Soľ nad zlato

1. Soľ nad zlato

2. Bolo raz jedno kráľovstvo, v ktorom žil starý kráľ a ten tri krásne dcéry mal. Kdysi kdesi jedno království prý bylo, králi s třemi princeznami se tam dobře žilo.

3. Najstaršej princeznej Drahuši páči sa zlato v náručí. druhá dcéra Jelena plné truhlice drahokamov má. Najmladšia princezná Maruška stará sa o kráľovstvo a tatuška. Nejstarší princezně Drahuši líbí se zlato v náručí. Druhá dcera Jelena drahokamy v truhlici ráda má. Maruška, princezna nejmladší, miluje otce láskou největší.

4. Jedného dňa kráľ z rozmaru zavolal si dcérenky pospolu: „Povedzte, dievky premilé, máte ocka rady, a či nie?“ Jednoho dne se rozhodl pan král a všechny své dcery k trůnu povolal. „Řekněte mi, moje dcery, jak byste otce svého rády měly?“

5. Najstaršia dcéra vykročí, pozrie sa ockovi do očí: „Poviem ti, otec, a to hneď, mám ťa ja rada ako zlatý kvet, ľúbim ťa ako kvet zlatý, ktorý si pripínam na šaty!“ Nejstarší dcera vykročí, otci se podívá do očí: „Řeknu ti, tatínku, a to hned, že tě mám ráda jako zlatý květ. Miluji tě jako květ zlatý, který si s oblibou připínám na šaty.“

6. Druhá vzápätí predstúpi pred neho, dala by drahokam za neho. Drahokam veľký ako vajce, takých má doma na tisíce. Smeje sa kráľ, len tak pre seba, čo viac mu bolo potreba? Uznal sám vladár blažene, zlato dnes stúpa na cene! Teď druhá dcera vykročí, k otci svému se otočí: „Tak jako drahokamů máme tisíce, mé lásky k tobě je nejvíce.“ Král úsměv na své tváři měl. Co by ještě více chtěl? Šperky a zlato velkou cenu mají a tak svého otce dcery uznávají.

7. A hneď sa pýta tretej dcérenky, či tiež vyváži lásku na šperky. Povie mu Maruška prekrásna, jej láska k nemu ver nezhasla...Odpovie, len tak po vôli a lásku prirovná ku soli. Kráľ povedal, že soľ je prežitok, tak vyhodil všetku zo sýpok. Otecko svoju zlosť vypustil a Marušku z kráľovstva vyhostil. A třetí princezny hned se ptá, jak ona otce svého ráda má? Odpoví Maruška líbezná, že láska její hranice nezná. Hluboce krále ráda má, k soli svou lásku přirovná. Král řekl, že sůl je přežitek, ať ji lid vyhodí ze sýpek. A tak se na Marušku rozzlobil, že z paláce ji vyhodil.

8. Pokiaľ sú všetci na plese, Maruška blúdi po lese. Kým hlávku u starkej v domčeku zložila, zatiaľ sa v kráľovstve všetka soľ stratila. Dvořané a král se na plese dobře baví. „Kde hlavu složím?“ Maruška pro sebe praví. Než se k spánku u babičky složila, z království se všechna sůl ztratila.

9. Prekliate kráľovstvo, choré je,nikto sa bez soli nesmeje. Spomína kráľ na dcéru, ľutuje, že nedal jej dôveru. A tie dve zlato predali, aj tak zaň soľ nedostali. Prokleté království, nemocné je, nikdo se bez soli neusměje. Vzpomíná trpce král na svou dceru. Lituje: „Proč nedal jsem jí důvěru? Ač jsme zlato všechno prodali, zrníčko soli jsme nedostali.“

10. Jedného dňa vraví starká Maruške: „Zober si zo soli po troške, choďže s tým darom za otcom, odmení sa ti kráľovstvom!“ Jednoho dne praví stařenka Marušce: „Jdi a vezmi trochu soli do měšce. Sůl je přec největším bohatstvím, otec se ti odmění královstvím.“

11. Vykročí Maruška von z lesa, zo strachu sem - tam potkne sa. A či ju ocko prijme zas, veď sestričky dali mu toľko krás. Veď zlato viac sa ligoce ako soľ, čo jej má za vrece. Vychází Maruška z lesa ven, se strachem klopýtá tam a sem. Přemítá: „Přijme otec můj dar zas? Vždyť sestřičky mu daly tolik krás! Jejich zlato, drahokamy se tak krásně třpytí a kolik soli může v mém malém měšci býti?“

12. V kráľovstve nastala veselosť, veď soli už má každý dosť. Ver uznal Maruške pyšný kráľ, že soľ je veľmi vzácny dar. A uznal v kráľovstve každý to, že „Soľ je predsa len nad zlato!“ V království nastala veselost, neboť soli už má každý dost. Věru, uznal pyšný král, sůl je vskutku víc než vzácný dar. Každý v království poznal to, že sůl je přece jen nad zlato.

13. KONIEC KONEC