Přednáška 2

1. Přednáška 2 Psychologie IIHistorie zkoumání komunikace v antice

2. Historie zkoumání komunikace v antice Z názorů starořeckých filozofů do dnes vychází mnoho současných tvůrců teorie komunikace. • Sofistika • Rétorika • Ve starověkém Řecku • Ve starověkém Římě • Kritika řečnictví

3. Sofistika • Řecko 5. st. př. Kr. – potulní sofisté • Sofista = mudrc • Za peníze informují, vykládají, přednášejí argumentaci a formou diskuse vyučují řečové dovednosti - umění pohotově a přesvědčivě mluvit • Jejich žáci – ti, kdo se připravují na funkce v obci – v politice, u soudu aj.

4. Umění vést pře • Eristika – umění vést pře • Umět se s nepřáteli odvážně přít bylo znakem kultivovaného Řecka. • Potěšení z vítězství v debatě, usvědčení protivníka z řečové „nezdatnosti“. • Pře podle pravidel „fair play“. (špatný případ: argumentace „ad hominem“)

5. Význam sofistiky • Sofisté byli často velmi vlivní učitelé politiků. • Celá politika Atén je někdy viděna jako umění zacházet s jazykem a vítězit dovednou rozpravou před shromážděním lidu (v kontrastu s okolním „barbarským“ světem). • „Sofistikovaný“ projev – důraz na formulace, konstrukci, zdobnost, nejednoznačnost myšlenkových závěrů. • angl. „sophisticated“ - intelektuálně na výši, náročný, s kultivovaným vkusem, velmi složitý“

6. Kritika sofistiky Sokrates (asi 470-399 př. Kr.) • Kritizuje praktiky dobového řečnictví. • Staví proti sobě filozofii (směřuje k moudrosti) a pouhou dovednost mluvit. Aristoteles (384-322 př. Kr.) • „Sofista předstírá, že rozumí tomu, co nezná.““ • Zdání moudrosti. Hlavní poznatek: Zkušený mluvčí dovede obhájit jakýkoli názor.

7. Rétorika • Rhesis (řecky) = řeč • Rétorika • Výmluvnost a krásná mluva. • Učení o tom, jak působivě formulovat. myšlenky a získávat posluchače na svou stranu. • Posun od toho, co řečník říká k tomu, jak to říká. Forma proslovu může ovlivňovat jeho přesvědčivost (psychologie komunikace).

8. Struktura projevu:Platon, dialog Faidros • Řeč se má skládat z: • úvodu • vypravování či svědectví • důkazů • pravděpodobností a dotvrzování či vyvracení • Řečnické taktiky: • Nepřímá hana či chvála, zdvojování, různé slohy (průpovědní, obrazný, lítostivý, vzrušující)

9. Nauka o rétorice • Řečnické žánry: • Veřejný projev • Soudní monolog (žaloba, obhajoba) • Soudní dialog (výslech) • Oslavný projev • Existovaly vzory řečí v jednotlivých žánrech, vyučovalo se zdvořilostním či „skromnostním“ výrazům. • Frazeologická spojení – některá přetrvala až dodnes: házet perly sviním, mluvit do větru, kolo štěstěny, neztrácej hlavu, buď dobré mysli! …

10. Aristoteles, Rétorika • Trojice řečnických úkonů: ethos, pathos, logos • Logos (logická a racionální stránka řečnického projevu): • invence (nutná k shromáždění materiálů) • organizace (úvod, vlastní stať, závěr) • styl • zapamatování • přednes

11. Marcus Tullius Cicero(105/106 - 143) • „Bohatý obsah rodí i bohatou formu“ • Úkoly řečníka: 1. Dokázat pravdu (být přesvědčivý, mluvit k věci) 2. Získat si sympatie (uspokojit naslouchající) 3. Pohnout k jednání (mluvit ku prospěchu druhých) • Řečníkovi má jít: • o přesvědčování, získávání pro vyslovené a šíření pravdivého (Aristoteles: ethos a logos); • o to, aby upoutal, strhl pozornost, nadchl (Aristoteles: pathos); • o to, aby jeho výzev následovali druzí.

