodpustitelné bezpráví • nepřetěžovat oběť a správné načasování otázky odpuštění • základní rovnost obou, způsobilost k mravnímu smýšlení a jednání • služba i sebeúctě pachatele, viníka

37. 2. Metanoia Pojem obrácenívyjadřuje z antropologického pohledu nejprve skutečnost, že člověk má při vší své omylnosti a schopnosti chybovat a proviňovat se možnost sebekorektury

38. 8 aspektů obrácení • (μετάνοια) • člověk se může provinit nejen tím, že něco nesprávného vykoná či tím, že nekoná tam, kde má konat, ale také tím, že připouští, že se něco nesprávného druhému děje • nejde o to, abychom se z viny nějak vyviňovali, ani to, abychom upadali do mechanismu strachu a ztráceli tak horizont naděje • znamená nezůstat stát u selhání, ale chopit se nových možností, zkusit začínat znovu

39. 1. • identifikaci s viníky (hříšníky), odstraňování bariér v mezilidském vztahu • nejedná se tedy o obrácení k zákonu, k normě, ale otevření se směrem dopředu, otevření se dialogu, vstup do vztahovosti • aniž by se vylučovaly určité skupiny lidí či určití lidé; pravý obrat k lidem, ke stvoření

40. 2. • uvolnění, osvobozování z toho, co je, vyjití (exodus) ze stávajícího stavu (srov. př. Ex) • tím se otevírají nové možnosti • může zaujmout odstup k sobě samému a uvědomit si svou svobodu prostřednictvím činnosti osvobozování • schopen proměny a to dodává jeho životu nový smysl • změna smyslu a člověk se může nově uskutečňovat podle nového smyslu, podle změněného smýšlení

41. 1.+2. - společné • návrat k sobě samému, uvědomění si sebe sama, testování své vnitřní situace, ve smyslu toho, když jde někdo do sebe • ale...

42. 3. • nemyslí se tím intelektuální niternost, nýbrž uvědomění si horizontu smyslu života, pro nějž se člověk rozhoduje • poctivě vnímá sebe a pravdivost svého bytostného já • komunikaci pak umožňuje uvědomění si dvojznačnosti lidského bytí, přičemž se dotyčný neuzavírá do sebe a neulpívá na svém já a rovněž neutíká před svým sebeurčením proto, aby se zbavoval sebe sama

43. 4. • akt rozhodnutí • změna: • úsudku, • směru uskutečňování, • jednotlivého činu a praxe, • přestavuje nové sebeurčení člověka

44. 5. • v křesťanském pojetí je toto sebeurčení vázáno na orientaci, kterou je způsob existence Ježíše Krista (srov. pojem následování Ježíše Krista) • ochoten se obrátit, začít nově – důsledek: • dostává se do Boží blízkosti • žije tak ve vztahu, cítí se v něm být bezpodmínečně přijat a obdarován • chápe sebe podle tohoto obdarování a v Ježíšově modelu spatřuje možnost, jak utvářet svůj život pod Boží vládou

45. 6. • vede k radosti z (nového) utváření života • důvěra: dvojznačnost lidského bytí lze překonat • před životem tohoto člověka se objevuje pevné pozitivní znaménko, že je mu Bůh blízko

46. 7. • týká se celého života tím, že jej člověk uskutečňuje • neplatí jen pro jednotlivý čin • úplně nová orientaci, ono základní rozhodnutí • stálá revizi základního směrování celého života, hodnot a měřítek • stává silou, jež nově určuje život, mění smysl všeho a nově určuje i vztahy a poměry

47. 8. • sociální rozměr • ne nějaký privátní jednotlivý akt mezi Bohem a lidskou duší, ale zprostředkovává se sociálně • svoboda možná jen tam, kde zajišťuji svobodu druhým, tedy v činnosti osvobozování • taková svoboda je solidární • naděje, že vina a hřích jsou překonatelné • společenství věřících společenství naděje a solidarity, které nikoho nevylučuje z možnosti odpuštění a obrácení (srov. např. Iz 58,5-8; Za 7,9-10; Mt 25, 34a-40;

48. Radikální vnitřní proměna • „Kristovu království se totiž přibližujeme pouze vnitřní proměnou celého člověka (metanoia), která působí, že jsme zasaženi tou Boží svatostí a láskou, která se v poslední době projevila na Synu a která nám byla plně uštědřena (sr. Žid 1 2; Kol 1,19 a j.; Ef 1,23 aj.), a začneme přemýšlet, soudit a pořádat svůj život. Na této lítosti srdce závisí pravdivost pokání. Obrácení má totiž zasahovat člověka v jeho nitru, aby mu den ze dne dodávalo většího světla a uvádělo ho do stále většího souladu s Kristem.“

49. Místo v životě a křesťanské etice • Ve středu křesťanského poselství nestojí vina, hřích, ani odveta za vinu, ale hříšný člověk a pozvání, aby se nechal přijmout do smíření, které již připravil Ježíš Kristus • Poslední slovo v lidském životě nemusí tak mít vina a hřích, neboť podle křesťanské etiky patří do rámce smíření a nového začátku • Přiznání viny a vyznání hříchu vytváří most mezi minulostí a budoucností člověka, protože představuje předpoklady pro překonání selhání • Obrácení nabízí nový začátek a korekturu života v každé fázi, v níž se člověk nachází ve vině či hříchu, protože stále platí smiřující Boží náklonnost, možnost osvobození a uvádění do nových zkušeností konkrétní životní praxe

50. Ilustrativní příběhy • O ztracené ovci • O ztracené minci • O ztracených dvou synech a milosrdném otci