Vůle

1. Vůle

2. Vůle Schopnost chtění a z něho vyplývajícího jednání Proces velmi blízký motivačním tendencím Má kromě jiného i citový a energizující náboj (cíl je hodnocen jako něco žádoucího a jeho představa vyvolá citovou odezvu) Velmi složitá osobnostní vlastnost získaná tlakem sociálního prostředí (rozvoj od dětství) Vznik z důvodu nutnosti protiváhy pudových sil

3. Vůle II. Kromě citově podmíněného chtění zahrnuje také motivy vyššího řádu Umožňuje volbu obecně hodnotnější varianty chování i její realizaci Regulace lidského chování jinak než aktuálním uspokojením

4. Volní autoregulace Není založena na motivujícím a aktivizačním účinku příjemných pocitů Vztah motivů vyššího řádu k uspokojení je komplikovaný – eventuální uspokojení nemusí být jednoznačné (nebo je odloženo do vzdálené budoucnosti) Někdy dokonce to vypadá, že není žádné – subjektivně dokonce mohu tratit (př. učím se a nejdu na fotbal)

5. Volní autoregulace II. Z důvodu nedostatečné regulační kompetence citového prožívání Všechny důležité životní aktivity ale nejsou regulovány vůlí – např. zautomatizované činnosti (méně náročné na energii =) výhodné)

6. Hlavní aspekty a významy vůle - představuje komplexní vlastnost zajišťující vývojově nejvyšší úroveň sebekontroly a seberegulace – projev především: Vědomým sebeovládáním (nevhodných impulzů) Vědomým prosazováním (žádoucích impulzů) Zahrnuje uvědomění vlastní aktivity, relativní svobody při její volbě a zároveň vědomí odpovědnosti

7. Hlavní aspekty a významy vůle 2) - vůle je významná integrující složka osobnosti Vázána na relativně stabilní hodnotový systém osobnosti (vyplývá z toho i postoj ke světu) a na sebehodnocení Základní kritérium pro rozhodování a další volní aktivity (stabilita a kontinuita v čase) Přispívá k souladu a kontinuitě v sebepojetí

8. Volní aktivita 3 základní složky Vědomé rozhodování a vědomí vlastního rozhodnutí (tj. volba určité cíle) Vědomá volba prostředků Vědomí průběhu jednání

9. Volní aktivita II. Probíhá na dvou úrovních: • V oblasti psychické činnosti • V oblasti reálné, fyzické činnosti Subjektivně se projevuje pocitem chtění a později konkrétním úmyslem dosáhnout cíle V aktuálním procesu lze rozlišovat 2 fáze (rozhodování a realizace)

10. Fáze rozhodování • Je iniciována pocitem chtění nebo nutnosti zvolit si cíl • Lze rozlišit 2 krajní varianty: • Volba jednoho ze dvou či několika často protikladných motivů různého významu (př. jak utratím své peníze – libost nebo povinnost?) • Aktivní hledání motivu, který by mohl fungovat jako cíl a vyjadřoval by (na sebe subjektivně kladené) požadavky – př. rekvalifikace, ale nevím, jak to udělat

11. Fáze rozhodování II. • V procesu volby cíle se uplatňují: - různé osobnostní vlastnosti (př. temperament) • zkušenost

12. Fáze rozhodování III. • Aktuální rozhodování závisí na: a) Intelektových funkcích (rozumovém zhodnocení různých cílů) b) Emocionální složce (osobní citový význam cíle – př. blokující prožitky – překonávám je, nebo stimulující) c) Hodnotové hierarchii (uspokojení subjektivně významnějších cílů)

13. Fáze rozhodování IV. • Volba motivů: Mezi aktuálními potřebami (a tím i motivy) může docházet k různým variantám vztahů (např. protichůdné vyvolají konflikt) • 2 základní modelové situace a) Konflikt motivů, kdy vítězí aktuálně silnější motiv (kvantitativní převaha) b) Volba mezi 2 motivy z nichž jeden je pro člověka osobně významnější (je výše v hierarchii hodnot – kvalitativní převaha)

14. Fáze rozhodování V. • Vliv zátěže volby: • Nerozhodnot • Nejistota • Napětí • Úzkost • Tendence vytvářet si vnitřní konflikty ve větším měřítku než je obvyklé

15. Fáze rozhodování VI. • Konflikty motivů: • Konflikt cílů • Konflikt prostředků (prostředek k dosažení žádoucího cíle by měl splňovat následující 2 parametry: 1) měl by být realizovatelný 2) měl by být přijatelný z hlediska norem společnosti

16. Co je to konflikt? Konflikt – latinsky conflictus = srážka) Rozklad – con + fligo (udeřit, narazit) =) confligere = někoho udeřit, zasáhnout (v boji) Konflikt = střetnutí dvou nebo více zcela nebo do určité míry navzájem se vylučujících či protichůdných snah nebo tendencí

17. Základní druhy konfliktu Intrapersonální Interpersonální Skupinové Interskupinové Zvláštní případ – konflikt jedince se skupinou

18. Dělení konfliktů podle jejich psychologické charakteristiky Dělí se podle základní převládající psychologické charakteristiky V praxi vždy konflikty smíšené – ale jeden motiv převládá Konflikty představ Konflikty názorů Konflikty postojů Konflikty zájmů

19. Konflikty představ Představa vzniká na základě vnímání a poznávání (zpracování počitků a vjemů) Rozdíly v představách vznikají díky mnoha faktorům, např.: Zájem Očekávání Předsudky Fantazie atp. Konflikty představ lze řešit ujasněním pojmů a jejich významů, zřetelnou a jasnou komunikací, vhodnými otázkami Důležitost tolerance