12. Shrnutí • Úvahy antických myslitelů se staly základem pro novodobé teoretické uvažování o komunikaci. • Daly základ praktickým oborům – veřejné komunikaci, rétorice • Důraz na etiku komunikace

13. Rétorika: řečnické figury • Řečnický postup, který je založen na odchylce ve struktuře řeči. • Změny běžného slovosledu • Značná část figur využívá opakování slov. • Funkce opakování spočívá v ozvláštnění textu. • Posluchač očekává střídání slov - nečekaný návrat stejného prvku.

14. Typy rétorických figur • (1) Sugestivní řečnické prostředky • (2) Emfatické řečnické prostředky • (3) Názorné specifické řečnické prostředky • (4) Dramatické specifické prostředky • (5) Ozdobné specifické řečnické prostředky

15. (1) Sugestivní řečnické prostředky • Umocňují, stimulují a podněcují posluchačovu pozornost. • Nejvíce jsou zde zastoupeny opakovací řečnické figury. • Tyto prostředky tvoří nejpočetnější a nejpestřejší skupinu.

16. Sugestivní řečnické prostředky • Anadiploze - opakování slova na začátku věty, které se vyskytlo v koncových pozicích věty předcházející, • Vzpomínám na ten nádherný den, den, který utkvěl navždy v mé paměti. • Anafora - opakování stejných slov na začátku sousedních vět • Měl rád své nejbližší, měl rád své sousedy, měl všechny své spoluobčany.

17. Sugestivní řečnické prostředky • Enumerace • Výčet věcí, vlastností nebo dějů za sebou následujících. • Má rovněž dramatizující funkci. • Usilujme vždy o projev vlastní, kultivovaný, inteligentní a sugestivní.

18. Sugestivní řečnické prostředky • Epanalepse • Opakování stejného slova na začátku věty. • O rodinu, o rodinu vždy vzorně pečoval.

19. Sugestivní řečnické prostředky • Epizeuxis • Opakování stejných slov v jedné větě několikrát za sebou (bezprostředně nebo po vložení slova) • Budeme ještě potřebovat hodně, hodně síly. • Tautologie • Opakování slova v jeho gramatické obměně. • Těžce, přetěžce musel své názory probojovávat.

20. Sugestivní řečnické prostředky • Pleonasmus • Seskupení významově si blízkých slov k označení jedné skutečnosti, opakované pojmenování věcí z různých hledisek. • Víme, že problémy vaší firmy chcete řešit promyšleně, uvážlivě, seriosně. • Dnes frekventovaná figura, jistý druh mnohomluvnosti.

21. (2) Emfatické řečnické prostředky • Emfáze - citové vzrušení, které v procesu komunikace zasahuje jak posluchače, tak samotného řečníka. • Mají navodit dojem spontánnosti. • Emfatické řečnické prostředky jsou založeny na symbióze gramatických i modulačních prvků řeči.

22. Emfatické řečnické prostředky • Exklamace - zvolání, které formou zvolací věty vyjadřuje emocionální vztah mluvčího k obsahu výpovědi. • Již dost bylo planých řečí, teď je čas činů!

23. Emfatické řečnické prostředky • Řečnická otázka - formální, zdánlivá otázka, na kterou se nežádá odpověď. • Kdo z vás by nechtěl žít lépe? • Řečnická odpověď - je spojena s řečnickou otázkou, v níž se předběžně formuje problém a pak se uvádí odpověď jako vlastní sdělení, které problém teprve řeší. • Co máme dělat, abychom se vyhrabali z této bídy? Pracovat, pracovat a zase jen pracovat!

24. Emfatické řečnické prostředky • Apostrofa - oslovení nepřítomné osoby nebo neživé věci, je to jistý způsob odvrácení se od posluchače. • Příteli, loučíme se s tebou naposledy, tvé dílo však navždy v naší paměti. • Apoziopéze - nedopovědění započaté věty z citových důvodů.

25. (3) Názorné specifické řečnické prostředky • Uplatňují se hlavně v projevech naučného a agitačního charakteru (výklad, přednáška, sdělení, politický projev) • Realizují princip názornosti.

