Revoluční hnutí v 1.polovině 19.století

1. Revoluční hnutí v 1.polovině 19.století

2. Francie • 1815 – 1824 vládne Ludvík XVIII. – mladší bratr popraveného Ludvíka XVI. • Francie zůstala konstituční monarchií, předrevoluční privilegia šlechty a duchovenstva nebyly obnoveny. • Většina práv však zůstala hlavně bohatším vrstvám obyvatelstva. • Postupně narůstala moc roajalistů – zastánců předrevolučních pořádků, kteří toužili po návratu poměrů z doby před r.1789.

3. Francie • Po smrti Ludvíka XVIII. Nastupuje jeho mladší bratr Karel X. • Tento člen královské rodiny patřil k nejzarytějším odpůrcům revoluce a jejich vymožeností. • Po svém nástupu pomalu směřoval svou politiku k postupnému návratu předrevolučních poměrů.

4. Francie • Návrat k absolutistické moci však ve Francii již nebyl možný. • V červenci 1830 vypukly v Paříži pouliční boje mezi královskými vojsky a vzbouřenými dělníky a studenty. • 30.července se král vzdal trůnu a odešel do exilu. • Nějaký čas pobýval i v Praze. • Zemřel v r.1836.

5. Francie • Červencová revoluce vynesla k moci krále Ludvíka Filipa Orleánského, kterému se později říkalo také občanský král. • Vládl pak až do r.1848. • Doba vlády Ludvíka Filipa nahrávala především bohatým podnikatelům a velkostatkářům. • Narůstala proto nespokojenost prostého lidu, která vyústila do nové revoluce v r.1848.

6. Belgie • Území dnešní Belgie patřilo po třicetileté válce mezi državy Habsburků. • Na konci 18.století jej získali Francouzi. • Po Vídeňském kongresu se pak stalo součástí tzv.Spojeného království Nizozemského – spolu se severním Nizozemím. • Obě země se však lišily v mnoha směrech: • Belgie byla hospodářsky zaostalejší a politicky konzervativnější. Belgičané se cítili být Nizozemím ekonomicky využíváni.

7. Belgie • Belgičané byli ve své zemi druhořadými občany.Většina úřadů byla v rukou Nizozemců, také král Vilém I. byl Nizozemec. • Belgičané byli také převážně katolíci, Nizozemci zase protestanti. • Obyvatelé se lišili i jazykem – Belgičané hovořili jazykem blízkým francouzštině, holandština je jazykem germánským.

8. Belgie • Počátečním impulsem k revoluci bylo vlastenecky laděné divadelnípředstavení v bruselské opeře.Rozvášněné obecenstvo vtrhlo do ulic města a dav obsadil radnici a další instituce. • Revoluce pak přerostla do krvavýchbojů ve městě. • V říjnu 1830 byla vyhlášena nezávislost Belgie.

9. Belgie • Belgickým králem se stal Leopold I. • Země se pak úspěšně rozvinula v ekonomicky silnou konstituční monarchii. • Přesto byla evropskými mocnostmi definitivně uznána až v r.1839.

10. Belgie • Přesto se ani později Belgie nevyhnula národnostním třenicím. • Dodnes trvá rivalita a občasné politické napěti mezi tzv.frankofonními Valony a Vlámy, hovořícími jazykem blízkým holandštině. • Brusel je dnes ovšem neoficiálním hlavním městem Evropy jako sídlo některých institucí Evropské unie a také jako hlavní centrála organizace NATO.

11. Rusko • Rozšířilo se území ruské moci i do dnešního Finska, části Polska i s Varšavou a na jih na úkor Turecka. • Přesto země zůstávala ve srovnání s jinými evropskými velmocemi zemí ekonomicky i politicky zaostalou. • V zemi vládl tuhý absolutismus a jakékoliv pokrokové snahy o zlepšení byly tvrdě potlačeny. • Od r.1825 vládl v zemi konzervativní car Mikuláš(Nikolaj)I.

12. Rusko • V prosinci (rusky děkabr) 1825, v den nástupu nového cara na trůn se důstojníci pokusili provést v zemi státní převrat, který vstoupil do dějin pod názvem povstáníděkabristů. • Povstání však ztroskotalo kvůli nedostatečné organizaci, praktické osamocenosti povstalců a naprosté odtrženosti od lidových vrstev obyvatelstva. • Pro carský režim pak bylo hračkou povstalecké pluky rozprášit a vůdce popravit nebo poslat do vyhnanství na Sibiř spolu s celými rodinami.

13. Polsko • Zaostalými poměry v Rusku trpělo i Polsko, jehož velká část byla po Vídeňském kongresu pod nadvládou ruského cara. • Nový státní útvar se nazýval Kongresovka – podle Vídeňského kongresu. • Oficiálně byl sice v čele polský král – tím však byl vždy ruský car.

14. Polsko • V listopadu 1830 vyvolali protiruské povstání především mladí důstojníci varšavské vojenské školy. • Zpočátku se povstalcům podařilo úspěšně svrhnout carova zástupce v zemi a tím de facto i carovu moc nad Polskem. • V další fázi však povstání doplatilo na naprostou nejednotnost programu budoucího vývoje země.

15. Polsko • Po necelém roce nezávislosti vstoupila do země ruská vojska a politicky a vojensky nejednotní povstalci byli definitivně poraženi v září 1831. • Ze země pak odešlo mnoho lidí do emigrace.

16. Řecko • Nejkrvavějšíkonflikt se odehrál v letech 1821 – 1830 na území dnešního Řecka, které bylo pod nadvládou turecké Osmanské říše, • Řekové využili slábnoucí ekonomické moci Turků a povstali proti jejich nadvládě. • Turci však povstalce tvrdě potlačili a boje doprovázely i krvavé masakry civilního obyvatelstva.

17. Řecko • Evropské velmoci se zprvu stavěly k řeckému povstání chladně, ale masakry civilního obyvatelstva vyvolaly vlnu solidarity mezi evropskými intelektuály i prostými lidmi. • To pohnulo politiky ke změně názoru a k přesunu pomoci povstalým Řekům. • Začaly se též projevovat velmocenské zájmy evropských států o oblast Balkánu. • Nejprve Rusko, pak i Francie a VelkáBritánie vyzývaly Turecko k ukončení války.

18. Řecko • V říjnu 1827 zničila vojska rusko – francouzsko – britská spojené loďstvo turecko – egyptské. • Řecko pak získalo nejprve autonomii, v r.1830 pak úplnou nezávislost jako Řecké království. • Prvním řeckým králem se však stal Oto I.Wittelsbach původem z Bavorska.

19. Řecko • S řeckým povstáním je spojen i osud slavného anglického romantického básnika barona Georga Gordona Byrona (bajrna). • Osobně se vydal do Řecka a pomohl organizovat boje povstalců. • Svým příkladem vyvolal vlnu sympatií u mnoha jiných významných osobností. • V r.1824 Byron zemřel na malárii.