20. Konflikty názorů Názor – spojení představy s hodnotícím soudem (Praha je velká, krásná a rušná) Názor – logicky subjektivně zdůvodněný soud Názory významně ovlivňuje hodnotová orientace (žebříček) Konflikt názorů je složitější a obtížněji řešitelný než konflikt představ Řešení konfliktů názorů: testování názorů (experiment atp.), dotazem na odborníka či autoritu, nahlédnutím do normy, hlasováním atp. Předpoklad je dobrá vůle řešit konflikt objektivně

21. Konflikty postojů Postoj = názor zabarvený osobním citovým vztahem (př. líbí X nelíbí, přitahuje X nepřitahuje atp.) Vstup emoční stránky – výrazné ztížení řešení a eskalace rozporu Vznik postoje: vyvození závěru ze dvou premis ( př. 1) Lidé s kulatým obličejem jsou upovídaní; 2) upovídané lidi nemám rád) Odlišnost postojů je umocněna odlišnostmi představ a názorů a jejich kombinacemi! Řešení ovlivňuje i mnoho dalších faktorů, např.: Vliv různých charakteristik partnera v konfliktu na změnu mého vlastního postoje Vliv druhu, charakteru a povahy sdělované zprávy (jak se to podá) Vliv sociálního prostředí (mezi čtyřma očima, před lidmi atp.)

22. Řešení konfliktů postojů Citlivě vnímat neverbální projevy partnera a dát si pozor na svoje Neútočit na sebevědomí a zásadní zájmy partnera (mohu vyhrát logický boj, ale utrpím ohromnou emocionální újmu)

23. Konflikty zájmů Nejvyšší stupeň konfliktu (já nebo ty, nelze řešit k naprosté spokojenosti obou stran) Klasický příklad konfliktu zájmů – souboj Řešení - velice složité

24. Smíšené konflikty Konflikt zájmů v pozadí konfliktu názorů (př. pozdní příchod dítěte domů – ono si nemyslí, že by to bylo pozdě zájem se dobře bavit a zájem o bezpečí) Konflikt zájmů v pozadí konfliktu představ (př. čichám ke květině a majitel si myslí, že ji chci utrhnout) Konflikt postojů v pozadí konfliktu názorů (př. lékař doporučuje otužování – já jsem radikálně proti – je mi to krajně nepříjemné) Konflikt představ a zájmů v pozadí konfliktu názorů (př. nesprávně se domnívám, že nový mzdový systém ve firmě – moc toho o něm nevím – sníží můj výdělek = hádám se o to, že je nespravedlivý)

25. Realizační fáze • je období, ve kterém se jedinec pokouší dosáhnout žádoucího cíle • Uplatňují se tu různé prostředky • Základní charakteristické znaky: • Realizační fáze nemusí po rozhodnutí nutně nastat – relativně samostatná složka jednání • Uplatňují se jiné volní vlastnosti než u rozhodování • Realizační fáze může mít velmi variabilní časové rozpětí

26. Realizační fáze II. • Realizační fáze vyžaduje určitou dávku energie (psychické i fyzické) – psychicky je její náboj vyjádřen v prožitku napětí, které provází chtění a úsilí • Síla vůle se může projevovat: • Tlumivě (potlačení impulzu směřujícího k negativní aktivitě) • Aktivizujícím způsobem

27. Realizační fáze III. • Další aspekty realizační fáze: • Realizace určitého rozhodnutí může být dlouhodobá a nesnadná; člověk musí překonávat překážky • Původní rozhodnutí není realizovatelné a je třeba je změnit nebo přizpůsobit vnějším podmínkám • Význam má i zvyková složka (v případě převážení to již není volní aktivita)

28. Volní vlastnosti Vůle byla mnoha výzkumy potvrzena jako samostatná vlastnost (již od roku 1915) – faktor vůle X faktor emocionality Vůle není jednoduchou, ale složenou vlastností s mnoha dílčími faktory velké rozmanitosti

29. Volní vlastnosti II. • Vlastnosti aktivní vůle • Rozhodnost a ráznost • Iniciativnost a činorodost • Pružnost vůle 2) Vlastnosti pasivní vůle • Stálost, odolnost, neovlivnitelnost • Vytrvalost • Sebevláda a sebekázeň

30. Volní vlastnosti III. • Mezi lidmi existují velké individuální rozdíly (kvalitativní i kvantitativní) – vliv temperamentu atp. • Vůli jako osobnostní dispozici nelze jednoznačně vymezit (patří stejně tak mezi schopnosti jako mezi tendence) • Vůle pro svoji aktivizaci potřebuje podnět, který souvisí s: • Aktualizací nějaké potřeby • Racionální i emoční podporou volního úsilí

31. Volní kompetence • Rozvíjejí se postupně: • V závislosti na rozvoji rozumových schopností • V závislosti na úrovni socializačního vývoje

32. Schopnosti

33. Schopnosti • Jsou předpoklady k určité aktivitě (k výkonu, který zpravidla má určitý adaptační význam) • Lze je interpretovat jako naučené dispozice, které vznikají na základě vrozených, geneticky podmíněných dispozic • Mohou, ale nemusí být dále využívány

34. Schopnosti II. • Lze je definovat prostřednictvím úrovně osobního výkonu jedince v určitém druhu činnosti. Může jít o: • Schopnost reprezentovanou aktuálně dosaženou úrovní výkonu • Maximální možnou úroveň výkonu

35. Schopnosti III. • Lze je pojímat jako obecné předpoklady • 3 základní skupiny • Komplex schopnosti vnímání • Komplex psychomotorických schopností • Inteligence

36. Děkuji za pozornost