OSVÍCENSTVÍ; Newton, Locke, Voltaire

1. OSVÍCENSTVÍ;Newton, Locke, Voltaire Brabec Filip L.2

2. OSVÍCENSTVÍ • Myšlenkové proudy, politické postoje a kulturní hnutí 17. a 18. st., opora přírodní vědy, šíření osvěty, vzdělanosti, ostrá kritika společnosti a církve. • Kolébka osvícenství je v Anglii a Nizozemí, později do celé Evropy, nejvýrazněji ve Francii. • Věk rozumu neboli osvícenství. • Šíření sekularismu, racionálních, vědeckých ,metod do všech součástí života a myšlení. • Cílem bylo poznat přírodu a svět, sladit výsledky vědy s novou průmyslovou civilizací – možnost řídit společnost správným způsobem pro dobro lidstva, odvrat od víry k rozumu a přesnému logickému myšlení. • Obraz dokonalé vlády – rozdělení moci do 3 složek: zákonodárná (parlament – vydává a schvaluje zákony), výkonná (vláda – provádění zákonů v životě) a soudní (dohled nad dodržováním zákonů) – vzájemně nezávislé, vyvážené a kontrolovatelné. • Vedoucími osobnostmi byli francouzští filozofové, např. Voltaire. • Pokládali se za pokračovatele myslitelů ze 17. st jako byli Bacon, Descartes, Newton a John Locke, kteří měli vliv na vznik Rousseauovy teorie O společenské smlouvě (1762), v níž obhajuje vládu, která se řídí „obecným zájmem“.

3. OSVÍCENSTVÍ • Diderot a Voltaire známí jako philosophes přivedli věk rozumu k vrcholu. • Montesquieu navrhoval rovnost před zákonem a bojovný Diderot věnoval mnoho let vydávání velké Encyklopedie. • Obhajoba občanských svobod a nadšení pro vzdělání lidu ohrožovaly církevní moc a absolutistickou vládu. • „Osvícení despotové“ jako rakouský císař Josef II. a pruský král Fridrich II. Přijali myšlenky osvícenství. • Osvícenský absolutismus - pokus vládců, případně jejich ministrů, využít politické názory osvícenských filosofů v praxi. • Osvícenství inspirovalo svými výchovnými a vědeckými myšlenkami mnoho spisovatelů.

4. VĚDECKÁ REVOLUCE • Pokrok ve vědeckém bádání, který byl zahájen v době renesance, dosáhl vrcholu v 17. st. • Descartes stanovil teoretická východiska nové vědy a F. Bacon potvrdil význam empirického pozorování. Vesalius vysvětlil anatomii člověka, Harvey popsal krevní oběh, van Leeuwenhoek objevil mikroskopické organismy a Leibniz položil základy diferenciálního a integrálního počtu. • Pokusy objasnit přírodu a vesmír vyvrcholily v díle Isaaka Newtona Matematické základy přírodní filozofie (1687), v nemž demonstroval tři zákony pohybu a zákon o vesmírné gravitaci

5. sir Isaac Newton • 4. ledna 1643 – 31. března 1727 • Byl anglický fyzik, matematik, astronom, filosof, teolog a alchymista. • Je považován za jednoho z nejvýznamnějších vědců všech dob či dokonce za jakéhosi zakladatele moderní fyziky a vědy obecně. • Narodil se ve vesnici Woolsthorpe, otec mu zemřel krátce před jeho narozením • Nejdříve navštěvoval vesnickou školu, poté studoval na střední škole v Granthamu, v osmnácti ho přijali na universitu Trinity College v Cambridgi • Studoval matematiku, fyziku, teologii a klasické jazyky. • r. 1665 dosáhl hodnosti bakaláře a o tři roky později se stal magistrem. • Už jako student upozornil na sebe mimořádnou samostatností a originálností v práci

6. sir Isaac Newton • V r. 1669 se stal profesorem matematiky a fyziky a přednášel téměř 27 let • Místo prof. mu vyhovovalo, měl dostatek času věnovat se bádání • Nejdříve se věnoval optice. Vlastnoručně zhotovil první zrcadlový dalekohled. Všechny své výzkumy o světle shrnul v 3 dílné Optice (1704). • Poté se zabýval studiem mechaniky. Základní objevy v mechanice vyslovil Newton v díle Matematické principy přírodní filozofie.V Principech bylo shrnuto všechno, co se během předcházejících tisíciletí zjistilo o nejjednodušších formách pohybu hmoty. • I velké Newtonovy objevy byla práce více učenců. Sám Newton říkal o svých úspěších: „Jestli jsem viděl dál než druzí, tak proto, že jsem stál na bedrech gigantů.“ • Newtonovo učení o prostoru, času, hmotnosti a síle mělo obrovský vliv na vývoj fyziky. • V r. 1696 se Newton stal dozorce mincovny. V r. 1701 se vzdal profesorského místa a o dva roky později ho zvolili za prezidenta Londýnské královské společnosti, kterým zůstal až do konce života. • V r. 1705 ho královna Anna povýšila do šlechtického stavu. • Zemřel 31. března 1727. Pochovali ho ve Westminsterském opatství.

