Kudlanky

1. Kudlanky

2. Systematické zařazení Říše: Živočichové (Animalia) podříše: Mnohobuněční (Metazoa) odd.: Triblastika řada: Prvoústí (Protostomia) Kmen: Členovci (Arthropoda) Podkmen: Vzdušnicovci (Tracheata) Třída: Hmyz (Insecta) Podtřída: Křídlatí (Pterygota) Řád: Kudlanky (Mantodea) Čeleď: kudlankovití (Mantidae) Rod: asi 400, např. Sphodromantis, Hierodula, Tenodera, Blattella Druh: asi 2500, např. Mantis relegiosa, Deroplatys dessicatta, Phyllocrania paradoxa

3. Morfologie • Kudlanky dorůstají délek od 1,5 centimetru až do 30 centimetrů. Tělo samečků je menší než tělo samiček. Barva těla je různorodá, nejčastěji zelená a hnědá, ale mnoho kudlanek je zbarveno jako květy různých rostlin a mnoho má pestrá křídla, která slouží k zastrašení nepřítele. • Tělo kudlanek je nestejně členěno, tvořeno 20 články, v embryonálním stadiu 21. Tělní články během fylogenetického vývoje vytvořily tři dobře rozlišitelné celky těla: hlava (caput), hruď (thorax), zadeček (abdomen). Tělo kudlanek kryje jednovrstevná pokožka (hypodermis). Pokožka vylučuje na povrch chitinovou kutikulu s funkcí ochrannou a opornou. Tento pevný obal těla vytváří „vnější kostru“. Na pokožce bývají ochranné vosky.

4. Hlava (caput) • Hlava kudlanek je velká, trojúhelníková a vznikla fylogenetickým srůstem 6 článků. Z každého článku vyrůstá tzv. „přívěsek“. První článek nese pár složených očí (faecatové), mezi složenýma očima se nacházejí oči tzv. ocelli, které jsou uspořádány do trojúhelníku. Druhý článek nese jeden pár nevětvených nitkovitých tykadel, u samců jsou obvykle větší, třetí článek je bez přívěsku, čtvrtý nese pár jednočlenných kusadel, pátý párové čelisti a šestý pysk s makadly.

5. Tvar hlavy samic některých druhů kudlanek • A – Empusa D - Pseudocreobotra • B – Creobroter E - Mantis • C – Galinthias F - Sphodromantis

6. Hruď (thorax) • Hruď kudlanek se skládá ze tří částí. První se nazývá předohruď, druhá středohruď, třetí zadohruď. Předohruď poznáme lehce, neboť díky své velikosti připomíná krk. K velké předohrudi neboli krku se upínají nohy přizpůsobené k chytání potravy. Ze středohrudi vyrůstá druhý pár nohou sloužící k pohybu. K zadohrudi se upíná třetí pár nohou sloužící také k pohybu. Mnoho kudlanek je bezkřídlých, některé však mají dva páry blanitých křídel. První pár křídel vyrůstá ze středohrudi a druhý pár ze zadohrudi.

7. Je tvořen nejčastěji 6 články u samiček (obr. vlevo) a 8 články u samečků (obr. vpravo). U některých druhů je počet článků v rozmezí 6 - 11 článků. Zadeček (abdomen)

8. Anatomie

9. Trávící soustava • Trávicí soustava je otevřená. K přijímání potravy slouží ústní kousací ústrojí. K hrubému drcení potravy slouží kusadla, na jemnější zpracování potravy slouží čelisti. Čelisti posunují potravu do ústní dutiny, kam vyúsťují slinné žlázy, které vylučují sekret, který pomáhá trávit potravu. Dále následuje svalnatý hltan a trubicovitý jícen, rozšiřující se ve vole. Následuje žvýkací žaludek (proventrikulus) s kutikulárními výrůstky. Zde se dokončuje rozmělňování potravy. Po rozmělnění potravy jde potrava do žláznatého žaludku se slepými výběžky, kde dochází ke trávení potravy. Následuje tlusté střevo, které je ke konci rozšířeno v konečník, vyúsťující řitním otvorem.

