Keltové

1. Keltové

2. Rozšíření Keltů v Evropě • jádro halštatské kultury okolo 6. století př. n. l. • maximální expanze ve 3. století př. n. l. • Lusitánie na pyrenejském poloostrově, kde je keltská přítomnost nejistá • "šest keltských národů", které mluvily keltským jazykem do raného novověku • území, kde se dosud keltský jazyk používá

3. Původ • nejstarší údaje o Keltech jsou okolo poloviny 2. tisíciletí př. n. l. • vznikli splynutím několika předchozích kultur; ustálili si jazyk, kulturu a náboženství, ale nevytvořili samostatný stát • jejich největší rozkvět nastal mezi 6. a 1. stoletím př. n. l. • přijali křesťanství a vytvořili si na základě latinky vlastní písmo zvané ogham • Keltové byli podle Římanů rozdělováni na tři větší seskupení: na Galii předalpskou, která přejala módu nošení tógy, na Galii zaalpskou (jih Francie a Španělsko), a konečně na Galii vlasatou, tu ovládl Gaius Iulius Caesar • v 1. století př. n. l. podlehli Římanům a byli postupně vytlačováni do Skotska a Irska • Keltové byli dříve rozšířeni po celé Evropě, nyní žijí pouze v severozápadní Evropě (od Anglie po Skotsko)

4. Informace o Keltech máme ze dvou zdrojů: • z archeologických nálezů: některé byly nalezeny i v ČR, díky nim se dnes dovídáme o dávné keltské kultuře a řemeslech (jejich platidly byly tzv. duhovky) • z psaných textů: je všeobecnou mýlkou, že keltští druidi zakazovali jakékoliv psaní, to se týkalo pouze náboženských záležitostí

5. Keltové na území České republiky • západní a jižní Čechy byly součástí keltské pravlasti, jejímž hlavním centrem byla oblast severních Alp a horního Dunaje • od původního obyvatelstva české kotliny patřícího k mohylové kultuře se noví osadníci odlišovali plochými pohřebišti nespálených těl • Podle keltského kmene Bojů dostaly české země latinský název Boiohaemum; po Keltech se zachovaly i další zeměpisné názvy na území Čech – např. názvy řek: Labe (Albis - bílá řeka), Vltavy (Vultava - divoká řeka), Ohře (Agara - řeka, která má rychlý tok), Jizery (Isara - bystrá řeka) • Keltové si stavěli takzvaná oppida, což byla opevněná města; v Čechách známe šest jistých oppid

6. Keltské náboženství • Keltové uctívali přírodní síly a hledali své bohy v přírodních objektech a jevech • jejich kulty se tradovaly ústně a některé jejich rysy se dochovaly ve středověkých irských a velšských mýtech • Keltové brzy přejali křesťanství a první keltský kostel byl na Britských ostrovech postaven kolem roku 200 n.l. • keltské náboženství zaniklo po rozšíření křesťanství v západní Evropě na konci starověku a na počátku středověk • nejvyšší bůh v jejich systému: Taranis • posvátná rostlina: jmelí • posvátná zvířata: jeleni, koně a kohouti • posvátné stromy: duby (posvátné byly tzv. nemethony, neboli posvátné dubové háje, kam měli povolen vstup pouze druidi) • Svým bohům přinášeli i lidské oběti, většinou však obětovali zvířata.

7. Druidi • zvlášť významnou roli v náboženském životě Keltů sehrávali druidi (učenci a kněží) • některé prameny uvádí, že se na druida studovalo až 20 let • byla to velmi vážená vrstva lidí • každoročně se scházeli ke svým sněmům v Carnutu (město na území dnešní Francie)

8. Keltské svátky • Po Keltech nám zůstala ještě jedna věc, která se kupodivu zachovala v téměř nezměněné formě až dodnes: naše svátky. Kromě slunovratů a rovnodenností měli Keltové čtyři důležité svátky, které se ve více méně zachovaly do dnes. • Rok začínal Samhainem a slavil se 1. listopadu v noci z předešlého dne na den sváteční. Jeho název se skládá ze slov „sam-fuin“ tedy „Konec léta“. Dnešního dne se můžeme setkat ve stejné době s křesťanským svátkem všech Svatých 1. listopadu a následných Dušiček 2. listopadu. Byl to svátek všech zesnulých a příprava na období zimy. V 16. století už byly svátky prolnuty tak, že se slavily jako jeden. • 1. února se slavil Imbolc v Irsku nazývaný Oimealg. Dnes máme ve stejném čase svátek Hromnice 2. února. • V noci z 30. dubna na 1. května se slavil Beltine, který dnes známe jako „Čarodějnice“, které se pálily už tehdy a symbolizovaly veškeré utrpení a strádání. Název je tvořen slovy „Bel-tine“, což znamená „Jasný oheň“ a byl to nástup k pohostinnému letnímu období. • Lughnasad se slavil 1. srpna, ze kterého možná vznikly i dnešní dožínky. Šlo o oslavy nadcházejících žní, ale jeho význam tkvěl mimo jiné v uzavírání manželských svazků.

9. Válečnictví • Římané považovali Kelty resp. Galy za velmi bojovný a srdnatý národ. Paradoxně samotní Keltové neusilovali o dobývání cizích zemí, nýbrž většinou se spokojili s loupeživými nájezdy a drancováním. • Keltský způsob válčení popisovali římští i řečtí autoři jako velice divoký a ztřeštěný. V boji se Keltové postavili čelem k nepřátelskému vojsku a začali strašlivě křičet a tlouct oštěpy a meči do svých štítů. Pak se za neutuchajícího řevu prudce rozeběhli proti svým soupeřům. Nepřátelští vojáci vyděšení zjevem a hrozivým křikem Keltů někdy ztratili odvahu a obrátili se na útěk. Boj s prchající armádou byl pak pro Kelty snadnou záležitostí. Pokud se ovšem nepřátelské vojsko nezaleklo, Keltové zastavili krátce před tím, než došlo ke střetu a vrátili se do svého původního postavení, aby začal celý proces nanovo.

10. Konec