sociální skupiny

1. sociální skupiny

2. sociální skupina • soubor dvou nebo více osob, které sdílejí pocit příslušnosti ke skupině, jsou k sobě vázány relativně stabilními vzorci sociální interakce, mají některé společné cíle, mohou mít náhodné a volné vztahy, nebo těsné a intenzivní vztahy kooperace (např. rodina);

3. znaky sociální skupiny: • interakce mezi členy skupiny, existence komunikační sítě; • vzájemná percepce, diferenciace rolí a pozic; • motivace, normativní a hodnotový systém skupiny; • organizace sociálních vztahů; agregát – seskupení lidí, které nemají všechny znaky a vlastnosti skupin; • systém sankcí; • společná činnost, vzájemný vliv; • vědomí skupinové příslušnosti, vzájemná závislost; • vědomí skupinové odlišnost; • společný cíl;

4. dělení sociálních skupin:A) podle velikosti: • malé (do 20 členů); nejmenší malá soc. skupina – dyáda; • velké; specifický agregát dav: demonstrující; rabující; terorizující;

5. B) podle vztahů ve skupině a intimity vazby: • primární skupina – sdružení osob vyznačující se kontaktem členů tváří v tvář (face to face); mezi členy těsné citové vazby dlouhého trvání, nezanikají dosažením cíle (rodina), primární skupina je nejdůležitější z hlediska vývoje jedince; • sekundární skupina – vztahy jsou důsledkem určitého zájmu, či úkolu, nikoli citovými pouty (např. třída);

6. C) podle způsobu vzniku skupiny: • formální skupina – vzniká podle předem daných pravidel určovaných zvnějšku a řídí se jimi, nevzniká z vlastní vůle, ale organizuje ji instituce (škola, armáda); sekundární skupina vedená určitým cíle, které nemusí mít dlouhé trvání; • neformální skupina – pravidla vzájemného soužití a normy chování vznikají uvnitř skupiny a jsou vyjádřením přirozených potřeb členů;

7. D) podle vztahu člena skupiny k vlastní skupině: • vlastní skupina – do níž jedinec reálně patří, vytvářejí se v ní představy o této skupině (idealizované) a rovněž o jiných skupinách, srovnávání a různá úroveň vztahů k vlastní skupině; • cizí skupina – do níž jedinec nepatří, ale má na ni názor;

8. E) podle vztahu člena skupiny k vnějšímu okolí: • referenční skupina (vztažná) – do níž chce jedinec patřit a s jejímiž hodnotami a normami chování se ztotožňuje; pozitivně referenční (chce být členem); negativně referenční (jedinec k ní přísluší nerad); • členská skupina – skupina, jíž je jedinec členem; ideální stav je-li členská skupina současně referenční; • nominální skupina – vytvořená dle nějakého znaku;

9. funkce skupiny: • interakce jedinců – spolupráce, soutěžení, konflikty, prosazovat názor, korigovat ho, bránit se; • sociální role – samovolná dělba úkolů a činností, organizace (vedoucí, vedený, organizátor, smiřovatel);

10. funkce skupiny: • sebeuplatňování jedince – umožňují jedinci uspokojování jeho sociálních potřeb; • normativní a srovnávací funkce – poskytuje jedinci srovnávací rámec pro jeho postoje a jednání, utváří jeho pojetí sociální reality a jeho sociálních rolí; mínění skupiny je kriteriem výkonu jedince;

11. vývoj členství ve skupině: • pátrání; • socializace (přijetí); • udržení (konflikt); • resocializace (konec); • reminiscence (doznívání);

12. struktura skupiny: • role – požadavky na vystupování v konkrétní pozici; • pozice – označuje místo ve vztažném poli, jsou na ně kladeny určité požadavky a jsou spojeny s určitými očekáváními;

13. struktura skupiny: • status – specifické kulturně společenské charakteristiky jedince; • norma – zákl. fixace efektivního chování, kontrola chování členů skupiny (skup. cíle) pomocí pozitivních a negativních sankcí;

14. skupinový vliv: • koheze – skupinová soudržnost, společné motivy, morálka, koordinace úsilí, vzájemná náklonnost mezi členy skupiny zvyšuje jednotu jejich mínění, podporuje upevňování vzájemné náklonnosti;

15. skupinový vliv: • sociální zahálení – osoba podává ve skupině menší pracovní výkon než samostatně, spojitost s motivací, čím víc lidí pracuje společně na úkolech, ve kterých je jeden výsledek, tím nižší výkon připadá na jedince;

16. skupinový vliv: • sociální facilitace – vliv přítomnosti jiných na chování člověka (pokles výkonu – soc. inhibice), při složitých či nových činnostech a úkolech přítomnost jiných osob (pozorovatelů) snižuje výkon jednotlivce, při jednoduchých či zvládnutých činnostech přítomnost jiných osob zpravidla zvyšuje výkon jednotlivce;

17. skupinový vliv: • deindividualizace – snížení či ztráta sebeuvědomění, ztráta pocitu vlastní individuality;

18. skupinový vliv: • skupinová polarizace – skupiny se rozhodují riskantněji (před diskusí jednotlivci názor +, po diskusi názor + +, před diskusí jednotlivce názor -, po diskusi názor - -);

19. skupinový vliv: • konformita – vyjadřuje fungování norem a jejich obecnou a závaznou platnost, konformní chování je účelové, umožňuje jedinci setrvat ve skupině a být za to odměňován; konformismus existuje také jako znak osobnosti (poslušnost, zdvořilost, sebedisciplína a vztahující se k úzkosti);

20. otázky • skupina, jejíž vztahy jsou důsledkem určitého zájmu je • skupina s těsnými citovými vazbami dlouhého trvání je • skupina vznikající podle předem daných pravidel určovaných zvnějšku je • skupina, jejížpravidla vznikají uvnitř skupiny je • sekundární • primární • formální • neformální

21. otázky • skupinová soudržnost je • účelové chování umožňuje jedinci setrvat ve skupině je • vliv přítomnosti jiných na chování člověka je • jev, kdy se skupiny rozhodují vyhraněněji je • koheze • konformita • sociální facilitace • skupinová polarizace

22. Použité zdroje HAYESOVÁ, N.: Základy sociální psychologie, Portál, Praha 2009. ISBN 978-80-7367-639-1 HELUS, Z.: Sociální psychologie pro pedagogy, Grada, Praha 2007. ISBN 978-80-247-1168-3 KOHOUTEK, R.: Základy sociální psychologie, CERM, Brno 1998. ISBN 80-7204-064-2 VÁGNEROVÁ, M.: Základy psychologie, Karolinum, Praha 2005. ISBN 80-246-0841-3 osobní poznámky ze studia Psychologie na FSS MU Brno Pokudneníuvedenojinak, jsoupoužitéobjektyvlastníoriginálnítvorbouautora.