10. Vylučovací soustava • Vylučovací soustava je navázána na trávicí soustavu Malpighiovými žlázami, které slouží k odvádění rozpustných metabolitů. Malpighiovy žlázy ústí do tlustého střeva, bývá jich až 150. Rozpustné metabolity odcházejí řitním otvorem spolu s výměšky.

11. Nervová soustava • Kudlanky mají gangliovou nervovou soustavu žebříčkovitého typu. Je umístěna na břišní straně. V hlavě kudlanek je nad trávicí soustavou umístěna největší ganglie, kterou můžeme považovat za primitivní mozek.

12. Cévní soustava • Kudlanky mají otevřenou cévní soustavu. Je umístěna v hřbetní části těla. Tvoří ji srdce a hřbetní céva. Srdce má otvory tzv. ostie. Srdce provádí tepavý pohyb, kterým rozvádí, pomocí bezbarvé hemolymfy, živiny, hormony a zplodiny metabolizmu. Když je hemolymfa rozvedena, nasává se znovu do srdce ostiemi. Hemolymfa se nepodílí na přenosu kyslíku.

13. Dýchací soustava • Hmyz dýchá pomocí větvené soustavy vzdušnic (trachejí). Vzdušnice procházejí celým tělem dokonce i do blan křídel. Tracheje si lze představit jako duté trubičky kulovitého průřezu, vyztužené chitinovými kroužky. Podél trachejí se upíná biomembrána s endotelovými buňkami, které zajišťují výměnu kyslíku. Dýchací plyn se do trachejí dostává pomocí párových průduchů (stigmata), jsou uzavíratelné a opatřeny chloupky, které zabraňují vniknutí vzdušných nečistot (umístěné na povrchu těla).

14. Smysly • Hmat: Hmatová čidla jsou umístěna v tykadlech a nohou. Kudlanky dokáží reagovat i na sebemenší zachvění vzduchu. • Čich: Čichová čidla jsou umístěna na makadlech, slouží především k zachycení feromonu. Feromon je chemická látka, na kterou samičky lákají samečky. • Chuť: K rozpoznání chuti slouží chuťové žlázy. • Zrak: Kudlanky mají vyvinuty dva typy očí. Oči složené (faecatové) a oči jednoduché „ocelli“, které slouží k vnímání intenzity světla. Oči složené jsou tvořeny velkým počtem malých oček (omtidie). Každé očko „obrazovka“ snímá pouze část obrazu. Nervová vlákna, která vedou z jednotlivých oček, se spojují do jednoho zrakového nervu, který vytvoří tzv. mozaikový obraz.

15. Mimikry, obrana • Kudlanky mají řadu nepřátel, hlavně mezi ptáky. Některé větší kudlanky se dokáží ubránit díky ostnům na stehnech. Menší kudlanky používají mimikry. Zastrašení probíhá rychlým roztáhnutím pestře zbarvených křídel a vztyčením předních končetin. Obrazce na křídlech často připomínají oči. Nejpoužívanější taktikou kudlanek je nenechat se najít. K tomu kudlankám napomáhá především zbarvení, které je přizpůsobeno prostředí, ve kterém kudlanky žijí.

16. Rozšíření • Kudlanky se vyskytují v teplejším mírném pásu, subtropických a tropických oblastech. Výskyt v biotopech je rozmanitý. Vyskytují se od pouští až po deštný tropický prales, přes pobíhání po horkém písku až do vysokých korun stromů. Na obrázku je Empusa fasciata ze subtropických oblastí jižní Evropy.

