Klavír

1. Klavír Tomáš Kahl

2. KLAVÍR • U klavíru tón vzniká úderem kladívka, které je vymrštěno klávesovou mechanikou proti struně.

3. VÝVOJ KLAVÍRU: • monochord předchůdce všech strunných nástrojů, k určování intervalů • helikon neboli polychord, 4 – 15 strun helikon + klávesy = klavichord – konec 14. st. Itálie 2 typy: vázaný, volný • psaltérium (citera) středověký drnkací nástroj • cimbál • cembalo vznik z psaltéria kolem r. 1360 – 1385 • velecimbál (panthalon)vznik z psaltéria a cimbálu • klávesový panthalon podnět ke vzniku klavíru • kladívkový klavír zač. 18. st. – úder dřevěných paliček potažených kůží nebo plstí, schopnost dynamiky – síla úhozu = síla tónu

4. Nejvýznamnější stavitelé kladívkového klavíru: • Bartolomeo Cristofori - kolem r. 1709, Itálie – Florencie - Stromento col piano e forte • Gottfried Silbermann – kolem r. 1730 prosadil kladívkový klavír, německý varhanář • John Broadwood – vylepšil anglickou mechaniku, Londýn 1780 • Jean – Baptiste Erard – vylepšil klavír repetičním systémem, Paříž 1823

5. Vídeňská mechanika: • dusítka jsou nad strunami zasazena do rámu, který se po sešlápnutí pedálu zvedá a padá (hluk) • kladívka jsou dřevěná, oplstěná, potažená jelenicí, přímo spojená s klávesou, na jejím konci jsou zasazena do mosazné vidlice, po úhozu směřují kladívka od hráče • pedály jsou před lyrou, pedál je tahový, zepředu • polopancéřový rám, skříň zdobená, vykládaná, nohy a lyra ozdobná, klávesy nezapadají tak hluboko, těžší chod kláves • na přelomu 19. a 20. st. zastavení výroby, vytlačena lepší anglickou mechanikou

6. Anglická mechanika: • dusítka jsou jednotlivá, nespojená rámem • kladívka jsou celá oplstěná se slabým dřevěným jádrem, jsou připevněná na liště nezávisle na klávesové páce, po úhozu směřují kladívka k hráči • pedál je tlakový ne tahový, za lyrou • klávesy mají hlubší ponor, lehčí chod kláves • mechanika je složitější s množstvím drobných součástek, téměř bezporuchová, dnes používaná všemi výrobci

7. Typy klavíru: • Tvary: tabulový, žirafový, pyramidový, svislý • Pianino – 1826 Londýn • Čtvrttónový, transpoziční, alikvotní, křížové křídlo, elektrofonický, elektronický

8. MODERNÍ KLAVÍR A JEHO ČÁSTI • baraš – nosná konstrukce klavíru - nohy a žebra, má vliv na stabilitu nástroje, kvalitu tónu a stálost ladění • skříň – ušlechtilá dřeva, nemá vliv na zvuk • rezonanční deska – zespodu, položená na baraš, „duše nástroje“, vliv na kvalitu tónu – sílu, barvu, vyrobena z prken rezonančního smrku, natřena rezonančním lakem – přijímá chvění tónu • litinový rám – zpevňuje konstrukci klavíru, z jednoho kusu oceli, zpevněný žebry podélně i příčně, tah strun až 20 tun • količník – ladicí kolíky • struny – křížový potah strun, hladké struny, dříve měděné, dnes ocelové, menzura=znělá část struny • basové struny – opředení po 1 struně, jsou nutné jednotlivě vyrobit • od malé oktávy opředení strun po 2 • střední poloha sborové ostrunění po 3

9. MODERNÍ KLAVÍR A JEHO ČÁSTI • mechanika – anglická, dvojrepetiční • klávesnice – rám, na hrotech klávesy, ponor většinou 1 cm, menší ponor v diskantu, možno upravit filcovými kolečky, tíhu kláves lze upravit olůvky, klávesy dříve ze slonoviny, dnes ivoplast, rozsah klaviatury byl v 16. st. asi F – f², 17. st. C - c³, 18. st. F - f³ (Bachovo cembalo), Beethovenův klavír C - f³, od r. 1817 C - c4, dnes A2 – c5 • dusítka – posledních pár diskantových strun nemá dusítka • kladívka – tvrdost kladívka má vliv na kvalitu tónu, intonování – napichování intonační jehlou, napouštění chemií • pedály – levý –již od Cristoforiho, již u cembala, z dvou a třísborových strun se rozezvučí jen jedna nebo dvě, pravý – Erard Paříž, má více alikvot, zvedá všechna dusítka, střední – prolongment, až u skladatelů 20. st. • Koncertní křídlo má 260-300 cm, typ 1 a 2 se vyrábí individuálně, musí projít tónovou zkouškou, od typu 3 sériová výroba, ladění je temperované.

10. Nejznámější značky • Petrof, Bohemia, Schulze, Yamaha, Stenwei, Kašpar, Foerster, Rösler, Erard