26. Názorné specifické řečnické prostředky • Přirovnání. • Přirovnává něco k něčemu. • Metafora • Nepřirovnává něco k něčemu, ale nahrazuje slovní obrat slovem jiného druhu, z jiné smyslové oblasti, z jiné sféry věcí, jevů a představ. • Státník – sloup společnosti, otec – opěrný sloup rodiny, stáří – podzim života

27. Názorné specifické řečnické prostředky • Hyperbola • Nadsázka, zveličení určitého rysu. • Umocňuje realitu, vytrhuje jevy z jejich banálních souvislostí. • Může vyústit až do demagogie • Budeme-li takto řídit dopravu, můžeme čekat sto let, a ještě se jejího zlepšení nedočkáme.

28. (4) Dramatické specifické prostředky • Vzbuzují a udržují dramatické napětí projevu, přispívají ke zvýšení jeho přitažlivost. • Především prostřednictvím textové výstavby. • Rovněž prostřednictvím zvukových a vizuálních prostředků. • Nebo kombinací obou těchto prostředků.

29. Dramatické specifické prostředky • Gradace • Hromadění druhově stejnorodých slov ve funkci nějakého větného členu. • Klimax – postupné zesilování • Jako velitel si zajistil nadšenou, obětavou, vpravdě hrdinskou podporu svých podřízených. • Antiklimax – postupné zeslabování • Skupina obránců řídla, postupně se zmenšovala a postupně slábla.

30. Dramatické specifické prostředky • Návěstí • Do řečnického textu je záměrně vsunuta replika, kterou se aktivizuje zvídavost a vzbuzuje pozornost posluchačů • A teď všichni velmi dobře poslouchejte, co vám chci říci. • Antifráze • Věc nebo její vlastnost se pojmenuje (zpravidla ironicky) protikladným slovem. • Ano, to jsou opravdu jen maličkosti.

31. (5) Ozdobné specifické řečnické prostředky • Patetizují projev, zvětšují jeho estetické působení. • Současná rétorika zpravidla nežádá, aby každý projev obsahoval ozdobné řečnické prostředky. • V odborných projevech zni rušivě.

32. Ozdobné specifické řečnické prostředky • Epiteton • Hodnotící přívlastek, který zpravidla nemění význam podstatného jména • zdůrazňuje určitou vlastnost • Vlažný přístup • oživuje, konkretizuje představy • Rozbouřený život • Staré časy: • Mohutný, nepřemožitelný, drtivý, neochvějný, nehynoucí, neutuchající

33. Ozdobné specifické řečnické prostředky • Oxymóron • Spojení slov, která si významově odporují • Veřejné tajemství, živá mrtvola, zdravý nemocný. • Eufemismus • Nahrazení výrazu drsného nebo budícího nepříjemné představy výrazem, který zjemňuje, zastírá nepříjemné významy. • Zemřít – navždy odejít, navždy spát

34. Tvrzení s logickými chybami a falešnými argumenty • Argumentum ad hominem (místo o věci hovoříme o osobě). • Podívejme se na to, co je to za lidi, kteří to říkají? Jaké jsou skutečně jejich úmysly? • Argumentum ad populum (odvolání na mínění lidu). • Všichni slušní, poctiví lidé vědí, myslí si, že….. • Argumentum ad baculum (argument klackem, argumentace využívající vyhrožování). • Kdo nejde s námi, jde proti nám. • Sofizma (falešný argument). • Veřejně se volilo za komunistické totality. Pokud dnes budeme volit prezidenta veřejnou volbou, vracíme se před listopad ´89, blížíme se Kubě a KLDR.

35. Argumentace falešnou autoritou – • Odkaz na názory slavných osobnosti, které nejsou odborníky v daném oboru (herci, sportovci…) • u nás: „ Pačes říká, že se bez jádra neobejdeme.“(„Pačesova“ energetická komise). • Argumentace v kruhu • Tajná volba prezidenta je nedůstojná, protože se tím snižuje důstojnost prezidentského úřadu. • Volné asociace • V roce 1984 byl Jan Švejnar konzultantem Světové banky, Washington D. C., která tlačila přes MMF na fixní kurz koruny u nás, což vedlo v roce 1997 k měnové krizi. • Argumentace falešnou analogií • V USA se volí prezident tajnou volbou, tudíž i u nás by se měl volit tajně.