17. Potrava, způsob lovu • Většina kudlanek svou kořist nevyhledává. Místo toho se na vhodném místě zamaskují a v typické „modlivé“ poloze, jako zkamenělé, čekají, až se kořist přiblíží na dosah. Jakmile se kořist přiblíží, kudlanka během desetiny až setiny sekundy uchvátí kořist svými závěrákovými končetinami. Než začne kudlanka požírat svou kořist, ukousne ji nejdříve hlavu, aby se nehýbala. Aktivně loví kořist málo druhů kudlanek nebo velice hladové kudlanky. Mezi druhy, které loví potravu aktivně, patří pouštní druhy, např. Riventina baetica, také nejmenší kudlanka měřící 1,5 cm (Armen breviptera). Kudlanky se živí nejrůznějšími druhy hmyzu a pavouků, větší kudlanky loví i žáby, ještěry, malé ptáky a ptáčata.

18. Lov

19. Páření • Dva týdny po posledním svleku začne sameček aktivně vyhledávat samičku. Ta láká samečka pomocí chemických látek - feromonů. Jestliže sameček ucítí feromony, letí za zdrojem. Obvykle se pomocí letu přiblíží do vzdálenosti jednoho metru a pak i několik hodin čeká na správný okamžik na přiblížení a naskočení na samičku. Kdyby neodhadl okamžik, mohl by být sežrán samičkou. Asi všem je známý kanibalizmus, kdy samička požírá samečka za kopulace. Vědci však dokázali, že tento jev je ojedinělý a spíše se vyskytuje u kudlanek žijících v přírodě. Kudlanky žijící v přírodě jsou často hladové, a proto požírají samečka, oproti samičkám chovaným v domácnosti, které jsou dobře nasyceny. Když sameček vyskočí na záda samičky, hladí ji tykadly nebo předníma nohama, aby ji zklidnil. Jestliže je samička v klidu, sesune se sameček k zadečku a ohne poslední dva články, aby se mohl spojit se samičkou a předat ji spermatofory. Páření obvykle probíhá 4 až 7 hodin. • Většina samečků po páření rychle odlétá hledat novou partnerku, někteří však zůstávají, aby zabránili oplození vajíček jiným samečkem. Vajíčka mohou být oplozena jíž po prvním páření. Partenogeneticky se rozmnožují pouze některé druhy, např. Miomantis abysinica, Parasphendale affinis, …

20. Kladení vajíček • Když je samička oplodněná a dostatečně nasycená, vytváří kokon, který nazýváme ootéka. Ootéku tvoří pěnovitá hmota, kterou vylučuje zadeček. Po nakladení 30 - 300 oplodněných vajíček ootéka tvrdne, tak chrání vajíčka před vnějšími vlivy. Počet a velikost kokonu záleží na tom, jak je samička nasycena. Obvykle je kokonů 3 – 6, někdy až 20. Pro správný vývoj vajíček je potřeba vlhkost okolo 70%.

21. Vývoj jedince • Po 5 - 6 týdnech od oplození vajíček při teplotě 23 - 30°C se líhnou noví jedinci, počet larev je i přes sto. Vývoj jedince je nepřímý a dějě se proměnou nedokonalou. Larvy procházejí vývojovými stádii, která jsou oddělena svlékáním. První výměna pokožky probíhá ihned po vylíhnutí z vajíčka. Samečci za život procházejí 7 - 9 svleky, samičky 8 - 10 svleky. Kudlanky před svlékáním asi týden nežerou a téměř se nepohybují. Svlečka (exuvie), kterou zanechá jedinec po svléknutí, je v původním tvaru jako měla kudlanka původně.

22. Často chované druhy:

23. Deroplatys dessicata

24. Phyllocrania paradoxa

25. Sphodromantis gastrica

26. Pseudocraobotra wahlbergii

27. Závěr • Chovu kudlanek se věnuji asi dva roky a za tu dobu se stal mým velkým koníčkem, zvláště po vylíhnutí prvních mláďat. Nové informace o chovu se snažím získávat od zkušených chovatelů a z plzeňské ZOO. Děkuji za pozornost.