80 likes | 293 Views
Název projektu: Moderní škola. IMPRESIONISMUS. Mgr. Lucie Rusová 26 . 03. 2014 český jazyk a literatura 3. ročník/septima Moderní umělecké směry přelomu 19. a 20. ve světové a české literatuře. Gymnázium Ivana Olbrachta Semily, Nad Špejcharem 574, příspěvková organizace
E N D
Název projektu: Moderní škola IMPRESIONISMUS Mgr. Lucie Rusová 26. 03. 2014 český jazyk a literatura 3. ročník/septima Moderní umělecké směry přelomu 19. a 20. ve světové a české literatuře Gymnázium Ivana Olbrachta Semily, Nad Špejcharem 574, příspěvková organizace Nad Špejcharem 574, 513 01 Semily, Česká republika Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0047
IMPRESIONISMUS • snaha zachytit skutečnost co nejvěrněji • okamžik, atmosféra, dojem, prchavost chvíle to impresionisty zajímá • malíři se vyjadřují barevnou skvrnou básníci malují přírodu slovem k zobrazení přírody jsou využívány počitky zrakové sluchové hmatové čichové
IMPRESIONISMUS představitelé: Charles Baudelaire Antonín Sova
Antonín sova *1864 † 1928 • vystudoval práva • působil jako úředník knihovny v Praze • samotář - trpěl míšní chorobou a ta mu znemožňovala větší kontakt se světem • i přesto je čtenářsky nejpřístupnějším a nejsrozumitelnějším básníkem • hovoří se o něm také jako o jihočeském lyrikovi Jaká je konkrétněji poezie Antonína Sovy?
Impresionistická Poezie Antonína Sovy • především přírodní a milostná lyrika • senzitivní, upřímná, intimní • někdy se mluví o citlivém a nervním básnickém impresionismu • zobrazuje krajinu – především jižní Čechy • atmosféru se pokouší zachytit všemi smysly zrak - barvy čich - vůně sluch - zvuky hmat - dotek
sbírky Květy intimních nálad (1891) impresionistická přírodní lyrika, opěvuje krajinu jižních Čech náladové obrazy, vizuální dojem, do krajiny promítá své duševní stavy ocitáme se za vlažných večerů na hrázi rybníka, mezi šumícími olšemi, na břehu řeky v blízkosti rybářů Z mého kraje (1892) vrací se do rodného kraje, popisuje tamní krajinu, vzpomíná na lidi
ANTONÍN SOVAKVĚTY INTIMNÍCH NÁLAD (1891) V rákosí Po břehu v zeleni má noha zabloudila, vzdech keřů slyšeti a v rákosí chřest lkavý, šum řeky v mělčinách písčitých usínavý a z bažin rákosních je cítit vůně shnilá. Na teplé písčině jen tušíš bílá těla v koupeli červnové se opájeti chladem, údery veslařů, jak jedou v loďkách řadem, posloucháš v rákosí, jímž blýská řeka stmělá. Jen lehký vodní pták se přehoupne v tmu šera… vzduch tichne, vychladá, prost světelných vln voní, jen cos v tom tichu zní, much křídly cosi zvoní, a město v daleku zažehá světla sterá… Ty skrze rákosí žluť jemnou prosívají, ve vrby vetkány se třesou na lupení, že město tušit jen, jak pohrouženo v snění, a kol tmu velikou, již zamkl kdos v tom kraji… Pracujte s pokyny v pracovním listu. ukázka č. 1
zdroje • ukázka č. 1 – Česká básnická moderna. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1987, s. 87. ISBN 22-154-87. • PROKOP, Vladimír. Literatura 19. a počátku 20. století (od romantiků po buřiče): (pro výuku na středních školách). Sokolov: O.K.-Soft, 2004. • ostatní použité obrázky pocházejí z databáze Microsoft klipart