7. John Locke • 29. srpen 1632 – 28. říjen 1704 • se narodil ve Wringtonu • Byl vychováván jen otce • Byl anglický filozof • Studoval přírodní vědy, medicínu a státovědu v Oxfordu. • Po získání hodnosti magistra svobodných umění začal na této univerzitě vyučovat řečtině, rétorice a filosofii. Výsledkem jeho studií byla Esej o zákoně přírody. • Přírodovědné zájmy jej dovedly ke studiu medicíny. • V letech 1667–1675 pracoval jako domácí učitel, rádce a lékař lorda Shaftesburyho. • Hájil náboženskou toleranci anglických protestantských jinověrců proti netolerantní anglikánské většině. V roce 1667 píše Pojednání o toleranci.

8. John Locke • Jedno z jeho hlavních děl - Pojednání o lidském rozumu, pojednává o schopnostech člověka a hranicích lidského rozumu, na kterém pracoval 18 let. • Locke je představitelem novověkého britského empirismu a jedním ze zakladatelů liberalismu. • Kriticky se staví proti Descartovi – odmítá jeho učení o vrozených idejích a tvrdí, že rozum je původně tabula rasa, nepopsaná deska, do které se teprve dodatečně obtiskují zkušenostní dojmy. • Byl zastáncem individuální výchovy a výuky. O tom pojednává jeho dílo Úvahy o výchově, ve kterém popisuje výchovu dítěte, která pokračuje až do dospělosti. • Lockova politická filosofie je založena na teorii společenské smlouvy – stát vzniká z vůle původně svobodných a vzájemně si rovných lidí jako záruka jejich přirozených práv. Pokud panovník smlouvu poruší, může být lidem svrhnut. • Zemřel 28. října 1704 ve věku 72 let a byl pohřben v High Laver v hrabství Essex.

9. Francois-Marie Arouet (Voltaire) • 21. listopadu 1694 – 30. května 1778 • Narodil se v paříži. • Byl to francouzský básník, spisovatel, filozof a humanista. • Vystudoval Louis le Grand, nejprestižnější jezuitskou kolej v Paříži • V raném mládí se zapletl do intrik kolem královského dvora a za pamflety proti Filipovi III. Orleánskému byl uvězněn v Bastile, kde také vymyslel svůj pseudonym. • V roce 1726 urazil mocného mladíka a byl obžalován, a tak utekl do Anglie. Zde se se seznámil s učením Johna Locka a s mechanikou Isaaca Newtona • Poté odešel do Paříže, kde se stal historiografem krále Ludvíka XV. a členem francouzské Královské akademie věd. Zanedlouho ho ale vyhodili ze dvora.

10. Francois-Marie Arouet (Voltaire) • V letech 1750 – 1753 působil na dvoře pruského krále Fridricha II. Velikého. Zde začal psát svou sbírku zábavných úvah vysmívajících se biblickým a jiným mýtům. • Kvůli neshodám s Fridrichem II. opustil Prusko a usadil se na svém panství na hranicích Francie a Švýcarska. • Po návratu do Paříže na sklonku života v roce 1778 se na naléhání přátel smířil s římskokatolickou církví a přijal poslední pomazání, aby mohli být jeho ostatky pohřbeny. Za Velké francouzské revoluce byly jeho ostatky přeneseny do pařížského Pantheonu, kde jsou dodnes. • Napsal přes padesát literárních děl: povídek, románů, divadelních her, lyrických i epických básní, filozofických úvah, esejů a historických studií. • Pojem voltairiánství označuje jemnou ironii, kterou jeho tvorba dýchá. • Filozoficky byl Voltaire eklektik, náboženským přesvědčením deista. Jeho pohledy na svět silně ovlivnil John Locke. • Panna Orleánská – „Mravný epos abbé Trithéma o světici, jejímž největším zázrakem bylo, že po celý rok zůstala ve Francii pannou“. Voltairovo umělecky vrcholné dílo. • Candide neboli Optimismus – filozofická povídka koncipovaná jako útok na filozofii Leibnitze. Nejpopulárnější kniha. • Filozofický slovník - zábavnou formou podané definice biblických i filozofických termínů. • Byl to velmi významný člověk a inspiroval spoustu dalších spisovatelů filozofů aj.